Markéta Gregorová
Piráti

Markéta Gregorová

Europoslankyně

Česká pirátská strana (Piráti)

0
0
0
Zahraniční politika 8 výroků
Evropská unie 5 výroků
Koronavirus 1 výrok
Obrana, bezpečnost, vnitro 1 výrok
Pravda 8 výroků
Nepravda 0 výroků
Zavádějící 0 výroků
Neověřitelné 0 výroků
Rok 2022 8 výroků
Pouze ve výběru Demagog.cz 2 výroky

Markéta Gregorová

V Maďarsku se nic nezměnilo, další období opět bude vést Orbán a Francie (...) vypadá to, že opět vyhraje Macron.
Pro a proti, 11. dubna 2022
Zahraniční politika
Pravda
Maďarský premiér a jeho strana Fidesz vyhrála nedávno volby již počtvrté za sebou. Francouzský prezident Emanuel Macron je ve druhém kole prezidentských voleb podle dosavadních průzkumů stále mírným favoritem.

V Maďarsku se 3. dubna konaly parlamentní volby, které vyhrála strana Fidesz a se ziskem téměř 54 % obhájila ústavní většinu. V čele Fidesz stojí současný premiér Viktor Orbán, který je premiérem již popáté, od roku 2010 je to čtyřikrát v řadě. Poprvé se totiž Viktor Orbán stal premiérem v letech 1998–2002, načež byl 8 let členem opozice.

Viktor Orbán je nyní nejdéle vládnoucím premiérem v Evropské unii. Po vítězství v roce 2018 prohlásil, že chce v Maďarsku vládnout ještě 12 let, tedy do roku 2030. Podle slov politologa Lubomíra Kopečka z Masarykovy univerzity po drtivé výhře Viktora Orbána nelze očekávat, že se něco změní „na charakteru neliberální demokracie, kterou (Orbán) vybudoval“.

10. dubna 2022 se ve Francii konalo první kolo prezidentských voleb, ze kterých vyšel vítězně dosavadní prezident Emmanuel Macron se ziskem 27,9 % hlasů. Do druhého kola s ním postoupila Marine Le Penová, která získala 23,2 % hlasů. Oba prezidentští kandidáti proti sobě stanuli již ve druhém kole prezidentských voleb v roce 2017, ze kterých vzešel vítězně Emmanuel Macron, když obdržel 66,1 % hlasů.

Podle posledních průzkumů je podpora Emmanuela Macrona o něco málo vyšší než pro Marine Le Penovou. Zpravodajský web Politico.eu pravidelně aktualizuje tzv. průzkum průzkumů, který zahrnuje data z volebních průzkumů od více zdrojů. Za poslední rok měl podle Politica Emmanuel Macron proti své vyzývatelce vždy navrch. Nejvyšší podporu zaznamenal v půlce března, kdy by současnou hlavu státu ve druhém kole volilo 58 % voličů. Od té doby však tato podpora poklesla. 11. dubna, tedy v den diskuze Markéty Gregorové a Alexandra Vondry a jeden den po prvním kole prezidentských voleb, by Macron vyhrál se ziskem 53 %. Druhé kolo voleb se koná 24. dubna.

Vzhledem k tomu, že maďarské volby opět vyhrál Fidesz v čele s Viktorem Orbánem a dosavadní průzkumy francouzských prezidentských voleb jsou ve prospěch Emmanuela Macrona, hodnotíme výrok Markéty Gregorové jako pravdivý.

Markéta Gregorová

Le Pen oproti roku 2017 se za těch 5 let (...) umírnila, už například neprosazuje odchod z EU a jejím jediným tématem nejsou uprchlíci.
Pro a proti, 11. dubna 2022
Zahraniční politika
Evropská unie
Pravda
Marine Le Penová narozdíl od voleb v roce 2017 nepožaduje referendum o vystoupení Francie z EU. Téma přistěhovalectví je pro ni stále prioritní, ale v letošní kampani se více soustředí např. na ekonomická témata.

Francouzská politička Marine Le Penová vstoupila do prezidentských voleb ve Francii v roce 2017 se slibem (.pdf, str. 3) vypsání referenda o vystoupení Francie z EU (tzv. Frexit) v případě jejího zvolení. Také oznámila, že by odstoupila ze své funkce, pokud by lidé hlasovali pro setrvání Francie v EU.

