Přehled ověřených výroků

Generální tajemník OSN António Guterres navštívil ve dnech 25. a 26. dubna 2022 Rusko, kde jednal s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem o situaci na Ukrajině. ČT 24 uvedla, že Guterres také „apeloval na vytvoření humanitárních koridorů a navrhl vytvoření skupiny pro koordinaci mezi OSN, Ukrajinou a Ruskem, která by zajišťovala organizaci evakuací i bezpečnostní garance“. Při setkání Antónia Guterrese a Sergeje Lavrova s novináři v Moskvě Guterres hovořil konkrétně o krizi v Mariupolu, kde tisíce civilistů naléhavě potřebovaly humanitární pomoc, nebo evakuaci. Uvedl, že OSN je připravena mobilizovat své lidské a logistické zdroje a pomáhat zde zachraňovat životy.

Ukrajina měla před Guterresovou návštěvou potíže dohodnout se s Ruskem na podobě humanitárních koridorů z válkou nejvíce postižených oblastí. Rusko podle ukrajinské vicepremiérky Vereščukové odmítlo přistoupit k požadavkům Ukrajiny a pokračovalo v ostřelování. Prezident Zelenskyj zase uvedl, že Moskva nuceně deportovala ukrajinské civilisty do Ruska. Zejména v případě města Mariupol, kde je katastrofální humanitární situace již delší dobu, Ukrajina podle svých slov opakovaně žádala o příměří a možnost evakuace civilistů, nicméně ze strany Ruska se nesetkala s dostatečnou odezvou.

Po setkání s Lavrovem následovala schůzka Guterrese s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Kremlu. Ten se ke Guterresovým návrhům stavěl poměrně vlažně a například uvedl, že v Mariupolu neprobíhají žádné boje a humanitární koridory jsou efektivní. Výsledkem jednání podle tiskové zprávy OSN bylo, že Putin „ ‚v podstatě‘ souhlasí se zapojením OSN a Mezinárodního výboru Červeného kříže do evakuace civilistů z mariupolských oceláren Azovstal“. V podzemním komplexu pod tímto závodem se podle dostupných zpráv ukrývaly stovky civilistů a zhruba dva tisíce ukrajinských vojáků.

Dne 1. května 2022 poté začala evakuace civilistů z oceláren Azovstal, probíhala několik dní a podle vyjádření Kyjeva ze 7. května se odtud podařilo evakuovat všechny ženy, děti a starší lidi. Na evakuaci se podle ruské státní agentury TASS i ukrajinských představitelů podílely OSN a Mezinárodní výbor Červeného kříže. „Pokud víme, všichni civilisté byli evakuováni,“ uvedl (video, čas 0:55) pro Sky News 10. května, tedy den po vystoupení Jana Lipavského v pořadu Události komentáře, mluvčí a příslušník pluku Azov Ilja Samojlenko. Právě pluk Azov se v ocelárnách Azovstal ukrývá. Prezident Zelenskyj pak 13. května uvedl, že ve hře je další vyjednávání s Ruskem o možnosti dostat z Azovstalu také ukrajinské vojáky.

Je tedy pravda, že se při své návštěvě Kremlu podařilo generálnímu tajemníkovi OSN dohodnout s ruským prezidentem konkrétní humanitární aktivity v Mariupolu. Vladimir Putin totiž souhlasil, aby se do evakuace mariupolských oceláren Azovstal zapojily OSN a Mezinárodní výbor Červeného kříže. K úspěšné evakuaci civilistů z oceláren Azovstal pak došlo právě za pomoci těchto dvou organizací.

Jan Lipavský mluví o vyjádřeních rakouského kancléře Karla Nehammera po jednání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. To proběhlo 11. dubna v Rusku, trvalo hodinu a půl a Nehammer ho označil jako „velmi přímé, otevřené a tvrdé“. Putin podle něj opakoval svá stanoviska a vidění invaze na Ukrajinu.

