Jan Blatný

Ministr zdravotnictví Blatný mluví o očkování v souvislosti s tím, že vícero farmaceutických firem zanedlouho hodlá představit vakcínu proti covidu-19 na trhu. První vakcíny by mohly do Česka dorazit nejdřív koncem roku, dle ministra Blatného pravděpodobně dorazí spíše v lednu nebo únoru.

Velká část Čechů však podle posledních průzkumů očkování odmítá. Například podle posledního průzkumu National Pandemic Alarm, který byl proveden 30. října až 2. listopadu, odpovědělo 36 % respondentů ano nebo spíše ano na otázku, zda by se v případě vyvinutí vakcíny proti koronaviru nechali očkovat. Naopak 46 % se kloní k variantám ne či spíše ne a další zhruba pětina není rozhodnuta. 

Z průzkumu agentury STEM/MARK ze září 2020 vyplývá, že očkování proti covidu-19 odmítá až 58 % respondentů.

Ještě v květnu vypadaly průzkumy jinak. Společnost Median pro Český rozhlas 20.–21. května uskutečnila průzkum, z jehož výsledků vyplynulo, že 49 % Čechů by se nechalo očkovat, zatímco 43 % by vakcínu odmítlo.

Co se týče ostatních zemí, mnohé výzkumy prokázaly v některých zemích výrazně vyšší ochotu k očkování. Např. průzkum autorů Neumann-Bohme a kol. vydaný 26. června 2020 prokázal, že v Dánsku a Velké Británii je až kolem 80 % respondentů ochotných se očkovat. 

Dále z průzkumu 27 států od IPSOS z října 2020 vyplývá, že nejvyšší ochotu se očkovat prokázaly státy jako Čína (97 %), Brazílie (88 %), Austrálie (88 %) a Indie (87 %). Nejnižší ochotu zas Rusko (54 %), Polsko (56 %), Maďarsko (56 %) a Francie (59 %).

Vícero odborníků se shodlo, že v České republice by byla potřebná osvětová informační kampaň, která by obyvatele přesvědčila, aby se dali očkovat. Například, jak sdělil předseda vakcinologické společnosti Roman Chlíbek, společně s Ministerstvem zdravotnictví připravují i osvětovou kampaň, která má předsvědčit skeptické Čechy o potřebě očkování. Očkování totiž podle nich možná bude jedinou možností, jak virus porazit.

K tomu, aby vakcína úspěšně potlačila virus, je ovšem zapotřebí, aby se dalo očkovat dostatečné procento populace. „Cílem je dostat se zhruba na pětašedesáti až sedmdesátiprocentní proočkovanost, protože potom máme vyhráno,“vyjádřil se také ministr Blatný v pořadu Otázky Václava Moravce.

Česko v minulosti patřilo ke světovým špičkám ve vakcinaci dětí, očkuje se u nás již od roku 1821. V současnosti máme v Česku povinné očkování proti devíti potenciálně nebezpečným onemocněním, a to jsou záškrt, spalničky, zarděnky, tetanus, žloutenka B, černý kašel, dětská obrna, invazivní onemocnění způsobená bakterií Haemophilus influenzae b a příušnice.

Z průzkumu veřejného mínění farmaceutické společnosti GSK, který realizovala agentura STEM/MARK v roce 2016, se pro zachování současného schématu povinného očkování vyslovilo 91 % respondentů. Dále z průzkumu vyplynulo, že: „Na otázku, zda a jakými vakcínami nechávají očkovat sami sebe, respondenti odpověděli v 52 %, že pouze povinnými vakcínami, a v 32 % povinnými i vybranými nepovinnými vakcínami. 12 % si prý vybírá očkování, které považuje za důležité, bez ohledu na povinnost. 4 % podle svých slov nemají žádné očkování. V případě očkování svých dětí již procento Čechů, kteří nechávají nebo by nechali očkovat i vybranými nepovinnými vakcínami, stouplo na 52 %. Počet respondentů, kteří by očkovali pouze povinnými vakcínami, se ustálil na 38 %. Respondentů, kteří uvedli, že by nenechali děti očkovat vůbec, byla pouhá 3 %.“

I v očkování proti meningokokům skupiny B patříme ke světové špičce, jedním z důvodů může být i fakt, že ji jako jedna z mála zemí poskytujeme nejohroženějším skupinám zdarma.

