Tento výrok byl ověřen jako

Předseda Pirátů Ivan Bartoš v rozhovoru pro Info.cz poukazuje na to, že před ruskou invazí na Ukrajinu považovala Evropská unie zemní plyn za tzv. přechodný zdroj energie, avšak zároveň je do značné míry závislá na zemním plynu z Ruska. Uveďme, že 40 % dodávek plynu do Evropské unie pochází právě z této země. Ačkoliv zemní plyn není bezemisní, jeho spalování vypouští do vzduchu jen zhruba poloviční množství emisí, než je tomu např. u hnědého uhlí. Doplňme však, že při těžbě a přepravě zemního plynu do ovzduší uniká metan, tedy plyn se silným skleníkovým efektem (.pdf, str. 2), což podle odborníků ekologickou výhodnost zemního plynu snižuje.

Pro kontext zmiňme, že na základě Zelené dohody pro Evropu, tzv. Green Dealu, se mají do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů v EU minimálně o 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 by pak Evropská unie měla dojít k úplné uhlíkové neutralitě.

Aby se jasně určilo, které ekonomické činnosti jsou ekologicky udržitelné a které nikoliv, existuje v rámci EU systém jejich rozřazení, tedy tzv. taxonomie. V jejím rámci Evropská komise na začátku letošního února dočasně zařadila plyn a jádro mezi čisté zdroje energie. Nové plynové elektrárny či teplárny však budou muset být schopné do konce roku 2035 přejít od zemního plynu k jiným palivům (.pdf, str. 16), jinak „zelený status“ ztratí. Dodejme, že rámcově vstoupila taxonomie EU v platnost v červenci 2020 s tím, že úkolem Evropské komise bylo ji následně konkretizovat.

Po začátku invaze ruské armády na Ukrajinu se začaly objevovat hlasy, zda není třeba přehodnotit současnou energetickou politiku Unie, a snížit tak dosavadní závislost na dodávkách plynu z Ruska. 8. března proto Evropská komise představila plán, jehož cílem je snížit závislost na ruském plynu již v tomto roce o dvě třetiny. Počítá se s dodávkami plynu z jiných států, např. Alžírska či USA, rychlejším přechodem na solární a větrné zdroje, snížením termostatů o jeden stupeň či výměnou plynových kotlů za tepelná čerpadla. Místopředseda Evropské komise Frans Timmermans také připustil, že některé státy budou muset využívat uhlí déle, než se původně plánovalo.

Bartoš tedy správně podotýká, že zemní plyn byl považován za přechodný zdroj energie. Vzhledem k tomu, že k další úpravě evropské taxonomie od té doby nedošlo tedy za dočasně čistý zdroj energie považován stále je. Poněkud zavádějící nicméně je, že Bartoš poukázal pouze na „země západní Evropy“. Taxonomie totiž nijak nerozlišuje mezi členskými státy a týká všech států Evropské unie, tedy i těch východních. Například ČTK pak v souvislosti se zařazením zemního plynu a jaderné energie mezi čisté zdroje napsala, že „komise v takzvané taxonomii vyšla vstříc zemím jako Francie, Polsko či Česko“.

Zmiňme, Francie má poměrně ambiciózní plány, co se týče jaderné energetiky. Ačkoli francouzský prezident Emmanuel Macron na začátku svého funkčního období prosazoval snížení podílu využití jaderné energie (ze 75 % na 50 % v roce 2035), později hovořil o nutnosti „obrození francouzského jaderného průmyslu“. Dále oznámil, že dojde k výstavbě šesti nových reaktorů. Na konci roku 2021 tak například představil investiční strategii Francie 2030, v jejímž rámci země chce podpořit rozvoj malých modulárních jaderných reaktorů. Macron tehdy uvedl: „Jaderná energetika, vodík a obnovitelné zdroje pro nás budou klíčové k výrobě elektřiny z různých zdrojů a ke snížení naší uhlíkové stopy,“.

Některé starší francouzské jaderné elektrárny v minulosti bojovaly s technickými problémy, především s korozí, kvůli čemuž docházelo a stále dochází k jejich odstávkám. Někteří odborníci proto upozorňují na to, že z krátkodobého hlediska bude Francie muset využít právě zemní plyn k pokrytí případných výpadků energie z jaderných zdrojů. Doplňme, že roli zemního plynu, jakožto přechodného kroku při transformaci energetiky zmiňoval již v roce 2019 francouzský vládní web.

Za typický příklad západní země, která před vpádem ruských vojsk na Ukrajinu plánovala při přechodu na obnovitelné zdroje energie využívat ve velké míře zemní plyn pak můžeme označit Německo. To je navíc největším odběratelem ruského plynu v celé Evropské unii. Německý kancléř Olaf Scholz ještě na podzim minulého roku plánoval postavení nových plynových elektráren. Německo také počítalo s otevřením plynovodu Nord Stream 2, který měl zdvojnásobit vývoz ruského plynu po dně Baltského moře do Evropy, projekt nicméně vzbuzoval kritiku např. ze strany USA. Kvůli krokům Ruska vůči Ukrajině pak německá vláda oznámila, že Nord Streamu 2 neudělí povolení k provozu, a k otevření plynovodu tak nemůže dojít. 

Němečtí vládní představitelé po ruské invazi v souvislosti s využíváním zemního plynu také uvedli, že by mohlo dojít ke změně termínů odstavení uhelných či jaderných elektráren. Zároveň zdůraznili nutnost rychleji začít využívat např. solární či větrnou energii. Německo tedy přesto, že nejdříve považovalo zemní plyn za důležitý prvek přechodu na obnovitelné zdroje energie, svůj postoj později přehodnotilo.