Do letošních voleb nicméně svůj protievropský postoj zmírnila a o hlasy francouzských voličů se uchází se slibem (.pdf, str. 19) zásadní reformy Evropské unie a jejího přetvoření do aliance „svobodných a suverénních národů“. 12. dubna 2022 pak v rozhovoru pro rozhlasovou stanici France Inter deklarovala, že nemá v úmyslu usilovat o odchod Francie z Evropské unie, a to i v případě, že selžou její snahy o reformování EU.

Téma přistěhovalectví zůstává pro Le Penovou i v letošních volbách prioritní, o migraci píše hned v úvodu předmluvy (.pdf, str. 3) ke svému volebnímu programu. V tomto ohledu se její postoj příliš nezměnil, celkově však v současných volbách není Le Penová tolik konfrontační. Stále by po svém zvolení prosazovala referendum o zákonu o imigraci a identitě s plánem upravit minimálně šest článků francouzské ústavy. Kromě migrace ale v letošní kampani Marine Le Penová rozšířila svůj záběr a soustředí se více mj. i na ekonomická témata.

Markéta Gregorová

(Emmanuel Macron, pozn. Dremagog.cz) byl teď například hodně agresivní ohledně očkování, použil i dost sprostý výraz. Víceméně, že lidi bude tak dlouho obtěžovat, dokud se nenaočkují.
Pro a proti, 11. dubna 2022
Zahraniční politika
Koronavirus
Pravda
Macron v lednu 2022 řekl, že jeho strategií je naštvat všechny obyvatele země, kteří odmítají vakcinaci proti covidu-19. Ve svém vyjádření použil poměrně těžko přeložitelnou frázi, která obsahovala francouzské sloveso „emmerder“, jež média překládala jako „naštvat“ i „nas*at“.

Markéta Gregorová zde mluví o vyjádření prezidenta Francie Emmanuela Macrona ze 4. ledna 2022 pro deník Le Parisien. V rozhovoru tehdy Macron odpovídal na různé otázky týkající se ekologie, bezpečnosti, ale i covidové zdravotnické krize a očkování. Právě v této souvislosti před novináři pronesl větu, kterou česká média většinou překládala jako: „Neočkované chci opravdu naštvat. Budeme v tom pokračovat až do konce. To je strategie.“ Některé weby v citaci místo slova naštvat použily slovo nas*at

Zde je nicméně nutné uvést, že překlad Macronova prohlášení z francouzštiny do dalších jazyků je poměrně komplikovaný. V originále zněla totiž Macronova věta: „Eh bien là, les non-vaccinés, j'ai très envie de les emmerder.“ Právě na obtížnost překladu slovesa emmerder poukazují nejen některá média, ale i francouzští lingvisté. Nepanuje například shoda na tom, do jaké míry je toto slovo vulgární. Dané sloveso má několik významů, které by se do češtiny daly přeložit jako naštvat, obtěžovat, vytáčet nebo jako hanlivé s*át někoho.

Většina zahraničních médií používala při překladu do angličtiny právě hanlivou variantu, konkrétně výraz piss off (česky nas*at). Ani angličtina ale nezná významově přesný překlad slova emmerder.

Doplňme, že Macron v rozhovoru dále dodal, že neočkované obyvatele nebude k očkování nutit silou ani je posílat do vězení, ale že je odhodlaný zakázat vstup neočkovaných do restauračních zařízení, divadel či kin. 

Macronův kontroverzní výrok vyvolal silnou vlnu kritiky, politička Marine Le Penová, která kandiduje na post francouzského prezidenta, na twitteru reagovala těmito slovy: „Garant jednoty národa se jej tvrdošíjně snaží rozdělit a předpokládá, že z neočkovaných lidí udělá občany druhé kategorie. Emmanuel Macron není hoden svého úřadu“.

Markéta Gregorová

Orbán (...) si upravil volební systém, rozdělil volební obvody, takzvaně gerrymandering tak, aby, aby se mu to hodilo. Navíc si vybral třídního nepřítele, v tomto případě Brusel, Sorose, LGBT+ komunitu.
Pro a proti, 11. dubna 2022
Zahraniční politika
Evropská unie
Pravda
Maďarský parlament přijal v roce 2011 nový volební zákon, který nahrává velkým stranám. Za tímto efektem stojí mj. i tzv. gerrymandering, účelové překreslení hranic volebních obvodů. Premiér Orbán se zároveň skutečně vymezuje vůči uvedeným skupinám.

