Partie s Janem Blatným a Ondřejem Šimetkou

Izrael

Školy v Izraeli byly uzavřeny od 13. března 2020, výjimku měly jen mateřské, speciální a internátní školy. V polovině března došlo k přijetí dalších restriktivních opatření, která se týkala například omezení ekonomických aktivit a snahy izolovat obyvatele s cílem zastavit šíření epidemie koronaviru. K rozvolnění restrikcí týkajících se školství došlo v průběhu května. Na začátku tohoto měsíce byl s určitými omezeními povolen návrat do škol pro nejnižší a závěrečné ročníky, v polovině května se pak školská zařízení otevřela celoplošně a pro všechny stupně.

Následně bylo v Izraeli možné pozorovat nárůsty případů koronaviru. Na začátku června se v karanténě ocitlo zhruba 10 tisíc učitelů a žáků, přičemž některé školy byly kvůli výskytu viru znovu uzavřeny. Otevření škol bylo tehdy v Izraeli kritizováno některými odborníky, zejména v souvislosti s absencí řádných opatření, kdy bylo například v závislosti na vlně veder povoleno vyučování bez roušek. Školy se následně uzavřely 25. září (opět s výjimkou speciálních škol). Od 24. listopadu je umožněna prezenční výuka jen některým ročníkům.

Vývoj počtu denních případů koronaviru v Izraeli od počátku května, kdy započalo uvolňování restrikcí ve školství, pak ukazuje následující graf. Postupný nárůst potvrzených denních případů je možné pozorovat na začátku června, tedy zhruba dva týdny poté, co byly školy celoplošně otevřeny.

Polsko

V Polsku byly školy uzavřeny od 16. března 2020 a uzavřené zůstaly až do letních prázdnin. Jejich plošné otevření přišlo s novým školním rokem, konkrétně v týdnu od 1. září. Ministerstvo školství zavedlo pro jednotlivé školy možnost přejít do hybridního či úplného online režimu, a to v závislosti na výskytu koronaviru v jednotlivých školách. Plošná povinnost nosit roušku ve všech školních prostorách zavedena nebyla, ale jednotliví ředitelé dostali možnost takové opatření zavést v rámci společných prostor. Opětovné uzavření škol, včetně některých dalších restriktivních opatření, pak přišlo 7. listopadu.

V grafu níže lze postupný nárůst potvrzených denních případů v Polsku pozorovat zejména od druhé poloviny září.

Německo

Co se týče Německa, vzhledem k jeho federální struktuře neprobíhalo uzavírání škol a jejich následné otevírání jednotně a nebylo řízeno centrálně. Německé školy byly na základě rozhodnutí jednotlivých spolkových vlád postupně uzavřeny zhruba v polovině března. Ještě před letními prázdninami, konkrétně od začátku května, se do škol začali postupně vracet žáci posledních ročníků prvního a druhého stupně základních škol, a to v omezeném režimu. Na tomto postupném uvolňování restrikcí ve školství se dohodla kancléřka Merkelová s ministerskými předsedy spolkových vlád. Školy se ovšem v tomto omezeném rozsahu neotevřely všude, například v Berlíně bylo rozhodnuto, že ke znovuotevření dojde až po letních prázdninách.

V červenci se němečtí představitelé dohodli na plošném otevření škol s novým školním rokem. V Německu začátek školního roku ovšem kvůli rozdílným termínům letních prázdnin jednotlivých spolkových zemí nelze spojit s konkrétním datem. První školy tak byly otevřeny začátkem srpna, jiné až v první polovině září.

Nastavení konkrétních opatření bylo taktéž přenecháno jednotlivým spolkovým vládám k rozhodnutí. Co se týče aktuálního stavu v listopadu, německé školy i přes zavedení jiných restriktivních opatření plošně uzavřeny nebyly, jelikož německá vláda zachování prezenční výuky považuje za klíčové pro udržení chodu hospodářství.

V následujícím grafu, který shrnuje vývoj počtu potvrzených případů v Německu od 1. srpna, lze vidět, že k vyšším nárůstům začalo docházet od začátku října. Tedy zhruba tři týdny po plošném otevření posledních škol.

Spojené státy americké

K prvnímu plošnému uzavření základních škol ve Spojených státech došlo 16. března 2020, a to konkrétně v Kentucky, Marylandu, Ohiu, Michiganu a Novém Mexiku. K 25. březnu pak byly všechny americké veřejné školy uzavřeny či bylo alespoň doporučeno jejich uzavření. Obdobně jako v případě Německa plošné uzavírání škol a jejich následné otevření nebylo řešeno na federální úrovni, nýbrž v rámci jednotlivých států. Takové opatření pak mohl doporučit či nařídit guvernér nebo příslušný školský orgán. Aktuální doporučení a nařízení konkrétních států směrem k výuce ukazuje interaktivní mapa portálu Education Week.

O zákazu prezenční výuky bylo stejně jako o jejím obnovení ovšem ve většině případů rozhodováno na lokální úrovni v závislosti na epidemické situaci konkrétních regionů. V rámci jednoho státu tak mohou platit různá opatření a zmíněné souvislosti mezi otevřením škol a zhoršením epidemie nelze porovnávat v celostátním měřítku jako v případě ostatních států, které ve výroku zmiňuje Ondřej Šimetka.

V září však některé úřady nárůsty pozitivních případů koronaviru u dětí či mladistvých spojovaly právě s podzimním znovuotevřením škol nebo s obnovením sportovních aktivit. Zvýšení podílu pozitivních testů u dětí během září potvrdila i Centra pro kontrolu a prevenci nemocí.

Některé školy deklarovaly už s předstihem, že budou školní rok začínat online. Zhruba měsíc po otevření byla část veřejných škol z důvodu šíření koronaviru uzavřena například na Floridě, po osmi týdnech od otevření také ve městě New York, které bylo jedním z ohnisek nákazy již na jaře.

Deník The New York Times uvádí, že k velmi rychlému šíření koronaviru, co se týče amerických škol, dochází v rámci univerzit a univerzitních kampusů. Zároveň zmiňuje, že přesné získávání dat pozitivních případů je problémem vzhledem k netransparentnosti škol či rozdílným systémům trasování jednotlivých univerzit.

Nutnost hodnotit dopady změn, které se týkají protiepidemických opatření, s odstupem 2 až 3 týdnů ministr Blatný deklaroval již dříve. Dne 9. listopadu pro Českou televizi například uvedl, že se začala projevovat „opatření přijatá před dvěma, třemi týdny“, tedy opatření, která byla přijata v týdnu od 19. října. V tomto týdnu vláda přijala restriktivní protiepidemická opatření, která jsou rozepsána níže.

Skutečnost, že je nutné zavedená opatření či jejich uvolnění hodnotit až s odstupem zhruba 14 dnů, zmiňují i někteří odborníci z oblasti zdravotnictví. Zmínit můžeme například hlavního epidemiologa IKEM Petra Smejkala nebo ředitelku pražské hygienické stanice Zdeňku Jágrovou. Tento předpoklad potvrzuje i Ústav zdravotnických informací a statistiky. Ředitel ústavu Ladislav Dušek ve své prezentaci (.pdf, str. 8) dne 30. října uvedl, že dříve přijatá opatření se mohou naplno projevit až s odstupem 10–14 dní.

