Prezidentské finále

Petr Pavel na svém profilu na facebooku zveřejnil 24. ledna 2023 video, které adresuje voličům Andreje Babiše. V jeho úvodu zmiňuje, že si uvědomuje, že jej řada lidí „za prezidenta nechce“, a dále mluví o tom, že nabízí „svět, kde se naslouchá i těm, kteří nesouhlasí.“

V příspěvku doslova neuvádí, že volby „nevnímá jako volby mezi jeho voliči a nějakými dalšími“, celé video je nicméně označeno popiskem: „Voličům Andreje Babiše: Jsme jedno společenství.“ Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako pravdivý.

Kandidát na prezidenta Andrej Babiš vysvětluje (video, čas 4:47) svůj pohled na rozdělenou společnost. Domnívá se, že z tří milionů voličů, kteří ve sněmovních volbách v roce 2021 nevolili současnou vládní koalici, mají v Poslanecké sněmovně zastoupení pouhé dva miliony z nich. V našem odůvodnění se tedy zaměříme na to, kolik lidí v říjnu 2021 hlasovalo pro strany, které nejsou součástí nynější vlády a kolik z nich má zastoupení v dolní komoře.

Nejprve uveďme, že do Poslanecké sněmovny se dostanou jen ty politické strany, které získají více než 5 % odevzdaných hlasů. V minulosti platila tzv aditivní klauzule, kdy pro postup musela (§ 49 odst. 1) koalice složená ze dvou stran získat minimálně 10 % hlasů a koalice tří stran 15 % hlasů. Tuto klauzuli ovšem v únoru 2021 zrušil nález Ústavního soudu (.pdf). Dle nového znění zákona koalici složené ze dvou subjektů stačí 8 % hlasů a koalici složené ze tří pak 11 %.

Po sněmovních volbách, které proběhly v říjnu 2021, se do dolní komory dostala koalice SPOLU, hnutí ANO, koalice Pirátů a Starostů a nezávislých a hnutí SPD. Ostatní strany nepřekročily potřebnou spodní hranici. Jak lze vidět na následující tabulce, současná vládní koalice obdržela přibližně 2,3 miliony hlasů, pro ostatní politické subjekty přitom hlasovalo lehce přes 3 miliony voličů, jak správně uvádí Andrej Babiš. Zastoupení v Poslanecké sněmovně v podobě hnutí ANO a SPD přitom skutečně mají necelé dva miliony z nich. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš se ve veřejném prostoru již mnohokrát označil za krizového manažera. Vyjadřoval se tak mj. v odpovědích na dotazy novinářů ohledně jeho prezidentské kandidatury. Například v rozhovoru pro Lidové noviny v září 2022 řekl: „(…) já jsem krizový manažer (…). V krizi můj manažerský výkon stoupá a rychle rozhoduji podle doporučení kolegů a vlastního selského rozumu.“ O svých schopnostech krizového manažera hovořil ale již během covidové krize, například v rozhovoru pro CNN Prima NEWS v únoru 2021 či na tiskové konferenci v březnu 2020, kde uklidňoval veřejnost: „Vyřešíme to, je krize, jsme ve válce, jsme online. (…) Jo já, to řídím jak firmu teďka, paní redaktorko, tak se to řídí.“

V období pandemie onemocnění covid-19 skrze mobilní telefon komunikoval kromě svých ministrů také s dalšími státními úředníky. V lednu 2021 Babiš například naléhal přes SMS zprávy na tehdejšího ředitele Státního zdravotního ústavu Pavla Březovského, aby rychleji očkoval zaměstnance ústavu. V únoru 2021, kdy byl rozebírán možný převoz některých českých covidových pacientů do Německa, pak Andrej Babiš uvedl: „Včera jsem volal karlovarskou paní koordinátorku a ptal jsem se jí, jestli potřebují pomoc. Pokud mi řekne, že ano, tak okamžitě zavolám saského premiéra a požádám o umístění určitého počtu pacientů. Toto nenastalo. Pokud nás nepožádá Karlovarský kraj, a nepožádal, tak nemáme co zařizovat. Pokud se tak stane, tak to okamžitě budu řešit a žádat, jsem připraven.“

V říjnu 2022 při interpelacích v Poslanecké sněmovně Babiš vyčetl premiérovi Petru Fialovi, že během českého předsednictví v Radě Evropské unie tento orgán nesvolal, při výroku se odkazoval na svůj telefonát s Angelou Merkel. „Nic jste neudělal, nesvolal jste jedinou mimořádnou radu. Měl jste zavolat Michelovi, jak já jsem volal, když bylo Bělorusko s Morawieckim. Angele: Udělej radu okamžitě.“

Andrej Babiš využíval SMS zpráv také při řízení Agrofertu. Bývalý tiskový mluvčí společnosti Karel Hanzelka například v roce 2013 uvedl: „Když jdu večer třeba do divadla a musím vypnout mobil, mívám nepříjemný pocit.“ Komentoval tak, jak uvádí Aktuálně.cz, pověstné časté ranní a pozdně večerní SMS zprávy ze strany majitele.