Strana Fidesz v čele s Viktorem Orbánem letos vyhrála maďarské parlamentní volby již po čtvrté za sebou, poprvé to bylo v roce 2010. O rok později maďarský parlament schválil nový volební zákon, který upravil některé aspekty (.pdf, str. 3) maďarského smíšeného volebního systému, v jehož rámci se část poslanců volí většinovým principem a část poměrným.

Změny spočívaly například ve snížení počtu poslanců z 386 na 199. Uveďme, že voliči v maďarských parlamentních volbách disponují 2 hlasy: jedním pro volbu kandidáta v jednomandátových obvodech a jedním pro kandidátní listinu strany na celostátní úrovni (výjimku mají voliči v zahraničí, kteří disponují pouze 1 hlasem pro celostátní kandidátku). 

Ze zmíněných 199 poslanců je nyní 106 voleno v jednomandátových obvodech jednokolově, kdy mandát získává kandidát s největším počtem hlasů (tedy „první na pásce“) (.pdf, str. 3). Upřesněme, že před rokem 2011 byl tento systém dvoukolový (.pdf, str. 86-87).

Zbylých 93 poslanců poté voliči volí z celostátních kandidátních listin. Tyto mandáty se rozdělují poměrně složitým způsobem, při němž se používá metoda D'Hondtova dělitele (.pdf, str. 86-87). Započítávají se přitom hlasy pro stranické kandidátní listiny, ale i hlasy pro nevítězné kandidáty z jednomandátových obvodů a nově také tzv. kompenzační hlasy pro vítěze. Pokud tedy v jednomandátovém obvodu kandidát zvítězil, hlasy, které získal navíc oproti druhému kandidátovi v pořadí, se převedou na celostátní úroveň a přičtou se jeho straně. Právě tyto kompenzace pro vítěze jsou podle politologa Jakuba Charváta (.pdf, str. 91, 83-84) hodnoceny jako kontroverzní, zejména co se týče znevýhodňování malých stran.

Volební reforma se týkala taktéž rozdělení volebních obvodů. Tyto změny pak byly podle Charváta (str. 90) často prováděny v souladu s politickými zájmy pravicového Fideszu. Obvody, kde vyhrávaly levicové strany, byly přeskupeny dvojím způsobem: buď obvod zůstal levicovou baštou, ale s výrazným nadprůměrem celkového počtu voličů, nebo byly spojeny s rurálními oblastmi, kde dominuje Fidesz, čímž se obvod stal vyrovnaným. Vyrovnané obvody byly zase rozděleny nebo spojeny tak, aby zvýhodňovaly kandidáty Fidesz.

Tento případ lze označit za tzv. gerrymandering (.pdf, str. 142), což je záměrná manipulace s hranicemi obvodů tak, aby zvýhodňovaly určité politické kandidáty nebo politické strany. Pojem pochází z voleb v americkém státě Massachusetts. Tamní guvernér Elbridge Gerry nechal za účelem volebního zisku před volbami v roce 1812 překreslit hranice volebních obvodů tak komplikovaným způsobem, že obvody na mapě připomínaly mloka. Označení této manipulace vzniklo spojením jména guvernéra a anglického slova salamander, tedy mlok.

Poprvé se vliv maďarské volební reformy projevil ve volbách v roce 2014, kdy strana Fidesz získala 44,9 % hlasů a 133 mandátů, druhá skončila Maďarská socialistická strana, která získala 25,6 % hlasů a 38 mandátů. Na těchto ale i následujících výsledcích maďarských voleb lze vidět efekt volební reformy.

Premiér Viktor Orbán a jeho vláda je dlouhodobě ve sporu s Evropskou unií, podle které omezuje principy demokracie a právního státu i svobodu médií. Orbán v minulém roce zahájil celoevropskou reklamní kampaň, kde se vymezuje proti současné podobě EU, konkrétně hovoří o evropském „superstátu“ nebo „evropském impériu“. Ve svých reklamách také obvinil maďarského finančníka židovského původu George Sorose, že spolu s americkou Demokratickou stranou udávají agendu EU prostřednictvím mezinárodních nevládních organizací. Kritiku vůči EU zopakoval i ve svém vítězném projevu při letošních parlamentních volbách.

Orbánova vláda v minulém roce odsouhlasila zákon zakazující šíření materiálů zobrazujících homosexualitu či změnu pohlaví mezi osobami mladšími 18 let. Zákon vzbudil kontroverzi mezi evropskými lídry, lidskoprávními organizacemi, LGBT+ aktivisty, ale i maďarskými občany, podle kterých zákon omezuje svobodu projevu a práva dětí. Zákon navazuje na dvě předešlá rozhodnutí Orbánovy vlády omezit práva LGBT+ osob: zabránit transsexuálům ve změně jména v úředních dokumentech a rozsáhle omezit právo adopce pro samostatně žijící osoby (a páry stejného pohlaví). 

