Přehled ověřených výroků

Poslanec Marek Benda (ODS) reaguje na kritiku z úst Patrika Nachera (ANO), podle kterého se bývalá vládní koalice nechová konstruktivně a místo „věcných záležitostí“, jako je podle něj např. program aktuálního kabinetu, řeší Filipa Turka či projev Tomia Okamury. Benda uvádí, že opozice musí reagovat na výroky představitelů vládní koalice, pokud zpochybňují zahraniční a vnitřní politiku České republiky. Jako konkrétní příklad uvádí zmíněného Filipa Turka, který při cestě na Ukrajinu tvrdil, že za válku na Ukrajině může rozšiřování NATO.

Návštěva a vyjádření Filipa Turka na Ukrajině

Poslanec Filip Turek navštívil Kyjev 9. ledna 2026 jako člen delegace vedené ministrem zahraničí Petrem Macinkou. Během návštěvy Turek poskytl vyjádření novinářům a před domem poničeným ruskými drony prohlásil, že příčinou války na Ukrajině je podle něj „špatná zahraniční politika supervelmocí“ a rozšiřování NATO (video, čas: 3:08). Dále uvedl, že konflikt má více příčin, přičemž zmínil také „etnické důvody“.

Turkovy výroky vyvolaly ostrou kritiku u opozičních politiků. Europoslankyně Markéta Gregorová (Piráti) je označila jako „slova přímo z ruské propagandy“ a bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský (ODS) Turkovy výroky kritizoval jako skandální. Hnutí STAN okamžitě po incidentu vydalo prohlášení, v němž Turka obvinilo z relativizace ruské agrese a požadovalo jeho odvolání z funkcí místopředsedy zahraničního a evropského výboru Poslanecké sněmovny. Expert Motoristů sobě na zahraniční politiku Jan Zahradil se naopak Filipa Turka zastal a označil jeho tvrzení za „konstatování faktu“.

Závěr

Filip Turek navštívil Kyjev 9. ledna 2026 jako člen delegace Ministerstva zahraničí a při vystoupení u místa zasaženého ruským útokem označil rozšiřování NATO za jednu z příčin války na Ukrajině. Výrok Marka Bendy proto hodnotíme jako pravdivý.

Marek Benda (ODS) reaguje na Patrika Nachera (ANO), který vysvětluje, proč vláda Andreje Babiše požádala Sněmovnu o důvěru, ačkoliv Andrej Babiš nevyřešil svůj střet zájmů do termínu, který původně slíbil. Podle Nachera musí vyslovení důvěry proběhnout do zákonem stanovené lhůty, zatímco zákon o střetu zájmů umožňuje lhůtu pro jeho vyřešení prodloužit. Benda sice pochybuje o důvodech průtahů řešení Babišova střetu zájmů, ale podotýká, že lhůta pro předstoupení vlády před Poslaneckou sněmovnu vyplývá z Ústavy, zatímco střet zájmů upravuje zákon nižší právní síly.

Žádost o vyslovení důvěry

Po volbách do Poslanecké sněmovny a jednání o sestavení nové vlády nejprve prezident republiky podle Ústavy jmenuje premiéra a poté na jeho návrh jmenuje zbytek vlády. Ústava dále stanovuje, že: „Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.“

Podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny pak její předseda žádost zařadí na pořad nejbližší schůze tak, aby byla naplněna Ústavou stanovená lhůta. K vyslovení důvěry je potřeba souhlas nadpoloviční většiny přítomných poslanců. Vláda je podle Ústavy odpovědná Poslanecké sněmovně, která jí může kdykoli vyslovit nedůvěru a ukončit tím její působení.

Závěr

Ústava ukládá vládě povinnost do 30 dnů požádat Poslaneckou sněmovnu o důvěru. Toto pravidlo vychází z ústavního principu, podle kterého je vláda odpovědná Sněmovně a potřebuje její podporu k výkonu své funkce. Výrok Marka Bendy hodnotíme jako pravdivý.

Marek Benda (ODS) reaguje na vyjádření Patrika Nachera (ANO), který v debatě srovnává vydání premiéra Andreje Babiše k trestnímu stíhání v souvislosti s kauzou Čapí Hnízdo s nepravomocným odsouzením libereckého hejtmana Martina Půty (SLK) v korupční kauze. Benda namítá, že zatímco v případě libereckého hejtmana, který nemá žádnou imunitu a rozhodují o jeho vině soudy, v Babišově případě má Sněmovna rozhodnout, zda bude k trestnímu stíhání vůbec vydán. 