Ze zprávy Evropské komise o stavu důvěry ve vakcíny z roku 2018 vyplývá, že 92,9 % Čechů (.pdf, str. 18) považuje za důležité očkovat děti, v této oblasti ČR zastává 8. příčku z 28. Ovšem jenom 49,4 % (.pdf, str. 18) považuje každoroční vakcínu proti chřipce za důležitou, čímž se Česko umístilo na 26. příčce ze 28 států EU. Téměř 79 % respondentů v ČR uvedlo, že vakcíny jsou bezpečné, a například 87 % jich souhlasí s tím, že vakcíny jsou účinné.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) každoročně zveřejňuje, kolik procent lidí nad 65 let se proočkovalo proti chřipce. V roce 2019 se Česko umístilo na 25. příčce z 31 zemí.

Česko tedy dlouhodobě ve velkém očkuje děti a umísťuje se na předních příčkách, zatímco u dospělých nebo seniorů je už na tom hůř.

Výrok ministra Blatného hodnotíme jako zavádějící, a to vzhledem k tomu, že v souvislosti s očkováním proti covidu-19, tedy očkováním velké části populace, se zaměřením na nejzranitelnější starší věkové skupiny, argumentuje údajnou výjimečnou ochotou Čechů nechat se očkovat v minulosti. Z odůvodnění výše však vyplývá, že Češi mají výjimečně kladný postoj k očkování dětí a hodnotí velmi pozitivně systém povinných vakcín, které jsou aplikovány především v dětském věku. K očkování v dospělém věku však Češi nijak výjimečně pozitivní vztah nemají, vztah Čechů ke každoročnímu očkování proti chřipce, ale i samotná proočkovanost dospělých je v porovnání se srovnatelně rozvinutými zeměmi podprůměrná.

Doposud poslední vakcinační strategii v souvislosti s covidem-19 Ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo 7. září. Tato Národní strategie očkování proti nemoci covid-19 mj. odůvodňovala (.pdf) potřebu očkování, popisovala jeho organizaci a distribuci vakcíny. Dále především vymezila celkem 7 skupin populace dle míry jejich ohrožení a důležitosti pro zajištění chodu kritické infrastruktury. Podle těchto skupin pak určila jednotlivé etapy očkování. Z dokumentu tak vyplývá, že mezi prvními očkovanými by měli být chronicky nemocní pacienti, lidé starší 65 let, zdravotníci či pracovníci a klienti v sociálních službách.

Tuto strategii zmiňuje (.doc, str. 4–5) také Ministerstvo zdravotnictví v důvodové zprávě k návrhu zákona o očkování proti covidu-19 a o změně zákona o veřejném zdravotním pojištění. A to konkrétně v části věnující se předpokládanému postupu očkování. Připomínkové řízení k tomuto návrhu probíhalo od 13. do 23. listopadu. 

Uvedený návrh zákona (.doc) se primárně týká úhrady aplikace očkování a úhrady její distribuce. V tomto smyslu tak uvádí (.doc, str. 5–7) také objem a ceny dodávek vakcíny v prvotní fázi, další kroky či popis strategie zde však neuvádí. Dle odůvodnění se návrh v tomto smyslu zabývá (.doc, str. 4) první fází z toho důvodu, že v jejím rámci zajišťuje nákup vakcíny stát (nikoliv zdravotní pojišťovny), a to na základě dohody Evropské komise s jednotlivými členskými státy EU. 

V současnosti (k 24. listopadu) nicméně Ministerstvo zdravotnictví svůj poslední/aktuální návrh vakcinační strategie na rozdíl od září prozatím neuveřejnilo. Tehdy naopak po jejím zveřejnění umožnilo zasílat připomínky ve 14denní lhůtě i veřejnosti.

13. listopadu pak například Ministerstvo zdravotnictví na dotaz Radiožurnálu uvedlo, že o konkrétních krocích ve směru distribuce a skladování vakcíny teprve jedná. Že detailnější plán ještě není připravený, tehdy Radiožurnálu přiznala (audio, čas 1:42) například místopředsedkyně České vakcinologické společnosti Hana Cabrnochová.

Že je vakcinační strategie připravena a „v současné době je v připomínkovém řízení“, zmiňoval Jan Blatný už na tiskové konferenci 20. listopadu. O tři dny později pak uvedl, že konečná verze ještě není hotová: „Domluvených a vlastně do konce roku už zaplacených bude dostatek dávek pro 5,5 milionu osob a ty dávky se budou distribuovat postupně během roku s maximem na jeho začátku. Bude do čtrnácti dnů předložena vládě, a věřím, že se to třeba podaří i dříve, finální vakcinační strategie, která bude ještě toto dále upřesňovat.”

