Alena Dernerová
Předsedou (Regionální rady Severozápad, pozn.) byl pan inženýr Šulc, z ODS tam pan Budiač, za sociální demokraty tam byla vlastně Arno Fišera, paní exhejtmanka Vaňhová a byli tam další ...
Uváděná politická příslušnost všech aktérů zde sedí - Jiří Šulc i René Budjač jsou opravdu členy ODS a Arno Fišera i Jana Vaňhová jsou členy ČSSD.
Co se týče členství v Regionální radě regionu soudržnosti Severozápad, tak jsou zde uváděná fakta opět pravdivá. Jak je patrno ze zápisu zasedání Regionální rady - např. na zápisu 26. zasedání figuruje jméno Reného Budjaniče a na zápisu 27. zasedání všechna ostatní, kromě Reného Budjaniče, navíc je na konci zápisu podepsán Jiří Šulc jako předseda.
Vzhledem k výše uvedeným faktům pocházejícím přímo z oficiálních stránek ROP Severozápad shledáváme výrok pravdivým.
Milan Štěch
My jsme od začátku jasně hovořili o tom, že ten projekt je špatně připraven. My jsme v tom viděli, že tam je snaha nahrávat jedné finanční instituci.
Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací získaných z oficiálních pramenů ČSSD a z mediálních výstupů.
Zavedení karet sociálních systémů, tzv. sKaret bylo umožněno přijetím zákona č. 364/2011 (.pdf), kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti MPSV, který tuto reformu implementoval. Zmíněný zákon byl přijat 6. 11. 2011.
Již v době do tohoto data ČSSD vyvíjela kroky proti zavedení systému sKaret. Například podala stížnost Úřadu na ochranu hospodářské soutěže dne 23. 9. 2011, o čemž referovaly i zpravodajské servery, např. ceskatelevize.cz, lidovky.cz nebo iDNES.cz.
Během roku 2012 (v červenci) se sKarty začaly reálně distribuovat. V průběhu tohoto roku ČSSD vytrvale projekt sociálních karet kritizovala na svém webu, ale také v médiích, např. tyden.cz, iHNed.cz atd.
Na základě zjištěných informací proto hodnotíme výrok jako pravdivý.
Leoš Heger
Ale my znovu opakujeme, protože to už jsme zkoušeli hnedka prvním rokem existence koalice, tak to jsme zkoušeli, tenkrát to neprošlo přes Věci veřejné a ustoupilo se od toho. (zpoplatnění zubních plomb - pozn. Demagog.cz)
Novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění (č. 48/1997 Sb.), pod kterou problematika zpoplatnění amalgámových zubních plomb spadá, předložil ministr zdravotnictví Heger poprvé v listopadu roku 2010.
Na jednání dne 6. dubna roku 2011 vláda svým usnesením tento návrh zákona schválila.
Návrh zpoplatnit amalgámové zubní plomby narazil na odpor tehdy koaliční strany VV, která požadovala, aby pojišťovny tento druh plomb hradily i nadále. (Referoval o tom např. server lidovky.cz.)
Na červnovém jednání koaličních špiček (ve formátu K9) zpoplatnění amalgámových plomb z konceptu zdravotnické reformy vypadlo. Karolína Peake (tehdy VV) pro server ihned.cz uvedla následující:
"Plomby z tohoto balíčku v tuto chvíli vypadávají. Jsme rádi, že jsme ubránili nejrozšířenější zubařský zákrok." Celý článek je k nalezení zde.
Petr Fiala
Máme už jen něco nad 20 % učitelů do 35 let, nad 50 % nebo téměř 50 % jsou učitelé starší 46 let.
Data podle Analýzy ÚIV (Ústav pro informace ve vzdělávání) za rok 2010 (. pdf) potvrzující výrok ministra Petra Fialy.
do 25 let26 - 3536 - 4546 - 5556 - 6566 a více let3,2 %19,1 %26,9 %33,8 %15,5 %1,5 %
tzn.
do 35 letnad 46 let22,350,8
Zuzana Roithová
Ta úloha pacienta přece, který musí být vztažen do toho systému, je o to, aby se staral o své zdraví a věděl, že když se o ně dobře stará od mládí, například tolik nekouří a podobně, a chodí na preventivní prohlídky, tak že z toho něco má. Nejenom ten stát, ale i on. A to je třeba systém, které mají v Německu, kdy dostává vlastně jakési bonusy, kdy ta jeho spoluúčast případně na některých těch doplatcích se snižuje, vlastně se odčítá jakoby z těch bonusů.
