Poslanec Libor Vondráček diskutuje o možnosti odmítnout zavedení systému emisních povolenek ETS II a varuje, že uvalení sankcí na více členských států za odmítnutí tohoto systému by mohlo vést k rozvratu EU. Některé země by totiž podle Vondráčka mohly zvažovat vystoupení z EU. Jako alternativu k členství v Unii zmiňuje členství v Evropském sdružení volného obchodu (EFTA). Jako příklad fungující ekonomické spolupráce bez plného členství uvádí Norsko a konkrétně tvrdí, že podnikatelé při prodeji zboží z Norska do České republiky nemusí platit clo.

Obchodní vztah mezi Norskem a Českou republikou

Norsko není členským státem EU. Je ale členem Evropského sdružení volného obchodu a spolu s Islandem a Lichtenštejnskem uzavřelo se zeměmi EU dohodu o Evropském hospodářském prostoru (EHP). Dohoda o EHP (platná od roku 1994) zajišťuje zmíněným třem státům EFTA přístup na vnitřní trh EU a garantuje tzv. čtyři svobody – volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu, a to při zachování stejných pravidel jako v EU. Norsko se tedy zavázalo implementovat relevantní legislativu EU v oblasti jednotného trhu, i když nemá hlasovací práva v unijních orgánech.

Na základě dohody o EHP může Norsko v EU i v Česku obchodovat bez cel „s veškerými produkty pocházejícími z EHP s výjimkou některých ryb a zemědělských produktů“. Zboží přitom musí splňovat pravidla preferenčního původu – musí být přímo vyrobeno v zemích EHP nebo musí obsahovat dostatečný podíl surovin z EHP. Pokud by norský podnikatel pouze reexportoval zboží ze třetí země, clo by se uplatnilo.

Jak už jsme zmínili, dohoda o EHP se nevztahuje plně na zemědělské produkty a ryby. U těchto komodit existují dvoustranné dohody (.pdf) a celní kvóty. Některé produkty tak jsou bezcelní, jiné podléhají clu nebo omezeným celním kvótám, v jejichž případě se nižší clo vztahuje na předem stanovené množství dováženého zboží. Clu podléhají například margaríny, cukrem konzervované ovoce či ořechy, džemy, ovocná pyré, ocet, cigarety, denaturovaný líh nebo sladidla sorbitol a mannitol (.pdf, str. 9; .pdf, str. 1, 7–10, 14; .pdf, str. 141, 168, 199, 202, 210, 253).

Kromě toho dovoz z Norska není zcela bez administrativních povinností (.pdf, str. 57–59). Norsko je z pohledu českých zákonů „třetí zemí“, takže dovozci musí vždy podat celní prohlášení a také předložit zboží k celnímu řízení (a zaplatit DPH) při vstupu zboží do země. To znamená dodatečnou administrativní zátěž oproti obchodování uvnitř EU.

Závěr

Norsko je díky členství v Evropském hospodářském prostoru (EHP) partnerem EU s přístupem na vnitřní trh včetně volného pohybu zboží. Podnikatelé proto skutečně při dovozu většiny zboží z Norska do České republiky clo neplatí. Vondráček však tento fakt uvádí jako příklad bezproblémové ekonomické spolupráce mimo plné členství v EU, čímž vytváří dojem, že export zboží z Norska do EU je podobně snadný jako obchod uvnitř Unie. Bezcelní režim se ale nevztahuje na všechny komodity – některé zemědělské a rybářské produkty clu podléhají. Navíc dovozci musí splnit celní formality, což představuje administrativní zátěž oproti obchodu uvnitř EU. Výrok Libora Vondráčka proto hodnotíme jako zavádějící.