Jan Blatný

Finální podoba aktuální vakcinační strategie, jež by měla popisovat množství potřebné vakcíny a její distribuci, zatím zveřejněna nebyla (k 24. listopadu). Podle informací ČTK, která se odvolává na materiál pro jednání vlády k 23. listopadu, nicméně došlo k objednání dávek vakcíny pro dva miliony lidí od společností BioNTech a Pfizer, pro stejný počet pak i od společnosti Johnson & Johnson. Zatím nedefinované množství by měla dodat také firma Sanofi. Již na počátku října pak vláda rozhodla o nákupu 3 milionů dávek (pro 1,5 milionu lidí) od firmy AstraZeneca.

Jestliže bude některá z těchto vakcín schválená v nejbližší době, měly by dle zmíněného dokumentu ještě do konce tohoto roku dorazit dávky pro 400 tisíc osob. V prvním čtvrtletí roku 2021 by pak měla přijít vakcína pro 850 tisíc lidí, ve druhém čtvrtletí pro 2,1 milionů lidí, ve třetím pro 1,9 milionů a konečně  v posledním čtvrtletí následujícího roku by vakcínu obdrželo 250 tisíc lidí. 

V pondělí 23. listopadu odpoledne (.pdf) pak vláda projednala a schválila tyto informace Ministerstva zdravotnictví o krocích k zajištění dostatečného množství vakcíny. Aktuálně tak má mít Česká republika zajištěny dodávky pro celkem 5,5 milionů osob. Ministr zdravotnictví Blatný poté k tomu dodal, že Česko by mohlo získat vakcínu až pro celkem 16 milionů lidí. 

„(…) V rámci těchto již podepsaných smluv se Česká republika zavázala k nákupu vakcín pro zhruba 5,5 milionů osob za necelé dvě miliardy korun. A v záloze je ještě možnost objednat další dávky pro až 10,6 milionů osob za další zhruba 4,5 miliardy korun. Takže když bychom využili všechny tyto možnosti, potom se bavíme o vlastně dávce až pro 16 milionů osob, což je více, než je počet obyvatel v České republice. Tento přístup zvolily i ostatní země. Domluvených a vlastně do konce roku už zaplacených bude dostatek dávek pro 5,5 milionů osob a ty dávky se budou distribuovat postupně během roku s maximem na jeho začátku. Bude do čtrnácti dnů předložena vládě, a věřím, že se to třeba podaří i dříve, finální vakcinační strategie, která bude ještě toto dále upřesňovat. Takže jenom hlavní zpráva: Česká republika má zajištěný dostatek vakcín pro všechny osoby.”

Bohužel však nevíme, kdy se k těmto informacím dostal samotný ministr zdravotnictví. Jakožto předkladatel je jistě znal i před jednáním vlády, je ale možné, že se s nimi sám seznámil až v pondělí 23. listopadu dopoledne. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný. Navíc informace, že by nákup vakcín měla vláda projednat, není uvedena na programu (.pdf, str. 1) jednání z 18. listopadu, ani v jeho doplnění (.pdf, str. 1) z 19. listopadu.

Doposud poslední vakcinační strategii v souvislosti s covidem-19 Ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo 7. září. Tato Národní strategie očkování proti nemoci covid-19 mj. odůvodňovala (.pdf) potřebu očkování, popisovala jeho organizaci a distribuci vakcíny. Dále především vymezila celkem 7 skupin populace dle míry jejich ohrožení a důležitosti pro zajištění chodu kritické infrastruktury. Podle těchto skupin pak určila jednotlivé etapy očkování. Z dokumentu tak vyplývá, že mezi prvními očkovanými by měli být chronicky nemocní pacienti, lidé starší 65 let, zdravotníci či pracovníci a klienti v sociálních službách.

Tuto strategii zmiňuje (.doc, str. 4–5) také Ministerstvo zdravotnictví v důvodové zprávě k návrhu zákona o očkování proti covidu-19 a o změně zákona o veřejném zdravotním pojištění. A to konkrétně v části věnující se předpokládanému postupu očkování. Připomínkové řízení k tomuto návrhu probíhalo od 13. do 23. listopadu. 

Uvedený návrh zákona (.doc) se primárně týká úhrady aplikace očkování a úhrady její distribuce. V tomto smyslu tak uvádí (.doc, str. 5–7) také objem a ceny dodávek vakcíny v prvotní fázi, další kroky či popis strategie zde však neuvádí. Dle odůvodnění se návrh v tomto smyslu zabývá (.doc, str. 4) první fází z toho důvodu, že v jejím rámci zajišťuje nákup vakcíny stát (nikoliv zdravotní pojišťovny), a to na základě dohody Evropské komise s jednotlivými členskými státy EU. 

V současnosti (k 24. listopadu) nicméně Ministerstvo zdravotnictví svůj poslední/aktuální návrh vakcinační strategie na rozdíl od září prozatím neuveřejnilo. Tehdy naopak po jejím zveřejnění umožnilo zasílat připomínky ve 14denní lhůtě i veřejnosti.

