Přehled ověřených výroků

Poslanec Jan Hrnčíř z SPD svým výrokem reagoval na dotaz, zda není nutné novelizovat jednací řád Poslanecké sněmovny. Moderátor debaty položil tuto otázku v souvislosti s nedávnými obstrukcemi ve Sněmovně u projednávání pandemického zákona, kterých se účastnili zejména opoziční poslanci hnutí SPD. Hrnčíř v debatě poukazoval na to, že Sněmovna dlouhodobě funguje. V současném jednacím řádu nevidí zásadní problém. Jako jeden ze svých argumentů použil i to, že současný jednací řád platí zhruba od roku 1995. Pojďme se nyní podívat, zda tomu tak skutečně je.

Současný zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny schválili poslanci v dubnu roku 1995. Pro návrh zvedlo ruku celkem 99 poslanců ze 173 přítomných, nepodpořili ho pak zejména poslanci z řad sociálních demokratů, komunistů a Levého bloku a republikánů. Sociální demokracie a Levý blok zákon kritizovali, protože neuváděl poměrné zastoupení ve vedení a orgánech Sněmovny.

Nový zákon o jednacím řádu připravila dočasná komise, ve které byly zastoupeny všechny tehdejší parlamentní strany. V jejím čele stál (.pdf, str. 40) místopředseda Sněmovny Jan Kasal, pozdější předseda lidovců.

Do přijetí současného jednacího řádu se Sněmovna řídila zákonem o jednacím řádu České národní rady z roku 1989 a jeho čtyřmi novelami. Nový jednací řád zavedl kupříkladu přijímání zákonů ve trojím čtení, možnost pořádkového opatření proti poslanci či nový způsob volení funkcionářů Poslanecké sněmovny. 

Upravily se i podmínky pro faktické poznámky, které mohou podle nového zákona trvat maximálně dvě minuty. Zaveden byl rovněž stav legislativní nouze, v rámci něhož může Poslanecká sněmovna za mimořádných okolností projednávat vládní návrhy zákona ve zrychleném řízení.

Platnost nového zákona, tedy vyhlášení ve Sbírce zákonů, započala 5. června roku 1995. Účinným se pak stal od 1. srpna téhož roku. Účinnost zákona v praxi znamená, že je možné ho začít aplikovat. Pro úplnost dodejme, že zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny se v průběhu let celkem 25krát novelizoval. Část zákona, která upravuje pravidla jednání na schůzích Sněmovny, se nicméně od roku 1995 téměř nezměnila. Drobné změny se týkají např. časového harmonogramu konání interpelací, upravování pořadu schůze v jejím průběhu či rozšíření přednostního práva i na předsedy sněmovních stran a hnutí.

Vzhledem k tomu, že současný zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny je skutečně platný a účinný od roku 1995, hodnotíme výrok poslance Hrnčíře jako pravdivý.

Dle § 59 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny se Sněmovna může „k projednávanému bodu usnést (…) na omezení řečnické doby, která nesmí být kratší než deset minut“. 

V souladu s jednacím řádem pak ve středu 16. února během projednávání novely pandemického zákona předložil poslanec Marek Výborný (KDU-ČSL) návrh, aby poslanci mohli v rozpravě vystoupit vždy jen jednou, a to na maximálně 10 minut. Pro návrh hlasovali jen vládní poslanci ODS, Pirátů, KDU-ČSL, STAN a TOP 09. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na závěr nicméně doplňme, že se omezení netýkalo poslanců s přednostním právem, tedy členů vlády, předsedů poslaneckých klubů nebo předsedů sněmovních stran. Vystoupit tak následně mohl například předseda hnutí SPD Tomio Okamura se svým 1,5 hodinovým projevem.

Jednání o novele pandemického zákona, kterou Senát vrátil poslancům, začalo v úterý 15. února a skončilo v pátek 18. února schválením dané novely, kdy pro návrh hlasovalo 104 poslanců vládnoucí koalice.

Poslankyně Alena Schillerová (ANO) během prvního dne tohoto jednání zažádala o svolání tzv. grémia (.pdf, str. 40), tedy neformálního jednání vedení Poslanecké sněmovny a poslaneckých klubů. Žádosti bylo vyhověno, porada však nedospěla ke konsenzu.

Následující den Alena Schillerová opět navrhla svolání grémia. S předsedy poslaneckých klubů chtěla jednat o přednostním projednání státního rozpočtu na rok 2022 v rámci programu schůze. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. 

