Předseda Senátu o Ukrajině a Venezuele

Předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) komentuje mezinárodní dopad novoročního projevu předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury. Připomíná, že zahraniční politiku České republiky utváří vláda a prezident a teprve poté parlamentní diplomacie. I přesto ale Vystrčil upozorňuje na možné negativní dopady projevu např. na hospodářskou spolupráci.

Role vlády a prezidenta v zahraniční politice

Koncepci a koordinaci zahraniční politiky má na starost Ministerstvo zahraničních věcí, jehož působnost upravuje § 6 kompetenčního zákona: „Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky, v jejímž rámci vytváří koncepci a koordinuje zahraniční rozvojovou pomoc, koordinuje vnější ekonomické vztahy, podílí se na sjednávání mezinárodních sankcí a koordinuje postoje České republiky k nim.“ V tomto zákoně je také uvedeno, že vláda „řídí, kontroluje a sjednocuje“ činnost ministerstev. Vláda tedy prostřednictvím Ministerstva zahraničí vykonává a řídí zahraniční politiku státu. 

V článku 63 Ústavy jsou ukotveny pravomoci prezidenta, který mj. zastupuje stát navenek a může sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy. Tuto pravomoc však může přenést na vládu nebo na její jednotlivé členy, což je již učiněno rozhodnutím z roku 1993. Prezident také přijímá, pověřuje nebo odvolává vedoucí zastupitelských misí. Tyto pravomoci nicméně vyžadují kontrasignaci, tedy spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. 

Role parlamentní diplomacie 

Podle ústavního článku 49 je k ratifikaci mezinárodních smluv zapotřebí souhlasu obou komor Parlamentu. Miloš Vystrčil však zmiňuje parlamentní diplomacii, která zahrnuje bilaterální vztahy mezi parlamenty prostřednictvím parlamentních delegací a účast členů parlamentu v mezinárodních organizacích, například v Meziparlamentní unii nebo v Parlamentním shromáždění Rady Evropy (.pdf, str. 2). Cílem těchto aktivit je zvýšení čitelnosti zahraniční politiky pro cizí země a umožnit parlamentní opozici vyjádřit se k zahraniční politice. Parlamentní diplomacie však nedisponuje výkonnou mocí a není ani upravena zákonem o zahraniční službě, který popisuje například práva a povinnosti diplomatických pracovníků.

Shrnutí

Hlavní slovo v zahraniční politice má vláda prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí. Zákon také dává určité pravomoci v oblasti zahraniční politiky prezidentovi. Výkon některých jeho pravomocí však vyžaduje spolupodpis premiéra nebo jiného člena vlády. Součástí zahraniční politiky je také parlamentní diplomacie, která ale nemá právně zakotvené funkce a nedisponuje výkonnou mocí. Výrok Miloše Vystrčila hodnotíme jako pravdivý.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil obhajuje vyjádření ukrajinského velvyslance v ČR Vasyla Zvarycha, v němž kritizuje protiukrajinské výroky, které Tomio Okamura pronesl ve svém novoročním projevu. Podle Vystrčila byla slova ukrajinského velvyslance v souladu s jeho rolí, protože velvyslanci jsou odpovědni hájit dobré jméno a zájmy vysílající země.

Vídeňská úmluva o diplomatických stycích

Vídeňská úmluva o diplomatických stycích z roku 1961 je mezinárodní smlouvou, která kodifikuje „základní formy vztahů mezi státy, tzn. zejména jejich bilaterální formu a podobu a dále výsady a imunity diplomatických misí a jejich personálu“ (.pdf, str. 44). Tehdejší Československo úmluvu podepsalo přímo na konferenci v dubnu 1961 a později ji ratifikovala také československá vláda a Národní shromáždění. V platnost vstoupila v dubnu 1964.

Článek 3 Vídeňské úmluvy udává funkce diplomatické mise, jako je zastupovat vysílající stát ve státě přijímajícím, chránit zájmy vysílajícího státu a jeho příslušníků ve státě přijímajícím v rozsahu dovoleném mezinárodním právem nebo podporovat přátelské vztahy mezi vysílajícím a přijímajícím státem a rozvíjet jejich hospodářské, kulturní a vědecké styky. Úmluva nezmiňuje, že cílem diplomatické mise je hájit dobré jméno své země. Miloš Vystrčil ale zjevně mluví o tom, že daná povinnost je obsažena v jiných úmluvách či zákonech.