Podstatným rozdílem, mezi systémem zdravotního pojištění v Německu a v ČR je, že v Německu je tzn. dvojí - zákonného a soukromého. Od určité výše příjmů je možno si v Německu vybrat, zda-li člověk bude přispívat odvodem ze mzdy do zákonného systému, či se mu více vyplatí soukromé. Podstatným rysem soukromého pojištění je, že zde je legální zohledňovat rizikovost pojištěnce, tudíž už rovnou může pojištěnec dostat slevu, je-li například nekuřák. Nicméně většina lidí je ve státním pojištění. Odvod do něj činí 15,5% z příjmu pojištěnce, přičemž 7,3% platí zaměstnavatel a 8,2% zaměstnanec. Tyto peníze putují do centrálního fondu - "GKV" - ze kterého jsou potom vypláceny pojišťovnám. Klíčovým faktem je, že pojišťovny ve státním systému nesmí odmítnout pojištěnce kvůli jeho větší rizikovosti. Tudíž na centrální úrovni není tvořena motivace pro lidi, aby se chovali ohleduplněji ke svému zdraví. Tento úkol spočívá na pojišťovnách, které mají možnost své pojištěnce motivovat různými bonusy či slevami. Odvody to stáního systému GKV (ze kterého jsou placeny příspěvky pojišťovnám) jsou tedy dány procentuálním odvodem ze mzdy (stejně jako v ČR) avšak rozdíl spočívá v tom, že pojišťovny mají možnost motivovat své pojištěnce k zodpovědnějšímu chování. A jelikož je v Německu na trhu opravdu hodně pojišťoven a lidé mají možnost si mezi nimi vybírat podle toho, co která nabízí - některé nabízejí slevy (dostanete nějaké peníze zpět), dotace na pobyty, proplácení nadstandardu atd.
Chováte-li se tedy zodpovědně, tak si můžete na trhu najít takovou pojišťovnu, která Vás za to odmění, tudíž výrok hodnotíme jako pravdivý.
Zdroje:
Miroslav Kalousek
Ekonomika České republiky není na úrovni produktivity německé ekonomiky.
Výrok ověřujeme jako tvrzení o produktivitě práce. Ta se zpravidla měří jako poměr HDP dle kupní síly k celkovému počtu hodin práce v ekonomice. Eurostat sbírá údaje o produktivitě práce v jednotlivých evropských zemích. Zatím jsou k dispozici do r. 2011, i tak ovšem jednoznačně podporují tvrzení ministra Kalouska:
(hodnoty představují podíl z průměru EU v %)
2001 2003 2005 2007 2009 2011 Průměr EU 100 100 100 100 100 100 Česko 67,9 71,2 73,1 76,3 75,9 74,1 Německo 106,2 107,9 108,6 108,4 104,3 106,6
Přestože se česká ekonomika co do produktivity postupně spíše přibližuje evropskému průměru, na německé úrovni skutečně zatím není.
Polsko ano, má o jeden procentní bod HDP pro rok 2013 predikován výš než Česká republika. Má ale také, prosím pěkně, o pět bodů vyšší nezaměstnanost.
Na základě predikce Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a dat Eurostatu označujeme výrok Miroslava Kalouska jako zavádějící.
OECD předpovídá v roce 2013 pro Polsko růst HDP o 1,6 %, zatímco pro ČR o 0,8 % (rozdíl 0,8 p.b.). Eurostat předpovídá v roce v roce 2013 pro Polsko růst HDP o 1,2 %, zatímco pro ČR o 0 % (rozdíl 1,2 p.b.).