Se 14denním intervalem pak určitým způsobem pracuje i Protiepidemický systém ČR (PES). Vývoj počtu nově pozitivních pacientů a pozitivních seniorů nad 65 let v tomto časovém intervalu je jedním z klíčových ukazatelů tzv. indexu rizika (.pdf, str. 3). Hodnota tohoto indexu následně určuje stupeň pohotovosti a následná opatření (.pdf, str. 4).

Pro ilustraci můžeme také například zmínit studii vědců ze švýcarské univerzity ve Fribourgu, podle které dochází ke snižování počtu hospitalizací pozitivních osob po zhruba 2 týdnech od doby, co byla zavedena opatření. Snížení úmrtnosti se pak projevuje po zhruba 2,5 týdnech od zavedení opatření.

Graf níže pak ukazuje vývoj počtu potvrzených denních případů koronaviru v ČR od počátku září. Jak lze vidět, k nejvýraznějším nárůstům docházelo v průběhu října. První plošná opatření od tohoto nárůstu začala platit 9. října. Týkala se například omezení vnitřních hromadných akcí (.pdf, str. 1–2) nad 10 osob, zákazu provozu sportovních areálů či omezení provozu stravovacích služeb. Od 12. října pak byla uvedena v platnost opatření týkající se omezení úředních hodin orgánů veřejné moci (.pdf, str. 1), došlo k zákazu (.pdf, str. 1) divadelních či filmových představení a také k omezení (.pdf) prezenční školní výuky (kromě prvního stupně základních škol).

14. října pak bylo toto omezení ještě zpřísněno (.pdf), výuku přímo ve školách musely omezit i první stupně základních škol. Spolu se školami byly zavřeny i restaurace a zakázány byly hromadné akce nad 6 osob (.pdf, str. 1). Od 22. října (.pdf) byl zakázán maloobchodní prodej s výjimkou prodejen potravin, lékáren atd. Od stejného dne také začalo platit (.pdf) omezení volného pohybu.

Jak lze tedy vyčíst z grafu, počet potvrzených denních případů začal (dle dat dostupných 27. listopadu) klesat od 28. října, tedy zhruba 2 až 3 týdny poté, co vešla v platnost první plošná opatření při druhé vlně epidemie covidu-19 v České republice.

Ministr zdravotnictví Jan Blatný mluví o tzv. matici opatření (.pdf), tedy o tabulce, která podle rizikového skóre v rámci Protiepidemického systému (PES) určuje, jak přísná opatření platí při jednotlivých stupních pohotovosti. Protiepidemický systém, a tedy i zmíněnou tabulku, představilo Ministerstvo zdravotnictví 13. listopadu 2020. 

Jak uvádí Ministerstvo zdravotnictví v metodice pro výpočet indexu rizika (.pdf), toto rizikové skóre je číslo v rozsahu od 0 (minimální riziko) do 100 (maximální riziko). Konkrétně index sčítá body čtyř rizikových ukazatelů, kterými jsou: 14denní počet osob pozitivních na covid-19 (na 100 000 obyvatel), 14denní počet seniorů nad 65 let pozitivních na covid-19 (na 100 000 obyvatel), zjednodušený výpočet reprodukčního čísla a průměrná pozitivita testů za posledních 7 dní (pdf., str. 2–3).

Index rizika je vypočítáván denně, a to pro celou republiku i pro jednotlivé kraje a okresy. Celková hodnota tohoto skóre pak určuje, v jakém z pěti stupňů PES se daný kraj nachází. Tedy jaká příslušná protiepidemická opatření (např. nošení roušek, shromažďování, provoz obchodů, kultury, sportu nebo školství) se na daný kraj vztahují.

Jeden z dokumentů Ministerstva zdravotnictví (.pdf, str. 3) obsahuje také seznam týmu „odborníků zapojených do vývoje indexu rizika“. Mezi nimi jsou například zástupci Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), experti z univerzit či další odborníci, jméno Romana Prymuly pak seznam neobsahuje. Nemůžeme však vyloučit, že např. na neformální úrovni tato skupina spolupracovala i s dalšími lidmi. Zde je ovšem nutné dodat, že zmiňovaný seznam se sice vztahuje k indexu rizika, nemusí se nicméně vztahovat přímo k matici opatření.

Zmínku o účasti Romana Prymula na přípravě této tabulky se nám nepodařilo dohledat ani v jiných veřejně dostupných zdrojích. Tvrzení ministra Blatného tak nemůžeme potvrdit, ani vyvrátit.

Dodejme, že Jan Blatný tento výrok pronesl také v souvislosti s tím, že ho podle jeho slov některá stanoviska bývalého ministra zdravotnictví Romana Prymuly překvapila.

Dne 15. listopadu například v pořadu Partie televize Prima Roman Prymula kritizoval (video, čas 23:35), že všech pět stupňů nového Protiepidemického systému (PES) je propojeno s nouzovým stavem: „Já si myslím, že to není dobře. (…) Nouzový stav by měl být vázán na ta nejvyšší patra, dejme tomu stupeň 4, 5. Ta ostatní opatření by měla jít udělat mimo nouzový stav.“ Také zpochybnil rychlé rozvolňování opatření i návrat žáků prvního a druhého stupně základních škol 18. listopadu. „Pokud budeme rychle rozvolňovat, vrátíme se zpátky. To by si měl uvědomit každý,“ prohlásil Prymula.

Po odvolání z funkce ministra zdravotnictví na konci října se Roman Prymula chtěl dále podílet na boji s epidemií jako člen vládní expertní skupiny. Kvůli příliš rychlému rozvolňovaní opatření to však nakonec odmítl a stal se poradcem premiéra Babiše. Radit by měl také prezidentu Zemanovi. 

Roman Prymula byl jmenován ministrem zdravotnictví 21. září 2020 po rezignaci Adama Vojtěcha. O měsíc později, v pozdních hodinách 21. října, byl Roman Prymula přistižen, jak opouští restauraci na Vyšehradě, která měla být podle vládních nařízení zavřená. 23. října jej Andrej Babiš vyzval k rezignaci a ještě toho dne se objevilo jméno Jana Blatného jako možného nového ministra zdravotnictví. Ten byl jmenován do funkce 29. října.

Ohledně možného budoucího angažmá exministra Prymuly v oblasti řešení koronavirové krize s ním dle informací Aktuálně.cz jednali Andrej Babiš i Jan Blatný. Sám Roman Prymula v Otázkách Václava Moravce dne 25. října zmínil (video, čas 5:04), že spíš než ve vládní funkci by „chtěl pomoci jako osoba nezávislá, jako expert“. Vyjádřil se také (čas 5:33), že by chtěl působit v mezinárodní, neformální skupině expertů.