Jelikož se nám však nepodařilo najít jiný zdroj informací než vyjádření samotného ministra zdravotnictví Jana Blatného, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Finální podoba aktuální vakcinační strategie, jež by měla popisovat množství potřebné vakcíny a její distribuci, zatím zveřejněna nebyla (k 24. listopadu). Podle informací ČTK, která se odvolává na materiál pro jednání vlády k 23. listopadu, nicméně došlo k objednání dávek vakcíny pro dva miliony lidí od společností BioNTech a Pfizer, pro stejný počet pak i od společnosti Johnson & Johnson. Zatím nedefinované množství by měla dodat také firma Sanofi. Již na počátku října pak vláda rozhodla o nákupu 3 milionů dávek (pro 1,5 milionu lidí) od firmy AstraZeneca.

Jestliže bude některá z těchto vakcín schválená v nejbližší době, měly by dle zmíněného dokumentu ještě do konce tohoto roku dorazit dávky pro 400 tisíc osob. V prvním čtvrtletí roku 2021 by pak měla přijít vakcína pro 850 tisíc lidí, ve druhém čtvrtletí pro 2,1 milionů lidí, ve třetím pro 1,9 milionů a konečně  v posledním čtvrtletí následujícího roku by vakcínu obdrželo 250 tisíc lidí. 

V pondělí 23. listopadu odpoledne (.pdf) pak vláda projednala a schválila tyto informace Ministerstva zdravotnictví o krocích k zajištění dostatečného množství vakcíny. Aktuálně tak má mít Česká republika zajištěny dodávky pro celkem 5,5 milionů osob. Ministr zdravotnictví Blatný poté k tomu dodal, že Česko by mohlo získat vakcínu až pro celkem 16 milionů lidí. 

„(…) V rámci těchto již podepsaných smluv se Česká republika zavázala k nákupu vakcín pro zhruba 5,5 milionů osob za necelé dvě miliardy korun. A v záloze je ještě možnost objednat další dávky pro až 10,6 milionů osob za další zhruba 4,5 miliardy korun. Takže když bychom využili všechny tyto možnosti, potom se bavíme o vlastně dávce až pro 16 milionů osob, což je více, než je počet obyvatel v České republice. Tento přístup zvolily i ostatní země. Domluvených a vlastně do konce roku už zaplacených bude dostatek dávek pro 5,5 milionů osob a ty dávky se budou distribuovat postupně během roku s maximem na jeho začátku. Bude do čtrnácti dnů předložena vládě, a věřím, že se to třeba podaří i dříve, finální vakcinační strategie, která bude ještě toto dále upřesňovat. Takže jenom hlavní zpráva: Česká republika má zajištěný dostatek vakcín pro všechny osoby.”

Bohužel však nevíme, kdy se k těmto informacím dostal samotný ministr zdravotnictví. Jakožto předkladatel je jistě znal i před jednáním vlády, je ale možné, že se s nimi sám seznámil až v pondělí 23. listopadu dopoledne. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný. Navíc informace, že by nákup vakcín měla vláda projednat, není uvedena na programu (.pdf, str. 1) jednání z 18. listopadu, ani v jeho doplnění (.pdf, str. 1) z 19. listopadu.

Prvním a k datu rozhovoru prozatím jediným státem, v němž proběhlo plošné testování celého (dospělého) obyvatelstva, bylo Slovensko. Plošné testování pak zavedla také severní italská provincie Jižní Tyrolsko. 

Na Slovensku plošné testování probíhalo od 31. října v několika vlnách (zpravidla v týdenních intervalech) a zapojilo se do něj 3,5 milionu Slováků. Přestože bylo testování označováno jako dobrovolné, pro lidi, kteří po testování předložili negativní výsledek, byla nastavena (.pdf) mírnější omezení týkající se svobody pohybu a pracovních možností. Lidé, kteří neměli aktuální negativní test na covid-19, tak například nemohli odejít do práce, do banky ani do přírody. Vycházet mohli jen „do nejbližších potravin, lékárny, k lékaři nebo venčit psa maximálně sto metrů od bydliště, postarat se o příbuzného nebo jít na pohřeb“.

Slovenské ministerstvo práce na konci října uvedlo, že „z důvodu dobrovolné neúčasti na plošném testování pojištěnci nebude nařízena karanténa ani izolace, ale bude mu omezena svoboda pohybu“. Takovýto člověk tak neměl nárok na „pandemické nemocenské“.

