Miloš Vystrčil
Předseda Senátu, místopředseda ODS
Zahraniční politiku určuje vláda České republiky, prezident České republiky a potom je tady parlamentní diplomacie.
Podle zákona má v zahraniční politice hlavní roli vláda prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí. Určité pravomoci, kontrasignované vládou, má v této oblasti také prezident. Součástí zahraniční politiky je rovněž parlamentní diplomacie, která ale nedisponuje výkonnou mocí.
Předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) komentuje mezinárodní dopad novoročního projevu předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury. Připomíná, že zahraniční politiku České republiky utváří vláda a prezident a teprve poté parlamentní diplomacie. I přesto ale Vystrčil upozorňuje na možné negativní dopady projevu např. na hospodářskou spolupráci.
Role vlády a prezidenta v zahraniční politice
Koncepci a koordinaci zahraniční politiky má na starost Ministerstvo zahraničních věcí, jehož působnost upravuje § 6 kompetenčního zákona: „Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky, v jejímž rámci vytváří koncepci a koordinuje zahraniční rozvojovou pomoc, koordinuje vnější ekonomické vztahy, podílí se na sjednávání mezinárodních sankcí a koordinuje postoje České republiky k nim.“ V tomto zákoně je také uvedeno, že vláda „řídí, kontroluje a sjednocuje“ činnost ministerstev. Vláda tedy prostřednictvím Ministerstva zahraničí vykonává a řídí zahraniční politiku státu.
V článku 63 Ústavy jsou ukotveny pravomoci prezidenta, který mj. zastupuje stát navenek a může sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy. Tuto pravomoc však může přenést na vládu nebo na její jednotlivé členy, což je již učiněno rozhodnutím z roku 1993. Prezident také přijímá, pověřuje nebo odvolává vedoucí zastupitelských misí. Tyto pravomoci nicméně vyžadují kontrasignaci, tedy spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.
Role parlamentní diplomacie
Podle ústavního článku 49 je k ratifikaci mezinárodních smluv zapotřebí souhlasu obou komor Parlamentu. Miloš Vystrčil však zmiňuje parlamentní diplomacii, která zahrnuje bilaterální vztahy mezi parlamenty prostřednictvím parlamentních delegací a účast členů parlamentu v mezinárodních organizacích, například v Meziparlamentní unii nebo v Parlamentním shromáždění Rady Evropy (.pdf, str. 2). Cílem těchto aktivit je zvýšení čitelnosti zahraniční politiky pro cizí země a umožnit parlamentní opozici vyjádřit se k zahraniční politice. Parlamentní diplomacie však nedisponuje výkonnou mocí a není ani upravena zákonem o zahraniční službě, který popisuje například práva a povinnosti diplomatických pracovníků.
Shrnutí
Hlavní slovo v zahraniční politice má vláda prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí. Zákon také dává určité pravomoci v oblasti zahraniční politiky prezidentovi. Výkon některých jeho pravomocí však vyžaduje spolupodpis premiéra nebo jiného člena vlády. Součástí zahraniční politiky je také parlamentní diplomacie, která ale nemá právně zakotvené funkce a nedisponuje výkonnou mocí. Výrok Miloše Vystrčila hodnotíme jako pravdivý.