Babišův telefon se v minulosti stal také předmětem kampaně hnutí ANO před volbami do obecních zastupitelstev a části Senátu v roce 2018. Tehdy byli komunální kandidáti hnutí vidět na billboardech se sloganem, že své město budou řešit „přímo a hned“, protože mají číslo na Babiše. Vedle nich byl vyfocený Andrej Babiš s telefonem u ucha.

Jak dokazují příklady výše, bývalý premiér se skutečně opakovaně označoval za krizového manažera a při své práci se často spoléhal na telefonování a psaní SMS zpráv.

Náčelník Generálního štábu Armády České republiky Karel Řehka se v rozhovoru pro ČTK ze dne 25. ledna 2023 skutečně vyjádřil, že by v případě války NATO s Ruskem muselo Česko provést alespoň částečnou mobilizaci. „Bude se muset zapojit celá společnost, bude se muset minimálně výběrově mobilizovat, ať už lidé nebo věcné zdroje materiálu.“ V rozhovoru apeloval mimo jiné také na nutnost poučit se z probíhající války na Ukrajině, kdy obrana musí být věcí celé společnosti.

Ministryně obrany Jana Černochová se po vlně reakcí, kterou Řehkovo vyjádření vyvolalo, vyjádřila na svém twitteru. Tam potvrdila, že v případě války mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskem, a tedy aktivace článku V Washingtonské úmluvy by byla situace věcí „celého státu a společnosti, nikoliv jen profesionální armády.“

Premiér Petr Fiala se ale k celé situaci vůbec v médiích ani na svém facebooku a twitteru nevyjadřoval. Ani v minulosti se o možnosti mobilizace nezmiňoval.

Andrej Babiš tedy korektně popisuje slova Karla Řehky i následnou reakci Jany Černochové. Vládní kolega ministryně obrany Petr Fiala se ale k věci nevyjádřil. Babišův výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Karel Řehka, současný náčelník Generálního štábu Armády České republiky, ve středu 25. ledna v rozhovoru pro ČTK mluvil o dopadech, které by měl na Česko případný konflikt NATO a Ruska na východním křídle Aliance. Dle jeho vyjádření by se Česká republika stala „legitimním cílem“, protože by docházelo k přesunům spojeneckých jednotek přes naše území. Zároveň dodal, že předpokládat, že by se konflikt odehrávající se mimo naše území Česka nijak nedotkl, je „naivní“.

Andrej Babiš v debatě v České televizi 22. ledna 2023 opakovaně uvedl, (video, čas 52:01) že by Česko v případě útoku na Polsko nebo pobaltské státy nemělo poslat české vojáky na pomoc. „Ne, určitě ne. Já chci mír, nechci válku. A v žádném případě bych neposílal naše děti a děti našich žen do války,“ řekl mimo jiné.

Po skončení debaty Babiš zveřejnil tweet reagující na kritiku, která se po jeho výroku v ČT začala ve veřejném prostoru šířit. V příspěvku koriguje své předchozí tvrzení. Doplnil navíc, že „pokud by ale došlo reálně k napadení, pochopitelně bych dodržel článek 5. O tom není debata“. Omluva ale v žádném z jeho veřejných vyjádření z nedělního večera není.

V podobném duchu mluvil i v následujících dnech, a to jak na sociálních sítích, tak v médiích. Ani v těchto sděleních se ale za svůj výrok v debatě ČT neomluvil.

Na předvolebním mítinku v Brně 23. ledna Babiš uvedl (video), že otázka moderátora ČT byla provokací a že to svou odpovědí „trošku po**al“, slušnější verzi stejného slova použil (video, 1:25) také ráno v rozhovoru s Petrem Štěpánkem z Trikolóry. O den později v debatě na webu Novinky.cz řekl (video, 1:01), že se „špatně vyjádřil“. Na přímý dotaz (čas 1:47), jestli se za svá slova omluví, Babiš řekl, že „si to vyřídil na nejvyšší úrovni, takže já nevím, komu bych se měl omlouvat“.

Pro úplnost doplňme, že vysvětlení měl Babiš podat přímo i polskému premiérovi Mateuzsi Morawieckému. Požádal také Miloše Zemana, aby podobně učinil se svým polským protějškem Andrzejem Dudou na jejich osobním setkání v Náchodě. Oba prezidenti se této věci 24. ledna skutečně věnovali, Andrzej Duda přitom výrok připsal silným emocím spojeným s prezidentskou kampaní.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš se tedy za své tvrzení, že by v případě napadení Polska na jeho území neposlal české vojáky, neomluvil. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Armáda České republiky se v Pobaltí v minulosti účastnila a stále účastní několika misí. První z nich, Baltic Air Policing, při níž české letouny JAS-39C Gripen hlídaly vzdušný prostor Litvy, Lotyšska a Estonska, probíhala už v roce 2009 a 2012. V roce 2019, tedy během vlády Andreje Babiše, tato mise pokračovala a česká armáda se podílela také na misi Posílené předsunuté přítomnosti (anglicky Enhanced Forward Presence) NATO v Lotyšsku a Litvě.