V případě Slovenska proto nelze hovořit o zcela dobrovolném testování, jelikož nepodstoupení testu vede k „sankci“ v podobě přísnějších omezení. Pro kontext dodejme, že v době testování na celém Slovensku platila protiepidemická opatření a i negativně testovaní jimi byli do značné míry omezeni.

Zprávy, že Jižní Tyrolsko začíná plošně testovat, se objevily 20. listopadu. Testování mělo být dobrovolné a probíhat mělo v průběhu tří dnů. Úřady původně očekávaly účast kolem 70 %, tedy 350 tisíc lidí, povedlo se zde však otestovat více než 360 tisíc osob.

Žádná ze zemí, které k datu výroku (22. listopadu 2020) zavedly plošné testování, jej skutečně nenařídila. Lidé si mohli vybrat, jestli se ho zúčastní, či ne a za neúčast samotnou nehrozil žádný právní postih. V případě Slovenska však jejich volba probíhala pod hrozbou přísnějších omezení pro netestované. Například zákazem pobytu na pracovištích (.pdf, str. 3) bez nároku na pracovní neschopnost. Z tohoto důvodu proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Ministr zdravotnictví Jan Blatný zde mluví o tom, že pohyb obyvatel se v porovnání s nákupy za normálního, nijak neomezeného stavu snížil o 70 %. Dodejme, že ministr Blatný hovoří v souvislosti s možným otevřením všech obchodů, včetně těch malých (video, čas 39:22), které jsou v současnosti uzavřeny.

Data, která by tvrzení o snížení mobility o 70 % mohla potvrdit, či vyvrátit, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo nalézt. Poslali jsme tedy dotaz tiskovému centru Ministerstva zdravotnictví, z jakých dat Jan Blatný vycházel. Centrum nám zaslalo odpověď, že „tato data byla získána z Google Reports a ministerstvu je dodal ÚZIS“, bližší zdroje však ministerstvo neuvedlo.

Google Reports využívají data o historii polohy, která Google shromažďuje. Na základě těchto dat pak zveřejňuje přehledy pohybu a změny v návštěvnosti různých míst v porovnání s obvyklou aktivitou. Ve zprávě (.pdf) z 20. listopadu uvádí Google pokles mobility za tento den 49 % v kategorii Provozovny a volný čas, zatímco v kategorii Potraviny a lékárny uvádí 7% nárůst.

Z grafu níže je patrné, že u sekce Potraviny a lékárny dochází k extrémním poklesům (až na -85 %) pouze v neděli, kdy mají maloobchodní prodejny potravin (lékárny však nikoliv) dle vládního nařízení od 28. října zavřeno (.pdf, str. 3). V jiné dny je zde mobilita spíš vyšší, než je obvyklá hladina. U sekce Provozovny a volný čas se pokles pohybuje kolem 50 %, jen v neděli se dostává k 70 %.

Pokud z čísel v grafu vypočítáme průměr za období 1. listopadu až 20. listopadu, jedná se u sekce Potraviny a lékárny o pokles 54 %, u sekce Provozovny a volný čas o pokles 7 %.

Důležité je ale upozornit na skutečnost, že kategorie Provozovny a volný čas zahrnuje (.pdf, str. 1) podle Google Reports místa „jako jsou restaurace, kavárny, nákupní centra, zábavní parky, muzea, knihovny a kina“. Mezi vyjmenovaným místy tak nutně nemusí být zahrnuty pouze malé obchody mimo nákupní centra. Jelikož nemáme k dispozici data, která by popisovala čistě „mobilitu v obchodech“, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Obrátili jsme se na tiskové centrum Ministerstva zdravotnictví s žádostí o data, z nichž Jan Blatný vycházel ve svém tvrzení, že při otevření obchodů lze předpokládat 10–30% nárůst mobility obyvatel. Dostali jsme ovšem pouze odpověď, že ministr zdravotnictví vycházel „z kvalifikovaného odhadu statistiků z odborné skupiny při MZ, která připomínkovala vznikající model PES“. Z veřejně dostupných zdrojů se nám bližší informace o těchto odhadech dohledat nepodařilo.

Tématu se nicméně věnuje analýza think-tanku Bruegel, který na základě dat z 12 evropských zemí (včetně ČR) vyhodnocuje, jak různá protiepidemická opatření ve skutečnosti ovlivňují mobilitu a kontakty osob. Využívá k tomu data společnosti Google ukládaná na základě historie polohy mobilních zařízení se systémem Android. Jedním ze zkoumaných opatření bylo i uzavření obchodů. Pro něj autoři článku uvádějí pokles mobility ve většině oblastí, s nimiž Google ve svých statistikách pracuje (viz článek, obr. 2). Jediné oblasti, kde pohyb obyvatel vzrostl, jsou parky a bydliště. V ostatních oblastech mobilita klesla, jak ukazuje následující graf.

