Petr Fiala svým výrokem reagoval na slova redaktora o tom, že se otázkou důchodové reformy v minulosti zabývala řada komisí, ale celý důchodový systém se mezitím „nezadržitelně řítí do zdi“. Právě v této souvislosti Fiala zmínil „jako jediný relevantní pokus o důchodovou reformu“ kroky vlády Petra Nečase (2010–2013). V našem odůvodnění se proto zaměříme na tuto reformu a na to, zda v průběhu let některá z jiných vlád připravila a prosadila legislativu, která by přinesla zásadní změny v důchodovém systému a jeho financování.

Nečasův kabinet provedl změny pravidel v důchodovém systému, které se označují jako malá a velká důchodová reforma. Právě velká důchodová reforma se týkala tzv. druhého pilíře důchodového systému (.pdf, str. 101), který měl zčásti nahradit povinný první pilíř financovaný ze sociálního pojištění (.pdf, str. 1).

Malá důchodová reforma.

Návrh na úpravy důchodového systému, které vešly ve známost jako malá důchodová reforma, předložila Nečasova vláda ve Sněmovně v březnu roku 2011. Po schválení Parlamentem nakonec tato novelizace zákona o důchodovém pojištění vešla v účinnost v září 2011, a to i přes nesouhlas tehdejšího prezidenta Václava Klause.

V rámci této reformy (.pdf, str. 99–100) došlo především k navýšení věku odchodu do důchodu (.pdf, str. 61–63), například pro občany narozené v roce 1977 byl tento věk stanoven jednotně na 67 let. Pro mladší ročníky se měl věk nástupu do důchodu postupně zvyšovat. Horní hranice, na níž by se mělo navyšování zastavit, přitom ale nebyla nijak určena (.pdf, str. 99–100). V rámci novelizace z roku 2011 rovněž došlo ke změně výpočtu důchodů.

Velká důchodová reforma

Největší změny nicméně přinesla až velká důchodová reforma, k jejímuž schválení došlo v roce 2012, zahájena byla v lednu 2013. Reforma se snažila o aktivnější zapojení obyvatel na důchodovém systému prostřednictvím vytvoření druhého pilíře. Ten tvořily soukromé fondy dotované státem, do kterých si lidé dobrovolně mohli převést část svého důchodového spoření. Daný mechanismus konkrétně občanům umožnil převést „3 procentní body jejich sociálních odvodů na soukromé spoření za předpokladu, že k tomu přidají další 2 procentní body ze svých prostředků“. Součástí bylo také zpřísnění pravidel pro získání státní podpory ve třetím pilíři, který představuje penzijní připojištění.

Druhý pilíř měl částečně nahradit pilíř první, tedy základní důchodové pojištění (.pdf, str. 1). Aby se nahradil výpadek příjmů prvního pilíře, došlo tehdy zároveň k navýšení sazeb DPH (.pdf, str. 104–105), což mělo zajistit dostatek prostředků na vyplácení důchodů z veřejného důchodového systému (I. pilíře).

Doplňme, že Nečasova vláda v roce 2012 také prosadila dočasné (.pdf, str. 16) zpomalení valorizace důchodů (.pdf, str. 102).

Kritika a zrušení reforem

Dle dokumentu (.pdf) vypracovaného v roce 2017 Úřadem vlády byly prvky důchodové reformy přijímány negativně jak laiky, tak odborníky, protože první pilíř stále počítal s velkým finančním deficitem, ač právě jemu měla reforma zabránit (.pdf, str. 100–101). Druhý pilíř byl neúspěšný, protože byl ze strany veřejnosti téměř ignorován (zapojilo se do něj pouze něco okolo 85 000 lidí). Uvádí se, že výhodný byl především pro lidi s vyšším a středním příjmem.

Vláda Bohuslava Sobotky tyto reformní kroky v roce 2015 zrušila. Zanikl tak výše zmiňovaný druhý pilíř, tedy hlavní bod velké důchodové reformy. Sobotkův kabinet také prosadil úpravu valorizace penzí (.pdf, str. 105–106) a kroky ke zrušení hlavních prvků malé důchodové reformy: nová vláda nastavila nový věk odchodu do důchodu a obnovila strop odchodu do penze (.pdf, str. 106), který stanovila na 65 let. V podstatě tak došlo k navrácení do stavu, který platil před malou důchodovou reformou (.pdf, str. 45).

Dodejme, že zvýšená hodnota DPH, která měla nahradit výpadek příjmů prvního pilíře (.pdf, str. 104–106), byla tehdy částečně ponechána (vytvořena byla pouze druhá snížená sazba DPH ve výši 10 %, která pokrývala např. kojeneckou výživu či knihy), což v minulosti kritizoval mimo jiné i sám předseda ODS Petr Fiala.

Další pokusy o reformy

O nutnosti reformy důchodového systému se na české politické scéně mluvilo řadu let (.pdf). Komise pro důchodovou reformu byla v Poslanecké sněmovně vytvořena například už v roce 2000 (.pdf, str. 7). V průběhu let sice docházelo k některým úpravám parametrů důchodového systému (.pdf, str. 95–98), zvláště co se týče valorizací penzí, kromě Nečasovy vlády se však žádnému kabinetu ucelenou reformu financování důchodového systému prosadit nepodařilo.

V lednu 2019 za vlády Andreje Babiše vznikla Komise pro spravedlivé důchody. Kromě odborné veřejnosti zasedli (.pdf, str. 2–3) v komisi také zástupci všech tehdejších poslaneckých a senátorských klubů. Z principů, které podle tiskové zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí komise schválila, následně vzešel návrh důchodové reformy. Někdejší ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) a předsedkyně komise Danuše Nerudová jej společně představily v prosinci 2020.

Tento návrh však čelil kritice. Proti se vyjádřila jak opozice, tak odborníci, a dokonce i vládní hnutí ANO. Důchodovou reformu se tak Janě Maláčové nakonec prosadit nepodařilo. 

V dubnu 2022 vytvořil současný ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka nový poradní tým zabývající se přípravou důchodové reformy. 

Závěr

Druhý pilíř důchodového systému se vládě Petra Nečase podařilo v Parlamentu prosadit v roce 2012, od ledna 2013 pak tato tzv. velká důchodová reforma vstoupila v platnost. Kabinet Bohuslava Sobotky nicméně skutečně druhý pilíř, tedy hlavní bod dané reformy, následně zrušil. Upřesněme, že Sobotkova vláda zrušila také základní prvky malé důchodové reformy zavedené Nečasovou vládou v roce 2011. Žádné další vládě se už ucelenou reformu důchodového systému a jeho financování prosadit nepodařilo. Z těchto důvodů výrok Petra Fialy hodnotíme jako pravdivý.