Tento výrok byl ověřen jako

Poslanec Kolářík svým výrokem reaguje na kritiku Radka Kotena (SPD), podle kterého mají opoziční poslanci rozdílný přístup k volbě členů Rady České televize a k výběru nového ředitele Bezpečností informační služby (BIS). Koten poukazuje na to, že se opozice vyhýbá obsazení volných křesel v Radě ČT, ale že zároveň požaduje, aby jmenování nového ředitele BIS premiér Babiš neoddaloval.

Lukáš Kolářík pak namítá, že volba radních ČT v minulosti probíhala proti vůli opozice, a tak v Radě ČT nemají Piráti i přes své výrazné zastoupení ve Sněmovně žádného zástupce.

Podívejme se tedy na způsob, jakým jsou jmenováni a voleni radní ČT, a také na tvrzení, že Piráti nemají žádného „svého“ radního. Rada ČT je kontrolním orgánem České televize, který je upraven zákonem č. 483/1991 Sb. o České televizi. Členy Rady volí Poslanecká sněmovna, kandidáty však nominují „organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy“. Reálně tak může kandidáta navrhnout de facto jakákoliv organizace, respektive spolek. Na jaře 2021 například kandidáty do Rady ČT navrhly také spolky Pétanque club Brněnští Draci či Klub přátel Divadla Jesličky.

O navržených kandidátech poté jedná Volební výbor Poslanecké sněmovny. Po veřejných slyšeních kandidátů vybere Výbor tajnou (.pdf) volbou ze všech kandidátů trojnásobek počtu křesel, která mají být v Radě obsazena. O výběru z těchto kandidátů poté rozhodují všichni poslanci, opět zpravidla tajnou volbou.

Kandidáti jsou tedy navrženi organizacemi a spolky, nikoli politickými stranami. Při projednávání ve Sněmovně se poté hlasuje tajně, a ani zde tak není možné určit, že by nějaký kandidát byl více či méně přiznaným zástupcem určitého politického subjektu. Pokud by pirátští členové Volebního výboru a posléze jejich poslanci hlasovali pro určitého kandidáta do Rady ČT, zvolený radní by nebyl jejich zástupcem v pravém slova smyslu.

Výběr nových radních je nicméně ovlivněn rozložením sil ve Sněmovně. Poslanci těch stran, které mají ve Volebním výboru většinu, do druhého kola volby zpravidla (pochopitelně) posílají ty nominované, kteří jsou jim nějakým způsobem blízcí a které považují za vhodné kandidáty do Rady ČT. Stejně tak při hlasování všech poslanců se do Rady dostanou ti kandidáti, které podpoří většina poslanců, zpravidla vládní většina.

Nově zvolení radní jsou tedy voleni z vůle sněmovní většiny a jejich výběr nemusí odpovídat proporcionálně rozložení sil ve Sněmovně. Lze tedy s jistou mírou nejistoty tvrdit, že radní, kteří byli zvoleni v tomto volebním období, jsou nějakým způsobem blízcí poslancům vládních či vládu podporujících stran, a naopak to nejsou lidé reprezentující představy opozice.

Jelikož je však volba ve Výboru a následně i ve Sněmovně tajná a politici do Rady ČT kandidáty nenominují, nedokážeme s jistotou určit, který radní byl podpořen poslanci které strany. Výrok Lukáše Koláříka proto hodnotíme jako neověřitelný.

Doplňme, že odlišný postup nominací funguje u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), tzv. Velké vysílací rady. Ta je upravena zákonem č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, přičemž členy RRTV jmenuje předseda vlády na návrh Poslanecké sněmovny. Sněmovna nové radní vybírá z nominací předložených samotnými poslaneckými kluby a obecně se zde uplatňuje princip proporcionality. Například Piráti tak mají v nynější 13členné RRTV jednu „svoji“ členku, Martu Smolíkovou.