O postojích Vladimira Putina a podrobnostech schůzky hovořil blíže v rozhovoru pro americkou televizní stanici NBC. „Nyní je ve své vlastní válečné logice. Myslí si, že válka je nezbytná pro bezpečnostní záruky Ruské federace. Nedůvěřuje mezinárodnímu společenství a obviňuje Ukrajince z genocidy v oblasti Donbasu,“ řekl (video, čas 4:32) o ruském prezidentovi Nehammer. Dodal (video, čas 5:01) ale, že si myslí, že Putin „je sice ve svém světě, ale ví, co se na Ukrajině děje“. Podle Nehammera také Vladimir Putin o válce stále mluvil jako o „vojenské operaci“ (video, čas 5:31).

Zmíněné postoje Vladimira Putina tak odpovídají tomu, jak se ruská propaganda vyjadřuje k agresi na Ukrajině i tomu, jak se k agresi prezident Putin vyjadřoval již v dřívějších projevech nebo v projevu na Rudém náměstí 9. května. Už 24. února, kdy oznámil zahájení invaze na Ukrajinu, označoval celý útok jen za „speciální vojenskou operaci“, Ukrajinu obviňoval z genocidy a NATO zase z podpory ukrajinských neonacistů. Během svého zhruba desetiminutového projevu na Rudém náměstí 9. května, tedy při oslavách konce druhé světové války, obvinil Vladimir Putin USA z podpory ukrajinských neonacistů a invazi na Ukrajinu označil jako „preventivní úder proti agresi“. Ruský útok zároveň popsal jako „vynucené, včasné a jedině správné řešení“.

Česká republika finančně přispívá (.pdf, str. 9) například do Evropské nadace pro demokracii a do nadačního fondu Prague Civil Society Centre (tedy Centra pro občanskou společnost – PCSC). Ty se v Rusku aktivně „zasazují o podporu demokracie“ a občanského aktivismu tím, že podporují neziskové organizace (.pdf, str. 9), prodemokratická hnutí, aktivisty i nezávislá média a novináře.

Nezávislou ruskou a ruskojazyčnou žurnalistiku Česko dále podporuje (.pdf, str. 9) např. spoluprací s rozhlasovou organizací Rádio Svobodná Evropa / Rádio Svoboda, a to zejména stipendijními programy pro novináře. Stát rovněž přispívá (str. 168) na projekt Russian Language News Exchange (.pdf, str. 44), jehož cílem je propojovat nezávislá média a pomáhat jim sdílet zprávy v ruském jazyce. Doplňme, že centrála tohoto projektu se nachází v Praze a spojuje redakce nejen z Ruska, ale i z Estonska, Lotyšska, Ukrajiny, Běloruska a dalších zemí.

V Rusku také působila česká nezisková organizace Člověk v tísni, kterou z části financuje (.pdf, str. 80–81) český stát. Ruské úřady nicméně její činnost v roce 2019 zakázaly. Člověk v tísni se v Rusku věnoval (.pdf, str. 6–7) lidským právům, podle zástupců této organizace podporoval např. aktivisty, blogery či další skupiny lidí, kteří bojují proti cenzuře či „chtějí, aby Rusko dodržovalo mezinárodní závazky (...), jako je ochrana a dodržování lidských práv nebo právo na sdružování a shromažďování“. Dodejme, že na konci roku 2020 zakázalo Rusko i činnost Prague Civil Society Centre.

25. února, tedy den po zahájení ruské invaze na Ukrajinu, schválila (.pdf) vláda zastavení vydávání víz ruským občanům. Výjimkou jsou víza udělená z humanitárních důvodů. „Vízum za účelem humanitárním se udělí člověku, který se prokazatelně nachází v ohrožení života v důsledku represe, odporu proti režimu nebo jeho kritiky nebo v případě, kdy hrozí akutní nebezpečí či perzekuce z politických či jiných důvodů,“ uvedla mluvčí Ministerstva zahraničí pro Deník N. Důvodem k vydání víza může být i rozdělená rodina. Dodejme, že vláda následně zákaz udělování víz s podobnými výjimkami rozšířila (.pdf) také na běloruské občany.

