Andrej Babiš (ANO) odpovídá na otázku, jakým způsobem hnutí ANO plánuje obejít či nenaplňovat pravidla nastavená tzv. migračním paktem. Hnutí totiž odmítnutí paktu uvádělo jako jednu ze svých priorit před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2025 (.pdf, str. 14). Andrej Babiš odpovídá, že tak plánuje učinit po vzoru Polska, které pakt podle jeho slov odmítlo.

Migrační pakt

Nový pakt o migraci a azylu nahrazuje dosavadní tzv. Dublinský systém a klade si za cíl sjednotit postupy, urychlit řízení a spravedlivěji rozložit odpovědnost mezi státy. Klíčovou novinkou je povinná, ale flexibilní solidarita: každý rok Komise navrhne a Rada schválí roční rezervoár solidarity s nejméně 30 000 relokacemi a alespoň 600 miliony EUR ve formě finančních příspěvků. Státy si však volí formu zapojení – přijetí osob, finanční ekvivalent (zhruba https://home-affairs.ec.europa.eu/policies/migration-and-asylum/pact-migration-and-asylum/questions-and-answers-pact-migration-and-asylum_en#:~:text=How%20do%20you-,calculate,-Member%20States'%20contributions">20 000 € za každého nepřijatého) nebo jinou operativní podporu (personál, vybavení, podpora návratů). Tento princip tak nahradí předchozí systém, ve kterém hlavní odpovědnost za zpracování žádostí o azyl nesou státy, do kterých žadatelé při cestě do EU vstoupili.

Postoj Polska při schvalování

Polsko už v červnu 2022 nepřistoupilo k „deklaraci solidarity“ (.pdf), která tvořila předstupeň jejího pozdějšího nastavení. První důležité hlasování následovalo 8. června 2023, kdy ministři vnitra v Radě EU schválili klíčové části paktu kvalifikovanou většinou. Pro hlasovalo 21 států, proti byly pouze Polsko a Maďarsko. Na schvalování se podílel i Evropský parlament, který 10. dubna 2024 na svém plenárním zasedání schválil deset právních předpisů, z nichž se pak skládá.

Finální přijetí paktu proběhlo 14. května 2024, kdy jej Rada schválila po úsecích opět kvalifikovanou většinou. Polsko a Maďarsko hlasovaly jako jediné země u všech projednávaných aktů proti. Schválená legislativa by měla nabýt účinnosti v červnu 2026.

Závaznost paktu

Protože většina paktů má formu nařízení, členský stát nemůže jednostranně odmítnout jejich uplatňování, aniž by porušoval unijní právo. Většina přijaté legislativy je tak přímo závazná pro všechny členské státy včetně Polska i Maďarska, ačkoliv tyto státy hlasovaly v jednotlivých otázkách proti.

Komise už v březnu 2025 upozornila, že pakt je závazný pro všechny členy, a že pokud by některý stát jeho provádění zdržoval nebo podrýval, podnikne nezbytné kroky. Může tak zahájit tzv. infringement neboli řízení o nesplnění povinnosti, které může vyústit v žalobu k Soudnímu dvoru EU a finanční sankci. Některé požadavky paktu už také byly částečně zavedeny do českých zákonů.

Postoj polských politiků

Odmítavý postoj k paktu důrazně prosazovalo vedení strany Právo a Spravedlnost (PiS). V říjnu 2023 vláda PiS uspořádala spolu s volbami referendum o migraci s otázkou na přijímání „tisíců nelegálních migrantů na základě relokačního mechanismu EU“. Více než 97 % hlasovalo proti, účast však nebyla dostatečná a referendum bylo neplatné (.pdf, str. 3). Předchozí prezident Andrzej Duda zdůrazňoval, že nesouhlasí s relokací migrantů již od migrační krize. Krátce před volbami vystoupil s premiérem Morawieckým a označil pakt za diktát „bruselských elit“.

Současný premiér Donald Tusk (ve funkci od prosince 2023) tvrdí, že Polsko nebude pakt implementovat, pokud by znamenal nucené přijímání migrantů. Také se snaží o vyjednání úlev v rámci pravidel EU. Nový prezident Karol Nawrocki v říjnu 2025 zaslal předsedkyni Komise dopis, ve kterém píše, že Polsko případné relokace odmítne.

Polsko svou pozici zdůvodňuje tím, že nese mimořádnou migrační zátěž. Už od začátku války poskytuje dočasnou ochranu zhruba milionu osob z Ukrajiny – patří k nejzatíženějším státům EU. Zároveň od roku 2021 čelí tlaku na jeho vnější hranici s Běloruskem, kde dochází k organizovanému navádění migrantů k nelegálním vstupům (.pdf). Pakt nicméně umožňuje mimořádnou migrační zátěž dočasně zohlednit při plnění solidarity. Komise každoročně vyhodnotí situaci a dotčené zemi může snížit povinný příspěvek solidarity nebo zemi zařadit mezi její příjemce.

Závěr

Polsko při přijímání paktu hlasovalo proti a jeho představitelé odmítají povinné relokace. Pakt byl však schválen v Evropském parlamentu i Radě a většina legislativy byla přijata jako nařízení EU, a je tak závazná pro všechny členské země včetně Polska. Neuplatňování přijaté legislativy by znamenalo porušení unijního práva, které může Evropská komise žalovat, a může tak potencionálně docílit finanční sankce pro danou zemi. Polsko nicméně avizovalo, že se podmínkami paktu nebude řídit, pokud zůstanou v původně schválené podobě. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.