13. listopadu pak například Ministerstvo zdravotnictví na dotaz Radiožurnálu uvedlo, že o konkrétních krocích ve směru distribuce a skladování vakcíny teprve jedná. Že detailnější plán ještě není připravený, tehdy Radiožurnálu přiznala (audio, čas 1:42) například místopředsedkyně České vakcinologické společnosti Hana Cabrnochová.

Že je vakcinační strategie připravena a „v současné době je v připomínkovém řízení“, zmiňoval Jan Blatný už na tiskové konferenci 20. listopadu. O tři dny později pak uvedl, že konečná verze ještě není hotová: „Domluvených a vlastně do konce roku už zaplacených bude dostatek dávek pro 5,5 milionu osob a ty dávky se budou distribuovat postupně během roku s maximem na jeho začátku. Bude do čtrnácti dnů předložena vládě, a věřím, že se to třeba podaří i dříve, finální vakcinační strategie, která bude ještě toto dále upřesňovat.”

Jelikož se nám však nepodařilo najít jiný zdroj informací než vyjádření samotného ministra zdravotnictví Jana Blatného, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Ministr zdravotnictví Blatný mluví o očkování v souvislosti s tím, že vícero farmaceutických firem zanedlouho hodlá představit vakcínu proti covidu-19 na trhu. První vakcíny by mohly do Česka dorazit nejdřív koncem roku, dle ministra Blatného pravděpodobně dorazí spíše v lednu nebo únoru.

Velká část Čechů však podle posledních průzkumů očkování odmítá. Například podle posledního průzkumu National Pandemic Alarm, který byl proveden 30. října až 2. listopadu, odpovědělo 36 % respondentů ano nebo spíše ano na otázku, zda by se v případě vyvinutí vakcíny proti koronaviru nechali očkovat. Naopak 46 % se kloní k variantám ne či spíše ne a další zhruba pětina není rozhodnuta. 

Z průzkumu agentury STEM/MARK ze září 2020 vyplývá, že očkování proti covidu-19 odmítá až 58 % respondentů.

Ještě v květnu vypadaly průzkumy jinak. Společnost Median pro Český rozhlas 20.–21. května uskutečnila průzkum, z jehož výsledků vyplynulo, že 49 % Čechů by se nechalo očkovat, zatímco 43 % by vakcínu odmítlo.

Co se týče ostatních zemí, mnohé výzkumy prokázaly v některých zemích výrazně vyšší ochotu k očkování. Např. průzkum autorů Neumann-Bohme a kol. vydaný 26. června 2020 prokázal, že v Dánsku a Velké Británii je až kolem 80 % respondentů ochotných se očkovat. 

Dále z průzkumu 27 států od IPSOS z října 2020 vyplývá, že nejvyšší ochotu se očkovat prokázaly státy jako Čína (97 %), Brazílie (88 %), Austrálie (88 %) a Indie (87 %). Nejnižší ochotu zas Rusko (54 %), Polsko (56 %), Maďarsko (56 %) a Francie (59 %).

Vícero odborníků se shodlo, že v České republice by byla potřebná osvětová informační kampaň, která by obyvatele přesvědčila, aby se dali očkovat. Například, jak sdělil předseda vakcinologické společnosti Roman Chlíbek, společně s Ministerstvem zdravotnictví připravují i osvětovou kampaň, která má předsvědčit skeptické Čechy o potřebě očkování. Očkování totiž podle nich možná bude jedinou možností, jak virus porazit.

K tomu, aby vakcína úspěšně potlačila virus, je ovšem zapotřebí, aby se dalo očkovat dostatečné procento populace. „Cílem je dostat se zhruba na pětašedesáti až sedmdesátiprocentní proočkovanost, protože potom máme vyhráno,“vyjádřil se také ministr Blatný v pořadu Otázky Václava Moravce.

Česko v minulosti patřilo ke světovým špičkám ve vakcinaci dětí, očkuje se u nás již od roku 1821. V současnosti máme v Česku povinné očkování proti devíti potenciálně nebezpečným onemocněním, a to jsou záškrt, spalničky, zarděnky, tetanus, žloutenka B, černý kašel, dětská obrna, invazivní onemocnění způsobená bakterií Haemophilus influenzae b a příušnice.

Z průzkumu veřejného mínění farmaceutické společnosti GSK, který realizovala agentura STEM/MARK v roce 2016, se pro zachování současného schématu povinného očkování vyslovilo 91 % respondentů. Dále z průzkumu vyplynulo, že: „Na otázku, zda a jakými vakcínami nechávají očkovat sami sebe, respondenti odpověděli v 52 %, že pouze povinnými vakcínami, a v 32 % povinnými i vybranými nepovinnými vakcínami. 12 % si prý vybírá očkování, které považuje za důležité, bez ohledu na povinnost. 4 % podle svých slov nemají žádné očkování. V případě očkování svých dětí již procento Čechů, kteří nechávají nebo by nechali očkovat i vybranými nepovinnými vakcínami, stouplo na 52 %. Počet respondentů, kteří by očkovali pouze povinnými vakcínami, se ustálil na 38 %. Respondentů, kteří uvedli, že by nenechali děti očkovat vůbec, byla pouhá 3 %.“

I v očkování proti meningokokům skupiny B patříme ke světové špičce, jedním z důvodů může být i fakt, že ji jako jedna z mála zemí poskytujeme nejohroženějším skupinám zdarma.