Předně uveďme, že Aleš Juchelka (ANO) zde mluví o vystoupeních poslanců na 9. schůzi Sněmovny, která začala 15. února. Již před tímto datem bylo avizováno, že hlavním bodem schůze bude především projednávání návrhu novely tzv. pandemického zákona. Aby samotné jednání o novele mohlo začít, musela Sněmovna nejdříve schválit program schůze. Tomu se však obstrukcemi snažilo zabránit hnutí SPD, které s návrhem na změnu zákona dlouhodobě nesouhlasí. Předseda SPD Tomio Okamura měl například ve Sněmovně téměř šestihodinový projev.

Upřesněme, že Aleš Juchelka pronesl námi ověřovaný výrok v rámci své odpovědi (video, 12:13) na otázku, zda by vláda a opozice mohly jednat o změně jednacího řádu Sněmovny, aby už k obstrukcím nedocházelo. Ve své odpovědi pak Juchelka mluvil o jednání ve dnech 15. a 16. února či o dvou svoláních tzv. grémia (.pdf, str. 40), k nimž došlo během projednávání pořadu schůze. V našem odůvodnění se proto zaměříme jak na dobu jednání o novele pandemického zákona, tak na schvalování programu schůze, které tomuto projednávání předcházelo.

Samotné schvalování programu schůze poslancům zabralo přibližně 31 hodin, konkrétně probíhalo od 14:00 15. února do zhruba 20:40 následujícího dne. Poté již začalo přímo projednávání novely pandemického zákona. V době námi ověřované debaty byla schůze přerušena, a to až do 12:45 18. února. V tento den odpoledne pak celé jednání také skončilo, poté co poslanci přehlasovali senátní veto. K přijetí novely zákona došlo po dlouhých 37 hodinách rokování.

Co týče projevů poslanců hnutí ANO, během projednávání pořadu schůze 15. února vystoupila dvakrát u řečnického pultu Alena Schillerová s krátkými několikaminutovými vyjádřeními k dění a hlasování na schůzi. V rámci toho prvního například požádala o vyhlášení dvouhodinové přestávky v jednání.

16. února pak vystoupilo se svými připomínkami a návrhy k programu schůze celkem 21 poslanců hnutí ANO. Konkrétně to byli poslanci Peštová, Pastuchová, Brabec, Pražák, Schillerová, Fialová, Ožanová, Janulík, Brázdil, Petrtýl, Farhan, Kubíček, Kolovratník, Brož, Dostálová, Kott, Králíček, Nacher, Rais, Vondráček a Adámková. Jak lze vyčíst i z následující tabulky, která zobrazuje délku jednotlivých vystoupení, některé projevy poslanců byly krátké a stručné. Jako příklad lze uvést poslance Lubomíra Brože, Roberta Králíčka či Kláru Dostálovou. Jiní však již mluvili o poznání déle – například Richard Brabec, Martin Kolovratník nebo Radek Vondráček.

Přímo při jednání o návrhu novely pandemického zákona se pak u řečnického pultu vystřídalo 8 poslanců z hnutí ANO, jmenovitě poslanci Schillerová, Mračková Vildumetzová, Kasal (4x), Mašek (2x), Nacher, Špičák, Mádlová a Novák. Nejdelší projev měl tehdy Patrik Nacher. Pro úplnost doplňme, že v té době bylo už vystoupení poslanců, kteří nedisponují přednostním právem, omezeno na maximálně 10 minut.

Vraťme se tedy k výroku Aleše Juchelky. Při projednávání novely pandemického zákona v Poslanecké sněmovně vystoupilo celkem 8 poslanců hnutí ANO s dohromady 12 vystoupeními. Juchelkových „10 vystoupení“ je tedy se zaokrouhlením přibližně správná hodnota.

Celkem se ale při jednání, jenž vedlo k přijetí pandemického zákona, u řečnického pultu vystřídalo nejméně 27 poslanců za hnutí ANO. Někteří z nich na plénu mluvili víckrát – dohromady se tak jednalo o minimálně 33 vystoupení. Většina z těchto poslanců hovořila ještě v době schvalování programu schůze, jejich vystoupení však schválení zákona oddalovala úplně stejně jako projevy přímo při jednání o novele.

Zda lze postup hnutí ANO vykládat za obstrukční, je subjektivní otázka. Aktivitu poslanců hnutí ANO ve Sněmovně za obstrukce označila například některá média, projevy těchto řečníků byly nicméně stručnější než projevy SPD. Připomeňme, že jeden z proslovů Tomia Okamury měl téměř 6 hodin. Poslanci hnutí ANO tedy bezpochyby neobstruovali stejně jako zástupci SPD a při samotném schvalování novely jich vystoupilo méně než deset. Aleš Juchelka zde nicméně zavádí tím, že pomíjí vystoupení svých kolegů během předcházjícího jednání o pořadu schůze.

