Bývalá ministryně financí Alena Schillerová v debatě zmínila, že souhlasí s potřebou připravit důchodovou reformu. Podle ní tuto reformu nepodnikla žádná z předchozích vlád. Nečasův kabinet (2010–2013) nicméně učinil kroky, které se označovaly jako tzv. malá a velká důchodová reforma.

Malá důchodová reforma

Návrh úprav důchodového systému, označovaný jako malá důchodová reforma, předložila vláda Petra Nečase ve Sněmovně v březnu 2011. Parlament pak návrh schválil v červnu stejného roku. I přes nesouhlas tehdejšího prezidenta Václava Klause nakonec novelizace zákona o důchodovém pojištění, spolu s některými dalšími zákony (.pdf), vstoupila v účinnost na konci září 2011.

V rámci této malé důchodové reformy došlo především k navýšení věku odchodu do důchodu, u občanů narozených v roce 1977 byl např. věk jednotně stanoven na 67 let. Pro mladší ročníky se poté měl věk nástupu do důchodu postupně zvyšovat. Horní hranice, na níž by se mělo navyšování zastavit, přitom ale nebyla nijak zastropována (.pdf, str. 99–100). Rovněž v rámci novelizace z roku 2011 došlo ke změně výpočtu důchodů.

Velká důchodová reforma

Ke schválení tzv. velké důchodové reformy došlo v roce 2012, zahájena poté byla v lednu 2013. Snažila se o aktivnější zapojení obyvatel na důchodovém systému prostřednictvím vytvoření takzvaného druhého pilíře důchodového systému. Ten tvořily soukromé fondy, do nichž si lidé dobrovolně mohli převést část důchodového spoření. Tento mechanismus umožnil občanům převést „3 procentní body jejich sociálních odvodů na soukromé spoření za předpokladu, že k tomu přidají další 2 procentní body ze svých prostředků“. Součástí bylo rovněž zpřísnění pravidel pro získání státní podpory ve třetím pilíři, který představuje penzijní připojištění.

Druhý pilíř měl částečně nahradit pilíř první, tedy základní důchodové pojištění (.pdf, str. 1). Aby se nahradil výpadek příjmů prvního pilíře, byly navýšeny sazby DPH. „K 1. lednu 2012 vzrostla spodní sazba DPH z 10 % na 14 %, posléze od 1. ledna 2013 se tato sazba zvýšila o 1 p.b. na 15 % a současně se o 1 p.b. zvýšila na 21 % i základní sazba DPH“ (.pdf, str 104–105). Tento krok měl zajistit dostatek prostředků na vyplácení důchodů z veřejného důchodového systému (I. pilíře).

Doplňme, že Nečasova vláda rovněž prosadila dočasné (.pdf, str. 16) zpomalení valorizace důchodů (.pdf, str. 102).

Reakce na změny Nečasovy vlády

Dle dokumentu (.pdf) vypracovaného v roce 2017 Úřadem vlády, byly prvky důchodové reformy přijímány negativně jak laiky, tak odborníky, protože první pilíř počítal stále s velkým finančním deficitem, ač právě jemu měla reforma zabránit (.pdf, str. 100–101). Druhý pilíř pak byl neúspěšný, protože byl ze strany veřejnosti téměř ignorován (zapojilo se do něj pouze něco okolo 85 000 lidí). Uvádí se, že výhodný byl především pro lidi s vyšším a středním příjmem. To na druhou stranu popíral tehdejší premiér Petr Nečas i oficiální vyjádření vlády, ve kterém stálo, že „výhodnost vstupu byla podrobně testována modelem Ministerstva práce a sociálních věcí pro různé úrovně příjmů a pro různé věkové skupiny. Při stejném způsobu zhodnocování vychází výhodnost přibližně pro 50 % obyvatelstva a téměř nezávisí na věku.“

Vláda Bohuslava Sobotky tyto reformní kroky nicméně v roce 2015 zrušila. Zanikl tak výše zmiňovaný druhý pilíř, tedy hlavní bod velké důchodové reformy. Sobotkův kabinet též prosadil reformu valorizaci penzí (.pdf, str. 105–106) a kroky ke zrušení hlavních prvků malé důchodové reformy: novou vládou byl nastaven nový věk odchodu do důchodu a byl obnoven strop odchodu do penze (.pdf, str. 106) – stanoven byl na 65 let. Dodejme, že zvýšená hodnota DPH, která měla nahradit výpadek příjmů prvního pilíře (.pdf, str. 104–106), však tehdy byla částečně ponechána (vytvořena byla pouze druhá snížená sazba DPH ve výši 10 %, která pokrývala např. kojeneckou výživu či knihy), což kritizoval mimo jiné i předseda ODS Petr Fiala.

Závěr

I přes následné zrušení reformních kroků lze přípravu a realizaci malé a především velké důchodové reformy kabinetem Petra Nečase označit za důkaz o reformě důchodového systému. Výrok Aleny Schillerové tedy hodnotíme jako nepravdivý.