Co se týká rozdílu v nezaměstnanosti, podle Eurostatu (údaje za leden 2013) je v České republice míra nezaměstnanosti 7,0%, v Polsku je to 10,6%. Rozdíl tedy nedosahuje 5 procentních bodů, ale pouze 3,6 procentních bodů. Ani za období posledního roku rozdíl v míře nezaměstnanosti obou zemí nikdy nedosáhl pěti procentních bodů.
Miroslav Kalousek tedy správně zmiňuje rozdíl v predikci HDP, ale nadhodnocuje rozdíl v míře nezaměstnanosti. Proto výrok hodnotíme jako zavádějící.
Tak v Německu, ve Švýcarsku, v jiných zemích skutečně je zřízen vlastně institut, který se může jmenovat, já nevím, fond národního zdraví nebo fond pojišťoven a podobně, který všechny tyto záležitosti řeší.
Výrok hodnotíme jako pravdivý. Zuzana Roithová hovoří o nezávislých institucích, které shromažďují informace týkající zdravotní péče v zájmu orientace spotřebitelů a státních institucí při nastavování parametrů finanční spoluúčasti pacientů. Ačkoliv ve výroku přesně neodkazuje ke konkrétním institucím, ve zmiňovaných zemích skutečně fungují nezávislé organizace s podobnou náplní práce. Ve Švýcarsku je to Federální úřad pro veřejné zdraví (ang.) s působností v oblastech drogové prevence, bezpečnosti potravin, ale i zdravotního a úrazového pojištění. V Německu pak působí Institut zdravotnické dokumentace a informací (ang.)shromažďující statistická data o léčivech, zdravotních pomůckách a podobně. Dalším příkladem může být i Agentura pro zdraví a bezpečnost potravin (ang.) v Rakousku.
Jan Mládek
A ta sazba není nic neobvyklého, protože takovéhle sazby má celá řada zemí.
Speciální sazby pro finanční a bankovní sektor skutečně zavedla řada států Evropské unie.
Mládek reaguje na dotaz moderátorky, týkající se návrhu ČSSD na zavedení 30% sazby pro velké finanční, energetické a bankovní společnosti.
Podle zprávy (.pdf, str. 3) MMF z roku 2011 zavedlo jako reakci na finanční krizi let 2008 - 2010 určitou speciální taxu pro bankovní a finanční instituce celkově deset států EU, např. VB, Německo, Francie nebo Švédsko. Vedle toho čtyřicítka států (údaj z roku 2011) zavedla (sekce Implemented financial transaction taxes) nějaký druh daně z finančních transakcí. Tato daň ovšem neznamená zdanění dané finanční instituce jako takové (Mládek v kontextu debaty zřejmě hovoří o zdanění veškerých příjmů bank), ale pouze určité specifické finanční operace.
Vedle toho existuje řada doposud neprosazených návrhů nejrůznějších druhů zdanění (především) bankovního sektoru (např. tzv. daň Robina Hooda nebo evropská daň z finančních transakcí navržená Evropskou komisí).
Řada zemí tedy skutečně zavedla určitý specifický druh zdanění finančního sektoru, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Jan Kubice
Zákon z roku 2002 v tehdejších cenách, tehdejších cenách měl stát asi 8 miliard 300 milionů ...
Dle důvodové zprávy k návrhu zákona o úřednících, kterou lze nalézt v Knihovně připravované legislativy jako Přílohu k návrhu zákona pod názvem "zd_korn8xfd46ra.doc", by realizace služebního zákona z roku 2002 (resp. jeho uvedení v účinnost) vyžadovala finanční obnos 8 mld. korun ročně (viz. str. 70 uvedeného dokumentu).
Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, na tuto částku byly náklady skutečně vyčísleny. Pro zajímavost uvádíme i způsob, jakým způsobem k tomuto číslu ministerstvo došlo.
Na konkrétní výpočet této částky se Ministerstva vnitra dotázal politolog Kamil Gregor. Odpověď ministerstva je možné dohledat zde. Z odpovědi vyplývá, že Ministerstvo vnitra pouze upravilo částku, uvedenou v důvodové zprávě k původnímu zákonu z roku 2002 (který tehdy připravovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí), o inflaci a nevycházelo z podrobnější analýzy současného stavu veřejné správy.