Viktor Orbán se tedy nejen ve své předvolební kampani vymezuje vůči Evropské unii, Georgi Sorosovi i LGBT+ komunitě. Je také pravdou, že upravil volební zákon takovým způsobem, že více vyhovuje jeho straně Fidesz a úpravu volebních obvodů lze skutečně označit za garrymandering. Výrok europoslankyně Gregorové proto hodnotíme jako pravdivý.

Markéta Gregorová

V Radě Evropské unie je momentálně zatím stále nastavena jednomyslnost hlasování v zahraničněpolitických otázkách.
Pro a proti, 11. dubna 2022
Zahraniční politika
Evropská unie
Pravda
Rada EU musí hlasovat jednomyslně o záležitostech, které členské státy považují za citlivé. Mezi ně patří i společná zahraniční a bezpečností politika.

Předně uveďme, že Rada EU je spolu s Evropským parlamentem jedním z hlavních aktérů v evropském legislativním procesu. Každý členský stát má v Radě EU jednoho zástupce – většinou se jedná o ministra, jenž má ve své zemi na starosti oblast, kterou Rada zrovna projednává. Z tohoto důvodu se Rada EU označuje také jako Rada ministrů.

Rada Evropské unie přijímá rozhodnutí dle smlouvy o Evropské unii vždy jedním ze tří způsobů. Prvním z nich je přijetí rozhodnutí prostou většinou, kdy pro návrh hlasuje 14 členských států. Druhá možnost je přijetí kvalifikovanou většinou, kdy musí pro návrh hlasovat 55 % členských států, které zastupují alespoň 65 % obyvatelstva EU. Třetím způsobem je jednomyslné rozhodnutí. Který z těchto tří způsobů musí Rada EU použít, je přitom dáno druhem projednávané otázky.

Rada musí hlasovat jednomyslně v záležitostech, které členské státy považují za citlivé. Jedná se například o otázky financí EU, členství v EU nebo právě o otázky společné zahraniční a bezpečnostní politiky, a to „s výjimkou některých jasně vymezených případů, jež vyžadují kvalifikovanou většinu, například jmenování zvláštních zástupců“. (.pdf, str. 3–4) Výrok Markéty Gregorové proto hodnotíme jako pravdivý.

Markéta Gregorová

On (Emmanuel Macron, pozn. Demagog.cz) měl zájem i o nějakou společnou evropskou armádu, vždy to velice deklaroval.
Pro a proti, 11. dubna 2022
Zahraniční politika
Evropská unie
Pravda
Emmanuel Macron skutečně po celé své funkční období podporoval vznik společné evropské armády.

O společné obranné politice zemí Evropské unie hovořil francouzský prezident Emmanuel Macron už v roce 2017, kdy stanul v čele své země. V září 2017 v projevu na Sorbonnské univerzitě řekl, že by chtěl, aby v oblasti bezpečnosti Evropská unie měla „schopnost samostatně jednat“, a to prostřednictvím společných vojenských sil. Zároveň dodal, že tyto vojenské síly by měly doplňovat Severoatlantickou alianci, nikoliv ji nahradit. Evropa by podle francouzského prezidenta měla mít zároveň společnou obrannou politiku a sdílený evropský rozpočet na obranu.

Společnou evropskou armádu zmínil Emmanuel Macron například také v listopadu roku 2018. „Musíme být schopni bránit se proti případné agresi Číny, Ruska, ale také USA,“ řekl v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Europe 1, „toho nemůžeme dosáhnout, dokud nebudeme mít jednotnou evropskou armádu“. Zpravodajský web Euractiv.cz k tomu ale zároveň uvedl, že „dle jednoho francouzského zdroje Macronova výzva souvisí spíše s intenzivnější a koordinovanější spoluprací v obraně nežli se skutečnou nadnárodní evropskou armádou.“ Aktuálně.cz zase na konci roku 2018 uvedlo, že zatím neexistuje ani na papíře návrh, jak by měla evropská armáda vypadat.

Dodejme, že nedlouho poté, co Emmanuel Macron poskytl rozhovor pro Europe 1, podpořila myšlenku společné evropské armády i tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová. Evropa by dle jejích slov měla „pracovat na vizi, že jednoho dne budeme mít společnou evropskou armádu“. Klasické spojenectví v rámci Severoatlantické aliance by ale bourat nechtěla, evropský projekt označila pouze za „dobré doplnění NATO“.