Vyslání příslušníků ozbrojených sil ČR mimo české území podle zákona schvaluje Parlament. Z dokumentů Sněmovny vyplývá, že účast českých vojáků v rámci tzv. Alianční předsunuté přítomnosti v roce 2018, schválil Parlament v červenci 2017. Tedy ještě v době vlády Bohuslava Sobotky. Jednalo se nicméně o návrh tehdejšího ministra obrany Martina Stropnického (za ANO).

Podle tohoto návrhu tak bylo rozhodnuto (.pdf), že česká armáda do Pobaltí pošle 290 vojáků v rámci Posílené předsunuté přítomnosti NATO na dobu od ledna 2018 do ledna 2019.

Během vlády Andreje Babiše pak na návrh Ministerstva obrany došlo k prodloužení (.pdf, str. 2) této mise i na rok 2019 a 2020. Schváleno bylo i vyslání dalších 95 vojáků na Baltic Air Policing v roce 2019, kam ČR poslala i pět letounů JAS-39C Gripen (.pdf, str. 93). Dohromady šlo tedy o 385 vojáků.

Babišův kabinet poté některé mise prodlužoval na další období (.pdf, str. 1). Podle přehledu Vojenského historického ústavu se však vždy jednalo právě o maximálně 290 a 95 vojáků. Doplňme, že se jedná o schválený počet vojáků, a jejich skutečný počet na misích byl menší (.pdf, str. 30). Je třeba také zmínit, že se v rámci těchto misí střídají jednotliví vojáci i celé jednotky, celkový počet českých vojáků, kteří od roku 2018 strávili nějaký čas na misi v Pobaltí, je tak ve skutečnosti vyšší. Andrej Babiš ale zjevně poukazuje na význam a velikost mise symbolizované schváleným počtem vyslaných vojáků, nikoliv délku jejího trvání a s tím související střídání jednotlivých vojáků.

Na závěr tedy shrňme, že během vlády Andreje Babiše bylo skutečně rozhodnuto o tom, že česká armáda do Pobaltí v rámci mise Baltic Air Policing pošle pět letounů Gripen. Dohromady ale vláda a Parlament schválily účast 385 vojáků. Jelikož je toto číslo téměř dvakrát menší, než které ve výroku uvádí Andrej Babiš, a nepohybuje se tak ani v rámci naší 10% tolerance, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Andrej Babiš výrokem navazuje na svůj plán uspořádat na Pražském hradě mírový summit. Poukazuje na to, že Petr Pavel se měl k takovému nápadu postavit negativně s tím, že „jsme malý národ“. V následujících odstavcích se proto zaměříme na to, jak se v kontextu možného mírového summitu vyjadřoval Petr Pavel o vlivu a velikosti České republiky.

Kandidát na prezidenta Pavel v debatě na serveru Novinky.cz 25. ledna 2023 uvedl (video, čas: 24:08), že momentálně je k iniciaci mírové konference (v souvislosti s konfliktem na Ukrajině) zapotřebí shody a následného společného nátlaku v rámci NATO a EU. „My nejsme zemí, která by mohla mít takovou váhu, že přesvědčí Rusko, případně další státy, aby usedly k jednomu stolu.“ Již 15. ledna v Otázkách Václava Moravce řekl (video, čas: 8:53): „Vytvářet naději, že Česká republika je dnes v pozici, kdy může uspořádat globální mírový summit, je opravdu jenom marketingový tah Andreje Babiše, nic jiného.“

Petr Pavel tedy skutečně zmiňoval, že Česká republika nemá na mezinárodní scéně takovou „váhu“, aby mohla sama o sobě přesvědčit světové lídry k jednání o míru. Andrej Babiš tak správně poukazuje na to, že se Pavel k jeho nápadu Českem organizovaného mírového summitu stavěl negativně a argumentoval vlivem (potažmo velikostí) Česka. Babišův výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Je však třeba doplnit, že Petr Pavel ale nikdy netvrdil, že Česká republika je malý národ. Naopak přímo na svém webu uvádí: „Česká republika není ani malá, ani slabá, nebo dokonce bezvýznamná. Chci, aby se s námi počítalo, abychom byli konstruktivním a důvěryhodným hráčem při řešení regionálních i světových problémů.“

Nynější náčelník Generálního štábu (NGŠ) Armády České republiky (AČR) Karel Řehka byl skutečně ředitelem Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) a to od dubna roku 2020, kdy ve funkci vystřídal Dušana Navrátila, do června roku 2022, kdy byl jmenován náčelníkem Generálního štábu.

Andrej Babiš mluví o výroku Karla Řehky z 22. listopadu 2022. Tehdy Karel Řehka pronesl projev na Velitelském shromáždění náčelníka Generálního štábu AČR na Ministerstvu obrany. Ve svém projevu skutečně řekl (video, čas 12:36): „Teď se ale musíme primárně chystat na ten nejobtížnější a nejnebezpečnější scénář, a tím je válka velkého rozsahu proti vyspělému protivníkovi.“

Andrej Babiš cituje v debatě skutečný výrok Karla Řehky z 22. listopadu 2022, který pronesl při příležitosti Velitelského shromáždění. Karel Řehka byl před funkcí NGŠ také ředitelem NÚKIB a výrok je hodnocen jako pravdivý.