Imunita politiků

Imunitu poslanců a senátorů upravuje Čl. 27 Ústavy, podle nějž nemohou být zákonodárci trestně stíháni zejména za své hlasování či projevy na půdě Parlamentu. Obecně pak zákonodárce nelze stíhat bez souhlasu příslušné komory. Tato ochrana má zajistit, aby zákonodárci mohli svobodně plnit své funkce bez obav z politicky motivovaného stíhání (.pdf). Imunitou disponují i europoslanci, o jejichž případném vydání k trestnímu stíhání rozhoduje Evropský parlament.

Prezident České republiky má během výkonu své funkce ještě silnější ochranu než poslanci či senátoři. Nelze ho zadržet ani trestně stíhat, a to ani pro přestupek nebo jiný správní delikt. Jedinou cestou, jak prezidenta postihnout za jednání proti Ústavě nebo demokratickému pořádku, je podáním ústavní žaloby Senátem se souhlasem Poslanecké sněmovny. Ústavní soud pak může prezidenta zbavit úřadu a znemožnit mu jeho opětovné zastávání.

Funkci hejtmana definuje zákon o krajích, podle kterého hejtman kraj zastupuje navenek. Tento zákon neposkytuje hejtmanovi ani jiným zástupcům kraje žádnou imunitu. Trestní odpovědnost hejtmana se pak řídí obecnými právními normami a neexistuje pro něj žádný zvláštní postup jako pro poslance či senátory.

Závěr

Funkce hejtmana na rozdíl od funkce poslance, senátora, europoslance či prezidenta neobnáší žádnou formu trestněprávní imunity. Výrok Marka Bendy proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Patrik Nacher (ANO) odpovídá na otázku, jak bude hlasovat o žádostech soudu na vydání premiéra Andreje Babiše a předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury k trestnímu stíhání. Nacher říká, že počká na podklady od policie k oběma případům, a situaci srovnává s případem Bohuslava Svobody (ODS), u kterého dle jeho slov nehlasoval pro vydání k trestnímu stíhání.

Hlasování v únoru 2014

Poslanecká sněmovna poprvé hlasovala o zbavení imunity poslance Bohuslava Svobody v únoru 2014. Jednalo se o žádost soudu o vydání Svobody k trestnímu stíhání v kauze Opencard, ve které čelil podezření z porušení povinnosti při správě cizího majetku a z porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže. Sněmovna tehdy Svobodu k trestnímu stíhání vydala. Pro vydání hlasovali poslanci hnutí ANO, KSČM a Úsvitu a část poslanců ČSSD. Ze zástupců ODS, TOP 09 a KDU-ČSL jako jediný pro vydání hlasoval sám Bohuslav Svoboda. Patrik Nacher v tomto volebním období nebyl poslanec.

Hlasování v lednu 2018

Podruhé Poslanecká sněmovna hlasovala o zbavení imunity poslance Bohuslava Svobody v lednu 2018. V případě vzniku nového poslaneckého mandátu po volbách totiž musí orgány činné v trestním řízení znovu žádat o vydání poslance k trestnímu stíhání. Sněmovna tehdy Svobodu k trestnímu stíhání nevydala. Hnutí ANO, včetně Patrika Nachera, hlasovalo proti vydání Svobody společně s poslanci KDU-ČSL, TOP 09, většinou klubu ODS a některými Starosty. Pro vydání naopak hlasovali poslanci Pirátů, SPD, část poslanců ČSSD a KSČM. Sám Bohuslav Svoboda opět hlasoval pro své vydání.

Hlasování v březnu 2022

Naposledy Sněmovna hlasovala o vydání Svobody v březnu 2022. Tentokrát Svobodu k trestnímu stíhání vydala. Pro vydání hlasovaly všechny poslanecké kluby vyjma několika poslanců z hnutí ANO. Patrik Nacher se tohoto hlasování nezúčastnil a byl evidován jako nepřihlášen. 

Závěr

Patrik Nacher skutečně nehlasoval pro vydání Bohuslava Svobody k trestnímu stíhání. V roce 2022 sice nebyl při hlasování v dolní komoře přihlášen, o čtyři roky dříve ale stejně jako ostatní poslanci hnutí ANO hlasoval proti Svobodově vydání. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Moderátor se ptá předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS), zda schvaluje americký zásah v Caracasu a únos venezuelského autoritářského prezidenta Nicoláse Madura a zda je v pořádku, že k odstranění diktátora došlo za porušení mezinárodního práva. Vystrčil odpovídá, že tento způsob řešení konfliktů podle něj není správný a pravidla by se měla dodržovat bez ohledu na to, zda zásah nakonec povede ke zlepšení situace ve Venezuele. 