20. listopadu Jan Blatný uvedl: „S panem Prymulou jsem mluvil minulý týden a dohodli jsme se na tom, že by ministerstvo využilo jeho expertizy zejména v oblasti vakcín a zahraničních vztahů.“

Ten stejný den v rozhovoru Romana Prymuly pro týdeník Reflex (video, čas 10:50) moderátor zmiňuje: „Vy jste měl být poměrně úzkou součástí toho, co se teď děje na Ministerstvu zdravotnictví. Po vašem odvolání, po nástupu pana Blatného, pan Blatný mluvil, že Vás chce udržet co nejblíž toho dění v nějakém tom centrálním týmu…“, načež Roman Prymula zareagoval, že nesouhlasí s rozvolňováním opatření, a uvedl, že odmítl být součástí epidemiologických týmů (čas 11:34). Řekl také (čas 12:28), že se domluvil s Andrejem Babišem, že bude jeho poradce pro zdravotnictví.

Zda Romanu Prymulovi opravdu Jan Blatný nabídl pozici v oblasti vakcín a zahraničních vztahů, však nemůžeme potvrdit z jiného zdroje, než jsou vyjádření samotného ministra Blatného. Z tohoto důvodu proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Aktuální statistiky týkající se počtu úmrtí v jednotlivých zemích světa zveřejňuje například server Our World in Data. Uveďme, že tento web vychází z datové sady zveřejňované Univerzitou Johnse Hopkinse, která sbírá data nejen od Světové zdravotnické organizace (WHO) či Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (ECDC), ale také z oficiálních zdrojů jednotlivých států. Právě s grafy serveru Our World in Data, které nabízejí ucelený přehled o průběhu pandemie covidu-19 ve světě a na jehož tvrobě se podílí např. univerzita v Oxfordu, v rámci tohoto odůvodnění pracujeme.

Jako první se můžeme podívat na 7denní průměry nových úmrtí na covid-19 na milion obyvatel, v jejich případě nejsou křivky pro jednotlivé země tak rozkolísané, jako je tomu u čistě denních přírůstků a situaci mezi státy tak lze lépe porovnat. V tomto žebříčku (7denních průměrů) se Česká republika držela na první příčce od 23. října až do 16. listopadu (viz graf níže). 17. listopadu Českou republiku v čele této statistiky předstihla Bosna a Hercegovina a Slovinsko, o den později i Belgie. 20. listopadu se k těmto zemím přidalo i Bulharsko a následně také Severní Makedonie. Lucembursko v tomto přehledu za celý týden před dnem rozhovoru nepřekročilo 5. pozici. 

Dodejme, že do této statistiky nezapočítáváme státy s populací menší než 100 tisíc obyvatel (tedy například Andorru s přibližně 77 tisíci obyvateli (.xlsx), která na konci října zaznamenávala větší počet úmrtí na milion obyvatel, než Česká republika). Ondřejem Šimetkou zmiňované Lucembursko má asi 626 tisíc obyvatel, Bosna a Hercegovina cca 3,3 miliony.

Pokud porovnáme čistě denní přírůstky počtu úmrtí při přepočtu na milion obyvatel, i zde se před dnem rozhovoru ČR držela na nejhorších příčkách. 20. listopadu byla například na 6. místě, o den dříve na místě druhém. 11. listopadu byla ČR v přírůstcích počtu úmrtí nejhorší na světě. Zde je však nutné uvést, že křivky přírůstků úmrtí jsou v rámci týdne značně rozkolísané a různé státy maximum zaznamenávají v různé dny týdne. 

Zhruba týden před dnem rozhovoru Lucembursko v této statistice začalo zaznamenávat podobné přírůstky jako Česká republika. Vyšší počet úmrtí na milion obyvatel než v České republice připadnul v Lucembursku na 12. a 16. listopad (jelikož však dochází ke zpětným úpravám dat, může se tento údaj mírně lišit).

Výrok hodnotíme jako pravdivý, zvláště s ohledem na fakt, že Česká republika týden před dnem rozhovoru skutečně byla na prvním místě ve statistice počtu úmrtí na covid-19 (dle 7denních průměrů při přepočtu na milion obyvatel) a poté se před ni dostaly Belgie a Bosna a Hercegovina. Určité výhrady lze mít k zahrnutí Lucemburska mezi země, které ČR také předstihly, při srovnání přírůstků úmrtí za jednotlivé dny, nikoli 7denního průměru, však v některých dnech Lucembursko Českou republiku skutečně předstihlo.

Podíváme-li se na graf, který znázorňuje 7denní průměr počtu denních přírůstků případů covidu-19 na milion obyvatel, Česká republika zaujímala 1. místo od 10. do 22. října. Poté ji v čele této statistiky vystřídala Belgie. Od 23. října se ČR držela až do 8. listopadu na druhé pozici (výjimkou byl jen 3. listopad). Do té doby Česká republika v žebříčku začala postupně sestupovat na nižší pozice, den před rozhovorem 21. listopadu byla na 20. místě. 

Uveďme, že v grafu níže jsou vynechány státy s populací menší než 100 000 obyvatel. Tuto hranici jsme zvolili také kvůli tomu, že Ondřej Šimetka těsně před tímto výrokem zmiňuje světovou statistiku počtu úmrtí a mluví např. o Lucembursku (video, čas 11:22), které má přibližně 626 tisíc obyvatel (.xlsx).

Pokud bychom se podívali na jiný ukazatel, kterým je výpočet čistých denních přírůstků přepočítaných na milion obyvatel, ČR se objevovala na 1. místě v průběhu října, naposledy však 4. listopadu. Například na 2. místě se Česká republika umístila naposledy 10. listopadu a následně se začala v této statistice propadat. Dne 20. listopadu byla například na 18. místě. Zde je však nutné uvést, že křivky denních přírůstků obecně v rámci týdne kolísají a maxima mohou v různých zemích připadat na různé dny v týdnu.

Ani pokud se zaměříme na vývoj počtu aktivních případů koronaviru na milion obyvatel, není Česká republika „nejhorší na světě“, jak uvádí Ondřej Šimetka. Ačkoliv nejsou k dispozici data pro komplexní porovnání (například Velká Británie nebo Španělsko údaje ohledně aktivních případů neuvádí), můžeme srovnat například situaci v ČR a v Belgii v posledním týdnu před 21. listopadem. Na základě tohoto srovnání je patrné, že má Belgie v tomto období násobně vyšší počty aktivních případů než ČR.

Poměr pozitivních testů na covid-19 se v České republice kolem 25 % drží přibližně od 9. října. Zhruba od začátku listopadu toto číslo sice začalo klesat, avšak i těsně před datem rozhovoru, tedy ve dnech 20. a 21. listopadu, se tento poměr pohyboval mezi 22 a 23 procenty.

Ve Spojených státech amerických, kde dochází k rekordním přírůstkům pozitivně testovaných (nejnovější data ukazují přes 150 tisíc nových případů denně) a kde se zmiňovaný poměr v posledních dnech pohybuje kolem 10 %, začaly některé státy zavádět protiepidemická opatření a nařízení. Například stát New York 11. listopadu (při poměru 2,4 %) vyhlásil zákaz provozu barů a restaurací po 22. hodině. Guvernér Kalifornie 19. listopadu (při poměru 5,6 %) oznámil zákaz vycházení po 22. hodině platící pro vybrané kalifornské okresy.

