Vysílání vojáků do zahraničí vždycky měla vláda k dispozici. Bylo to na 60 dní a do 60 dní to musel buďto schválit Parlament nebo se museli stáhnout.
Vláda může už od roku 2000 vysílat české vojáky do zahraničí na nejvýše 60 dnů, ale jen z konkrétních důvodů. Pokud takovou akci do 60 dnů Parlament neodsouhlasí, vojáci se musí vrátit. Stejně tak může vojáky kdykoliv odvolat svým usnesením Sněmovna či Senát.
Petr Pavel v kontextu výroku mluvil o chystané novele Ústavy, která by měla rozšířit možnost vlády dočasně vysílat vojáky do zahraničí. Poukazuje na to, že již dříve tuto pravomoc vláda měla a vysvětluje její mechanismus.
V současné době může vláda vyslat české vojáky do zahraničí bez parlamentního souhlasu na nejvýše 60 dnů ve třech různých případech: při plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně, při účasti na mírových operacích a při záchranných pracích po živelních pohromách nebo haváriích. Pokud takovou akci do zmíněných 60 dnů Parlament neodsouhlasí, musí se vojáci vrátit. Parlament ovšem může takovou akci zrušit ještě před vypršením 60denní lhůty, pakliže se na tom usnese alespoň jedna jeho komora hlasy nadpoloviční většiny všech jejích členů.
Vláda Petra Fialy navrhuje současné znění článku 43 upravit (.pdf). Usiluje o to, aby Parlament nemusel schvalovat vyslání vojáků do zahraničí na nejvýše 60 dnů ani v případě ochrany „života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky“ (.pdf, str. 1). V důvodové zprávě mezi argumenty pro doplnění čtvrtého případu vyslání vojáků uvádí (.pdf, str. 4) mj. i evakuaci českých občanů z Afghánistánu v srpnu 2021.
Stávající verze Ústavy, která na základě článku 43 umožňuje vládě ve třech případech vysílat vojáky do zahraničí, však platí teprve od roku 2000. V původní verzi Ústavy ČR z roku 1993 článek 43 hovoří o tom, že „vyslat ozbrojené síly mimo území České republiky lze jen se souhlasem obou komor.“ Novelizace Ústavy z roku 2000 pak přinesla rozšíření článku, a to mj. právě o pravomoc vlády vysílat vojáky do zahraničí na nejvýše 60 dnů bez předchozího schválení Parlamentem. K této změně došlo v reakci na vstup Česka do NATO a s tím souvisejícími spojeneckými závazky. Dle důvodové zprávy (.doc, str. 7, 10) k novele byla vládě přidělena tato působnost za účelem „pružnějšího operativního rozhodování“.
Petr Pavel tedy správně uvádí, že pravomoc vlády poslat vojáky do zahraničí na nejvýše 60 dnů i bez parlamentního souhlasu už v ČR existuje již delší dobu a vládní novela tak v tomto ohledu nepředstavuje výraznou změnu. Správně také popisuje mechanismus parlamentního schválení takové vojenské mise. Nepřesně se nicméně vyjádřil o čase, po který vláda již má daný nástroj k dispozici. Vláda může vojáky do zahraničí vysílat pouze od roku 2000, neplatí tedy, že vláda tuto pravomoc vždy, tedy např. od vzniku samostatné ČR. S ohledem na kontext výroku i relativně dlouhou dobu 22 let ale výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.
