Snahu naší vlády takzvaně bojovat proti dezinformacím, kdy (...) se vláda rozhodla udělat kampaň, nějaký web nenaletět.cz nebo tak nějak, plakáty, kde psali: „Migrační pakt neobsahuje kvóty.“ (...) Pak se ukázalo, že to samotné je dezinformace, že migrační pakt samozřejmě kvóty obsahuje.
Fialova vláda spustila informační kampaň i web nenaletet.cz, kde stojí, že migrační pakt neobsahuje povinné kvóty. Jde ale o správný popis návrhu, ne o dezinformaci. Státy si dle paktu budou moci vybrat, zda v rámci povinné solidarity zvolí relokaci, nebo finanční či jinou pomoc.
Oprava: V odůvodnění jsme opravili nepřesný popis rezervoáru solidarity.
Lídr SPD ve volbách do Evropského parlamentu Petr Mach v kontextu svého výroku kritizuje přístup Evropské unie (EU) v boji proti dezinformacím, který mu připomíná novodobou cenzuru. Zároveň mluví o krocích Fialovy vlády, která se dle jeho názoru snažila uvádět některé záležitosti na pravou míru, ale sama přitom šířila dezinformace. Konkrétně zmiňuje migračního pakt, na kterém se v únoru shodli vyjednavači Evropského parlamentu a členských zemí EU a který v dubnu europoslanci schválili. Je vhodné doplnit, že o paktu ještě bude hlasovat Evropská rada.
Vládní web
Vláda Petra Fialy v listopadu 2023 spustila informační kampaň za 42 miliard korun. Její součástí je web nenaletet.cz, který provozuje Ministerstvo vnitra (MV). Záměrem webu je dle resortu „přinášet objektivní, ověřené a fakty podložené informace o aktuálních tématech“. Na těchto webových stránkách byl publikován krátký příspěvek, ve kterém je přímo v titulku napsané, že „migrační pakt neobsahuje žádné kvóty“. MV informace o migračním paktu nepřinášelo jen prostřednictvím online prostoru, ale také použilo Petrem Machem zmíněné plakáty, jak na sociální síti X (dříve Twitter) v srpnu 2023 zveřejnil předseda Svobodných Libor Vondráček.
Kvóty a migrační pakt
Návrh migračního paktu sice mluví o relokacích migrantů, ale jen jako o jedné z možností v rámci tzv. povinné solidarity (.pdf, str. 111, 236–239), jejímž cílem je pomoci unijním státům nejvíce zasaženým migrací. Členské státy EU si budou moci vybrat ze tří způsobů, jak se do systému zapojit. Kromě relokace mohou zaplatit finanční příspěvek. Další možností je poskytnutí alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků, pokud takovou pomoc unijní stát zasažený migrací vyžaduje (.pdf, str. 242). Všechny druhy solidarity přitom budou mít podle migračního paktu stejnou váhu (.pdf, str. 15, 236).
Evropská komise pro každý rok navrhne počet relokací migrantů, který je v rámci Unie „potřebný“ k tomu, aby došlo k účinnému řešení migrační situace (.pdf, str. 111–112, 240–242). O konečné výši tohoto počtu relokací poté rozhoduje Rada EU, která se skládá ze zástupců členských států, a spolu s tím určí i výši potřebných finančních příspěvků (.pdf, str. 111, 240–241). Tyto referenční počty relokací a finančních příspěvků jsou součástí tzv. rezervoáru solidarity, do kterého se každý členský stát musí zapojit spravedlivým dílem. Je ovšem vhodné zopakovat, že relokace jsou jen jednou z variant, kterou si unijní stát může vybrat.
Migrační pakt počítá i se situací, kdy země Unie celkově přislíbí relokovat méně osob, než by bylo podle paktu a Rady EU potřeba. V této spojitosti pakt mluví o takzvaných kompenzacích v oblasti příslušnosti (.pdf, str. 258–262), které mohou být v případě migrační krize povinné pro tzv. přispívající státy – tedy pro státy, jež nejsou přímo vystaveny velkému počtu přicházejících migrantů (str. 76, 25). Tyto země pak mají podle paktu povinnost převzít od států vystavených migračnímu náporu „příslušnost u žádostí o mezinárodní ochranu, u nichž byl členský stát, který využívá pomoci, určen jako příslušný“ do výše nejméně 60 % „potřebného“ referenčního počtu relokací (str. 259), případně do výše nejméně 30 000 potřebných relokací (str. 111). Tímto způsobem tak státy v podstatě budou „kompenzovat“ část potřebných, ale nepřislíbených relokací.
Podle stanovisek Rady EU, Odboru migrační a azylové politiky Ministerstva vnitra i eurokomisařky Ylvy Johansson by se ale tyto kompenzace měly týkat jen migrantů, kteří se již nachází na území přispívajícího státu. Za účelem vyřízení jejich žádostí by tak nemělo docházet k fyzickým relokacím migrantů, ale pouze k převedení příslušnosti k vyřízení žádostí na stát, ve kterém jsou migranti již přítomní.
Závěr
Vláda Petra Fialy tedy spustila informační kampaň, jejíž součástí je web nenaletet.cz, kde opravdu stojí, že migrační pakt neobsahuje kvóty. Zveřejněný návrh migračního paktu (ani později schválená verze) povinné relokační kvóty skutečně nenařizuje, relokace jsou pouze jednou z možností, kterou si státy mohou v mechanismu povinné solidarity vybrat. Jelikož Petr Mach nesprávně označuje sdělení vlády za dezinformaci, hodnotíme jeho výrok jako nepravdivý.
.png)