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 zůstaly na území Ukrajiny sovětské jaderné zbraně. Celkem to mělo být zhruba 1 700 jaderných hlavic. Kromě toho zůstal (.pdf, str. 2) sovětský arzenál i na území Kazachstánu a Běloruska. Ukrajinské vedení se vzdávalo „nukleárního dědictví“ jen opatrně (.pdf, str. 1–2), vzhledem k obavám z jaderného monopolu Ruska v postsovětském prostoru. Proto Ukrajina usilovala o vlastnictví veškerého sovětského materiálu na svém území, včetně zbraní, a teprve prostřednictvím dohod s jinými jadernými velmocemi prováděla denuklearizaci.

Budapešťské memorandum (.pdf) je označení pro mezinárodní dohodu o bezpečnostních zárukách, která byla uzavřena 5. prosince 1994. Dohodu podepsali tehdejší prezidenti Ukrajiny, Ruska, Spojených států a tehdejší britský premiér, tzn. Leonid Kučma, Boris Jelcin, Bill Clinton a John Major. Ukrajina se v memorandu zavázala vzdát se jaderných zbraní výměnou za bezpečnostní záruky ze strany Ruska, Spojeného království a Spojených států.

První odstavec dohody uvádí (.pdf, str. 169): „Ruská federace, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené státy americké znovu potvrzují svůj závazek Ukrajině, že budou, v souladu se závěrečným aktem Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, respektovat nezávislost a suverenitu stávajících ukrajinských hranic.“

Ve čtvrtém odstavci pak stojí (.pdf. str. 170), že tyto státy „znovu potvrzují svůj závazek usilovat o okamžitou akci Rady bezpečnosti OSN s cílem poskytnout podporu Ukrajině jakožto státu, který nevlastní jaderné zbraně a je signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, pokud by se Ukrajina stala cílem agrese nebo hrozby agrese, při níž by byly užity jaderné zbraně“. Právě tento odstavec potvrzuje slova ministra Lipavského, který říká, že se Moskva zavázala Ukrajinu bezpečnostně bránit.

Všechny čtyři státy zároveň vzaly v memorandu na vědomí (.pdf, str. 169), že se Ukrajina ve vymezeném čase vzdá všech svých jaderných zbraní. V návaznosti na memorandum přistoupila Ukrajina v den podepsání Budapešťského memoranda i ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní. Tím se zavázala i ke zdržení se výroby nebo jiného způsobu získávání jaderných zbraní. Do poloviny (.pdf, str. 1) roku 1996 byl z Ukrajiny všechen jaderný arzenál odvezen do Ruska k rozebrání.

Dalším dokumentem zaručujícím územní celistvost Ukrajiny je Charta Organizace spojených národů z roku 1945. Rusko jako člen OSN je zavázáno nezasahovat (.pdf, kap. I, čl. 2) do územní celistvosti dalších států. Rusko a Ukrajina pak v roce 1997 podepsaly Dohodu (.pdf, str. 119) o přátelství, spolupráci a partnerství. Ve druhém článku této dohody stojí, že budou navzájem respektovat svou územní celistvost a nedotknutelnost společných hranic.

Mnichovská bezpečnostní konference je předním světovým fórem pro debatu o mezinárodní bezpečnostní politice a je pořádána každoročně. Ruský prezident Vladimir Putin se jí zúčastnil jen jednou, a to v únoru roku 2007. Dalšími hosty konference tehdy byli například i německá kancléřka Angela Merkelová nebo prezident Ukrajiny Viktor Juščenko, Českou republiku tehdy zastupoval někdejší ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg.

Vladimir Putin ve svém projevu (video) vyjádřil znepokojení nad rozšiřováním východní hranice NATO. Zmínil (video, čas 18:39) například, že v Bulharsku a Rumunsku existují lehké předsunuté americké základny. „Jinými slovy, NATO posouvá svoji přední linii k našim státním hranicím," řekl.

Dále uvedl (video, čas 19:04), „že proces rozšiřování NATO nijak nesouvisí s modernizací samotné aliance, ani se zajištěním bezpečnosti v Evropě. Naopak je to podstatný provokační faktor snižující úroveň vzájemné důvěry. Máme právo (tj. Rusko, pozn. Demagog.cz) položit otevřenou otázku: Proti komu je namířeno toto rozšiřování?“

Pro kontext doplňme, že v roce 2004 se NATO rozšířilo o sedm států ve východní Evropě. Kromě Bulharska a Rumunska se členy Aliance staly ještě Slovinsko, Slovensko a především Litva, Lotyšsko a Estonsko, tedy státy přímo sousedící s Ruskou federací.