Před volbami do Evropského parlamentu v květnu roku 2019 představilo Macronovo hnutí Republiko vpřed! volební program v podobě devíti bodů. Jedním z nich je i postupování směrem ke společné evropské armádě. Program dále zmiňoval, že „každá země si musí ponechat svou vlastní armádu“. Dva dny před evropskými volbami prezident Macron uvedl, že větší evropská vojenská spolupráce by NATO neuškodila. 

V listopadu 2019 pak například francouzský prezident kritizoval stav Severoatlantické aliance. Emmanuel Macron tehdy prohlásil, že „NATO momentálně zažívá mozkovou smrt“, a zároveň varoval evropské státy, že se už po nástupu Donalda Trumpa do úřadu amerického prezidenta nemohou spoléhat na obrannou pomoc ze strany USA.

Na začátku letošního roku, kdy Francie převzala předsednictví Rady EU, přednesl Emmanuel Macron na půdě Evropského parlamentu projev, ve kterém neopomenul zmínit problematiku evropské vojenské bezpečnosti. „Evropa musí na našem kontinentu vybudovat společný bezpečnostní řád,“ řekl tehdy francouzský prezident.

Markéta Gregorová

Když Gruzie se bavila o tom, že by mohla se stát členem NATO, tak tam Rusko zaútočilo, když se o tom začala bavit i Ukrajina v roce 2014, tak tam Rusko vniklo. Teď opět se o tom baví Finsko a Ukrajina a opět Vladimir Putin v Ženevě jedná s Amerikou hlavně o tom, aby nevstupovaly další státy do NATO.
Partie Terezie Tománkové, 30. ledna 2022
Zahraniční politika
Evropská unie
Obrana, bezpečnost, vnitro
Pravda
Konflikt mezi Gruzií a Ruskem vypukl poté, co Gruzie vyjednávala o vstupu do NATO. Ruští vojáci obsadili Krym poté, co se na Ukrajině k moci dostalo nové proevropské vedení. Finsko vstup do NATO nevylučuje, Ukrajina ho vnímá jako prioritu. Ke schůzce v Ženevě skutečně došlo.

Europoslankyně Markéta Gregorová ve výroku zmiňuje tři události – konflikt v Gruzii v roce 2008, ruskou anexi ukrajinského Krymu v roce 2014 a současná jednání Ruska se Západem o rozšiřování NATO. Pojďme si tedy vše chronologicky rozebrat.

Konflikt mezi Gruzií a Ruskem

V dubnu roku 2008 se v Bukurešti uskutečnil summit Severoatlantické aliance. Mezi jeho hlavní témata patřilo i přizvání Gruzie a Ukrajiny do tzv. Akčního plánu členství (MAP), který pomáhá zemím ucházejícím se o vstup do NATO se na něj připravit a plnit klíčové požadavky. Státy NATO se nakonec na pozvánce Gruzie a Ukrajiny do Akčního plánu členství neshodly. Aliance nicméně ve své deklaraci podpořila jejich ambice stát se členy MAP a poměrně obecně uvedla, že se dohodla, „že se tyto země stanou členy NATO“. Také oznámila, že s Gruzií a Ukrajinou budou vést další politická jednání.

Jak v té době upozornil například analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Karel Svoboda, v Rusku vzbudil záměr rozšíření Severoatlantické aliance nesouhlas, protože Ruská federace vnímá obě země jako oblast svých životních zájmů. Podle tehdejšího vyjádření ruského ministerstva zahraničí by byl vstup Ukrajiny a Gruzie do NATO „obrovskou strategickou chybou, která bude mít nedozírné důsledky pro celoevropskou bezpečnost“.

Ještě před konáním summitu v Bukurešti také ruský velvyslanec při NATO Dmitrij Rogozin varoval, že vstřícný postoj Gruzie ke vstupu do NATO rozhodně nesdílí Jižní OsetieAbcházie. Jedná se o dva proruské separatistické regiony, které oficiálně patří Gruzii, fakticky ale fungují jako nezávislé státy již od 90. let. „Jakmile Gruzie dostane od Washingtonu nějakou vyhlídku na členství v NATO, hned další den začne proces reálného odtržení těchto dvou teritorií od Gruzie,“ řekl tehdy Rogozin s tím, že podle něj není důvod, aby Rusko nezávislost Jižní Osetie a Abcházie neuznalo.