Výroku předcházela slova Andreje Babiše, kterými obviňoval (video, čas 17:35) vládu a prezidentského kandidáta Pavla, že „stále mluví o válce, já mluvím o míru“. Petr Pavel pak reagoval tím, že i bývalý náčelník Generálního štábu Aleš Opata, kterého Babiš v debatě chválil za jeho roli při řešení covidové krize, také v minulosti mluvil o válce, respektive jejích rizicích. Zaměříme se tedy na to, jestli Aleš Opata v minulosti skutečně varoval před hrozbou války a jiných konfliktů.

Aleš Opata například v roce 2018 v rozhovoru pro Aktuálně.cz řekl: „Zkusme vidět hrozby v kontextu. Česká obranná strategie jich definuje asi jedenáct. Přičemž pět z nich je z kategorie vojenského řešení. Pro mě je na prvním místě terorismus, na druhém pak neregulované migrační vlny z Blízkého a Středního východu, Afriku nevyjímaje. Tyhle neregulované vlny mohou silně destabilizovat Evropu. Hrozbou je rovněž energetická závislost. A vynechat nelze ani takzvané hybridní hrozby: informační operace i celkové pojetí sociálních sítí se stává nebezpečným a účinným nástrojem nejen proti jednotlivcům, skupinám, ale i proti státu. Ohrozit nás mohou i kybernetické operace zaměřené na klíčovou infrastrukturu země.“ Dlouhodobě také Aleš Opata zmiňuje, že větší hrozbou je terorismus a kybernetická válka.

K otázce Ruska pro Lidové noviny v roce 2018 uvedl, že se mezi hrozby dají zařadit i „geopolitické zájmy Ruské federace a zvyšování jeho bojových schopností, které se dějí na hranicích Severoatlantické aliance, energetická závislost nebo proliferace zbraní hromadného ničení.“ V březnu 2022 pak řekl (video, čas 0:24), že „falešný pocit bezpečí skončil“. Doplnil, že „musíme být připravení na všechny typy hrozeb. Máme tady konvenční střet na Ukrajině, ale podcenit nemůžeme ani kybernetické a informační útoky, hybridní působení, nestátní aktéry, autoritářské režimy, terorismus, a rychlý vývoj v kosmickém prostoru.“ Uvedl také, že „příštím strategickým šokem může být nutnost Evropy bránit se masivnímu vojenskému útoku.“

Z těchto vyjádření vyplývá, že Aleš Opata skutečně dlouhodobě varoval před různými druhy hrozeb a konfliktů, včetně konvenční války. Výrok Petra Pavla proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš v debatě zmiňuje, že bývalého náčelníka Generálního štábu Armády ČR Aleše Opatu v červenci 2020 kontaktoval, neboť Ministerstvo zdravotnictví nebylo schopno krizi spojenou s covidem-19 zvládnout bez armády. 

Informace o dané schůzce Andreje Babiše a Aleše Opaty se nám ovšem ve veřejně dostupných zdrojích dohledat nepodařilo. S dotazem jsme se proto obrátili na oddělení komunikace Generálního štábu, prozatím jsme však nedostali odpověď. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Pro úplnost nicméně doplňme, že vláda Andreje Babiše schválila v pondělí 13. července 2020 využití Armády České republiky k záchranným pracím během pandemie covidu-19, a to i mimo nouzový stav. Dle nařízení vlády se mělo konkrétně jednat o 68 vojáků, kteří byli určeni na pomoc Ministerstvu zdravotnictví, hygienickým stanicím a zdravotním ústavům.

Nutno však podotknout, že armáda byla zapojena do boje s pandemií již od samého začátku šíření onemocnění v březnu 2020. Pomáhala s testováním na hranicích, dodáváním ochranných prostředků a například i s projektem takzvané chytré karantény.

Andrej Babiš se během dvoudenní premiérské návštěvy Kyjeva 18.–19. listopadu 2019 setkal s prezidentem Volodymyrem Zelenským, premiérem Oleksijem Hončarukem a také předsedou parlamentu Dmytrem Razumkovem. Při oficiální návštěvě opravdu odsoudil ruskou agresi proti Ukrajině, konkrétně prohlásil: „Přijel jsem s jasným vzkazem, že podporujeme Ukrajinu a její lid a neschvalujeme a odsuzujeme ruskou agresi na východě země a nelegální anexi Krymu.“ 

Bývalý předseda vlády Mirek Topolánek navštívil Ukrajinu v září 2008, kdy se setkal s předními ukrajinskými představiteli nebo také s podnikateli.

O několik měsíců později, v lednu 2009, návštěvu zopakoval a to kvůli sníženým dodávkám plynu přes Ukrajinu. Expremiér Topolánek tehdy jako šéf českého předsednictví Rady Evropské unie jednal jak s Vladimirem Putinem, tak s tehdejším ukrajinským prezidentem Viktorem Juščenkem.

Z veřejně dostupných zdrojů se nám nepodařilo dohledat, že by v minulosti ostatní předsedové českých vlád Ukrajinu navštívili. Například v prosinci 2011 jednal tehdejší předseda vlády Petr Nečas se svým ukrajinským protějškem Mykolou Azarovem v Praze. Podobně se takto setkal expremiér Bohuslav Sobotka s ukrajinským premiérem Volodomyrem Hrojsmanem v září 2016 v polské Krynici. Už v říjnu 2013 navštívil Ukrajinu prezident Miloš Zeman, před ním v roce 2005 i prezident Klaus.