Vladimir Putin ve svém projevu dále zmínil, že NATO ve spojení s rozšiřováním na východ nedodrželo bezpečnostní záruky, které podle něj v minulosti Rusku přislíbilo (video, čas 19:25, 46:44). Uveďme nicméně, že se nejednalo o záruky, k nimž by se Severoatlantická aliance zavázala právně. Šlo pouze o ústní vyjádření zástupců USA a Německa a později generálního tajemníka NATO Manfreda Wörnera z roku 1990 v souvislosti s vyjednáváním o statusu sjednoceného Německa.

Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský nepřesně uvedl rok Mnichovské bezpečnostní konference, na které Vladimir Putin vystoupil. Nicméně měl pravdu, že zde ruský prezident projevil obavy o bezpečnost Ruska kvůli rozšiřující se hranici Severoatlantické aliance, na což Vladimir Putin právě od té doby výrazně upozorňuje. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský se vyjadřuje k řeči ruského prezidenta Vladimira Putina při příležitosti letošních oslav ruského Dne vítězství. Reaguje na dotaz moderátora, zda můžeme obsah prezidentova proslovu vnímat jako projev slabosti, způsobený absencí výraznějších úspěchů během invaze na Ukrajinu. 

Jan Lipavský v rozhovoru souhlasil s názorem, že Rusku se (ke dni výroku 9. května) nedařilo dosahovat vytyčených vojenských cílů. Dokládal to tím, že i v Mariupolu, který se téměř celý dostal pod kontrolu ruských sil na konci dubna, se k 9. květnu stále bránily poslední zbytky ukrajinských vojáků. Odhady, kolik jich v areálu oceláren Azovstal na okraji města tehdy bylo, se nicméně různí. Britský deník The Guardian například 8. května 2022, tedy den před ověřovaným rozhovorem, psal o dvou tisících ukrajinských vojáků. 10. května pak Česká televize v doprovodném článku k rozhovoru se starostou Mariupolu zmínila „více než tisíc“ vojáků.

Civilisté, kteří se v areálu oceláren Azovstal ukrývali, byli na začátku května všichni evakuováni, a v železárnách tak ke dni výroku zůstali pouze ukrajinští vojáci.

Zaměřme se krátce na to, že ministr Lipavský zvolil jako příklad ruského neúspěchu právě obranu ukrajinských vojáků v Mariupolu. Do povědomí široké veřejnosti se Mariupol dostal především jako cíl dlouhodobého masivního bombardování ze strany ruské armády. Město je podle BBC pro Rusko významné hned z několika důvodů. Z hlediska vojensko-strategického znamená jeho ovládnutí zajištění pozemního koridoru mezi okupovaným Krymem a Donbasem. Významný je Mariupol i z ekonomického hlediska. Zdejší přístav je totiž důležitým dopravním uzlem v Azovském moři, sloužícím k exportu ukrajinské oceli, uhlí a dalších surovin. Doplňme, že ocelárny Azovstal patří mezi největší v Evropě.

Prezident Miloš Zeman odkazuje na výrok předsedkyně Poslanecké sněmovny a TOP 09 Markéty Pekarové Adamové. Ta v rozhovoru pro Právo z 13. dubna řekla: „Připomeňme, že třeba ještě před rokem bývalý ministr Havlíček usiloval o to, aby v tendru byl i ruský Rosatom. Jemu i všem podobným, kteří nám teď cokoliv vzkazují a radí, doporučuji, aby radši šoupali nohama a mlčeli v koutě.“ 

Markéta Pekarová Adamová tedy skutečně použila slova o „šoupání nohama a mlčení v koutě“, nemluvila ale obecně o roli opozice, jak naznačuje (video, čas 44:07) Miloš Zeman. Předsedkyně Poslanecké sněmovny své doporučení směřovala bývalému ministru Karlu Havlíčkovi, a to konkrétně v souvislosti s jeho aktivitami v jednání o dostavbě Dukovan. Výrok Miloše Zeman proto hodnotíme jako zavádějící.

