Předně uveďme, že ministr Havlíček ve výroku hovoří o výdajích státního rozpočtu, které mají být splněny podle závazků vlády. Mluví o mandatorních výdajích (.pdf, str. 22), tedy výdajích, které je stát povinen uhradit podle zákona nebo jiných právních norem. Doslova říká: „Ale valná část peněz jsou mandatorní výdaje, s těmi se nedá příliš dělat. U důchodů je to asi deset miliard korun, u učitelů je závazek 45 tisíc korun. (…) Když se stále bavíme o nákladové stránce, nejde tam mnoho vymyslet.“ Poukazuje tedy na to, že se těmto výdajům nelze vyhnout, jelikož se jedná o mandatorní výdaje.

V květnu 2021 vláda zveřejnila návrh novely zákona o důchodovém pojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) v ní navrhuje navýšit v roce 2022 důchody o 300 Kč, případně o 200 Kč, nad rámec zákonné valorizace . Podle dokumentu MPSV (.docx, str. 4) budou při zvýšení důchodů o onu částku 300 Kč nad rámec povinné valorizace v roce 2022 výdaje na důchody „o 10,6 mld. Kč vyšší než při zachování současného právního stavu“. Tento údaj tedy odpovídá částce uvedené ministrem Havlíčkem. Zvyšování důchodů nad rámec zákona však nelze označit za mandatorní výdaj, jelikož vládu nic nezavazuje k tomu, aby důchody zvyšovala nad rámec zákonné valorizace.

Vláda Andreje Babiše se také mimo jiné zavázala (.pdf, str. 14) zvyšovat platy učitelů i nepedagogických pracovníků, které se na konci roku 2021 měly dostat „minimálně na 150 procent jejich výše pro rok 2017“. V případě samotných učitelů se tedy jedná o navýšení na přibližně 45 tisíc Kč, o nichž hovoří Karel Havlíček. Uveďme, že platy učitelů byly v posledních letech skutečně každoročně o několik procent navyšovány. Podle vládního návrhu (.pdf, str. 6) státního závěrečného účtu vláda svůj slib plní a za rok 2020 navýšila částky vyhrazené na platy pedagogických pracovníků o 10 % a průměrný hrubý plat učitelů tak vzrostl na 44 202 Kč. Navyšování pokračuje i tento rok. Ani toto navyšování však nelze označovat jako zvýšení mandatorních výdajů, jelikož závazek 45 tisíc měsíčně pro učitele nevyplývá ze zákona, ale pouze z vlastního rozhodnutí vlády.

Ministr Havlíček tedy správně uvádí výši vládního závazku stran platů učitelů i výši celkových nákladů plánovaného zvýšení důchodů. Zároveň však nepravdivě tvrdí, že se jedná o mandatorní výdaje, se kterými se toho nedá moc dělat. Vládě nicméně nic nebrání například v tom, aby v příštím roce nenavyšovala důchody nad zákonnou valorizaci. Výrok Karla Havlíčka z tohoto důvodu hodnotíme jako nepravdivý.