Vladimir Putin následně ještě v dubnu nařídil ruské vládě, aby s těmito regiony navázala těsnější vztahy, což mezi Ruskem a Gruzií způsobilo další vyostření vztahů. Na konci dubna také například Gruzie obvinila Rusko z toho, že nad Abcházií sestřelilo její průzkumný bezpilotní letoun.

V noci ze 7. na 8. srpna roku 2008 mezi Ruskem a Gruzií vypukla pětidenní válka, na jejímž konci došlo k územnímu rozšíření obou autonomních republik a k jejich oficiálnímu uznání Ruskem. Obě strany se přitom navzájem obviňovaly z toho, kdo boje vyprovokoval. Tehdejší prezident Gruzie Michail Saakašvili vojenský zásah gruzínských jednotek v Jižní Osetii, který celou válku spustil, obhajoval tím, že do oblasti nejdříve vnikly ruské jednotky. Tyto informace se však později nepotvrdily.

Pravděpodobně to tedy nebyla ruská vojska, která překročila hranice s Jižní Osetií jako první. Je však pravdou, že Rusko vojensky intervenovalo v Jižní Osetii nedlouho poté, co státy NATO jednaly o členství Gruzie v alianci. Zároveň je třeba uvést, že Česká Republika považuje Jižní Osetii za „nedílnou součást Gruzie“ vstup ruských vojsk na území Jižní Osetie je tak z hlediska české zahraniční politiky vstupem na území Gruzie. Slova Markéty Gregorové v této části výroku tak lze hodnotit jako s výhradou pravdivé.

Anexe Krymu

Rusko-ukrajinská krize v roce 2014 měla svůj původ v sérii protestů označovaných jako „Euromajdan“, které nastaly poté, co v listopadu roku 2013 tehdejší ukrajinská vláda i prezident Viktor Janukovyč rozhodli o zastavení příprav podpisu asociační dohody Ukrajiny s Evropskou unií. Demonstrace vyvrcholily v únoru roku 2014 masakrem na kyjevském náměstí Nezávislosti. Ukrajinský prezident Janukovyč následně uprchl ze země. 

Na konci února poté obsadili ruští vojáci ukrajinský poloostrov Krym. Skutečnost, že šlo o ruské vojáky následně potvrdil i prezident Ruska Vladimir Putin. V dubnu roku 2014 začali ozbrojenci podporovaní Ruskem obsazovat také východní část Ukrajiny. I v tomto případě Vladimir Putin přiznal, že na východě Ukrajiny působí ruští vojáci.

Ukrajinské protesty se od podzimu 2013 postupně rozrostly proti vedení státu jako takovému. Uveďme, že ukrajinská vládaViktor Janukovyč zastávali spíše proruský postoj a místo dohody s EU dali přednost dohodě s Ruskem o finanční pomoci. Naproti tomu Olexandr Turčynov, který Janukovyče dočasně nahradil na postu prezidenta na konci února 2014, po svém jmenování uvedl, že se Ukrajina nově zaměří na bližší integraci s Evropskou unií. Kladně se po krymské anexi měl vyjádřit také o možném vstupu Ukrajiny do NATO: „Členství v EU a NATO bude spolehlivou ochranou před agresivními snahami Ruska,“ uvedl například. 

Právě těsnějšími vazbami Ukrajiny na EU se nicméně Rusko mělo cítit ohroženo. Například k asociační dohodě Ukrajiny s EU se Rusko stavělo (.pdf, str. 4) kriticky. V roce 2013 dokonce Kreml pohrozil Kyjevu, že v případě jejího podpisu omezí hospodářskou spolupráci, včetně dodávek plynu.

Shrňme tedy, že ke vstupu ruských vojsk na území Ukrajiny došlo poté, co Ukrajina začala vyjednávat s Evropskou unií o vzájemné bližší spolupráci a případně integraci. Europoslankyně Gregorová tedy nepřesně uvádí, že k tomuto došlo po projevení snahy Ukrajiny vstoupit do NATO, jelikož o tomto začala ukrajinská vláda výrazněji jednat až v prosinci 2014, a to po zrušení své zákonem dané neutrality, s čímž souvisela také deklarace zájmu o vstupu do NATO.