V Německu začala platit celostátní karanténa 2. listopadu, když byl poměr pozitivních testů 6,6 % (viz graf níže). Na celý měsíc se tak zavřely restaurace, bary a divadla a omezilo se shromažďování lidí.

Premiér Velké Británie Boris Johnson oznámil 31. října zavedení čtyřtýdenní karantény pro Anglii od 5. listopadu. Uveďme, že na začátku listopadu se poměr pozitivních testů ve Spojeném království pohyboval kolem 8 %. Omezeno tak bylo vycházení a uzavřely se bary a restaurace, avšak školy zůstaly otevřené.

Irská republika se 21. října (při poměru 7,2 %) posunula do 5. stupně, který znamenal šestitýdenní uzavření země. Obyvatelé byli požádáni, aby zůstali doma, bary a restaurace mohou poskytovat občerstvení s sebou a shromažďování bylo taktéž, jako v případě předešlých zemí, omezeno.

Dle dat Chytré karantény lidé nakažení covidem-19 v České republice skutečně v době konání rozhovoru (22. listopadu) uváděli průměrně okolo 2,5 rizikových kontaktů, přesněji 2,34 (.pdf, str. 1, kolonka „Počet rizikových kontaktů z pozitivních případů“ vpravo dole). 19. listopadu (.pdf, str. 1) například toto číslo odpovídalo hodnotě 2,42.

Denní počet provedených PCR testů na onemocnění covid-19 přesáhl hranici 30 tisíc 13. října (viz graf níže). Prozatím nejvíce testů bylo provedeno 27. října, kdy tento počet činil 47 498 testů. Dne 13. listopadu bylo provedeno 31 222 testů a od té doby jejich počet nepřesáhl 30 tisíc.

V polovině května Ministerstvo zdravotnictví pro samoplátce zavedlo maximální cenu testu PCR na přítomnost onemocnění covidu-19 na 1 756 Kč (.pdf, str. 57). Mluvčí ministerstva Martin Novotný k tomuto tématu uvedl: „Maximální cena testů vychází z toho, kolik dnes běžně platí zdravotní pojišťovny za test na covid-19 indikovaný ze strany KHS nebo lékaře.“

Vycházíme tedy z ceny testu ve výši 1 756 Kč. Pokud by docházelo k provádění 30–50 tis. testů, jak uvádí ministr Blatný, pohybovala by se celková takových cena testů mezi cca 1,58 a 2,63 mld. Kč. Z grafu výše pak vyplývá, že největší počet testů bylo provedeno cca mezi 13. říjnem a 13. listopadem, celkem přibližně 1,1 milionu testů (.csv), zde bychom se tedy dostali na částku cca 1,93 mld. Kč.

Zde je však nutné uvést, že přehled počtu provedených testů Ministerstva zdravotnictví zahrnuje také testy hrazené samoplátci. Tedy lidmi, kteří nemají žádanku od praktického lékaře, nebo hygienické stanice, a test jim tak nehradí zdravotní pojišťovna. Přesný počet samoplátců ve zmiňovaném období se nám však nepodařilo dohledat.

Například na začátku září se mělo jednat přibližně o 13 %. V polovině září ale například Andrej Babiš hovořil o tom, že podíl samoplátců je až 40 %. Takto vysoké číslo bylo způsobeno zejména pomalým trasováním, kdy lidé s rizikovým kontaktem nechtěli čekat na telefon z krajské hygienické stanice. Na začátku října pak ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek uvedl, že počet samoplátců klesá. Uveďme, že v rámci naší 10% tolerance by se tak částka uváděná Janem Blatným pohybovala pouze tehdy, pokud by podíl samoplátců z celkového počtu testů byl 6 % a méně.

Co se týče personálního stavu hygienických stanic, je pravdou, že dlouhodobě trpí nedostatkem personálu. Za posledních 13 let se počet zaměstnanců krajských hygien zmenšil přibližně na polovinu. O kolapsu krajských hygienických stanic se skutečně v září mluvilo v souvislosti s nedostatečnou kapacitou pro včasné trasování. 

Odborníky bylo na jaře doporučeno, aby pro zvládnutí druhé vlny pandemie covidu-19 byla zajištěna kapacita pro trasování v rozmezí 1 000 až 3 000 osob. Trasujících v září bylo 1 401 (.pdf), jednalo se ovšem o celkový počet zapojených osob, který kromě hygieniků zahrnuje (.pdf, str. 2) například i příslušníky Armády ČR, celníky atd. 

V září byl maximální počet trasujících osob v jednom dni 801, a to 30. září. Doporučený počet 1 000 trasujících osob byl poprvé dosažen 6. října (1 005 trasujících). Mezi zářím a říjnem pak byla celková kapacita navýšena z 1 401 na 3 389. Z grafu níže je vidět, že počty trasujících v jednotlivých dnech rostly zhruba do 5. listopadu, od té doby poté začaly mírně klesat. Dne 20. listopadu se jednalo například o 1 242 trasovačů. Data o celkovém počtu trasujících osob nejsou ale za listopad dostupná. 

Pro úplnost dodejme, že propady na křivce odpovídají víkendovým dnům či státním svátkům. Nepodařilo se nám také nalézt údaje za 1. a 2. listopad.

Zdroje dat tabulky: září, říjen, 3.–7. listopad, 8.–21. listopad

Aby se zmiňovanému kolapsu předešlo, mělo podle odborníků dojít ke zřízení externího call centra, s čímž ostatně počítal i vládní dokument z května 2020. Podle bývalého ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha k tomu nedošlo, jelikož „na to, aby se vysoutěžilo externí call centrum, nebyl od nikoho žádný oficiální návrh“. Dále také za úskalí označil nevůli krajských hygienických stanic ke spolupráci s externisty. To ale naopak odmítá šéfka pražské hygieny Zdeňka Jágrová.

Data o úspěšnosti trasování za jednotlivé dny se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Proto jsme se s žádostí o poskytnutí dat obrátili prostřednictvím e-mailu na vládního zmocněnce pro digitalizaci Vladimíra Dzurillu. Z dat, která nám poskytl, tedy v tomto odůvodnění vycházíme.

Z grafu níže je vidět, že úspěšnost trasování se u nových pozitivních případů i rizikových kontaktů za dny 1. až 21. listopadu pohybuje okolo 80 %. Uveďme, že o víkendových dnech je dle grafu zaznamenávána nižší úspěšnost než ve všední dny (viz např. propad 7. a 14. listopadu).

Z těchto dvou grafů tedy lze vyčíst, že během listopadu došlo k poklesu denního počtu trasujících osob, tato skutečnost se však na úspěšnosti vytrasování nijak zásadně negativně neprojevila. Na konci sledovaného období byl oproti začátku listopadu počet trasujících sice nižší, stejně jako úspěšnost vytrasování rizikových případů – u vytrasování pozitivních případů však byla úspěšnost srovnatelná, ne-li vyšší.