Zmínky o „dobrém jménu“ země

Diplomatické styky upravují zákony jednotlivých zemí. U nás je to zákon o zahraniční službě, který definuje podobné povinnosti velvyslanectví jako Vídeňská úmluva. Kromě toho zákon uvádí, že diplomatický pracovník nesmí svým jednáním a projevy poškodit dobré jméno České republiky v zahraničí.

Český zákon se však na zastoupení Ukrajiny v Česku nevztahuje. Ukrajinský velvyslanec se řídí ukrajinskou legislativou, konkrétně zákonem o diplomatické službě. Podle něj je úkolem diplomatické služby zajištění ochrany národních zájmů Ukrajiny, ochrana práv ukrajinských občanů v zahraničí nebo rozvoj mezinárodní spolupráce. Zákon explicitně nezmiňuje hájení dobrého jména Ukrajiny v zahraničí. Jako jednu z úloh ukrajinské diplomatické služby však uvádí upevnění mezinárodní autority Ukrajiny a podporu jejího obrazu jako spolehlivého a předvídatelného partnera.

Závěr

Povinnosti velvyslanců upravují mj. zákony vysílajících zemí. Ukrajinský zákon o diplomatické službě, kterým se řídí ukrajinští velvyslanci, sice výslovně nezmiňuje povinnost hájit dobré jméno Ukrajiny, avšak jako jednu z úloh stanovuje zajistit ochranu národních zájmů Ukrajiny a také podporu obrazu Ukrajiny jako spolehlivého a předvídatelného partnera. Výrok Miloše Vystrčila proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) komentuje novoroční projev předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury (SPD), ve kterém se Okamura kriticky vyjadřoval k Ukrajině a Evropské unii. Vystrčil podotýká, že Okamura má jako předseda Sněmovny právo vyjádřit své názory, ve své funkci ale podle něj reprezentuje dolní komoru. Vystrčil dále dodává, že si poslanci zřejmě budou na sněmovní schůzi „vysvětlovat“, jestli Okamurova slova vyjadřují názor většiny dolní komory.

Postavení předsedy Sněmovny

Pravidla fungování dolní komory včetně postavení jejích funkcionářů upravuje zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Podle něj přísluší předsedovi Sněmovny její zastupování navenek. Mezi další úkoly předsedy patří například řízení schůzí, podepisování zákonů a usnesení či postupování schválených zákonů Senátu a prezidentovi.

Podle dokumentů Parlamentu Poslanecká sněmovna uskutečňuje mezinárodní aktivity „zejména prostřednictvím předsedy“ Sněmovny, místopředsedů a některých výborů (.pdf, str. 1). Předseda Sněmovny je tak mj. představitelem parlamentní diplomacie.

Závěr

Předseda Poslanecké sněmovny má podle jednacího řádu skutečně pravomoc zastupovat Poslaneckou sněmovnu navenek. Výrok Miloše Vystrčila proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) reaguje na dotaz moderátora, který se ptá, jakým způsobem předseda hnutí SPD Tomio Okamura nahrává prokremelské propagandě ve svém novoročním projevu. Z takového jednání totiž Okamuru vinila opozice. Vystrčil v odpovědi vysvětluje, že Okamura se podle něj tohoto jednání dopustil, když v projevu zdůraznil korupci na Ukrajině, zatímco korupci v Rusku opomenul. Dodává, že na rozdíl od Ruska vedou případy korupce na Ukrajině k rezignacím politických představitelů, a jako příklad uvádí rezignaci ukrajinského politika Andrije Jermaka.

Rezignace Andrije Jermaka

Andrij Jermak zastával pozici vedoucího kanceláře ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského od února 2020. Dne 28. listopadu 2025 proběhla v Jermakově domě protikorupční razie, kterou vedl Národní protikorupční úřad Ukrajiny (NABU) spolu se speciální protikorupční prokuraturou (SAP). Jermak ještě tentýž den oznámil rezignaci na funkci šéfa prezidentské kanceláře. Média informovala, že politik na svém telegramovém účtu napsal, že razii nebrání a že s vyšetřovateli plně spolupracuje.

Vůči Jermakovi nebylo k datu ověřování výroku vzneseno žádné obvinění, a není tedy veřejně známé, jakým způsobem by měl v korupční kauze figurovat. Prezident Zelenskyj nicméně jeho rezignaci přijal. Jermak zároveň oznámil, že odchází na frontu.

Rezignace Jermaka kvůli zapletení do korupčního skandálu není v tomto ohledu ani zdaleka ojedinělá. Zejména v posledních několika letech rezignovala hned celá řada vysokých státních představitelů Ukrajiny kvůli podezření z korupce. Několik rezignací v souvislosti s různými korupčními aférami proběhlo např. z úvodu roku 2023, kdy jeden z odstoupivších byl i tamní náměstek ministra obrany. Podobně v roce 2024 rezignovali ministr zemědělství a generální prokurátor, oba taktéž kvůli podezření z korupce.

Závěr

Andrij Jermak, bývalý vedoucí kanceláře ukrajinského prezidenta Zelenského, čelí vyšetřování v korupční kauze. Na konci listopadu 2025 u něj provedl antikorupční úřad NABU domovní prohlídku a Jermak ještě týž den na svou funkci rezignoval. Výrok předsedy Senátu Miloše Vystrčila proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) reagoval na novoroční projev předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury (SPD). Vystrčil v rozhovoru vysvětloval, proč považuje Okamurova slova za problematická a proč podle něj nahrávají ruské propagandě. V této souvislosti zdůraznil rozdíl mezi politickým systémem Ukrajiny a Ruska. Uvedl, že Ukrajina má legitimní vládu vzešlou ze svobodných voleb, zatímco v Rusku podle něj demokratický režim neexistuje.

Volby na Ukrajině

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a pod ní spadající Úřad pro demokracii a lidská práva (ODIHR), který sleduje volby, potvrzuje, že poslední prezidentské (.pdf, str. 1) i parlamentní (.pdf, str. 1) volby na Ukrajině v roce 2019 proběhly svobodně a soutěživě, i když s mnohými nedostatky. Nové volby mají proběhnout po skončení války.

Index BTI, který zpracovává německý think-tank Bertelsmann Stiftung, hodnotí míru politické transformace, fungování institucí a kvalitu demokratických mechanismů. Sestává ze 17 kritérií, která posuzují například schopnost státu vymáhat právo, férovost voleb nebo rozvinutost občanské společnosti. Podle transformačního indexu BTI usiluje Ukrajina o posilování demokracie a realizuje reformní kroky v oblasti justice, médií a boje proti korupci. Podle BTI indexu dosahuje v případě Ukrajiny politická transformace skóre 7,8, což znamená, že se voleb na Ukrajině podle BTI mohou účastnit různorodé strany i kandidáti nebo že je zde snaha vytvořit systém brzd a protiváh.

Volby v Rusku

OBSE k posledním parlamentním volbám v roce 2021 pozorovatele nevyslala. Ty se konaly poté, co Rusko – oficiálně kvůli pandemii covidu-19 – omezilo počet jejích případných zástupců na pouhých 60. Podle šéfky Parlamentního shromáždění OBSE Margarety Cederfelt takový počet nestačil k tomu, aby mohla organizace práci pozorovatelů vykonávat dostatečně kvalitně. K prezidentským volbám v roce 2024, ve kterých zvítězil Vladimír Putin, pak organizace vůbec přizvána nebyla.

Putinův režim dlouhodobě znemožňuje kandidaturu skutečně opozičních stran, z posledních prezidentských voleb byli Putinovi oponenti vyřazeni. Volby zároveň provázely podvody. Podle analýzy ruského fyzika Sergeje Špilkina dalo v roce 2021 Putinovi blízkému Jednotnému Rusku ve skutečnosti hlas pouze 31–33 % voličů, nikoliv téměř polovina, jak tvrdila ústřední volební komise. Podle analýzy serveru Novaja Gazeta Jevropa, založené na Špilkinově metodě, byla během prezidentských voleb v roce 2024 podvržena zhruba polovina hlasů.

BTI hodnotí politický systém Ruska jako režim směřující od volebního autoritářství k autokracii. BTI zdůrazňuje, že moc je silně centralizována v rukou prezidenta a vládního aparátu, svoboda projevu a organizování je potlačována a pluralitní soutěž politických stran je značně omezená.

Závěr

Podle pozorovatelů Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) proběhly poslední ukrajinské prezidentské i parlamentní volby v roce 2019 svobodně, přičemž zachovávaly princip politické soutěže. V případě ruských parlamentních voleb v roce 2021 Rusko omezilo počet pozvaných pozorovatelů OBSE na hodnotu, která podle organizace nebyla pro dohlížení na volby dostačující. Kvůli tomu nakonec žádné pozorovatele nevyslala. K posledním ruským prezidentským volbám v roce 2024 pak organizace pozvána nebyla. Ruský režim je označován za autoritářský až autokratický, ve volbách podle organizací i datových analytiků neprobíhá řádná politická soutěž a jsou u nich evidovány masivní podvody. Výrok Miloše Vystrčila tak hodnotíme jako pravdivý.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) reaguje na novoroční projev Tomia Okamury (SPD). Ten v něm kritizoval ukrajinské vedení kolem prezidenta Volodymyra Zelenského (video, čas 4:25). Vystrčil podotýká, že na Ukrajině režim vzešel ze svobodných voleb. Moderátor poté poznamenal, že Zelenskému sice mandát skončil, ale volby ani být nemohou. S tím předseda horní komory Parlamentu souhlasí a vysvětluje, proč je Zelenskyj stále hlavou státu.

Prezidentské volby na Ukrajině

Podle ukrajinské ústavy je tamní prezident volen na pět let. Volodymyr Zelenskyj byl zvolen v dubnu 2019 a prezidentského úřadu se ujal po složení slibu 20. května 2019. Za běžných okolností se tak měly další řádné prezidentské volby konat v březnu 2024. Zelenského funkční období by v takovém případě skončilo v květnu téhož roku.

Ukrajina nicméně v reakci na ruskou invazi z 24. února 2022 vyhlásila stanné právo a to je k datu, kdy byl výrok vysloven, stále platné. Podle ukrajinského zákona o právním režimu stanného práva není možné v době jeho trvání pořádat prezidentské, parlamentní ani jiné volby a referenda.

Ukrajinská ústava sice v této souvislosti vymezuje práva, která jsou neomezitelná v mimořádném režimu – např. rovnost občanů před zákonem, právo na život či právo na svobodu. Právo volit a být volen ani konání voleb však do tohoto výčtu nepatří. Během stanného práva platí i zákaz změn ústavy. Ukrajinské zákony rovněž počítají s tím, že po ukončení stanného práva dojde k zahájení nového volebního procesu do jednoho měsíce.

Ústavní kontinuita za stanného práva

Také situaci, kdy se nemohou nové volby konat, tedy např. během stanného práva, upravuje ukrajinská ústava. Ta výslovně uvádí, že pokud by funkční období tamního parlamentu skončilo během stanného práva, jeho pravomoci trvají až do dne prvního zasedání parlamentu zvoleného po zrušení tohoto práva.

U prezidentské funkce ústava stanovuje, že prezident Ukrajiny „vykonává své pravomoci až do nástupu nově zvoleného prezidenta“. Výkon funkce tak nutně nekončí uplynutím pětiletého funkčního období, ale až okamžikem, kdy se úřadu ujme prezidentův nástupce. S tímto výkladem v únoru 2025 souhlasila ve svém usnesení i Nejvyšší rada Ukrajiny.

Závěr

Ukrajinská ústava neumožňuje konání voleb v době, kdy v zemi platí stanné právo. To bylo na Ukrajině vyhlášeno v únoru 2022 v reakci na ruskou invazi a k datu vyslovení výroku je stále v účinnosti. Ústava dále upravuje, že hlava státu vykonává své pravomoci až do nástupu nově zvoleného prezidenta. Protože tedy není legálně možné konat volby, prezident Zelenskyj ve své funkci pokračuje i po uplynutí standardního pětiletého mandátu. Výrok Miloše Vystrčila tak hodnotíme jako pravdivý.

Předseda senátu Miloš Vystrčil (ODS) odpovídá na dotaz, zda je možné, že by ruská vláda využila zatčení venezuelského prezidenta Madura Spojenými státy americkými pro legitimizaci vlastní invaze na Ukrajinu. Vystrčil vysvětluje, že obě situace jsou podle něj rozdílné, přičemž tvrdí, že ukrajinský prezident Zelenskyj byl zvolen legitimně, zatímco Nicolás Maduro nikoliv. Později nicméně uznává, že ruská propaganda by mohla využít zatčení Madura ze strany USA k legitimizaci ruské invaze.

Prezidentské volby na Ukrajině 2019

Volodymyr Zelenskyj zvítězil v prezidentských volbách v dubnu roku 2019 a získal tak pětiletý mandát. Ve druhém kole svého oponenta a předchozího prezidenta Petra Porošenka porazil se ziskem 73 % hlasů za nadpoloviční volební účasti. Volby monitorovala Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Ta zmínila dílčí problémy, mezi které zařadila například zaujaté a nerovnoměrné pokrytí kandidátů v médiích. Dále zmínila možné zneužití státních financí během kampaní či některé koupené hlasy, což se týkalo převážně bývalého prezidenta Petra Porošenka (.pdf, str. 3–7 z 81). Celkově ale organizace označila volby za svobodné a demokratické.

Vítězství Zelenského uznal i tehdejší ruský premiér a bývalý prezident Dmitrij Medveděv, jenž Zelenskému pogratuloval na sociálních sítích. Ve svém vyjádření zmínil naději v narovnání vztahů mezi Ukrajinou a Ruskem a v této souvislosti Zelenského nazval „novým lídrem Ukrajiny“. Ruský prezident Vladimir Putin sice podobné vyjádření nenabídl, ale v červenci 2019, tedy jen několik měsíců po zmíněných volbách, se Zelenským telefonicky vyjednával ohledně konfliktu na Donbase.

Parlamentní volby na Ukrajině 2019

Zelenskyj pak jako nově zvolený ukrajinský prezident rozpustil parlament a vyvolal předčasné volby hned druhý den po svém jmenování. Zatímco někteří poslanci rozpuštění parlamentu uznali, jiní ho napadli u ústavního soudu, který však rozpuštění parlamentu a dřívější volby potvrdil. V předčasných volbách, které se konaly v červenci 2019, zvítězila se 43 % Zelenského strana Služebník lidu. Ta získala 254 mandátů v parlamentu ze 450, tedy nadpoloviční většinu.

Podobně jako v případě prezidentských voleb byly i ty parlamentní monitorovány ze strany OBSE. Ta vyslala na Ukrajinu za tímto účelem misi, které se účastnili i zástupci NATO a Evropského parlamentu. Mise dospěla k závěru, že ačkoliv docházelo během kampaní ke „zneužívání politických financí“, volební orgány zajistily „efektivní a profesionální“ volby, které „respektovaly základní svobody“ (.pdf, str. 1).

Volby ve Venezuele

Nicolás Maduro vyhrál venezuelské prezidentské volby v dubnu 2013 s 50,61 % hlasů. Svého soupeře Henriqua Caprilese porazil zhruba o 250 tisíc hlasů, výsledky ale napadla opozice. V roce 2015 se konaly parlamentní volby do Národního shromáždění, ve kterých byla strana Nicoláse Madura poražena opozicí. Nejvyšší soud ale následně postupně zbavil Národní shromáždění pravomocí. V roce 2017 se konaly volby do tzv. Ústavodárného shromáždění, které vzniklo jako alternativní parlament navzdory kritice opozice i zahraničních aktérů. Volby, které část mezinárodního společenství označila za zfalšované, opozice bojkotovala. Ústavodárné shromáždění následně získalo nadřazenou pozici vůči Národnímu shromáždění a potlačilo tak opozici. Řada států Ústavodárné shromáždění neuznává a Evropská unie kvůli němu uvalila na Venezuelu sankce.

V prezidentských volbách v roce 2018 opět zvítězil Nicolás Maduro. Těchto voleb se již opozice víceméně neúčastnila, hlavně kvůli tomu, že byla z voleb vyřazena tím, že bojkotovala předchozí volby starostů. Zahraniční země tyto volby kritizovaly a Evropská unie, Spojené státy americké nebo Austrálie označily volby za nelegitimní. Například Rusko, Čína, Írán nebo Nikaragua ale tyto volby uznávají.

V lednu 2019 se předseda parlamentu Juan Guaidó prohlásil úřadujícím prezidentem Venezuely na základě neplatných voleb z roku 2018. Evropská unie a Spojené státy americké mu vyjádřily podporu a označily jej za legitimního vůdce v přechodné době. Na konci roku 2022 ale byla prozatímní vláda Guaida, kterou uznalo přes 60 států, rozpuštěna opozicí.

V červenci 2024 proběhly další prezidentské volby, ve kterých byl Maduro již potřetí vyhlášen jako vítěz voleb. Oficiální výsledky zveřejňuje nejvyšší volební rada, která je však pod kontrolou Madurovy vlády. Podle průzkumů měla vyhrát opozice, avšak podle volební rady vyhrál Maduro s 51 %. Evropská unie však volby neuznala jako legitimní a např. Spojené státy uznaly výhru opozičního kandidáta Edmunda Gonzáleze, který měl podle předběžných průzkumů získat až 80 %.

Závěr

Ukrajinské prezidentské a parlamentní volby z roku 2019 byly pozorujícími organizacemi uznány za svobodné a demokratické. V zemi platí v souvislosti s ruskou invazí stanné právo, které neumožňuje konání voleb. Podle tamní ústavy tak prezident i parlament vykonávají své funkce i po uplynutí standardní doby mandátu.

Oproti tomu legitimita prezidentských voleb ve Venezuele za doby vládnutí Madura byla zpochybněna opozicí i částí mezinárodního společenství včetně EU a USA. Část mezinárodního společenství také neuznává zřízení Ústavodárného shromáždění, které dominuje venezuelskému parlamentu a potlačuje tamní opozici. Například EU proto na Venezuelu uvalila sankce. Předseda Senátu Vystrčil tedy správně popisuje rozdíl mezi situací na Ukrajině a ve Venezuele. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil se vyjadřuje k americkému zásahu v Caracasu, při kterém došlo k únosu venezuelského autoritářského prezidenta Nicoláse Madura. Vystrčil si také podle svých slov dokáže představit, že Rusko americkou operaci využije k legitimizaci své invaze na Ukrajinu. Moderátor se dále ptá, jak podle něj tuto situaci využije Čína ve vztahu k Tchaj-wanu. Podle Vystrčila přímo nepovede k zesílení tlaku na ostrovní stát, k případné eskalaci však může dojít bez ohledu na vývoj ve Venezuele.

Zajetí Madura

Dne 3. ledna 2026 provedly americké speciální jednotky útok v Caracasu, během něhož byl Nicolás Maduro spolu se svou manželkou Cilií Flores zajat a převezen do Spojených států. Venezuelská vláda následně vyhlásila výjimečný stav a zásah odsoudila. Donald Trump po zásahu uvedl, že Spojené státy budou Venezuelu spravovat do doby, než bude možné provést bezpečný, řádný a uvážený přechod moci. Madurova viceprezidentka Delcy Rodríguez nicméně 5. ledna složila přísahu a stala se prozatímní prezidentkou Venezuely.

Maduro byl 5. ledna 2026 předveden před federální soud v New Yorku, kde čelí čtyřem bodům obžaloby: narkoterorismu, spiknutí za účelem dovozu kokainu a držení kulometů a ničivých zařízení (.pdf, str. 18–23). Maduro označil sám sebe za nevinného a všechna obvinění odmítl. Jeho obhájce Barry Pollack zpochybňuje legálnost zatčení na venezuelském území. Další jednání je stanoveno na 17. března 2026, do té doby je Maduro držen ve vazbě v brooklynské věznici.

Reakce Číny na americký útok ve Venezuele

Čínské ministerstvo zahraničí již v den americké operace ve Venezuele na síti X uvedlo: „Čína je hluboce šokována a důrazně odsuzuje otevřené použití síly USA proti suverénnímu státu a kroky proti jeho prezidentovi.“ Ministerstvo dále USA vyzvalo k dodržování mezinárodního práva a Charty OSN. Mluvčí čínského ministerstva zahraničních věcí také USA vyzval k propuštění Nicoláse Madura i jeho manželky Cilie Flores a zajištění jejich osobní bezpečnosti.

Závěr

Ještě v den amerického zásahu ve Venezuele ho na sociální síti X odsoudilo čínské ministerstvo zahraničních věcí, které kritizovalo otevřené použití síly a vyzvalo USA k dodržování mezinárodního práva. Později ministerstvo žádalo také propuštění venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a jeho manželky. Výrok Miloše Vystrčila hodnotíme jako pravdivý.

Moderátor se ptá předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS), zda schvaluje americký zásah v Caracasu a únos venezuelského autoritářského prezidenta Nicoláse Madura a zda je v pořádku, že k odstranění diktátora došlo za porušení mezinárodního práva. Vystrčil odpovídá, že tento způsob řešení konfliktů podle něj není správný a pravidla by se měla dodržovat bez ohledu na to, zda zásah nakonec povede ke zlepšení situace ve Venezuele. 

Obvinění Spojenými státy

USA Nicoláse Madura poprvé formálně obvinily v březnu 2020 během prvního prezidentského období Donalda Trumpa. Ministerstvo spravedlnosti USA tehdy oznámilo, že Nicolás Maduro a řada jeho blízkých spolupracovníků byli obžalováni z narkoterorismu, korupce, obchodování s drogami a dalších závažných trestných činů.

Podle obžaloby Nicolás Maduro a další vysocí venezuelští představitelé po více než dvacet let spolupracovali s kolumbijskou krajně levicovou povstaleckou armádou FARC, kterou USA považují za teroristickou organizaci. Podle tehdejšího amerického ministra spravedlnosti Williama Barra umožnili, aby do Spojených států proudily tuny kokainu, které ničily americké komunity. USA za informace vedoucí k dopadení Madura slíbily odměnu 15 milionů dolarů, v průběhu roku 2025 byla odměna navýšena na 50 milionů dolarů.

Zajetí Madura

Dne 3. ledna 2026 provedly americké speciální jednotky útok v Caracasu, během něhož byl Nicolás Maduro spolu se svou manželkou Cilií Flores zajat a převezen do Spojených států. Venezuelská vláda následně vyhlásila výjimečný stav a zásah odsoudila jako závažný ozbrojený útok. Madurova viceprezidentka Delcy Rodríguez složila 5. ledna přísahu a stala se prozatímní prezidentkou Venezuely.

Maduro byl 5. ledna 2026 předveden před federální soud v New Yorku, kde čelí čtyřem bodům obžaloby: narkoterorismu, spiknutí za účelem dovozu kokainu a držení kulometů a ničivých zařízení (.pdf, str. 18–23). Maduro označil sám sebe za nevinného a všechna obvinění odmítl. Jeho obhájce Barry Pollack zpochybňuje legálnost zatčení na venezuelském území. Další jednání je stanoveno na 17. března 2026, do té doby je Maduro držen ve vazbě v brooklynské věznici.

Závěr

USA již v březnu 2020 formálně obvinily venezuelského prezidenta Nicoláse Madura z narkoterorismu, spolupráce s kolumbijskou povstaleckou armádou FARC a obchodování s drogami. Americká vláda těmito obviněními zdůvodnila zajetí Nicoláse Madura, k němuž došlo 3. ledna 2026 americkými speciálními jednotkami v Caracasu, a jeho převezení do USA, kde 5. ledna stanul před federálním soudem v New Yorku. Výrok Miloše Vystrčila tak hodnotíme jako pravdivý.