Bývalý ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček za minulé vlády skutečně podporoval přizvání ruského Rosatomu do tendru na stavbu nového jaderného bloku elektrárny Dukovany. Před tímto krokem přitom opakovaně varovala (.pdf, str. 5-7) podle webu Aktuálně.cz nejen Bezpečnostní informační služba: „Experti ministerstev vnitra a zahraničí, kontrarozvědky BIS, rozvědky ÚZSI, Vojenského zpravodajství a Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost (NÚKIB) (…) už poněkolikáté důrazně doporučili, aby vláda neoslovovala ruský Rosatom. V případě, že by tendr vyhrál, podle nich hrozí, že režim Vladimíra Putina použije největší zakázku v historii Česka k vydírání státu.“

Miloš Zeman v roce 2013 přenesl pravomoc zkoumat žádosti o milost na Ministerstvo spravedlnosti s tím, že si chtěl nechat předkládat pouze žádosti, které se týkají lidí s nevyléčitelnou nemocí. Již jako prezidentský kandidát v roce 2012 prohlásil: „Dovedu si představit udělení milosti pouze v jednom jediném příkladě, kdy nějaký člověk umírá a chce být posledních několik týdnů svého života v domácím prostředí, takže bych mu udělil milost na těch několik týdnů z humanitárních důvodů…“

2016

K prvnímu udělení milosti prezidentem Zemanem došlo v únoru 2016. Tiskový mluvčí prezidenta tehdy uvedl, že prezident „přihlédl k tomu, že dotyčný trpí závažnou, nevyléčitelnou chorobou“. Závažný zdravotní stav byl důvodem také v případě dalších čtyř udělených milostí, o nichž Hrad informoval v květnu, září, listopadu a prosinci 2016. Z podnětu papeže Františka také ve stejném roce ještě vyhověl žádosti o milost v případě ženy, která se ve vězení starala o své dítě, jež by zde po dosažení tří let již nemohlo zůstat a muselo by od ní být odděleno.

2017

V roce 2017 vyhověl Miloš Zeman dvěma žádostem. O první rozhodl v dubnu a uvedl, že přihlédl závažnému onkologickému onemocnění omilostněného. V květnu 2017 poté informoval o udělení milosti Jiřímu Kajínkovi.

2018

V březnu 2018 následně prezident Zeman omilostnil muže, který způsobil autonehodu, při níž zemřela jeho manželka a syn. Důvodem udělení milosti tehdy podle prezidenta bylo především to, aby se muž mohl starat o svého dalšího syna. V srpnu Miloš Zeman udělil milost muži s onkologickým onemocněním, v říjnu pak také muži, který předtím přišel o obě dolní končetiny.

2020

V roce 2020 se prezident Zeman rozhodl vyhovět celkem šesti žádostem. Ve třech případech (z ledna, března a září 2020) byl uváděným důvodem závažný zdravotní stav. Dvě milosti (z března a prosince) byly odůvodněny tím, že odsouzení zachránili život druhému člověku. V říjnu 2020 tiskový mluvčí Hradu informoval o udělení milosti ženě, v jejímž případě prezident „přihlédl k tomu, že omilostněná je matkou pěti nezletilých dětí, o které sama řádně pečuje“, a jedno z těchto dětí je v péči dětského psychiatra.

2021

V březnu 2021 poté prezident rozhodl o omilostnění dalšího závažně nemocného odsouzeného. V červnu také udělil milost muži, který podle vyjádření Hradu trpí několika méně závažnými chronickými onemocněními, hlavním důvodem nicméně bylo to, aby muž „mohl pečovat o svoji nezletilou dceru, jejíž matka v minulých dnech podlehla závažnému onkologickému onemocnění“. V září 2021 Miloš Zeman rozhodl o milosti pro podnikatele Pavla Podroužka. „Pan prezident přihlédl ke zdravotnímu stavu omilostněného, který trpí závažným chronickým onemocněním několika životně důležitých orgánů, a to až na hranici jejich selhávání,“ uvedl tehdy tiskový mluvčí prezidenta. 