Obvinění Spojenými státy

USA Nicoláse Madura poprvé formálně obvinily v březnu 2020 během prvního prezidentského období Donalda Trumpa. Ministerstvo spravedlnosti USA tehdy oznámilo, že Nicolás Maduro a řada jeho blízkých spolupracovníků byli obžalováni z narkoterorismu, korupce, obchodování s drogami a dalších závažných trestných činů.

Podle obžaloby Nicolás Maduro a další vysocí venezuelští představitelé po více než dvacet let spolupracovali s kolumbijskou krajně levicovou povstaleckou armádou FARC, kterou USA považují za teroristickou organizaci. Podle tehdejšího amerického ministra spravedlnosti Williama Barra umožnili, aby do Spojených států proudily tuny kokainu, které ničily americké komunity. USA za informace vedoucí k dopadení Madura slíbily odměnu 15 milionů dolarů, v průběhu roku 2025 byla odměna navýšena na 50 milionů dolarů.

Zajetí Madura

Dne 3. ledna 2026 provedly americké speciální jednotky útok v Caracasu, během něhož byl Nicolás Maduro spolu se svou manželkou Cilií Flores zajat a převezen do Spojených států. Venezuelská vláda následně vyhlásila výjimečný stav a zásah odsoudila jako závažný ozbrojený útok. Madurova viceprezidentka Delcy Rodríguez složila 5. ledna přísahu a stala se prozatímní prezidentkou Venezuely.

Maduro byl 5. ledna 2026 předveden před federální soud v New Yorku, kde čelí čtyřem bodům obžaloby: narkoterorismu, spiknutí za účelem dovozu kokainu a držení kulometů a ničivých zařízení (.pdf, str. 18–23). Maduro označil sám sebe za nevinného a všechna obvinění odmítl. Jeho obhájce Barry Pollack zpochybňuje legálnost zatčení na venezuelském území. Další jednání je stanoveno na 17. března 2026, do té doby je Maduro držen ve vazbě v brooklynské věznici.

Závěr

USA již v březnu 2020 formálně obvinily venezuelského prezidenta Nicoláse Madura z narkoterorismu, spolupráce s kolumbijskou povstaleckou armádou FARC a obchodování s drogami. Americká vláda těmito obviněními zdůvodnila zajetí Nicoláse Madura, k němuž došlo 3. ledna 2026 americkými speciálními jednotkami v Caracasu, a jeho převezení do USA, kde 5. ledna stanul před federálním soudem v New Yorku. Výrok Miloše Vystrčila tak hodnotíme jako pravdivý.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil se vyjadřuje k americkému zásahu v Caracasu, při kterém došlo k únosu venezuelského autoritářského prezidenta Nicoláse Madura. Vystrčil si také podle svých slov dokáže představit, že Rusko americkou operaci využije k legitimizaci své invaze na Ukrajinu. Moderátor se dále ptá, jak podle něj tuto situaci využije Čína ve vztahu k Tchaj-wanu. Podle Vystrčila přímo nepovede k zesílení tlaku na ostrovní stát, k případné eskalaci však může dojít bez ohledu na vývoj ve Venezuele.

Zajetí Madura

Dne 3. ledna 2026 provedly americké speciální jednotky útok v Caracasu, během něhož byl Nicolás Maduro spolu se svou manželkou Cilií Flores zajat a převezen do Spojených států. Venezuelská vláda následně vyhlásila výjimečný stav a zásah odsoudila. Donald Trump po zásahu uvedl, že Spojené státy budou Venezuelu spravovat do doby, než bude možné provést bezpečný, řádný a uvážený přechod moci. Madurova viceprezidentka Delcy Rodríguez nicméně 5. ledna složila přísahu a stala se prozatímní prezidentkou Venezuely.

Maduro byl 5. ledna 2026 předveden před federální soud v New Yorku, kde čelí čtyřem bodům obžaloby: narkoterorismu, spiknutí za účelem dovozu kokainu a držení kulometů a ničivých zařízení (.pdf, str. 18–23). Maduro označil sám sebe za nevinného a všechna obvinění odmítl. Jeho obhájce Barry Pollack zpochybňuje legálnost zatčení na venezuelském území. Další jednání je stanoveno na 17. března 2026, do té doby je Maduro držen ve vazbě v brooklynské věznici.

Reakce Číny na americký útok ve Venezuele

Čínské ministerstvo zahraničí již v den americké operace ve Venezuele na síti X uvedlo: „Čína je hluboce šokována a důrazně odsuzuje otevřené použití síly USA proti suverénnímu státu a kroky proti jeho prezidentovi.“ Ministerstvo dále USA vyzvalo k dodržování mezinárodního práva a Charty OSN. Mluvčí čínského ministerstva zahraničních věcí také USA vyzval k propuštění Nicoláse Madura i jeho manželky Cilie Flores a zajištění jejich osobní bezpečnosti.