Současná jednání

Pojďme se nyní zaměřit na poslední část výroku, tedy na současný postoj Finska a Ukrajiny. Finský prezident Sauli Niinistö a premiérka Sanna Marinová letos v lednu ve svých novoročních projevech zmínili možnost vstupu Finska do Severoatlantické aliance. „Ještě jednou to zopakujme, manévrovací prostor a svoboda Finska zahrnují také možnost vojenského zapojení a podání žádosti o členství v NATO, pokud se tak sami rozhodneme,“ uvedl prezident této skandinávské země. „Finsko si ponechává možnost požádat o členství v NATO,“ řekla premiérka Marinová. Finský ministr zahraničí ale později dodal, že jeho země v současnosti vstup do Aliance neplánuje.

Ukrajina projevuje svůj zájem vstoupit do Severoatlantické aliance od vojenské eskalace v roce 2014. Jak jsme zmínili výše, ještě na konci roku 2014 zrušila svou zákonem danou neutralitu a deklarovala zájem o vstup do NATO, o tři roky později si jej dokonce uzákonila jako prioritu státní politiky. Pro kontext dodejme, že neutralitu do ukrajinské legislativy prosadil roku 2010 prezident Janukovyč. Nynější prezident Volodymyr Zelenskyj pak vyjádřil ambice Ukrajiny stát se členem NATO například i 4. června 2021, kdy vybídl Severoatlantickou alianci, aby celý vstupní proces urychlila. Vstup do NATO přitom označil za jediný způsob, jak ukončit boje s proruskými separatisty na východě země.

Doplňme, že koncem minulého roku eskalovala situace na rusko-ukrajinské hranici poté, co Moskva v blízkosti Ukrajiny začala hromadit vojenskou sílu. Kreml zároveň zveřejnil seznam požadovaných bezpečnostních záruk, mezi které patří i závazek, že se NATO nerozšíří o Ukrajinu. Generální tajemník NATO Stoltenberg ho ale odmítl

Ke schůzce v Ženevě mezi Ruskem a USA, jak zmiňuje europoslankyně Gregorová, došlo 21. ledna tohoto roku. Obě strany jednaly právě o bezpečnostních požadavcích Moskvy, které zahrnovaly i nerozšiřování NATO. Pro úplnost dodejme, že schůzky se účastnili ministři zahraničí Antony Blinken a Sergej Lavrov, nikoliv Vladimir Putin. Přímo Vladimir Putin však jednal v Ženevě s americkým prezidentem Joem Bidenem 16. června minulého roku, přičemž tématem jednání byla i Ukrajina. Poslední část tohoto výroku tak hodnotíme jako pravdivou.

Na závěr shrňme, že Markéta Gregorová nepopsala události zcela přesně, zejména v tom, co předcházelo vniku ruských jednotek na Ukrajinu v roce 2014. S touto výhradou však její výrok hodnotíme jako pravdivý. Ve všech zmíněných případech Rusko jedná poté, co daný stát projevil vůli vstoupit do bezpečnostních a ekonomických struktur západních zemí.

Markéta Gregorová

Většinou se to týká samozřejmě velice konkrétních cílených sankcí (proti Rusku atd., pozn. Demagog.cz), málokdy se jedná přímo o plošné, typicky na různé největší společnosti, které posilují a podporují ten režim. V případě Běloruska to například byla ta státní letová linka Belavia.
Partie Terezie Tománkové, 30. ledna 2022
Zahraniční politika
Pravda
Sankce proti Rusku i Bělorusku se týkají hlavních představitelů režimů, ale také společností, které podporují režimy v těchto zemích . V případě Běloruska jde například také o státní aerolinky Belavia.

V reakci na krizi na Ukrajině v roce 2014 Evropská unie přistoupila k zavedení některých omezujících opatření. Po krymském referendu o připojení k Rusku z 16. března 2014, které EU označila za nezákonné, Unie nejdříve schválila sankce vůči 21 představitelům Ruska a Krymu. Přesněji se jednalo o zmrazení jejich vkladů v evropských bankách a zákaz cest do zemí EU. 

Po ruské anexi Krymu ve druhé polovině března 2014 se Evropská unie dohodla na dalším rozšíření protiruských sankcí, a na seznam sankcionovaných lidí tak přidávala další jména. V květnu 2014 pak na něj EU zařadila i dvě ruské společnosti, které krymský parlament vyvlastnil původním majitelům. Následně Unie také zakázala dovoz zboží z Krymu a v červenci 2014 rozšířila právní základ sankcí tak, aby se mohly vztahovat na „subjekty, které materiálně nebo finančně podporují činnost namířenou proti Ukrajině“.

