Vztah prezidenta Havla ke KSČM bývá označován jako ignorace či odmítání. Zmiňuje se, že jednání s představiteli této strany odmítal.

I přesto lze v dobovém tisku nalézt zmínky o tom, že setkání představitelů KSČM s prezidentem Havlem nebylo úplně vyloučené. Například v červenci 1998 po sněmovních volbách tehdejší prezidentův poradce Jiří Pehe uvedl: „Pan prezident je flexibilní politik, který si dokáže sednout za jednací stůl i s komunisty, pokud to přispěje ke konstruktivnímu řešení.“ (Týden, 20. července 1998).

K tomuto setkání ale nakonec nedošlo. V lednu 1999 například Havel jednal s představiteli všech stran zastoupených v Poslanecké sněmovně – s výjimkou komunistů (Právo, 26. ledna 1999). „Zve si ty strany, se kterými cítí porozumění v programových věcech,“ uvedl tehdy prezidentův mluvčí Ladislav Špaček. Přístup Václava Havla dlouhodobě kritizovali právě představitelé KSČM. Tehdejší předseda strany Miroslav Grebeníček na to Právu řekl, že zatímco Miloš Zeman už v čele Sněmovny dokázal komunikovat s celým politickým spektrem, prezidentovi tato vlastnost chybí. „Zdá se, že v této věci se už nikdy nezdokonalí. Jenom prokazuje, že není prezidentem všech občanů,“ dodal Grebeníček.

První oficiální pozvání na Hrad obdržel předseda KSČM Vojtěch Filip až v červenci roku 2006, tedy již od prezidenta Václava Klause. Tato schůzka je vnímána také jako částečná legitimizace této do té doby prezidentem opomíjené strany. Uveďme však, že Václav Klaus se s představiteli KSČM setkával již dříve, většinou v rámci jednání všech parlamentních stran. Právě změna v prezidentském křesle pomohla straně dostat se z pomyslné politické izolace, neboť její zástupci mohli znovu jednat s prezidentem. V prezidentské volbě přitom KSČM podporovala Klausova protikandidáta Miloše Zemana (Lidové noviny, 23. ledna 2003).