My jsme několik let od kůrovcové kalamity měli záporné emise, tzn. oxidu uhličitého naše lesy víc vydaly, než kolik spotřebovaly. Ten trend se meziročně otočil, za rok 2022 jsme byli nějakých minus 1,5 gigatuny a za rok 2023 jsme plus 3.
Hladík zjevně zaměňuje megatuny a gigatuny, správně ale uvádí, že sektor LULUCF, jehož součástí je lesnictví, v roce 2022 vlivem kůrovcové kalamity více emisí vypustil než absorboval. V roce 2023 už se tento trend skutečně otočil.
Moderátor v kontextu výroku zmiňuje tiskovou zprávu Ministerstva životního prostředí, ve které stojí, že emise v Česku od roku 1990 poklesly o 47 %. Poté dodává, že Evropa celkově snížila emise o 37 %, a ptá se na to, jestli lepší tuzemský výsledek není důsledkem různé srovnávací základny a např. vymizení těžkého průmyslu. Petr Hladík odpovídá, že za snížením emisí stojí více faktorů. Následně pak uvádí, že po období, kdy lesy po kůrovcové kalamitě absorbovaly více oxidu uhličitého, než kolik uvolňovaly, k němu začala v roce 2023 opět přispívat i příroda.
Příroda se částečně podílí na emisích oxidu uhličitého – v určitých případech ho dokáže značné množství absorbovat, může ho ale i produkovat. Vlivem kůrovcové kalamity v České republice docházelo k odlesňování, což zapříčinilo, že se z lesů stal zdroj emisí skleníkových plynů (.pdf, str. 19).
Na emise skleníkových plynů a pohlcování uhlíku v odvětví využívání půdy a lesnictví v EU se zaměřuje nařízení o využití půdy, změn ve využití půdy a lesnictví – LULUCF (z anglického Land use, land-use change, and forestry). Největší vliv na bilanci skleníkových plynů pocházejících z přírody má lesnictví, kdy zalesňování vede ke snižování emisí CO₂, zatímco odlesňování má opačný efekt (.pdf, str. 2).
V rámci přijatého nařízení o LULUCF se členské státy Evropské unie zavázaly k udržitelnému hospodaření s půdou a lesy s cílem snižovat emise skleníkových plynů a zvyšovat schopnost půdy a lesů absorbovat CO₂. Závazek upravuje, kolik emisí skleníkových plynů by mělo být v jednotlivých členských státech a celé EU v roce 2030 pohlcováno (.pdf, str. 24).
Pro úplnost dodejme, že i když Petr Hladík za „záporné emise“ v tomto výroku označuje stav, kdy lesy vydaly víc oxidu uhličitého, než kolik spotřebovaly, standardně se za záporné či negativní naopak označují právě emise pohlcované.
Data o celkové bilanci emisí v sektoru LULUCF zveřejňuje Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Každoročně také vychází zpráva České informační agentury životního prostředí (CENIA), příspěvkové organizace Ministerstva životního prostředí. Její zprávy pojednávají o stavu životního prostředí v Česku včetně emisí skleníkových plynů v sektoru LULUCF a vycházejí z dat ČHMÚ (.pdf, str. 76; .pdf, str. 153). Data o emisích skleníkových plynů sleduje také Eurostat.
Data v rámci LULUCF zahrnují celkové emise všech skleníkových plynů – oxidu uhličitého, ale např. také metanu nebo oxidu dusného. Tyto skleníkové plyny se udávají v jednotkách CO₂eq (ekvivalentu oxidu uhličitého). Data započítávají emise z různých odvětví, mezi která, jak už anglický název sektoru LULUCF napovídá, patří např. lesnictví nebo využívání orné půdy. Lesy jsou obecně významným úložištěm oxidu uhličitého, zásahy do nich však tento proces mohou obrátit. Výsledkem pak může být, že více emisí uvolňují než absorbují. To se v Česku přihodilo během kůrovcové kalamity, kdy docházelo k intenzivnější těžbě dřeva i schnutí dřevin.
Na následujícím grafu lze vidět, že sektor LULUCF oxid uhličitý dlouhou dobu pohlcoval. Zlom nastal v roce 2018, kdy byl význam českých lesů jako úložiště CO₂ minimální. V dalších letech již česká příroda byla zdrojem emisí CO₂, což podle CENIA způsobilo problém při směřování ke klimatické neutralitě (.pdf, str. 7). Data o emisích v sektoru LULUCF jsou k dispozici na stránkách ČHMÚ a Eurostatu pouze do roku 2022, kdy byl LULUCF zdrojem přibližně 3,4 megatun emisí. Podle tiskové zprávy Ministerstva životního prostředí v roce 2022 nicméně dosahovaly emise produkované tímto sektorem hodnoty 1,5 megatun. V roce 2023 podle ní české lesy začaly uhlík opět ukládat a sektor LULUCF pohltil 3,5 megatun emisí.
Jak jsme zmínili výše, emise ekvivalentu oxidu uhličitého za rok 2023 pochází pouze z tiskové zprávy Ministerstva životního prostředí. Údaje za rok 2022 se však výrazně liší od těch, které na svých stránkách uvádí ČHMÚ a Eurostat. Obrátili jsme se proto na tiskové oddělení resortu s žádostí o upřesnění zveřejněných informací. Tisková mluvčí Veronika Krejčí nám resortní data potvrdila a vysvětlila, že důvodem rozdílu je zpětné zpřesňování hodnot na základě dat, která v době zveřejnění informací ze strany ČHMÚ ještě nebyla k dispozici.
Krejčí doplnila, že „mezi údaji vykázanými v roce 2024 a těmi, které vykazujeme v letošním roce, došlo k technickým opravám a zpřesněním v modelu, který počítá emise a propady z lesní půdy, což je z hlediska sektoru LULUCF nejvýznamnější emisní kategorie. Především došlo ke zpřesnění podílu prořezávek a sanitárního kácení na celkové těžbě dřeva. Na základě provedených úprav došlo za celé časové období 1990–2022 ke změně v emisní bilanci lesní půdy v průměru o 17 %. K dílčím úpravám však došlo i u dalších emisních kategorií sektoru LULUCF.“
Až do roku 2018 se českým lesům dařilo CO₂ ukládat, kůrovcová kalamita však vedla k tomu, že se sektor LULUCF naopak stal zdrojem emisí. Rok 2022 byl posledním, kdy tento sektor více emisí vypustil než absorboval, konkrétně byl tehdy zdrojem 1,5 megatuny emisí. V roce 2023 už pohltil 3,5 megatuny CO₂eq. Ministr Hladík zjevně zaměňuje megatuny a gigatuny, samotná čísla ovšem uvádí správně. Správně také zmiňuje, že lesy vlivem kůrovcové kalamity více emisí vyprodukovaly než pohltily a že se tento jev v roce 2023 otočil. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.