Závěr

Ještě v den amerického zásahu ve Venezuele ho na sociální síti X odsoudilo čínské ministerstvo zahraničních věcí, které kritizovalo otevřené použití síly a vyzvalo USA k dodržování mezinárodního práva. Později ministerstvo žádalo také propuštění venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a jeho manželky. Výrok Miloše Vystrčila hodnotíme jako pravdivý.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) reaguje na novoroční projev Tomia Okamury (SPD). Ten v něm kritizoval ukrajinské vedení kolem prezidenta Volodymyra Zelenského (video, čas 4:25). Vystrčil podotýká, že na Ukrajině režim vzešel ze svobodných voleb. Moderátor poté poznamenal, že Zelenskému sice mandát skončil, ale volby ani být nemohou. S tím předseda horní komory Parlamentu souhlasí a vysvětluje, proč je Zelenskyj stále hlavou státu.

Prezidentské volby na Ukrajině

Podle ukrajinské ústavy je tamní prezident volen na pět let. Volodymyr Zelenskyj byl zvolen v dubnu 2019 a prezidentského úřadu se ujal po složení slibu 20. května 2019. Za běžných okolností se tak měly další řádné prezidentské volby konat v březnu 2024. Zelenského funkční období by v takovém případě skončilo v květnu téhož roku.

Ukrajina nicméně v reakci na ruskou invazi z 24. února 2022 vyhlásila stanné právo a to je k datu, kdy byl výrok vysloven, stále platné. Podle ukrajinského zákona o právním režimu stanného práva není možné v době jeho trvání pořádat prezidentské, parlamentní ani jiné volby a referenda.

Ukrajinská ústava sice v této souvislosti vymezuje práva, která jsou neomezitelná v mimořádném režimu – např. rovnost občanů před zákonem, právo na život či právo na svobodu. Právo volit a být volen ani konání voleb však do tohoto výčtu nepatří. Během stanného práva platí i zákaz změn ústavy. Ukrajinské zákony rovněž počítají s tím, že po ukončení stanného práva dojde k zahájení nového volebního procesu do jednoho měsíce.

Ústavní kontinuita za stanného práva

Také situaci, kdy se nemohou nové volby konat, tedy např. během stanného práva, upravuje ukrajinská ústava. Ta výslovně uvádí, že pokud by funkční období tamního parlamentu skončilo během stanného práva, jeho pravomoci trvají až do dne prvního zasedání parlamentu zvoleného po zrušení tohoto práva.

U prezidentské funkce ústava stanovuje, že prezident Ukrajiny „vykonává své pravomoci až do nástupu nově zvoleného prezidenta“. Výkon funkce tak nutně nekončí uplynutím pětiletého funkčního období, ale až okamžikem, kdy se úřadu ujme prezidentův nástupce. S tímto výkladem v únoru 2025 souhlasila ve svém usnesení i Nejvyšší rada Ukrajiny.

Závěr

Ukrajinská ústava neumožňuje konání voleb v době, kdy v zemi platí stanné právo. To bylo na Ukrajině vyhlášeno v únoru 2022 v reakci na ruskou invazi a k datu vyslovení výroku je stále v účinnosti. Ústava dále upravuje, že hlava státu vykonává své pravomoci až do nástupu nově zvoleného prezidenta. Protože tedy není legálně možné konat volby, prezident Zelenskyj ve své funkci pokračuje i po uplynutí standardního pětiletého mandátu. Výrok Miloše Vystrčila tak hodnotíme jako pravdivý.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) komentuje mezinárodní dopad novoročního projevu předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury. Připomíná, že zahraniční politiku České republiky utváří vláda a prezident a teprve poté parlamentní diplomacie. I přesto ale Vystrčil upozorňuje na možné negativní dopady projevu např. na hospodářskou spolupráci.

Role vlády a prezidenta v zahraniční politice

Koncepci a koordinaci zahraniční politiky má na starost Ministerstvo zahraničních věcí, jehož působnost upravuje § 6 kompetenčního zákona: „Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky, v jejímž rámci vytváří koncepci a koordinuje zahraniční rozvojovou pomoc, koordinuje vnější ekonomické vztahy, podílí se na sjednávání mezinárodních sankcí a koordinuje postoje České republiky k nim.“ V tomto zákoně je také uvedeno, že vláda „řídí, kontroluje a sjednocuje“ činnost ministerstev. Vláda tedy prostřednictvím Ministerstva zahraničí vykonává a řídí zahraniční politiku státu. 