Andrej Babiš ale byl opravdu druhým českým premiérem, který navštívil v listopadu 2019 Ukrajinu, a to 11 let po Mirku Topolánkovi. Současně zde Babiš odsoudil invazi na Ukrajinu.

Andrej Babiš se s Volodymyrem Zelenským setkal poprvé při příležitosti zasedání Valného shromáždění OSN v září 2019 v New Yorku. Podle úřadu vlády expremiér Andrej Babiš prezidentu Volodymyru Zelenskému pogratuloval k vítězství ve volbách a pozval ho do Prahy na setkání V4. Andrej Babiš následně navštívil Kyjev a prezidenta Zelenského v listopadu 2019.

Je pravda, že jak Andrej Babiš, tak ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj při příležitosti klimatické konference COP26 v Glasgow v listopadu 2021 navštívili Skotsko. Ve veřejně dostupných zdrojích jsme ale nenašli žádný záznam jakéhokoliv bilaterálního jednání mezi těmito politiky. Oficiální stránka ukrajinského prezidenta zmiňuje Zelenského setkání s premiéry Velké Británie, Izraele, Švédska, Gruzie, Lucemburska, Kanady, Indie, Řecka, rakouským kancléřem, německou kancléřkou, katarským emírem či s prezidenty USA, Finska, Lotyšska, Litvy, Slovenska, Egypta, Severní Makedonie, Kypru, Konga, Argentiny, Srí Lanky, Angoly, Libérie a Guiney Bissau. 

Veřejně dostupné zdroje sice nepotvrzují, že se Andrej Babiš s Volodymyrem Zelenským v Glasgow setkal, s ohledem na to, že tam byli oba přítomní, to ale nemůžeme vyloučit. S přihlédnutím k tomu, že Andrej Babiš s ukrajinským prezidentem prokazatelně mluvil alespoň při dvou příležitostech, z nichž jedna proběhla New Yorku, jak Andrej Babiš zmiňoval, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý s výhradou.

Na madridském summitu lídrů NATO, který probíhal 29. a 30. června, tvořila hlavní agendu témata jako invaze Ruské federace na Ukrajinu či celkové posílení obrany a tzv. strategie odstrašení. Klíčovým výstupem ze setkání je aktualizace Strategické koncepce NATO (.pdf), na kterou také odkazuje právě Petr Pavel. Úplně poprvé se v této koncepci píše i o Číně jakožto bezpečnostní hrozbě pro Alianci, a to hned ve čtyřech odstavcích, konkrétně odstavci 13, 14, 18 a 43. 

Například v odstavci 13 je uvedeno (.pdf, str. 5), že „deklarované ambice a nátlaková politika Čínské lidové republiky jsou výzvou pro naše zájmy, bezpečnost a hodnoty“. Čína se podle dokumentu snaží zvýšit svou globální působnost a moc, aniž by byla transparentní ohledně své strategie, záměrů či posilování své armády. Dále je v dokumentu například zmíněno (.pdf, str. 5), že Čína „usiluje o rozvrácení mezinárodního řádu založeného na pravidlech“, a to i ve vesmírném prostoru, kyberprostoru a námořních oblastech. Kromě toho koncepce také upozorňuje na rostoucí partnerství mezi Čínou a Ruskem (.pdf, str. 5) či na rozšiřování čínského jaderného arzenálu (.pdf, str. 5).

Andrej Babiš v debatě reaguje na otázku (video, čas 24:03) moderátorky, jestli by podpořil vládní návrh na změnu Ústavy, podle níž by vláda mohla vyslat vojáky do zahraničí „například k záchraně českých občanů“ bez předchozího souhlasu Parlamentu (.pdf, str. 1). Předseda hnutí ANO ve své odpovědi moderátorku doplňuje a říká, že zákon už nyní obsahuje ustanovení, že vláda „může rozhodnout o vyslání vojáků na nějaký pobyt v nějaké zemi“.

Podle současného znění Ústavy může vláda bez předchozího souhlasu rozhodnout o vyslání českých vojáků do zahraničí na dobu 60 dní, a to ve třech vymezených případech: při „plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení,“ při účasti na mírových operacích a při záchranných pracích po živelních pohromách nebo průmyslových a ekologických haváriích. 

Z výše uvedených důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost nicméně doplňme, že vláda má podle zákona zároveň povinnost neprodleně informovat Sněmovnu a Senát, které rozhodnutí vlády mohou následně zrušit. K tomu přitom stačí „nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté nadpoloviční většinou všech členů komory.“

Andrej Babiš v debatě reaguje na otázku (video, čas 24:03) moderátorky, jestli by podpořil vládní návrh na změnu Ústavy, podle níž by vláda mohla vyslat vojáky do zahraničí „například k záchraně českých občanů“ bez předchozího souhlasu Parlamentu (.pdf, str. 1). Ve své odpovědi předseda hnutí ANO uvedl, že návrh na změnu pravidel pravomocí vlády pochází ještě „z jeho vlády“ a ve spojitosti s tímto návrhem zmínil jen případ záchrany Čechů v zahraničí.