Pokud předpokládáme, že po znovuotevření obchodů mobilita stejným způsobem vzroste, pohybují se tato čísla v rozmezí, které uvádí ministr Blatný.

K trochu jinému závěru pak dochází článek (.pdf) Mezinárodního měnového fondu (IMF), který rovněž využívá data z přehledů pohybu od Googlu a zkoumá vliv rozvolňování opatření na mobilitu obyvatel a následný nárůst infekce. Zde autoři uvádějí, že otevření obchodů se na celkovém nárůstu mobility podílí jen z necelých 7 % (.pdf, str. 16) a že při uvolnění všech restriktivních opatření najednou vzrůstá celková mobilita obyvatel asi o 20 % za týden (str. 3).

Výrok ministra Blatného hodnotíme jako pravdivý, jelikož dle studie think-tanku Bruegel při uzavření obchodů dojde ve všech kategoriích mobility mimo bydliště (a kromě parků) k poklesu mobility o 15–30 %. Lze předpokládat, že při znovuotevření obchodů může dojít ke stejně velkému nárůstu mobility.

Ve výroku zmiňovaná data o trasování za jednotlivé dny se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Proto jsme se prostřednictvím e-mailu obrátili na vládního zmocněnce pro digitalizaci Vladimíra Dzurillu s žádostí o poskytnutí dat, z nichž v tomto odůvodnění vycházíme.

V grafu níže je zobrazeno procento pozitivních případů a rizikových kontaktů nakažených, které byly vytrasovány do 24 hodin od doby, kdy byly zadány do systému. Z těchto dat vyplývá, že průměrně se procento u nových pozitivních případů i rizikových kontaktů v období od 1. do 21. listopadu pohybovalo nejčastěji mezi 80 a 90 %.

Zejména u rizikových kontaktů lze pozorovat určitý pokles v účinnosti trasování. To může podle vyjádření hlavní hygieničky Jarmily Rážové (i samotného ministra zdravotnictví Blatného) z 20. listopadu souviset s tím, zda se trasující lidem dokážou dovolat, respektive s tím, že jsou lidé méně ochotní přijímat tyto telefonáty.

Úspěšnost trasování případů, které byly vytrasovány do 24 hodin od zadání do systému, se den před datem diskuze, tedy v sobotu 21. listopadu, pohybovala kolem 60 %. Zde je dobré uvést, že minimum v rámci týdne připadá dle grafu právě na sobotu, případně na neděli. Pokud se pak podíváme na několik předchozích dnů před 21. listopadem, úspěšnost se skutečně pohybovala „kolem 90 %“. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Dle dostupných dat týkajících se Chytré karantény skutečně došlo k více než dvojnásobnému nárůstu počtu trasujících osob. Konkrétně se jedná o osoby, které se podílejí na trasování covid-19 pozitivních osob a jejich rizikových kontaktů. V září bylo těchto osob 1 401. V říjnu došlo k navýšení počtu trasujících cca 2,4× na 3 389. Jedná se o celkový počet trasujících v daný měsíc, počty v jednotlivé dny jsou logicky menší. Ne každý trasujující se totiž věnuje této činnosti každý den.

Data o celkovém počtu trasujících osob pro listopad nejsou dosud známa, proto jsme k zachycení předpokládaného počtu trasujících použili čísla vývoje trasujících z jednotlivých dní. Jednotlivé měsíce jsme potom porovnali mezi sebou. Graf níže zachycuje vývoj počtu trasujících v jednotlivých dnech od začátku září do 21. listopadu. K 1. a 2. listopadu nejsou dostupná data, proto mají v grafu nulovou hodnotu. Z grafu jasně vyplývá, že od začátku září, kdy trasujících bylo necelých 200, došlo skutečně k zásadnímu nárůstu. Nejvíce trasujících osob v jediný den bylo zaznamenáno 4. listopadu, a to 1 941. Od tohoto bodu začalo docházet k postupnému poklesu. Čísla trasujících jsou ale stále mnohem vyšší než v září a v zásadě zrcadlově kopírují říjnový vývoj. Rapidní dvoudenní poklesy v celém období jsou vždy způsobeny víkendy či svátky.