29. července 2014 se pak členské státy EU dohodly na cílených hospodářských sankcích, které se týkaly obchodování s Ruskem ve vybraných odvětvích. Tyto sankce omezily (.pdf) přístup ruských finančních institucí ve vlastnictví státu na kapitálové trhy EU. Omezily také přístup Ruska k citlivým technologiím (zejména v oblasti ropného průmyslu) a zákazaly obchodování s vojenskými materiály

Představitelé Unie také v prohlášení (.pdf, str. 1) uvedli, že nový soubor opatření podpírá i předešlé „rozšíření seznamu osob a subjektů narušujících územní celistvost a svrchovanost Ukrajiny, mimo jiné i o příslušníky ‚mocenské kliky’, pozastavení financování ze strany Evropské investiční banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj, omezení investic a obchodu s Krymem a Sevastopolem a přehodnocení dvoustranné spolupráce mezi Ruskem a EU za účelem omezení míry spolupráce“.

Doplňme, že mezi osoby na sankčním seznamu podle zprávy Rady EU (.pdf, str. 3) z 29. července 2014 patří například Sergej Valerijevič Aksjonov, který byl v únoru 2014 zvolen „premiérem Krymu“, Denis Valentinovič Berezovskij, tehdejší velitel ukrajinského námořnictva, který složil přísahu krymským ozbrojeným silám, nebo Jurij Žerebcov, který byl jedním z vedoucích organizátorů referenda o osamostatnění Krymu.

Výše popsané sankce EU postupně prodlužovala či rozšiřovala o další osoby, organizace a společnosti. Na konci roku 2021 sankční seznam zahrnoval více než 200 lidí a zhruba 50 dalších subjektů. Jde například o separatistické organizace, jako jsou Vostocká brigáda či Donbaské lidové milice, nebo firmy, které byly původně v ukrajinském vlastnictví, ale nezákonně je vyvlastnila krymská samospráva. Dále jsou na seznamu i společnosti, které se podílely na výstavbě železničního či mostního spojení mezi Ruskem a Krymem, čímž podle EU podpořily začlenění nezákonně anektovaného Krymu do Ruské federace. Podobně je tomu i u firem, které se na Krymu podílely na výstavbě nových elektráren, čímž pomohly krymskému režimu zajistit dodávky elektřiny nezávisející na Ukrajinských zdrojích.

V případě Běloruska pak EU zvolila podobný model omezujících opatření. Sankce vůči běloruskému režimu kvůli represím a falšování prezidentských voleb vyhlásila 2. října 2020. Zatím poslední, již pátý balíček sankcí vůči Bělorusku přijala EU 2. prosince 2021. Právě tento balíček přidává na sankční seznam dalších 11 subjektů, mezi kterými jsou i Belavia Airlines, tedy běloruské státní aerolinky, jež se podílely na přepravě migrantů z Blízkého východu do Běloruska. Doplňme, že Unie již v červnu 2021 zakázala všem běloruským dopravcům využívat vzdušný prostor a letiště v EU, a to v reakci na nezákonné vynucené přistání irského letadla v Minsku a zadržení běloruského opozičního novináře Ramana Prataseviče.

Celkově se nyní omezující opatření EU vůči Bělorusku týkají už 183 osob a 26 subjektů, kterým EU zmrazila majetek. V případě fyzických osob také platí zákaz cestování do EU. „Rozhodnutí je zaměřeno na významné představitele soudní moci, včetně Nejvyššího soudu a Výboru pro státní kontrolu, jakož i orgány propagandy podílející se na pokračujících represích vůči občanské společnosti, demokratické opozici, nezávislým sdělovacím prostředkům a novinářům,“ uvádí k tomu tisková zpráva Rady EU.

Mezi subjekty na sankčním seznamu se pak nacházejí nejen společnosti, které pomáhají organizovat nedovolené překračování hranic přes Bělorusko do EU, ale například i některé firmy významné pro běloruskou ekonomiku. Zmínit můžeme výrobce dusíkatých sloučenin Grodno Azot či výrobce pneumatik Belšina. Tyto firmy mimo jiné propustily zaměstnance, kteří protestovali proti režimu Alexandra Lukašenka. Sankce se pak vztahují i na další firmy, které jsou spjaty přímo s běloruským režimem či jeho podporovateli (.pdf, str. 141–144), případně režim samy podpořily.

Sankce se v případech obou zemí týkají jednotlivých osob a subjektů spojených s daným režimem, výrok proto hodnotíme jako pravdivý. 

Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů