Přehled ověřených výroků

Výrok ministra Žáka je hodnocen jako zavádějící na základě dohledaných mediálních zpráv o jeho některých krocích v čele resortu. Zdeněk Žák výrok podává tak, že je kritizován médii, ať již udělá cokoli. Média sice kriticky přistupují k informování o některých jeho krocích v čele úřadu, nicméně obsah této kritiky již ministr dopravy dezinterpretuje.

Žák uvádí, že je kritizován za to, že při vypsání soutěže něco uspěchal. Média popsala 14. ledna 2 případy, kdy Žák podnikl kroky v některých zakázkách. První zakázkou je příprava tendru na provozování mýtných bran, kterou Žák zadal bez výběrového řízení firmě Veřejné zakázky.

Druhým případem je pak nákup dat o dopravě za 165 milionů během tří let, což se opět obešlo bez jakékoli veřejné soutěže.

Žák zde není médii kritizován z toho důvodu, že by něco uspěchal, ale z toho důvodu, že jednak některé jeho projekty neprošly vůbec veřejnou soutěží, a navíc jsou přidělovány firmám 2 týdny před tím, než sám ministr skončí ve funkci ministra dopravy.

Z druhé strany uvádí ministr, že je kritizován také za to, že některý z tendrů nevypsal. Zde se může jednat např. o tendr na nákup registračních značek. Média uvádí, že ministerstvo mluvilo o vypsání tohoto tendru již na podzim minulého roku.

Zmíněné body se skutečně objevily v programovém prohlášení vlády Vladimíra Špidly v roce 2002 (.pdf), proto je výrok hodnocen jako pravdivý. Jako jednu z hlavních priorit si tehdejší vláda stanovila „rozvíjení sociálního státu na základě sociálně tržního a ekologicky orientovaného hospodářství a při udržení sociální soudržnosti a sociálního smíru“ (str. 2).

Jedním z bodů programového prohlášení bylo též provedení důchodové reformy. Vláda doslova deklarovala, že „[...] zabezpečí růst reálné úrovně vyplácených důchodů“ (str. 18).

V rámci programového prohlášení byl taktéž zmíněn růst reálných mezd. Konkrétně můžeme citovat pasáž, kdy „[v]láda bude hospodářskou politikou vytvářet podmínky pro růst produktivity práce a reálných mezd tak, aby se postupně snižoval rozdíl v úrovni odměňování mezi Českou republikou a Evropskou unií“ (str. 18).

V jistém smyslu bylo přislíbeno i navyšování některých sociálních dávek. Příkladem je rodinná politika, kde podle programového prohlášení „[v]láda ve vazbě na vývoj veřejných rozpočtů rozvine vyvážený systém podpory rodin s dětmi. přídavek na dítě vláda navrhne jako příspěvek společnosti na výživu a výchovu dětí, který má náležet všem dětem bez rozdílu, ve stejné výši a diferencovaný pouze podle věku dítěte s tím, že jeho součástí bude jednorázový školní příspěvek zvyšující se podle stupně školního vzdělání“ (str. 19).

Rozvoj infrastruktury byl zmíněn v souvislosti s dopravní politikou. „Vláda podpoří další rozvoj dopravní infrastruktury z veřejných i soukromých zdrojů s využitím fondů Evropské unie. Zaměří se na modernizaci železničních koridorů a výstavbu nových úseků dálnic a rychlostních komunikací zejména ve vazbě na transevropské dopravní sítě. Podpoří přestavbu velkých železničních uzlů a rozvoj dopravně logistických center v návaznosti na hospodářské zóny“ (str. 11).

Evropský parlament a jednání na unijní půdě podléhají určitým specifikům. Z toho důvodu hodnotíme výrok Richarda Falbera jako pravdivý.

Evropský parlament je na rozdíl například od českého Parlamentu specifický tím, že postrádá klasickou vládu (koalice a opozice). Existují zde politické skupiny, výbory a delegace.

Poslanci jsou rozděleni do sedmi skupin podle své politické příslušnosti a žádný poslanec nesmí být členem více jak jedné skupiny. Na základě dohody v rámci skupiny pak poslanci hlasují pro jednotlivé návrhy.

Kromě toho zde fungují výbory, které připravují legislativní návrhy a každý z nich se zaměřuje na specifickou oblast.

Dále zde působí delegace, kterých je v současnosti 41 a zajišťují vztahy s parlamenty třetích zemí.

Prosazování národních zájmů na půdě EU je běžnou součástí politiky. Všechny státy prosazují své národní zájmy, ale menší delegace na rozdíl od velkých nemají sílu své zájmy prosadit osamoceně.

Této problematice se věnují mnozí autoři, například Janina Thiem, Stefanie Bailer, Jeong-Hun Han aj.

Na základě dostupných mediálních výstupů hodnotíme výrok jako pravdivý. Jedním z témat tiskové konference (záznam tiskové konference je dostupný v archivu ČT, na dané téma prezident Zeman hovoří v čase 47:00), na níž prezident republiky vystoupil 10. ledna 2014, byla i překážka pro jmenování navrhované koaliční vlády v podobě platného znění lustračního zákona (451/1991 sb.).

Ačkoliv v rámci lustračního zákona není požadavek předložení lustračního osvědčení kandidátem na ministra explicitně zmíněn, ústavní právník Jan Kysela v rozhovoru pro Českou pozici představuje určitou právní konstrukci, na jejímž základě by byla tato podmínka pro jmenování ministra v souladu se současným zněním zákona.

Docent Kysela doslova uvádí: "Výklad zákona není zcela jednoznačný. Musíte si klást otázku, jestli ministr, který je šéfem správního úřadu, vám připadá podobnější spíše šéfovi statistického úřadu, anebo poslanci. Mně připadá podobnější šéfovi statistického úřadu. Když ve volbách voliči někoho volí, volí ho primárně jako poslance, avšak z toho automaticky neplyne, že by měl být ministrem."

Předpokládáme, že Andrej Babiš má na mysli britského premiéra Davida Camerona a nikoliv oscarového režiséra a scénáristu Jamese Camerona.

David Cameron skutečně v roce 2010 obeslal státní instituce s dopisem žádajícím zveřejnění informací o jejich fungování, jak dokládá článek listu The Guardian, v němž je přiložen i premiérův dopis. Požaduje je v rámci vládního programu pro zpřehlednění a větší transparentnost práce státních orgánů, jehož výsledkem je mimo jiné webová stránka http://data.gov.uk/.

Nicméně premiér Cameron žádal po centrální vládě pouze zveřejnění informací o „nových výdajových položkách centrální vlády větších než£25,000, " nikoliv o "všem, co nakoupí." V přepočtu jde tedy o položky vyšší než 800 000 Kč. Proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Aktuální znění zákona má nabýt účinnosti až od roku 2015, nicméně novelizace předkládaná ČSSD počítá s účinností některých opatření skutečně již od tohoto roku.

Tzv. služební zákon (č. 218/2002 Sb.) je platný od roku 2002. Za dobu své existence prošel již mnoha novelizacemi. V současné době je účinná pouze část ustanovení tohoto zákona, ostatní ustanovení nabudou účinnosti právě 1. ledna 2015.

Sobotka nicméně reaguje na otázku moderátora, zda k tomuto období budou podniknuty ještě některé kroky vedoucí k profesionalizaci státní správy. Premiér pak odpovídá, že pro koalici je letos prioritní jmenování nového generálního ředitele státní služby a transformace jednotlivých ministerstev. Tento záměr potvrzuje sociální demokracií předkládaná novela, kde se konkrétně uvádí (.pdf, str.32):

" Ponechává se základní účinnost služebního zákona, který nabývá účinnosti 1. ledna 2015, s výjimkou nových ustanovení § 235a (přechodné období systemizace) a § 236a (jmenování a odvolání prvního generálního ředitele a jeho zástupce), která nabývají účinnosti 1. července 2014 vzhledem k nutnosti přípravy plné účinnosti služebního zákonu i vzhledem k aktuální situaci v čerpání tzv. evropských strukturálních fondů ".

Na tiskové konferenci 10. ledna k aktuální politické situaci Miloš Zeman uvedl, že by se se všemi kandidáty na ministry rád sešel. Dokládá to videozáznam (čas 53:52 a dále) v archivu České televize.

Prezident konkrétně uvedl: " A pokud jde o to, koho budu nebo nebudu jmenovat, myslím si, že je to předčasná otázka proto, protože bych se rád se všemi aspiranty na ministerské funkce do konce ledna sešel. Ne proto, abych je poučoval, ne proto abych je zkoušel z angličtiny, ale proto abych se seznámil s jejich názory na výkon ministerské funkce ".

Daň z přidané hodnoty je ve Švýcarsku vybírána pouze na federální úrovni a její sazba je zakotvena v Ústavě země. Z jejího znění uvedeného na oficiálních stránkách švýcarských federálních orgánů (platí do 31.12. 2017) vyplývá, že základní sazba daně je 8 % (bod 3 pod čarou), snížená sazba daně je ve výši 2,5 % (bod 3 pod čarou; pro plnění základních potřeb, týká se například potravin, nealkoholických nápojů a léků) a 3,8% činí zvláštní daň (bod 2 pod čarou; pro turistické a ubytovací služby).

DHP v Japonsku je skutečně na výši 5 %. V současná vláda však deklaruje jeho navýšení. Více údajů lze nalézt na stránkách National Tax Agency.

I přes mírnou nepřesnost 0,2 % v případě výše DPH ve Švýcarském případě, označujeme výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací z dokumentů Evropské unie (asociační dohoda a tzv. asociační agenda) a zpravodajských článků. Konkrétní slova Štefana Füleho ukrajinskému vedení jsme nenalezli, nicméně dohledané informace odpovídají pozici, kterou eurokomisař zmiňuje. Předchozí finanční pomoc, o níž hovoří Štefan Füle, je zmíněna obecně například v aktualizované verzi EU-ukrajinské asociační agendě (.pdf, angl.) z 24. června 2013 (původní z roku 2009), stejně jako v samotné asociační dohodě (.pdf, angl., články 453–459) pod titulem VI. Finanční spolupráce s ustanoveními proti podvodům.

Současnou situaci objasňují slova některých představitelů Evropské unie, například vysoké představitelky evropské diplomacie Catherine Ashtonové, která již na počátku února informovala o jednání mezi Evropskou unií a Spojenými státy ohledně krátkodobé finanční podpory Ukrajině. O konkrétní částce se zatím nemluví, podle ukrajinského opozičního lídra Arsenije Jaceňuka by minimální částka na stabilizaci měla být 15 mld. dolarů – ta byla původně přislíbena Ruskem. Do týdne (podle zprávy Libora Roučka z 24. února 2014) by pak měla Ukrajina na záchranu před bankrotem získat 4 mld. dolarů.

Podle ukrajinského ministra financí Jurije Kolobova musí získat na letošní a příští rok zahraniční pomoc ve výši 35 mld. dolarů. Údajně již požádal zahraniční partnery. Zmiňuje USA, Polsko a v souvislosti s možnou dárcovskou konferencí i další aktéry. Olivier Bailly, mluvčí Evropské komise, zmínil jako možné partnery také organizace Mezinárodní měnový fond, Evropskou investiční banku nebo Evropskou banku pro obnovu a rozvoj. Pomoc však bude pravděpodobně navázána na ekonomické reformy. EU chce také s finanční pomocí počkat na ustanovení nové ukrajinské vlády.

Ukrajina také již dříve finanční pomoc od Mezinárodního měnového fondu dostávala. Ten však kvůli neplnění podmínek dohodnutých mezi těmito dvěma aktéry finanční pomoc v celkové výši 15 mld. dolarů následně pozastavil.

Nová vláda Bohuslava Sobotky má čítat celkem 17 osob včetně předsedy vlády. Sobotka uvádí 2 pohledy na budoucí členy svého kabinetu – jednak volby a pak i veřejná činnost.

Z těchto 17 budoucích členů vlády prošlo volbami hned 16 lidí, tedy všichni mimo budoucího ministra dopravy Prachaře.

Předčasné volby 2013 (zvolení poslanci): ČSSD – Sobotka, Chovanec, Mládek, Zaorálek; ANO – Babiš, Jourová, Stropnický, Brabec, Válková; KDU-ČSL – Bělobrádek, Jurečka, Herman.

Z řad budoucích ministrů ČSSD prošli senátními volbami Chládek a Dienstbier, Němeček úspěšně kandidoval v krajských volbách 2012 a Marksová-Tominová získala mandát v komunálních volbách (v předčasných volbách zvolena nebyla).

Z tohoto výčtu je tedy zřejmé, že jediným z budoucích ministrů, který neprošel volbami, je kandidát na ministra dopravy za ANO, Antonín Prachař. Sobotka pravděpodobně volbami míní pouze předčasné, z přehledu je tedy patrné, že hned dvě třetiny nominantů prošly těmito volbami úspěšně.

Co se týče veřejné činnosti jednotlivých nominantů, namátkou lze jmenovat (výčet není vyčerpávající, svým způsobem má většina z kandidátů nějakou veřejnou historii), že Daniel Herman byl ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů, Helena Válková byla dlouhá léta vysokoškolskou profesorkou a z řad ČSSD lze jmenovat bývalé ministerské angažmá jak předsedy vlády, tak i Jana Mládka.