Ze zprávy Evropské komise o stavu důvěry ve vakcíny z roku 2018 vyplývá, že 92,9 % Čechů (.pdf, str. 18) považuje za důležité očkovat děti, v této oblasti ČR zastává 8. příčku z 28. Ovšem jenom 49,4 % (.pdf, str. 18) považuje každoroční vakcínu proti chřipce za důležitou, čímž se Česko umístilo na 26. příčce ze 28 států EU. Téměř 79 % respondentů v ČR uvedlo, že vakcíny jsou bezpečné, a například 87 % jich souhlasí s tím, že vakcíny jsou účinné.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) každoročně zveřejňuje, kolik procent lidí nad 65 let se proočkovalo proti chřipce. V roce 2019 se Česko umístilo na 25. příčce z 31 zemí.

Česko tedy dlouhodobě ve velkém očkuje děti a umísťuje se na předních příčkách, zatímco u dospělých nebo seniorů je už na tom hůř.

Výrok ministra Blatného hodnotíme jako zavádějící, a to vzhledem k tomu, že v souvislosti s očkováním proti covidu-19, tedy očkováním velké části populace, se zaměřením na nejzranitelnější starší věkové skupiny, argumentuje údajnou výjimečnou ochotou Čechů nechat se očkovat v minulosti. Z odůvodnění výše však vyplývá, že Češi mají výjimečně kladný postoj k očkování dětí a hodnotí velmi pozitivně systém povinných vakcín, které jsou aplikovány především v dětském věku. K očkování v dospělém věku však Češi nijak výjimečně pozitivní vztah nemají, vztah Čechů ke každoročnímu očkování proti chřipce, ale i samotná proočkovanost dospělých je v porovnání se srovnatelně rozvinutými zeměmi podprůměrná.

Jan Blatný zde hovoří v souvislosti s vyhlášením nových protipandemických opatření v Rakousku, která tamní vláda vyhlásila 14. listopadu a která začala platit 17. listopadu. Jedná se zejména o uzavření škol, zákaz volného pohybu osob a omezení provozu obchodů a služeb. 

V ČR byla obdobná opatření zavedena ve dvou vlnách – 12. října bylo oznámeno uzavření škol (s platností od 14. října) a 21. října byl oznámen zákaz volného pohybu osob a omezení obchodů a služeb (s platností od 22. října). Skutečně se tedy dá říci, že tato opatření už u nás platí téměř měsíc.

Data serveru Our World in Data pak ukazují, že v období před zveřejněním tweetu Jana Blatného v Rakousku počet nově nakažených při přepočtu na milion obyvatel skutečně stoupal, zatímco v ČR klesal (viz graf níže). Uveďme, že tato data lze nalézt také například na webových stránkách Světové zdravotnické organizace (WHO) nebo na serveru Worldometers a pocházejí od Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí, které je pro Česko a Rakousko získává od příslušných ministerstev zodpovědných za zdravotnictví.

Dodejme však, že oficiální data rakouské Agentury pro zdraví a bezpečnost potravin AGES, na něž se odkazuje i rakouské Ministerstvo sociálních věcí a zdraví, jsou od dat v grafu mírně odlišná. Dle AGES tak denní přírůstky v Rakousku začaly mírně klesat již před 14. listopadem.        

Jak lze vyčíst z grafu výše, Rakousko v den vyhlášení zmiňovaných plošných opatření zaznamenalo zhruba 831 nových případů na milion obyvatel. V ČR sice 12. října při vyhlášení uzavření škol bylo toto číslo nižší než v Rakousku (jednalo se konkrétně cca o 462 nově nakažených), v případě vyhlášení omezení volného pohybu osob a omezení provozu obchodů a služeb 21. října se však jednalo již o 856 případů na milion obyvatel. Tedy o číslo vyšší než v Rakousku.

Ministr Blatný tedy ve svém výroku správně srovnává epidemickou situaci v době zavedení opatření v Rakousku se situací v Česku před 12. říjnem. Opomněl však zmínit, že druhá část opatření, která byla v ČR vyhlášena 21. října a která tedy „u nás platí téměř měsíc“, přišla v epidemicky srovnatelné, ne-li horší situaci. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Dodejme, že pro porovnávání používáme 7denní průměry, nikoliv absolutní hodnoty přírůstků za jednotlivé dny, jelikož v rámci týdne obvykle dochází k výkyvům. V různých zemích také mohou týdenní maxima připadat na různé dny v týdnu. (Například v týdnu od 9. do 15. listopadu zaznamenala ČR nejvyšší přírůstek nově nakažených 10. listopadu, v Rakousku maximum připadalo dle dat AGES na 11. listopad, dle Our World in Data na 13. listopad.)