Určitý pokles v úspěšnosti trasování je pak podle ministra Blatného i hlavní hygieničky Jarmily Rážové dán tím, že klesá i dovolatelnost. „(…) procento vytrasovaných záleží na tom, jak se navolávači jsou schopni dovolat lidem. Hodně záleží na tom, jak lidé berou telefony,“ uvedla k tomuto tématu Rážová. Z dat Chytré karantény například vyplývá, že dovolatelnost byla v listopadu (do dne rozhovoru) menší než 70 % (.pdf).

Jak vyplývá z čísel v grafu níže, krajské hygienické stanice skutečně do jisté míry call centry nazývat můžeme, jelikož za období 3. až 21. listopadu provedly celkem 338 819 hovorů. Denní průměr byl pak 17 833 hovorů. Do průměru, ani celkového počtu nejsou započítány první dva listopadové dny, jelikož k nim nejsou dostupná data. 

Zdroje dat tabulky: 3.–7. listopad, 8.–21. listopad

O kolapsu v souvislosti s hygienickými stanicemi a jejich nestíhání trasovat se v září skutečně mluvilo. Od té doby ovšem došlo k nárůstu počtu trasujících osob a ke kolabování nedochází. Za poslední týden se úspěšnost trasování pohybuje průměrně zhruba okolo 80 %. Důvodem, proč toto číslo není vyšší, však již podle hygieniků není personální nedostatek krajských hygienických stanic, ale neochota lidí se stanicemi komunikovat. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Dle dostupných dat týkajících se Chytré karantény skutečně došlo k více než dvojnásobnému nárůstu počtu trasujících osob. Konkrétně se jedná o osoby, které se podílejí na trasování covid-19 pozitivních osob a jejich rizikových kontaktů. V září bylo těchto osob 1 401. V říjnu došlo k navýšení počtu trasujících cca 2,4× na 3 389. Jedná se o celkový počet trasujících v daný měsíc, počty v jednotlivé dny jsou logicky menší. Ne každý trasujující se totiž věnuje této činnosti každý den.

Data o celkovém počtu trasujících osob pro listopad nejsou dosud známa, proto jsme k zachycení předpokládaného počtu trasujících použili čísla vývoje trasujících z jednotlivých dní. Jednotlivé měsíce jsme potom porovnali mezi sebou. Graf níže zachycuje vývoj počtu trasujících v jednotlivých dnech od začátku září do 21. listopadu. K 1. a 2. listopadu nejsou dostupná data, proto mají v grafu nulovou hodnotu. Z grafu jasně vyplývá, že od začátku září, kdy trasujících bylo necelých 200, došlo skutečně k zásadnímu nárůstu. Nejvíce trasujících osob v jediný den bylo zaznamenáno 4. listopadu, a to 1 941. Od tohoto bodu začalo docházet k postupnému poklesu. Čísla trasujících jsou ale stále mnohem vyšší než v září a v zásadě zrcadlově kopírují říjnový vývoj. Rapidní dvoudenní poklesy v celém období jsou vždy způsobeny víkendy či svátky.

Zdroje dat tabulky: září, říjen, 3.–7. listopad, 8.–21. listopad

Data o trasování za jednotlivé dny v grafu níže se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Proto jsme se s žádostí o poskytnutí dat obrátili prostřednictvím e-mailu na vládního zmocněnce pro digitalizaci Vladimíra Dzurillu. Z dat, která nám poskytl, tedy v tomto odůvodnění vycházíme.

V tomto grafu je zobrazeno procento nových a rizikových případů, které byly natrasovány do 24 h (k 21. listopadu). Můžeme pozorovat, že průměrně se procento u nových pozitivních případů i rizikových kontaktů za dny 1. až 21. listopadu pohybuje, s určitými výkyvy, nad 80 %.

Za týden, ve kterém výrok Jan Blatný pronesl, se pohybuje kolem 80 %. Oproti prvnímu listopadovému týdnu tedy došlo k mírnému nárůstu úspěšnosti trasování pozitivních případů, a naopak k poklesu v případě trasování rizikových kontaktů.

Dle dostupných dat tedy můžeme říct, že mezi zářím a říjnem skutečně došlo k nárůstu trasujících osob 2,4× z 1 401 na 3 389. Jednalo se tedy o „asi 3 500 osob“, které zmiňuje ministr zdravotnictví Blatný. Pro listopad zatím žádná data o celkovém počtu trasujících osob dostupná nejsou, ale dle počtu v jednotlivých dnech v porovnání s říjnem lze konstatovat, že kapacity budou podobné. V poměru ku úspěšnosti trasování pak můžeme říct, že kapacity jsou dostačující zhruba podobně jako v říjnu a na začátku listopadu, kdy trasujících osob v jeden den bylo nejvíce. 

Ve výroku zmiňovaná data o trasování za jednotlivé dny se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Proto jsme se prostřednictvím e-mailu obrátili na vládního zmocněnce pro digitalizaci Vladimíra Dzurillu s žádostí o poskytnutí dat, z nichž v tomto odůvodnění vycházíme.

V grafu níže je zobrazeno procento pozitivních případů a rizikových kontaktů nakažených, které byly vytrasovány do 24 hodin od doby, kdy byly zadány do systému. Z těchto dat vyplývá, že průměrně se procento u nových pozitivních případů i rizikových kontaktů v období od 1. do 21. listopadu pohybovalo nejčastěji mezi 80 a 90 %.

Zejména u rizikových kontaktů lze pozorovat určitý pokles v účinnosti trasování. To může podle vyjádření hlavní hygieničky Jarmily Rážové (i samotného ministra zdravotnictví Blatného) z 20. listopadu souviset s tím, zda se trasující lidem dokážou dovolat, respektive s tím, že jsou lidé méně ochotní přijímat tyto telefonáty.

Úspěšnost trasování případů, které byly vytrasovány do 24 hodin od zadání do systému, se den před datem diskuze, tedy v sobotu 21. listopadu, pohybovala kolem 60 %. Zde je dobré uvést, že minimum v rámci týdne připadá dle grafu právě na sobotu, případně na neděli. Pokud se pak podíváme na několik předchozích dnů před 21. listopadem, úspěšnost se skutečně pohybovala „kolem 90 %“. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ve čtvrtek 19. listopadu 2020 jednala Poslanecká sněmovna o prodloužení nouzového stavu, který měl skončit 20. listopadu. Během jednání vystoupil například předseda Pirátů Ivan Bartoš a předseda hnutí STAN Vít Rakušan. Oba kritizovali diskriminaci malých obchodníků na úkor velkých obchodních řetězců.

