A žádná z těch zemí, která dělá takzvané plošné testování, to nikomu nenařídila zákonem nebo nějakým takovým opatřením.
Plošné testování do dne rozhovoru proběhlo ve dvou zemích: na Slovensku a v italské provincii Jižní Tyrolsko. Ani v jednom případě nebylo zákonně nařízeno, na Slovensku ovšem pro lidi, kteří se testování nezúčastnili, platila přísnější opatření, např. zákaz pobytu na pracovišti.
Prvním a k datu rozhovoru prozatím jediným státem, v němž proběhlo plošné testování celého (dospělého) obyvatelstva, bylo Slovensko. Plošné testování pak zavedla také severní italská provincie Jižní Tyrolsko.
Na Slovensku plošné testování probíhalo od 31. října v několika vlnách (zpravidla v týdenních intervalech) a zapojilo se do něj 3,5 milionu Slováků. Přestože bylo testování označováno jako dobrovolné, pro lidi, kteří po testování předložili negativní výsledek, byla nastavena (.pdf) mírnější omezení týkající se svobody pohybu a pracovních možností. Lidé, kteří neměli aktuální negativní test na covid-19, tak například nemohli odejít do práce, do banky ani do přírody. Vycházet mohli jen „do nejbližších potravin, lékárny, k lékaři nebo venčit psa maximálně sto metrů od bydliště, postarat se o příbuzného nebo jít na pohřeb“.
Slovenské ministerstvo práce na konci října uvedlo, že „z důvodu dobrovolné neúčasti na plošném testování pojištěnci nebude nařízena karanténa ani izolace, ale bude mu omezena svoboda pohybu“. Takovýto člověk tak neměl nárok na „pandemické nemocenské“.
V případě Slovenska proto nelze hovořit o zcela dobrovolném testování, jelikož nepodstoupení testu vede k „sankci“ v podobě přísnějších omezení. Pro kontext dodejme, že v době testování na celém Slovensku platila protiepidemická opatření a i negativně testovaní jimi byli do značné míry omezeni.
Zprávy, že Jižní Tyrolsko začíná plošně testovat, se objevily 20. listopadu. Testování mělo být dobrovolné a probíhat mělo v průběhu tří dnů. Úřady původně očekávaly účast kolem 70 %, tedy 350 tisíc lidí, povedlo se zde však otestovat více než 360 tisíc osob.
Žádná ze zemí, které k datu výroku (22. listopadu 2020) zavedly plošné testování, jej skutečně nenařídila. Lidé si mohli vybrat, jestli se ho zúčastní, či ne a za neúčast samotnou nehrozil žádný právní postih. V případě Slovenska však jejich volba probíhala pod hrozbou přísnějších omezení pro netestované. Například zákazem pobytu na pracovištích (.pdf, str. 3) bez nároku na pracovní neschopnost. Z tohoto důvodu proto výrok hodnotíme jako zavádějící.