Podle poslance Juchelky se v minulém volebním období vždy před každou schůzí hlasovalo o pokračování stavu legislativní nouze. Připomeňme, že tehdejším předsedou Poslanecké sněmovny byl jeho kolega z hnutí ANO Radek Vondráček.

Pro kontext uveďme, že stav legislativní nouze umožňuje Poslanecké sněmovně za mimořádných okolností projednávat vládní návrhy zákona ve zrychleném řízení. Stav legislativní nouze konkrétně vyhlašuje předseda Sněmovny na návrh vlády, a to vždy na určitou dobu. Podle jednacího řádu má pak vždy před projednáváním návrhu programu schůze Sněmovna posoudit, zda situace stále vyžaduje, aby stav legislativní nouze trval. Podobně pak má dolní komora postupovat i před projednáváním vládního návrhu zákona ve zkráceném jednání. Vzhledem k tomu, že poslanec Juchelka hovořil pouze o hlasování na začátku schůze, nebudeme se v naší analýze zabývat potvrzením o stavu legislativní nouze před projednáváním návrhů zákona.

V minulém volebním období, tedy mezi lety 2017 až 2021, předseda Sněmovny vyhlásil stav legislativní nouze několikrát:

• poprvé nastal (.pdf) 19. března 2020 v souvislosti s pandemií covidu-19 a trval (.pdf) až do konce nouzového stavu, tedy do 17. května;
• mezi 26. květnem a 30. červnem 2020 (.pdf) (k ukončení došlo 23. června);
• mezi 18. a 25. srpnem 2020 (.pdf);
• mezi 25. zářím a 31. říjnem 2020 (.pdf) (k ukončení došlo 30. září);
• mezi 9. říjnem a 30. listopadem 2020 (.pdf);
• mezi 1. a 18. prosincem 2020 (.pdf);
• v roce 2021 došlo k vyhlášení od 6. ledna do 31. března (.pdf);
• dále od 1. do 30. dubna 2021 (.pdf);
• od 1. do 31. května 2021 (.pdf);
• od 1. do 30. června 2021 (.pdf) (vyhlášení Sněmovna nepotvrdila 25. května);
• znovu od 1. do 30. června 2021 (.pdf) (vyhlášení Sněmovna nepotvrdila 9. června);
• od 14. června do 16. července 2021 (.pdf), přičemž se prodloužil (.pdf) až do 31. července.

Sněmovna v minulém volebním období hlasovala o potvrzení stavu legislativní nouze na začátku 42., 44., 45., 48., 49., 52., 57., 60., 62., 72., 73., 74., 76., 77., 79., 83., 86., 87., 88.,104.,109. a 111. schůze. S výjimkou 52., 60., 104. a 109. schůze poslanci vždy legislativní nouzi schválili. Dále k hlasování došlo i v průběhu 98. schůze, kdy po jejím začátku vláda předložila v dolní komoře jednu ze svých novel se žádostí o zkrácené projednání. Na začátku ostatních schůzí v daném období se nestalo, že by se o pokračování legislativní nouze nehlasovalo, když se v tomto režimu následně projednával návrh zákona nebo když návrh pořadu schůze obsahoval návrh zákona v legislativní nouzi. 

Na závěr tedy shrňme, že v minulém volebním období, kdy stál v čele Sněmovny Juchelkův kolega z hnutí ANO Radek Vondráček, proběhlo vždy hlasování o trvání stavu legislativní nouze, když v jejím režimu následně došlo k projednávání návrhu zákona. Výrok Aleše Juchelky proto hodnotíme jako pravdivý. 

Dne 15. února při 9. schůzi Poslanecké sněmovny, na níž se měla projednávat novela pandemického zákona, vyhlásil místopředseda Sněmovny Jan Skopeček přestávku při projevu Tomia Okamury. Důvodem bylo, že v dolní komoře nebyl v té době žádný z členů vlády. Alespoň jeden z ministrů či premiér totiž podle platných sněmovních pravidel (.pdf, str. 5) na schůzi musí být přítomný.

Po skončení 10minutové přestávky Jan Skopeček přečetl procedurální návrh poslaneckých klubů vládní koalice, aby Sněmovna jednala i po 21. a 24. hodině. O návrhu Sněmovna následně hlasovala a přijala ho. Po hlasování už pak Tomio Okamura ve svém původním projevu pokračovat nemohl, protože od místopředsedy Sněmovny nedostal zpět slovo. Poté pokračovali další řečníci.

Jednací řád Sněmovny v § 61 uvádí: „Řečník nesmí být nikým přerušován, s výjimkou oprávnění předsedajícího podle § 59 odst. 4 a § 60 odst. 3.“ Mezi těmito výjimkami ve zmíněných odstavcích nepřítomnost členů vlády není uvedena. 

Jednací řád nicméně neobsahuje ustanovení, která by se týkala přímo toho, komu má být po přerušení schůze slovo přiděleno a kdy může proběhnout procedurální hlasování. Na to upozorňuje například i ústavní právník Jan Wintr. Ten pro ČTK řekl, že hlasování o přestávce v Okamurově projevu je podle něj „v mezích možného výkladu jednacího řádu“, za problém však považuje to, že se slovo nevrátilo hned předsedovi SPD, ale vystoupili další poslanci.

„V tomto případě nedošlo k odebrání slova, ale byla vyhlášena přestávka. Ve Sněmovně mohou nastat různé situace, kdy je potřeba vyhlásit přestávku, a v takovém případě je řečník přerušen, ale pak se mu musí vrátit slovo. Proto se Okamurovi mělo vrátit slovo bezprostředně, bez toho, aby ve Sněmovně nejdříve vystoupili jiní lidé,“ uvedl k tomu pro server Aktuálně.cz Wintr.

Na závěr tedy shrňme, že při projevu Tomia Okamury skutečně došlo k přerušení jednání Sněmovny kvůli neúčasti ministrů. Předseda SPD poté navzdory obvyklému postupu již slovo zpět nedostal, místo toho v přestávce v jeho projevu proběhlo hlasování o procedurálním návrhu a následovaly projevy dalších do rozpravy přihlášených poslanců. Tuto situaci lze tedy popsat slovy Michaela Canova, a jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Procedurální návrh je nástrojem, který mohou při jednání v Poslanecké sněmovně využít poslanci nebo poslanecké kluby. Návrh samotný se pak vztahuje ke způsobu, jakým je nebo má být schůze vedena. V tomto případě se jednalo o procedurální návrh podaný předsedy pěti poslaneckých klubů (ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Piráti), kteří navrhovali prodloužení běžné doby schůze i za nejpozdější 24. hodinu. Tento návrh byl podán písemně místopředsedovi Sněmovny Skopečkovi, který ho přednesl plénu. „Také konstatuji, že tu mám písemný procedurální návrh podepsaný pěti předsedy poslaneckých klubů. Dovolím si ho přečíst. Jménem poslaneckých klubů ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Piráti navrhuji, aby Poslanecká sněmovna jednala a meritorně i procedurálně hlasovala o všech návrzích dnes po 19. hodině, po 21. hodině i po 24. hodině. Je to na základě § 53, odst. 1 našeho jednacího řádu. Protože to je procedurální návrh, tak ho budu muset dát hlasovat okamžitě.“

Jan Skopeček tak učinil po desetiminutové přestávce, která narušila několikahodinový projev předsedy SPD Okamury. V Poslanecké sněmovně tak tento procedurální návrh vyvolal protesty. 

Tento krok je problematický z několika pohledů. Procedurální návrhy prodlužující schůzi by měly být podávány dříve než v 19 hodin, jak udává § 53 zákona o jednacím řádu Sněmovny. Problémem může být také to, že místopředseda Skopeček přerušil projev předsedy SPD Okamury, respektive že mu ihned po přestávce nepředal slovo. Paragrafy 60 a 61 zákona o jednacím řádu totiž říkají, že řečník nesmí být nikým přerušován. Uveďme však také, že k původnímu přerušení schůze došlo na žádost předsedy poslaneckého klubu SPD Radima Fialy, který upozornil na to, že se v sále nenachází žádný z ministrů. 

Uveďme, že jednací řád ani usnesení (.pdf) Sněmovny upravující její fungování o způsobu přednesu návrhu nehovoří. Uvádí jen to, kdo smí návrh podat, tedy jedna pětina všech poslanců nebo dva poslanecké kluby. Návrh nemusí být přednesen na mikrofon u řečnického pultu. Ústavní právník Jan Wintr pro server Aktuálně.cz k nutnosti přednesu návrhu na mikrofon uvedl toto: „Praxe fungování sněmovny ale počítá se spoustou návrhů podávaných písemně. Čili to, že předsedající oznámí, že dostal písemný návrh, je v pořádku.“

Ostatně procedurální návrhy v minulosti již vícekrát přednesl předsedající, a nezazněly tak od navrhujících poslanců tzv. „na mikrofon“. Došlo k tomu například v lednu 2021 či březnu 2017.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý vzhledem tomu, že jednací řád ani jiný vnitřní předpis neobsahuje povinnost přednést procedurální návrh na mikrofon. 

Senátor Michael Canov poukazuje na situaci z 15. února 2022, kdy bylo ve Sněmovně prodloužení jednání odhlasováno až po osmé hodině večerní. Podle ústavního právníka Jana Wintra byl porušen jednací řád Sněmovny. Zákony prohlasované po 19. hodině by to ale nemělo ohrozit na jejich legitimitě.

Podle § 53 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny zahajuje Sněmovna jednání nejdříve v 9 hodin a ukončuje ho nejpozději ve 21 hodin. Paragraf navíc upravuje také čas, kdy nejpozději se může rozhodnout o změně doby pro hlasování: „Hlasování o návrzích zákonů, o pozměňovacích návrzích k nim a o mezinárodních smlouvách vyžadujících souhlas Parlamentu a o změně této doby pro hlasování, lze zahájit nejpozději do 19 hodin. Na návrh nejméně jedné pětiny všech poslanců, případně dvou poslaneckých klubů se může Sněmovna usnést jinak.“ Jan Wintr v odpovědi na náš dotaz uvedl, že stejné pravidlo platí i pro návrhy na jednání po 21. hodině: „Domnívám se ale, že ustálená praxe je, že i o jednání po 21,00 se musí hlasovat do 19,00.“

Doplňme, že v případě stavu legislativní nouze se § 53 neužívá. V momentu přerušení projevu Tomia Okamury však Sněmovna ve stavu legislativní nouze nejednala, a výše zmíněné pravidlo § 53 tak zůstalo v platnosti. K přerušení totiž došlo již při projednávání návrhu pořadu schůze, nikoliv při jednání (.pdf) o návrhu pandemického zákona. Aby se aplikovala pravidla stavu legislativní nouze, musela by Sněmovna na začátku schůze potvrdit, že stav legislativní nouze trvá. To ale neudělala. „Na jednání o pořadu schůze tedy § 99 odst. 9 rozhodně použít nešlo a muselo se postupovat klasicky podle § 53,“ uvedl k situaci z 15. února Jan Wintr.

Frank-Walter Steinmeier poprvé zastával post ministra zahraničních věcí Spolkové republiky Německo v letech 2005 až 2009 a v těchto letech byl také jejím vicekancléřem. Podruhé nastoupil do čela ministerstva zahraničí v roce 2013 a tuto pozici zaujímal až do ledna 2017. V únoru téhož roku byl poprvé zvolen prezidentem SRN. 

K jeho znovuzvolení pak došlo 13. února 2022. Při této příležitosti pronesl Steinmeier proslov, v němž mimo jiné hovořil také o současné eskalaci vztahů na rusko-ukrajinské hranici. Uvedl, že za eskalaci, a tedy i případný konflikt na východě Ukrajiny, nese odpovědnost právě Rusko, a vyzval ruského prezidenta Vladimira Putina, aby „uvolnil smyčku kolem krku Ukrajiny a hledal společnou cestu, která zachová mír v Evropě“. 

Dne 14. února 2022 ruský ministr obrany Sergej Šojgu o vojenských cvičeních ruské a běloruské armády, která se konají v blízkosti ukrajinských hranic, uvedl: „Chci ještě jednou zopakovat, že cvičení proběhnou, některá z nich byla dokončena, některá se dokončují, něco zbývá udělat (…).“

Podle vyjádření mluvčího ruského ministerstva obrany Igora Konašenkova z 15. února ruské jednotky Jižního a Západního vojenského okruhu splnily své úkoly a začaly se vracet na svá původní stanoviště. Uveďme, že oba vojenské okruhy sousedí s Ukrajinou. Dále však Konašenkov upozornil na to, že cvičení ruských a běloruských jednotek v Bělorusku a další cvičení, do kterých jsou zapojeny „prakticky všechny vojenské okruhy, flotily vojenského námořnictva a výsadková vojska“, nekončí.

Pro úplnost doplňme, že média a politici spekulují, co je Putinovým záměrem. Po tom, co bylo oznámeno stažení části jednotek, například stoupla hodnota rublu a zlepšila se situace na ruském trhu. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg zmínil, že vidí důvod k mírnému optimismu, zároveň ovšem poukázal na to, že velká část ruských vojenských jednotek zůstává v blízkosti hranic s Ukrajinou. Americký prezident Joe Biden pak ruský útok stále nevylučuje.

Samotný Pavel Žáček svým výrokem upozorňuje na to, že by zprávy o ukončení cvičení mohly být falešným signálem a že by Rusko mohlo mít zcela opačné plány.