Poslanecká sněmovna po schválení prodloužení nouzového do 12. prosince následně vyjádřila souhlas také s pirátským návrhem doprovodného usnesení vydaným jako usnesení č. 1356 (.pdf). V něm stojí: „Poslanecká sněmovna pověřuje vládu k provedení následujícího opatření do 23. listopadu 2020: a) zajistit ukončení diskriminace českých obchodníků proti velkým nadnárodním řetězcům, nastavit provoz maloobchodních prodejen za dodržování stejných hygienických opatření, aby nedocházelo ke zvýšení koncentrace osob v některých obchodech a koncentrace lidí v několika dnech před Vánoci.“

Dále v tomto usnesení Poslanecká sněmovna žádá vládu (.pdf), aby první stupeň Protiepidemického systému ČR (PES) nevyžadoval nouzový stav a ukládá vládě předložit zprávu o dalších postupech a vyhodnocení dosavadních opatření, a to minimálně den před koncem nouzového stavu. V usnesení Sněmovna také vyjadřuje poděkování všem, kteří se starají o pacienty s covidem-19, anebo se podílejí na provozu webu covid.gov.cz.

Obrátili jsme se na tiskové centrum Ministerstva zdravotnictví s žádostí o data, z nichž Jan Blatný vycházel ve svém tvrzení, že při otevření obchodů lze předpokládat 10–30% nárůst mobility obyvatel. Dostali jsme ovšem pouze odpověď, že ministr zdravotnictví vycházel „z kvalifikovaného odhadu statistiků z odborné skupiny při MZ, která připomínkovala vznikající model PES“. Z veřejně dostupných zdrojů se nám bližší informace o těchto odhadech dohledat nepodařilo.

Tématu se nicméně věnuje analýza think-tanku Bruegel, který na základě dat z 12 evropských zemí (včetně ČR) vyhodnocuje, jak různá protiepidemická opatření ve skutečnosti ovlivňují mobilitu a kontakty osob. Využívá k tomu data společnosti Google ukládaná na základě historie polohy mobilních zařízení se systémem Android. Jedním ze zkoumaných opatření bylo i uzavření obchodů. Pro něj autoři článku uvádějí pokles mobility ve většině oblastí, s nimiž Google ve svých statistikách pracuje (viz článek, obr. 2). Jediné oblasti, kde pohyb obyvatel vzrostl, jsou parky a bydliště. V ostatních oblastech mobilita klesla, jak ukazuje následující graf.

Pokud předpokládáme, že po znovuotevření obchodů mobilita stejným způsobem vzroste, pohybují se tato čísla v rozmezí, které uvádí ministr Blatný.

K trochu jinému závěru pak dochází článek (.pdf) Mezinárodního měnového fondu (IMF), který rovněž využívá data z přehledů pohybu od Googlu a zkoumá vliv rozvolňování opatření na mobilitu obyvatel a následný nárůst infekce. Zde autoři uvádějí, že otevření obchodů se na celkovém nárůstu mobility podílí jen z necelých 7 % (.pdf, str. 16) a že při uvolnění všech restriktivních opatření najednou vzrůstá celková mobilita obyvatel asi o 20 % za týden (str. 3).

Výrok ministra Blatného hodnotíme jako pravdivý, jelikož dle studie think-tanku Bruegel při uzavření obchodů dojde ve všech kategoriích mobility mimo bydliště (a kromě parků) k poklesu mobility o 15–30 %. Lze předpokládat, že při znovuotevření obchodů může dojít ke stejně velkému nárůstu mobility.

Ministr zdravotnictví Jan Blatný zde mluví o tom, že pohyb obyvatel se v porovnání s nákupy za normálního, nijak neomezeného stavu snížil o 70 %. Dodejme, že ministr Blatný hovoří v souvislosti s možným otevřením všech obchodů, včetně těch malých (video, čas 39:22), které jsou v současnosti uzavřeny.

Data, která by tvrzení o snížení mobility o 70 % mohla potvrdit, či vyvrátit, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo nalézt. Poslali jsme tedy dotaz tiskovému centru Ministerstva zdravotnictví, z jakých dat Jan Blatný vycházel. Centrum nám zaslalo odpověď, že „tato data byla získána z Google Reports a ministerstvu je dodal ÚZIS“, bližší zdroje však ministerstvo neuvedlo.

Google Reports využívají data o historii polohy, která Google shromažďuje. Na základě těchto dat pak zveřejňuje přehledy pohybu a změny v návštěvnosti různých míst v porovnání s obvyklou aktivitou. Ve zprávě (.pdf) z 20. listopadu uvádí Google pokles mobility za tento den 49 % v kategorii Provozovny a volný čas, zatímco v kategorii Potraviny a lékárny uvádí 7% nárůst.

Z grafu níže je patrné, že u sekce Potraviny a lékárny dochází k extrémním poklesům (až na -85 %) pouze v neděli, kdy mají maloobchodní prodejny potravin (lékárny však nikoliv) dle vládního nařízení od 28. října zavřeno (.pdf, str. 3). V jiné dny je zde mobilita spíš vyšší, než je obvyklá hladina. U sekce Provozovny a volný čas se pokles pohybuje kolem 50 %, jen v neděli se dostává k 70 %.

Pokud z čísel v grafu vypočítáme průměr za období 1. listopadu až 20. listopadu, jedná se u sekce Potraviny a lékárny o pokles 54 %, u sekce Provozovny a volný čas o pokles 7 %.

Důležité je ale upozornit na skutečnost, že kategorie Provozovny a volný čas zahrnuje (.pdf, str. 1) podle Google Reports místa „jako jsou restaurace, kavárny, nákupní centra, zábavní parky, muzea, knihovny a kina“. Mezi vyjmenovaným místy tak nutně nemusí být zahrnuty pouze malé obchody mimo nákupní centra. Jelikož nemáme k dispozici data, která by popisovala čistě „mobilitu v obchodech“, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Prvním a k datu rozhovoru prozatím jediným státem, v němž proběhlo plošné testování celého (dospělého) obyvatelstva, bylo Slovensko. Plošné testování pak zavedla také severní italská provincie Jižní Tyrolsko. 

Na Slovensku plošné testování probíhalo od 31. října v několika vlnách (zpravidla v týdenních intervalech) a zapojilo se do něj 3,5 milionu Slováků. Přestože bylo testování označováno jako dobrovolné, pro lidi, kteří po testování předložili negativní výsledek, byla nastavena (.pdf) mírnější omezení týkající se svobody pohybu a pracovních možností. Lidé, kteří neměli aktuální negativní test na covid-19, tak například nemohli odejít do práce, do banky ani do přírody. Vycházet mohli jen „do nejbližších potravin, lékárny, k lékaři nebo venčit psa maximálně sto metrů od bydliště, postarat se o příbuzného nebo jít na pohřeb“.

Slovenské ministerstvo práce na konci října uvedlo, že „z důvodu dobrovolné neúčasti na plošném testování pojištěnci nebude nařízena karanténa ani izolace, ale bude mu omezena svoboda pohybu“. Takovýto člověk tak neměl nárok na „pandemické nemocenské“.

V případě Slovenska proto nelze hovořit o zcela dobrovolném testování, jelikož nepodstoupení testu vede k „sankci“ v podobě přísnějších omezení. Pro kontext dodejme, že v době testování na celém Slovensku platila protiepidemická opatření a i negativně testovaní jimi byli do značné míry omezeni.