Zmiňme, že některé milosti vzbudily vlnu kontroverzí a pochybností. Konkrétně v posledním jmenovaném případě Pavla Podroužka se objevily informace, že žádost o milost přišla ještě před samotným policejním stíháním. I okolo zdravotního stavu Pavla Podroužka je mnoho nejasností.  

2022

Poslední, v pořadí jednadvacátou milost, udělil Miloš Zeman 26. března 2022 Miloši Balákovi. Rozhodnutí prezidenta vyvolalo vlnu kritiky, jelikož se jedná o šéfa Lesní správy Lány, tedy o prezidentova podřízeného. Balák byl v březnu pravomocně odsouzen za ovlivňování veřejné zakázky v Lánské oboře. Prezident Zeman své rozhodnutí o udělení milosti zdůvodňoval mimo jiné i tím, že je podle něj Balák „mimořádně pracovitý a kvalifikovaný vedoucí zaměstnanec“. Podle prezidentova vyjádření také soud údajně přihlížel k tomu, „kde odsouzený pracuje“. Zdravotní důvody v tomto případě prezident Zeman neuváděl.

Na závěr tedy shrňme, že 19 milostí opravdu prezident Zeman udělil z důvodů, které lze označit za humanitární. Ve dvanácti případech byl hlavním důvodem zdravotní stav omilostněných (viz tabulka níže), ve čtyřech péče o dítě, ve dvou záchrana života a v jednom amputace nohou.

Ve zbylých dvou zmíněných případech šlo o výjimky, ve kterých byla hlavním důvodem udělení milosti pochybnost nad rozsudkem. Výrok prezidenta Zemana tedy hodnotíme jako pravdivý.

Václav Havel udělil milosti celkem 860 lidem v letech 1993 až 2002 a dalších více než 1 000 milostí v době, kdy působil ještě jako federální prezident. Oproti tomu Václav Klaus za 10 let ve funkci omilostnil 412 lidí. Miloš Zeman opravdu udělil 21 milostí.

Zaměřme se nyní na jednotlivé případy milostí udělených Václavem Havlem, které Miloš Zeman kritizuje. Martin Odložil, syn slavné gymnastky Věry Čáslavské, v roce 1993 během hádky udeřil svého otce Josefa Odložila. Ten se v následku nešťastného pádu uhodil do hlavy a zemřel. Policie Martina Odložila poté obvinila z těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti a byl soudem nepravomocně poslán do vězení na čtyři roky. Ještě než mohl o případu rozhodnout odvolací soud, udělil Odložilovi prezident Havel milost. Přestože nebyl Martin Odložil obviněn z vraždy, v roce 2011 mluvil o tom, že zabil svého otce. Pojem „otcovrah“ je přesto velice zjednodušující.

Marta Chadimová byla v roce 1992 obviněna z podvodu, padělání a pozměňování veřejných listin a maření výkonu úředního rozhodnutí, a to v souvislosti s restitucí domu na Loretánském náměstí. Tehdejší prezident Havel jí udělil milost v roce 1995. V ČT k tomu řekl: „Je už potřetí ve vazbě, (...) proces se táhne tři a půl roku, nebere konce, rozsudek je v nedohlednu a ona je velmi vážně nemocná.“ Chadimová milost přijala až v roce 2003, kdy už se soudní proces táhl přes 10 let. Pavel Rychetský byl opravdu jedním z obhájců Marty Chadimové. Miloš Zeman nazývá Martu Chadimovou jako restituční podvodnici. Pravomocný rozsudek ale nikdy nepadnul, tudíž je toto označení opět poměrně zjednodušující. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Závěrem uveďme, že Miloš Zeman v rozhovoru pro CNN Prima NEWS tyto kontroverzní milosti Václava Havla srovnává s milostí, kterou udělil svému podřízenému Miloši Balákovi, šéfovi Lesní správy Lány. Ten byl pravomocně odsouzen za ovlivňování veřejné zakázky v Lánské oboře. Prezident Zeman své rozhodnutí o udělení milosti zdůvodňoval mimo jiné i tím, že je podle něj Balák „mimořádně pracovitý a kvalifikovaný vedoucí zaměstnanec“.