Nyní projednávaný návrh novely Ústavy, která upravuje pravidla vysílání českých vojáků do zahraničí a přejezd spojeneckých vojsk přes území ČR, předložil kabinet Petra Fialy Poslanecké sněmovně 22. června 2022. Podle této novely by vláda nově nepotřebovala souhlas Parlamentu k povolení pohybu cizích vojsk na území ČR (.pdf) ani k vyslání vojska na cizí území za účelem ochrany „života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky“ (.pdf, str. 1, 14), tedy např. při záchraně českých občanů. Tato pravomoc by nicméně i nadále byla omezena na dobu 60 dní, poté by pobyt vojsk mimo ČR musel schvalovat Parlament, stejně jako je tomu nyní.

Současný návrh tak rozšiřuje okruh vymezených případů, kdy vláda může maximálně na 60 dní bez předchozího parlamentního souhlasu vyslat vojáky mimo české území. Dle stávajícího znění Ústavy totiž takto může rozhodnout jen ve třech situacích: při „plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení“, při účasti na mírových operacích a při záchranných pracích po živelních pohromách nebo průmyslových a ekologických haváriích.

V minulosti byly ve Sněmovně předloženy i další návrhy na úpravu pravomocí vlády v této oblasti (.pdf, str. 4). První z nich v době vlády Bohuslava Sobotky v roce 2016 podala skupina poslanců, mezi nimiž byl i tehdejší ministr obrany za hnutí ANO Martin Stropnický. Druhým pak byl návrh z roku 2019, který předložili poslanci ODS, hnutí ANO, ČSSD, KDU-ČSL a STAN. Mezi předkladateli byl tehdy i někdejší premiér Andrej Babiš.

Zmíněné návrhy z let 2016 (.pdf, str. 16) i 2019 (.pdf, str. 22) přitom navrhovaly ze znění Ústavy odstranit výše uvedené tři podmínky, za kterých může vláda bez předchozího souhlasu Parlamentu do zahraničí vojáky na max. 60 dní vyslat.

Mezi argumenty (.pdf, str. 2–3) pro zavedení této změny oba návrhy (v téměř totožném znění) uváděly, že „podle dosavadní úpravy by například bylo mimořádně obtížné včasné vyslání ozbrojených sil ČR za účelem záchrany životů občanů ČR protiprávně zadržovaných v zahraničí“ (.pdf, str. 3–4).

Zároveň ale tyto materiály zmiňovaly (.pdf, str. 4–5), že úpravy jsou nutné také proto, aby ČR mohla bez souhlasu Parlamentu vyslat do zahraničí jednotky v rámci tzv. Sil velmi rychlé reakce NATO (VJTF) i v případech, které nespadají pod čl. 43 odst. 4 Ústavy. Tedy v situacích nad rámec „plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení“.

Navržené změny tak měly vládě umožnit „operativně rozhodovat o vyslání ozbrojených sil ČR mimo území ČR a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území ČR bez specifikace účelu vyslání, resp. pobytu“ (.pdf, str. 18).

Na závěr tedy shrňme, že úpravy pravomocí vlády při vysílání vojáků do zahraničí skutečně poslanci včetně zástupců hnutí ANO navrhovali v době, kdy bylo hnutí ANO součástí vlády a později i v době, kdy byl premiérem Andrej Babiš. Předseda hnutí ANO nicméně ve výroku návrh na rychlé vyslání českých vojáků do zahraničí bez předchozího souhlasu Parlamentu spojuje jen se situací záchrany českých občanů. Zároveň už však nedodává, že dokumenty, pod jedním z nichž je sám podepsán, zároveň navrhovaly, aby vláda mohla poslat Armádu ČR na 60 dní do zahraničí bez souhlasu Parlamentu, a to bez jakýchkoli omezení. Z tohoto důvodu jeho výrok hodnotíme jako zavádějící.

Petr Pavel v kontextu výroku mluvil o chystané novele Ústavy, která by měla rozšířit možnost vlády dočasně vysílat vojáky do zahraničí. Poukazuje na to, že již dříve tuto pravomoc vláda měla a vysvětluje její mechanismus.

V současné době může vláda vyslat české vojáky do zahraničí bez parlamentního souhlasu na nejvýše 60 dnů ve třech různých případech: při plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně, při účasti na mírových operacích a při záchranných pracích po živelních pohromách nebo haváriích. Pokud takovou akci do zmíněných 60 dnů Parlament neodsouhlasí, musí se vojáci vrátit. Parlament ovšem může takovou akci zrušit ještě před vypršením 60denní lhůty, pakliže se na tom usnese alespoň jedna jeho komora hlasy nadpoloviční většiny všech jejích členů.

Vláda Petra Fialy navrhuje současné znění článku 43 upravit (.pdf). Usiluje o to, aby Parlament nemusel schvalovat vyslání vojáků do zahraničí na nejvýše 60 dnů ani v případě ochrany „života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky“ (.pdf, str. 1). V důvodové zprávě mezi argumenty pro doplnění čtvrtého případu vyslání vojáků uvádí (.pdf, str. 4) mj. i evakuaci českých občanů z Afghánistánu v srpnu 2021.