Zprávy, že Jižní Tyrolsko začíná plošně testovat, se objevily 20. listopadu. Testování mělo být dobrovolné a probíhat mělo v průběhu tří dnů. Úřady původně očekávaly účast kolem 70 %, tedy 350 tisíc lidí, povedlo se zde však otestovat více než 360 tisíc osob.

Žádná ze zemí, které k datu výroku (22. listopadu 2020) zavedly plošné testování, jej skutečně nenařídila. Lidé si mohli vybrat, jestli se ho zúčastní, či ne a za neúčast samotnou nehrozil žádný právní postih. V případě Slovenska však jejich volba probíhala pod hrozbou přísnějších omezení pro netestované. Například zákazem pobytu na pracovištích (.pdf, str. 3) bez nároku na pracovní neschopnost. Z tohoto důvodu proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Dle dat Ministerstva zdravotnictví se k 24. říjnu od jara koronavirem v Česku nakazilo nejvíce školáků, a to více než 33 tisíc (soubor IS_COVID19_SOUHRN_personal_201024.xlsx). Další nejpostiženější skupinou jsou senioři, kterých se nakazilo přes 31 tisíc.

Pokud jde o nakažené podle povolání, nejvíce nakažených je mezi pracujícími v kanceláři. Celkový počet nakažených pracujících v administrativě od začátku epidemie je téměř 11 tisíc. Za nimi jsou učitelé, kterých se od začátku epidemie nakazilo již více než 9,5 tisíce.

Mezi zdravotníky se podle dat nakazilo přes 11 tisíc osob – 3 407 lékařů a 7 841 zdravotních sester.

K 24. říjnu bylo nejvíce pozitivních mezi zdravotními sestrami (6 123), po nich bylo nejvíce pozitivních mezi pedagogy (4 716).

Jelikož nejnovější dostupná data jsou z 24. října a v následujících týdnech před ověřováním výroku Ondřeje Šimetky v Česku přibylo více než 200 tisíc případů nákazy koronavirem, lze předpokládat, že i počet případů nákazy mezi učiteli vzrostl. Výrok tedy vzhledem k chybějícím aktuálním datům hodnotíme jako neověřitelný.

Doposud poslední vakcinační strategii v souvislosti s covidem-19 Ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo 7. září. Tato Národní strategie očkování proti nemoci covid-19 mj. odůvodňovala (.pdf) potřebu očkování, popisovala jeho organizaci a distribuci vakcíny. Dále především vymezila celkem 7 skupin populace dle míry jejich ohrožení a důležitosti pro zajištění chodu kritické infrastruktury. Podle těchto skupin pak určila jednotlivé etapy očkování. Z dokumentu tak vyplývá, že mezi prvními očkovanými by měli být chronicky nemocní pacienti, lidé starší 65 let, zdravotníci či pracovníci a klienti v sociálních službách.

Tuto strategii zmiňuje (.doc, str. 4–5) také Ministerstvo zdravotnictví v důvodové zprávě k návrhu zákona o očkování proti covidu-19 a o změně zákona o veřejném zdravotním pojištění. A to konkrétně v části věnující se předpokládanému postupu očkování. Připomínkové řízení k tomuto návrhu probíhalo od 13. do 23. listopadu. 

Uvedený návrh zákona (.doc) se primárně týká úhrady aplikace očkování a úhrady její distribuce. V tomto smyslu tak uvádí (.doc, str. 5–7) také objem a ceny dodávek vakcíny v prvotní fázi, další kroky či popis strategie zde však neuvádí. Dle odůvodnění se návrh v tomto smyslu zabývá (.doc, str. 4) první fází z toho důvodu, že v jejím rámci zajišťuje nákup vakcíny stát (nikoliv zdravotní pojišťovny), a to na základě dohody Evropské komise s jednotlivými členskými státy EU. 

V současnosti (k 24. listopadu) nicméně Ministerstvo zdravotnictví svůj poslední/aktuální návrh vakcinační strategie na rozdíl od září prozatím neuveřejnilo. Tehdy naopak po jejím zveřejnění umožnilo zasílat připomínky ve 14denní lhůtě i veřejnosti.

13. listopadu pak například Ministerstvo zdravotnictví na dotaz Radiožurnálu uvedlo, že o konkrétních krocích ve směru distribuce a skladování vakcíny teprve jedná. Že detailnější plán ještě není připravený, tehdy Radiožurnálu přiznala (audio, čas 1:42) například místopředsedkyně České vakcinologické společnosti Hana Cabrnochová.

Že je vakcinační strategie připravena a „v současné době je v připomínkovém řízení“, zmiňoval Jan Blatný už na tiskové konferenci 20. listopadu. O tři dny později pak uvedl, že konečná verze ještě není hotová: „Domluvených a vlastně do konce roku už zaplacených bude dostatek dávek pro 5,5 milionu osob a ty dávky se budou distribuovat postupně během roku s maximem na jeho začátku. Bude do čtrnácti dnů předložena vládě, a věřím, že se to třeba podaří i dříve, finální vakcinační strategie, která bude ještě toto dále upřesňovat.”

Jelikož se nám však nepodařilo najít jiný zdroj informací než vyjádření samotného ministra zdravotnictví Jana Blatného, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Finální podoba aktuální vakcinační strategie, jež by měla popisovat množství potřebné vakcíny a její distribuci, zatím zveřejněna nebyla (k 24. listopadu). Podle informací ČTK, která se odvolává na materiál pro jednání vlády k 23. listopadu, nicméně došlo k objednání dávek vakcíny pro dva miliony lidí od společností BioNTech a Pfizer, pro stejný počet pak i od společnosti Johnson & Johnson. Zatím nedefinované množství by měla dodat také firma Sanofi. Již na počátku října pak vláda rozhodla o nákupu 3 milionů dávek (pro 1,5 milionu lidí) od firmy AstraZeneca.

Jestliže bude některá z těchto vakcín schválená v nejbližší době, měly by dle zmíněného dokumentu ještě do konce tohoto roku dorazit dávky pro 400 tisíc osob. V prvním čtvrtletí roku 2021 by pak měla přijít vakcína pro 850 tisíc lidí, ve druhém čtvrtletí pro 2,1 milionů lidí, ve třetím pro 1,9 milionů a konečně  v posledním čtvrtletí následujícího roku by vakcínu obdrželo 250 tisíc lidí. 

V pondělí 23. listopadu odpoledne (.pdf) pak vláda projednala a schválila tyto informace Ministerstva zdravotnictví o krocích k zajištění dostatečného množství vakcíny. Aktuálně tak má mít Česká republika zajištěny dodávky pro celkem 5,5 milionů osob. Ministr zdravotnictví Blatný poté k tomu dodal, že Česko by mohlo získat vakcínu až pro celkem 16 milionů lidí. 