Prezident Zeman udělil 26. března 2022 milost Miloši Balákovi, řediteli Lesní správy Lány, což je příspěvková organizace Kanceláře prezidenta republiky. Balák byl nepravomocně odsouzen na tři roky odnětí svobody v květnu minulého roku, a to za zmanipulování zakázky na zajištění a odvodnění svahů vodní nádrže v Lánech. Dále také obdržel pokutu ve výši 1,8 milionu korun a zákaz činnosti ve státní správě na čtyři roky (počítající se od propuštění z vězení). Trest následně 24. března 2022 potvrdil Krajský soud v Praze.

Kromě Miloše Baláka byl odsouzen také manažer firmy Energie - stavební a báňská (ESB) Libor Tkadlec. Ten dostal od soudu podmínku a pokutu 600 tisíc korun. Firma ESB dostala peněžitý trest 5,4 milionů korun a zákaz účasti na veřejných zakázkách po dobu 3 let. Doplňme, že ačkoliv Miloš Zeman používá zkratku „ESG“, zjevně má na mysli právě společnost ESB.

Celá kauza se odvíjí od manipulace veřejné zakázky v hodnotě více než 200 milionů korun. Konkrétně jde o tendr na zajištění a odvodnění svahů vodní nádrže Klíčava v Lánské oboře.

Dle rozsudku soudu Miloš Balák zhotovitele určil dopředu. Zároveň umožnil ESB podílet se na přípravě projektu a zpřístupnil společnosti neveřejné informace, které společnost využila k výhře ve výběrovém řízení. Libor Tkadlec pak v odposleších zmínil, že některé položky zakázky plánuje nadhodnotit.

Policie si také nechala vypracovat znalecký posudek, aby vypočetla zisk z neoprávněného získání zakázky. Zisk ESB měl činit téměř 9 milionů korun, vzhledem k zahájení trestního řízení k tomu však nedošlo. „Je to minimalistická varianta. Mohlo to být klidně i více, vzhledem k tomu, jak to obžalovaní chystali,“ komentoval částku soudce, který loni vynesl nad celou kauzou nepravomocný rozsudek.

Podle policejních odposlechů plánoval Libor Tkadlec z rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky získat desítky milionů korun. Kvůli aktivitě policistů ale kancléř Mynář nechal část probíhajících prací zastavit, a tak byla konečná cena tendru 191 milionů korun. Původně však měla být hodnota zakázky 230 milionů.

Součástí představenstva ESB je opravdu hokejista Jaromír Jágr. Je však důležité zmínit, že během protiprávního jednání jeho členem nebyl. Stal se jím až v roce 2021, samotná kauza s Milošem Balákem odstartovala po policejním zásahu v Lánech již v roce 2017. V té době nicméně byl místopředsedou představenstva jeho otec, Jaromír Jágr starší.

Dodejme, že šéf Lesní správy Lán je nyní obžalován ještě v jiné kauze. Lánskou oboru měl totiž bez patřičného povolení proměnit v kamenolom, vytěžit celkem 40 tisíc tun kamene a část pak pod cenou prodat firmě ESB, která figurovala i v kauze úprav svahů vodní nádrže.

Na závěr si shrňme naše hodnocení. Z dostupných informací není zřejmé, že by se Miloš Balák přímo na zvýhodnění společnosti ESB obohatil. Není ani zřejmé, zda vznikla státu finanční škoda. Zisk ESB z neoprávněného získání zakázky měl sice činit téměř 9 milionů korun (podle soudu dokonce minimálně 9 milionů), ale vzhledem k zahájení trestního stíhání se tak nestalo.

Přesto hodnotíme výrok Miloše Zemana jako nepravdivý. Není totiž pravdou, že by Balák společnosti ESB pouze umožnil prohlídku Lánské obory před vypsáním tendru. Na základě soudního rozsudku je zřejmé, že s firmou Balák spolupracoval na plánování projektu a poskytoval jí neveřejné informace ještě před vypsáním výběrového řízení. Šéf lesní správy tak podle soudu dopředu určil zhotovitele.