Tento výrok byl ověřen jako

Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) mluví o návrhu novely zákona o správě voleb, která pro Čechy žijící v zahraničí zavádí možnost volit poštou (.pdf, str. 14 ze 46). Svým výrokem reaguje na otázku moderátora, jestli by místo korespondenční volby nebylo efektivnější rozšířit počet hlasovacích míst. Zajíčková hlasování poštou obhajuje tím, že voličům podle ní poskytne větší komfort a zjednoduší účast ve volbách. Vyzdvihuje přitom běžnost této praxe v jiných zemích.

V rámci našeho odůvodnění se zaměříme na členské státy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), do které patří většina vyspělých států. Obdobný výrok jsme ověřovali i na začátku tohoto roku, kdy předsedkyně dolní komory Markéta Pekarová Adamová mluvila o korespondenčním hlasování v evropských zemích.

Korespondenční hlasování v zemích OECD

Jak je vidět na tabulce níže, korespondenční volbu pro voliče s bydlištěm v zahraničí umožňuje v různých podobách 25 z 38 členských zemí OECD. Mezi státy, které tuto možnost nemají, patří Dánsko, Polsko, Turecko, Řecko, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Kolumbie, Kostarika, Chile a Island. V Irsku je pak hlasování poštou ze zahraničí povoleno pouze pro aktivní diplomaty a jejich partnery.

Na seznam států bez možnosti hlasovat poštou v zahraničí ke dni námi ověřované debaty stále patří i Česko, ačkoli novelu zákona 21. června schválila Poslanecká sněmovna. Občané dlouhodobě žijící v cizině by měli mít možnost volit korespondenčně už ve sněmovních volbách v roce 2025. Návrh novely ale musí ještě schválit Senát, který jej obdržel 26. června a na jeho projednání má 30 dní.

Některé země, které neumožňují korespondenční volbu ze zahraničí však povolují jiné formy hlasování poštou. Například v Dánsku funguje tzv. hlasování v předstihu, při kterém hlasovací obálka může putovat poštou, samotné dánské úřady ovšem upozorňují, že se nejedná o korespondenční volbu. Volič totiž musí dát svůj hlas do obálky přímo v přítomnosti úředníka, který pak hlasovací lístek odešle do okrsku, ze kterého volič původně pochází (.pdf, str. 24–26).

Polsko umožňuje hlasování poštou jen uvnitř státu osobám v karanténě, zdravotně postiženým nebo starším 60 let. Ani tato skupina lidí ale nemůže volit korespondenčně ze zahraničí (.pdf, str. 44–45). Podobně ke korespondenční volbě přistupuje i Japonsko, kde je hlasování poštou omezeno na osoby se zdravotním postižením.

Pravidla korespondenčního hlasování ze zahraničí se liší i podle toho, kdo ho může využít. Například Maďarsko umožňuje hlasování poštou pouze občanům s trvalým bydlištěm v jiné zemi (.pdf, str. 8). Naopak Nizozemsko, Estonsko nebo Španělsko dovoluje volit korespondenčně i lidem, kteří v zahraničí pobývají jenom dočasně. V Německu a v Rakousku funguje korespondenční volba bez omezení místa pobytu a využít ji mohou lidé i přímo na území domovského státu.

Dále záleží i na typu voleb. Ve Francii mohou občané hlasovat poštou ze zahraničí pouze v parlamentních volbách, nikoli v prezidentských. Stejné pravidlo platí i na Slovensku.

Závěr

Korespondenční volba ze zahraničí funguje v 25 z 38 členských států OECD, která sdružuje většinu vyspělých zemí světa. Některé země, které tuto možnost nedovolují, umožňují hlasování poštou jen na svém území pouze pro vybrané skupiny osob. Podmínky korespondenční volby se v jednotlivých státech liší, více než polovina členů OECD ji však povoluje. Výrok Renáty Zajíčkové proto hodnotíme jako pravdivý.