„(…) V rámci těchto již podepsaných smluv se Česká republika zavázala k nákupu vakcín pro zhruba 5,5 milionů osob za necelé dvě miliardy korun. A v záloze je ještě možnost objednat další dávky pro až 10,6 milionů osob za další zhruba 4,5 miliardy korun. Takže když bychom využili všechny tyto možnosti, potom se bavíme o vlastně dávce až pro 16 milionů osob, což je více, než je počet obyvatel v České republice. Tento přístup zvolily i ostatní země. Domluvených a vlastně do konce roku už zaplacených bude dostatek dávek pro 5,5 milionů osob a ty dávky se budou distribuovat postupně během roku s maximem na jeho začátku. Bude do čtrnácti dnů předložena vládě, a věřím, že se to třeba podaří i dříve, finální vakcinační strategie, která bude ještě toto dále upřesňovat. Takže jenom hlavní zpráva: Česká republika má zajištěný dostatek vakcín pro všechny osoby.”

Bohužel však nevíme, kdy se k těmto informacím dostal samotný ministr zdravotnictví. Jakožto předkladatel je jistě znal i před jednáním vlády, je ale možné, že se s nimi sám seznámil až v pondělí 23. listopadu dopoledne. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný. Navíc informace, že by nákup vakcín měla vláda projednat, není uvedena na programu (.pdf, str. 1) jednání z 18. listopadu, ani v jeho doplnění (.pdf, str. 1) z 19. listopadu.

Ministr zdravotnictví Blatný mluví o očkování v souvislosti s tím, že vícero farmaceutických firem zanedlouho hodlá představit vakcínu proti covidu-19 na trhu. První vakcíny by mohly do Česka dorazit nejdřív koncem roku, dle ministra Blatného pravděpodobně dorazí spíše v lednu nebo únoru.

Velká část Čechů však podle posledních průzkumů očkování odmítá. Například podle posledního průzkumu National Pandemic Alarm, který byl proveden 30. října až 2. listopadu, odpovědělo 36 % respondentů ano nebo spíše ano na otázku, zda by se v případě vyvinutí vakcíny proti koronaviru nechali očkovat. Naopak 46 % se kloní k variantám ne či spíše ne a další zhruba pětina není rozhodnuta. 

Z průzkumu agentury STEM/MARK ze září 2020 vyplývá, že očkování proti covidu-19 odmítá až 58 % respondentů.

Ještě v květnu vypadaly průzkumy jinak. Společnost Median pro Český rozhlas 20.–21. května uskutečnila průzkum, z jehož výsledků vyplynulo, že 49 % Čechů by se nechalo očkovat, zatímco 43 % by vakcínu odmítlo.

Co se týče ostatních zemí, mnohé výzkumy prokázaly v některých zemích výrazně vyšší ochotu k očkování. Např. průzkum autorů Neumann-Bohme a kol. vydaný 26. června 2020 prokázal, že v Dánsku a Velké Británii je až kolem 80 % respondentů ochotných se očkovat. 

Dále z průzkumu 27 států od IPSOS z října 2020 vyplývá, že nejvyšší ochotu se očkovat prokázaly státy jako Čína (97 %), Brazílie (88 %), Austrálie (88 %) a Indie (87 %). Nejnižší ochotu zas Rusko (54 %), Polsko (56 %), Maďarsko (56 %) a Francie (59 %).

Vícero odborníků se shodlo, že v České republice by byla potřebná osvětová informační kampaň, která by obyvatele přesvědčila, aby se dali očkovat. Například, jak sdělil předseda vakcinologické společnosti Roman Chlíbek, společně s Ministerstvem zdravotnictví připravují i osvětovou kampaň, která má předsvědčit skeptické Čechy o potřebě očkování. Očkování totiž podle nich možná bude jedinou možností, jak virus porazit.

K tomu, aby vakcína úspěšně potlačila virus, je ovšem zapotřebí, aby se dalo očkovat dostatečné procento populace. „Cílem je dostat se zhruba na pětašedesáti až sedmdesátiprocentní proočkovanost, protože potom máme vyhráno,“vyjádřil se také ministr Blatný v pořadu Otázky Václava Moravce.

Česko v minulosti patřilo ke světovým špičkám ve vakcinaci dětí, očkuje se u nás již od roku 1821. V současnosti máme v Česku povinné očkování proti devíti potenciálně nebezpečným onemocněním, a to jsou záškrt, spalničky, zarděnky, tetanus, žloutenka B, černý kašel, dětská obrna, invazivní onemocnění způsobená bakterií Haemophilus influenzae b a příušnice.

Z průzkumu veřejného mínění farmaceutické společnosti GSK, který realizovala agentura STEM/MARK v roce 2016, se pro zachování současného schématu povinného očkování vyslovilo 91 % respondentů. Dále z průzkumu vyplynulo, že: „Na otázku, zda a jakými vakcínami nechávají očkovat sami sebe, respondenti odpověděli v 52 %, že pouze povinnými vakcínami, a v 32 % povinnými i vybranými nepovinnými vakcínami. 12 % si prý vybírá očkování, které považuje za důležité, bez ohledu na povinnost. 4 % podle svých slov nemají žádné očkování. V případě očkování svých dětí již procento Čechů, kteří nechávají nebo by nechali očkovat i vybranými nepovinnými vakcínami, stouplo na 52 %. Počet respondentů, kteří by očkovali pouze povinnými vakcínami, se ustálil na 38 %. Respondentů, kteří uvedli, že by nenechali děti očkovat vůbec, byla pouhá 3 %.“

I v očkování proti meningokokům skupiny B patříme ke světové špičce, jedním z důvodů může být i fakt, že ji jako jedna z mála zemí poskytujeme nejohroženějším skupinám zdarma.

Ze zprávy Evropské komise o stavu důvěry ve vakcíny z roku 2018 vyplývá, že 92,9 % Čechů (.pdf, str. 18) považuje za důležité očkovat děti, v této oblasti ČR zastává 8. příčku z 28. Ovšem jenom 49,4 % (.pdf, str. 18) považuje každoroční vakcínu proti chřipce za důležitou, čímž se Česko umístilo na 26. příčce ze 28 států EU. Téměř 79 % respondentů v ČR uvedlo, že vakcíny jsou bezpečné, a například 87 % jich souhlasí s tím, že vakcíny jsou účinné.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) každoročně zveřejňuje, kolik procent lidí nad 65 let se proočkovalo proti chřipce. V roce 2019 se Česko umístilo na 25. příčce z 31 zemí.

Česko tedy dlouhodobě ve velkém očkuje děti a umísťuje se na předních příčkách, zatímco u dospělých nebo seniorů je už na tom hůř.

Výrok ministra Blatného hodnotíme jako zavádějící, a to vzhledem k tomu, že v souvislosti s očkováním proti covidu-19, tedy očkováním velké části populace, se zaměřením na nejzranitelnější starší věkové skupiny, argumentuje údajnou výjimečnou ochotou Čechů nechat se očkovat v minulosti. Z odůvodnění výše však vyplývá, že Češi mají výjimečně kladný postoj k očkování dětí a hodnotí velmi pozitivně systém povinných vakcín, které jsou aplikovány především v dětském věku. K očkování v dospělém věku však Češi nijak výjimečně pozitivní vztah nemají, vztah Čechů ke každoročnímu očkování proti chřipce, ale i samotná proočkovanost dospělých je v porovnání se srovnatelně rozvinutými zeměmi podprůměrná.