Zdroje dat tabulky: září, říjen, 3.–7. listopad, 8.–21. listopad

Data o trasování za jednotlivé dny v grafu níže se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Proto jsme se s žádostí o poskytnutí dat obrátili prostřednictvím e-mailu na vládního zmocněnce pro digitalizaci Vladimíra Dzurillu. Z dat, která nám poskytl, tedy v tomto odůvodnění vycházíme.

V tomto grafu je zobrazeno procento nových a rizikových případů, které byly natrasovány do 24 h (k 21. listopadu). Můžeme pozorovat, že průměrně se procento u nových pozitivních případů i rizikových kontaktů za dny 1. až 21. listopadu pohybuje, s určitými výkyvy, nad 80 %.

Za týden, ve kterém výrok Jan Blatný pronesl, se pohybuje kolem 80 %. Oproti prvnímu listopadovému týdnu tedy došlo k mírnému nárůstu úspěšnosti trasování pozitivních případů, a naopak k poklesu v případě trasování rizikových kontaktů.

Dle dostupných dat tedy můžeme říct, že mezi zářím a říjnem skutečně došlo k nárůstu trasujících osob 2,4× z 1 401 na 3 389. Jednalo se tedy o „asi 3 500 osob“, které zmiňuje ministr zdravotnictví Blatný. Pro listopad zatím žádná data o celkovém počtu trasujících osob dostupná nejsou, ale dle počtu v jednotlivých dnech v porovnání s říjnem lze konstatovat, že kapacity budou podobné. V poměru ku úspěšnosti trasování pak můžeme říct, že kapacity jsou dostačující zhruba podobně jako v říjnu a na začátku listopadu, kdy trasujících osob v jeden den bylo nejvíce. 

Denní počet provedených PCR testů na onemocnění covid-19 přesáhl hranici 30 tisíc 13. října (viz graf níže). Prozatím nejvíce testů bylo provedeno 27. října, kdy tento počet činil 47 498 testů. Dne 13. listopadu bylo provedeno 31 222 testů a od té doby jejich počet nepřesáhl 30 tisíc.

V polovině května Ministerstvo zdravotnictví pro samoplátce zavedlo maximální cenu testu PCR na přítomnost onemocnění covidu-19 na 1 756 Kč (.pdf, str. 57). Mluvčí ministerstva Martin Novotný k tomuto tématu uvedl: „Maximální cena testů vychází z toho, kolik dnes běžně platí zdravotní pojišťovny za test na covid-19 indikovaný ze strany KHS nebo lékaře.“

Vycházíme tedy z ceny testu ve výši 1 756 Kč. Pokud by docházelo k provádění 30–50 tis. testů, jak uvádí ministr Blatný, pohybovala by se celková takových cena testů mezi cca 1,58 a 2,63 mld. Kč. Z grafu výše pak vyplývá, že největší počet testů bylo provedeno cca mezi 13. říjnem a 13. listopadem, celkem přibližně 1,1 milionu testů (.csv), zde bychom se tedy dostali na částku cca 1,93 mld. Kč.

Zde je však nutné uvést, že přehled počtu provedených testů Ministerstva zdravotnictví zahrnuje také testy hrazené samoplátci. Tedy lidmi, kteří nemají žádanku od praktického lékaře, nebo hygienické stanice, a test jim tak nehradí zdravotní pojišťovna. Přesný počet samoplátců ve zmiňovaném období se nám však nepodařilo dohledat.

Například na začátku září se mělo jednat přibližně o 13 %. V polovině září ale například Andrej Babiš hovořil o tom, že podíl samoplátců je až 40 %. Takto vysoké číslo bylo způsobeno zejména pomalým trasováním, kdy lidé s rizikovým kontaktem nechtěli čekat na telefon z krajské hygienické stanice. Na začátku října pak ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek uvedl, že počet samoplátců klesá. Uveďme, že v rámci naší 10% tolerance by se tak částka uváděná Janem Blatným pohybovala pouze tehdy, pokud by podíl samoplátců z celkového počtu testů byl 6 % a méně.

Dle dat Chytré karantény lidé nakažení covidem-19 v České republice skutečně v době konání rozhovoru (22. listopadu) uváděli průměrně okolo 2,5 rizikových kontaktů, přesněji 2,34 (.pdf, str. 1, kolonka „Počet rizikových kontaktů z pozitivních případů“ vpravo dole). 19. listopadu (.pdf, str. 1) například toto číslo odpovídalo hodnotě 2,42.