Stávající verze Ústavy, která na základě článku 43 umožňuje vládě ve třech případech vysílat vojáky do zahraničí, však platí teprve od roku 2000. V původní verzi Ústavy ČR z roku 1993 článek 43 hovoří o tom, že „vyslat ozbrojené síly mimo území České republiky lze jen se souhlasem obou komor.“ Novelizace Ústavy z roku 2000 pak přinesla rozšíření článku, a to mj. právě o pravomoc vlády vysílat vojáky do zahraničí na nejvýše 60 dnů bez předchozího schválení Parlamentem. K této změně došlo v reakci na vstup Česka do NATO a s tím souvisejícími spojeneckými závazky. Dle důvodové zprávy (.doc, str. 7, 10) k novele byla vládě přidělena tato působnost za účelem „pružnějšího operativního rozhodování“.

Petr Pavel tedy správně uvádí, že pravomoc vlády poslat vojáky do zahraničí na nejvýše 60 dnů i bez parlamentního souhlasu už v ČR existuje již delší dobu a vládní novela tak v tomto ohledu nepředstavuje výraznou změnu. Správně také popisuje mechanismus parlamentního schválení takové vojenské mise. Nepřesně se nicméně vyjádřil o čase, po který vláda již má daný nástroj k dispozici. Vláda může vojáky do zahraničí vysílat pouze od roku 2000, neplatí tedy, že vláda tuto pravomoc vždy, tedy např. od vzniku samostatné ČR. S ohledem na kontext výroku i relativně dlouhou dobu 22 let ale výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Vláda navrhuje (.pdf), aby změnou Ústavy mohla bez schválení Parlamentu sama rozhodovat o vyslání vojáků do zahraničí na maximálně 60 dnů nově i z důvodů ochrany „života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky“ (.pdf, str. 1). V důvodové zprávě mezi argumenty uvádí (.pdf, str. 4) mj. i evakuaci českých občanů z Afghánistánu v srpnu 2021.

V současnosti existují pouze tři případy, kdy může vláda bez předchozího souhlasu Parlamentu rozhodnout o vyslání ozbrojených sil do zahraničí, a to maximálně na 60 dní: při plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně, při účasti na mírových operacích a při záchranných pracích po živelních pohromách nebo haváriích. K vyslání vojáků v ostatních situacích, tedy i za účelem záchrany českých občanů v zahraničí, tak dle Ústavy vláda potřebuje souhlas Parlamentu, a to i na dobu kratší než 60 dnů, což by měla novela změnit (.pdf, str. 1).

Pro úplnost doplňme, že stávající znění zákona i návrh novelizace (.pdf, str. 20) obsahují ustanovení, podle něhož může rozhodnutí vlády Parlament zrušit. K tomu přitom stačí „nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté nadpoloviční většinou všech členů komory“.

Vládní návrh novely Ústavy, tedy skutečně navrhuje, aby vláda mohla na dobu kratší než 60 dní vyslat vojáky do zahraničí bez předchozího souhlasu Parlamentu i v případě záchrany českých občanů. Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako pravdivý.

Petr Pavel v debatě reaguje na otázku (video, čas 24:01) moderátorky, která se týkala vládního návrhu na změnu Ústavy, podle něhož by vláda mohla vyslat vojáky do zahraničí „například k záchraně českých občanů“ bez předchozího souhlasu Parlamentu (.pdf, str. 1). Na otázku nejdříve odpovídal Andrej Babiš, Petr Pavel (video, čas 24:54) se k tomuto tématu vyjádřil po něm. Navržené rozšíření pravomocí vlády při rozhodování o vyslání vojáků do zahraničí je dle něj „v pořádku“, stejně jako to, že se „zkracují lhůty“ pro povolení transferů cizích vojáků přes české území.

Nyní projednávaná novela Ústavy nicméně v otázce průjezdu ozbrojených sil jiných států přes území ČR pouze upravuje znění ústavního čl. 43 odst. 5. Konkrétně vyjasněním (.pdf, str. 1, 19–20), že o povolení průjezdu rozhoduje vláda bez předchozího souhlasu Parlamentu.

Doplňme, že návrh zároveň upravuje (.pdf, str. 1, 19–20) původní ustanovení, podle něhož vláda rozhoduje „o průjezdu ozbrojených sil jiných států“ přes území ČR „nebo o jejich přeletu“. Z technických důvodů (.pdf, str. 7–8) se už více než 20 let „využívá praxe, že vláda o přeletech a průjezdech rozhodne každoročně jen obecně a konkrétní případy povoluje Ministerstvo obrany“. Nynější návrh (.pdf, str. 1, 19–20), aby vláda rozhodovala „o povolení ozbrojeným silám jiných států uskutečňovat“ průjezdy a přelety (v množném čísle), má podle důvodové zprávy reflektovat právě zmíněnou praxi (.pdf, str. 14–15).

Ústava ani případně schválená novela ovšem nijak konkrétní rozhodovací lhůty neupravuje.

Určité informace o časových lhůtách obsahuje Příručka diplomatického protokolu. Ta udává povinnost velvyslanci státu, jehož vojska se mají přesouvat přes Českou republiku, nahlásit potřebné údaje kontaktnímu místu nejméně 30 dní před uskutečněním přechodu. Přesunem cizích vojsk se myslí pobyt na území ČR kratší 48 hodin. O úpravě lhůt v Příručce diplomatického protokolu se nám ovšem nepodařilo dohledat žádné informace.

Příručka diplomatického protokolu (.pdf) dále říká, že „přesun a pobyt příslušníků ozbrojených sil NATO a států účastnících se Partnership for Peace musí být v souladu s předpisy NATO (STANAG 2456, SOFA, A Mov P-1 až A Mov P-4).“ Zmíněné předpisy jsou ovšem vnitřními předpisy NATO. Jejich znění není veřejně dostupné (viz STANAG 2456, A Mov P-1, A Mov P-2, A Mov P-3, A Mov P-4), ze záznamů na webu Severoatlantické aliance ale vyplývá, že v posledních letech k jejich změně nedošlo. Stejně je tomu i u zmíněné dohody SOFA.

Strategií a koncepcí NATO Petr Pavel zřejmě odkazuje na Strategickou koncepci NATO (.pdf), která byla aktualizovaná v červnu 2022 v Madridu. Ani v aktualizované koncepci NATO se nicméně přímo o lhůtě k povolení přesunu vojsk mezi zeměmi nic nepíše.

Projednávaná novela Ústavy ani žádný jiný dokument nezkracuje lhůty pro transfery cizích vojáků přes území ČR, nepodařilo se nám ani dohledat dokument NATO, který by přímo specifikoval lhůtu pro povolení transferu přes území jiné země. Výrok tak z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v kontextu hovoří (video, čas 25:36) o návrhu novely Ústavy, kterou kabinet Petra Fialy (ODS) předložil v červnu loňského roku. Návrh má konkrétně za cíl změnit podmínky pro vysílání českých vojáků do zahraničí (.pdf).

Ústava v současné době vládě umožňuje vyslat česká vojska na cizí území na dobu nejdéle 60 dní, jde-li o plnění závazků z mezinárodních smluv, účast na mírové misi nebo o záchranné práce při živelních katastrofách. Dále může vláda povolit průjezd (či přelet) cizích vojsk přes území ČR, rozhodnout o účasti českých ozbrojených sil na vojenských cvičeních v zahraničí, či povolit zahraničním vojákům účast na českých vojenských cvičeních. Parlament tato rozhodnutí ovšem může zrušit, k čemuž stačí nesouhlasné stanovisko jedné z komor.

Navrhovaná novela Ústavy upravuje důvody k vysílání vojsk na cizí území (.pdf, str. 1). K současným podmínkám by přidala možnost vyslat vojáky do zahraničí také za účelem „ochrany života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky“. Limit 60 dnů, po které není potřeba souhlas Parlamentu, nicméně zůstává zachován (.pdf, str. 1).

Pro kontext dodejme, že pro schválení změny Ústavy je ve Sněmovně zapotřebí nejméně třípětinová většina, tedy alespoň 120 hlasů. Už v červenci 2019 obdobný návrh (.pdf, str. 1) předložila skupina poslanců, mezi kterými byl i tehdejší premiér Andrej Babiš. Tento návrh se však nedostal ani do druhého čtení a jeho projednávání skončilo s volebním obdobím minulé Poslanecké sněmovny.

Navrhovaná novela Ústavy z června 2019 má tedy za cíl rozšířit důvody, kvůli nimž by vláda mohla vyslat české vojáky do zahraničí bez souhlasu Parlamentu, přičemž lhůta v délce 60 dní zůstává neměnná. O vůli změnit tuto lhůtu (nad rámec aktuálně projednávané novely) veřejně neinformoval ani žádný z vládních poslanců. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako nepravdivý.

Prvně uveďme, že podle Ústavy Parlament vyslovuje souhlas s „vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky“ a také s „pobytem ozbrojených sil cizích států na území České republiky“.

Vláda pak může bez souhlasu Parlamentu vyslat česká vojska na cizí území pouze v případě plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně, pomoci při živelných katastrofách, či na mírové mise. Zde je ovšem vláda limitována lhůtou šedesáti dní, poté je zapotřebí souhlasu Parlamentu.

Doplňme, že dále může vláda povolit průjezd (či přelet) cizích vojsk přes území ČR, rozhodnout o účasti českých ozbrojených sil na vojenských cvičeních v zahraničí, či povolit zahraničním vojákům účast na českých vojenských cvičeních. O svém konání musí vláda neprodleně informovat Parlament, který tato povolení může svým usnesením zrušit.

Návrh (.pdf) novely Ústavy, již 22. června 2022 předložila vláda Petra Fialy, pak pouze upravuje (.pdf, str. 1) důvody k vysílání vojsk na cizí území. Konkrétně ke stávajícím přidává možnost vlády vyslat vojáky do zahraničí také za účelem „ochrany života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky“. Limit 60 dnů, po které není potřeba souhlas Parlamentu, přitom zůstává zachován (.pdf, str. 1). Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.