V článku 63 Ústavy jsou ukotveny pravomoci prezidenta, který mj. zastupuje stát navenek a může sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy. Tuto pravomoc však může přenést na vládu nebo na její jednotlivé členy, což je již učiněno rozhodnutím z roku 1993. Prezident také přijímá, pověřuje nebo odvolává vedoucí zastupitelských misí. Tyto pravomoci nicméně vyžadují kontrasignaci, tedy spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. 

Role parlamentní diplomacie 

Podle ústavního článku 49 je k ratifikaci mezinárodních smluv zapotřebí souhlasu obou komor Parlamentu. Miloš Vystrčil však zmiňuje parlamentní diplomacii, která zahrnuje bilaterální vztahy mezi parlamenty prostřednictvím parlamentních delegací a účast členů parlamentu v mezinárodních organizacích, například v Meziparlamentní unii nebo v Parlamentním shromáždění Rady Evropy (.pdf, str. 2). Cílem těchto aktivit je zvýšení čitelnosti zahraniční politiky pro cizí země a umožnit parlamentní opozici vyjádřit se k zahraniční politice. Parlamentní diplomacie však nedisponuje výkonnou mocí a není ani upravena zákonem o zahraniční službě, který popisuje například práva a povinnosti diplomatických pracovníků.

Shrnutí

Hlavní slovo v zahraniční politice má vláda prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí. Zákon také dává určité pravomoci v oblasti zahraniční politiky prezidentovi. Výkon některých jeho pravomocí však vyžaduje spolupodpis premiéra nebo jiného člena vlády. Součástí zahraniční politiky je také parlamentní diplomacie, která ale nemá právně zakotvené funkce a nedisponuje výkonnou mocí. Výrok Miloše Vystrčila hodnotíme jako pravdivý.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil obhajuje vyjádření ukrajinského velvyslance v ČR Vasyla Zvarycha, v němž kritizuje protiukrajinské výroky, které Tomio Okamura pronesl ve svém novoročním projevu. Podle Vystrčila byla slova ukrajinského velvyslance v souladu s jeho rolí, protože velvyslanci jsou odpovědni hájit dobré jméno a zájmy vysílající země.

Vídeňská úmluva o diplomatických stycích

Vídeňská úmluva o diplomatických stycích z roku 1961 je mezinárodní smlouvou, která kodifikuje „základní formy vztahů mezi státy, tzn. zejména jejich bilaterální formu a podobu a dále výsady a imunity diplomatických misí a jejich personálu“ (.pdf, str. 44). Tehdejší Československo úmluvu podepsalo přímo na konferenci v dubnu 1961 a později ji ratifikovala také československá vláda a Národní shromáždění. V platnost vstoupila v dubnu 1964.

Článek 3 Vídeňské úmluvy udává funkce diplomatické mise, jako je zastupovat vysílající stát ve státě přijímajícím, chránit zájmy vysílajícího státu a jeho příslušníků ve státě přijímajícím v rozsahu dovoleném mezinárodním právem nebo podporovat přátelské vztahy mezi vysílajícím a přijímajícím státem a rozvíjet jejich hospodářské, kulturní a vědecké styky. Úmluva nezmiňuje, že cílem diplomatické mise je hájit dobré jméno své země. Miloš Vystrčil ale zjevně mluví o tom, že daná povinnost je obsažena v jiných úmluvách či zákonech.

Zmínky o „dobrém jménu“ země

Diplomatické styky upravují zákony jednotlivých zemí. U nás je to zákon o zahraniční službě, který definuje podobné povinnosti velvyslanectví jako Vídeňská úmluva. Kromě toho zákon uvádí, že diplomatický pracovník nesmí svým jednáním a projevy poškodit dobré jméno České republiky v zahraničí.

Český zákon se však na zastoupení Ukrajiny v Česku nevztahuje. Ukrajinský velvyslanec se řídí ukrajinskou legislativou, konkrétně zákonem o diplomatické službě. Podle něj je úkolem diplomatické služby zajištění ochrany národních zájmů Ukrajiny, ochrana práv ukrajinských občanů v zahraničí nebo rozvoj mezinárodní spolupráce. Zákon explicitně nezmiňuje hájení dobrého jména Ukrajiny v zahraničí. Jako jednu z úloh ukrajinské diplomatické služby však uvádí upevnění mezinárodní autority Ukrajiny a podporu jejího obrazu jako spolehlivého a předvídatelného partnera.

Závěr

Povinnosti velvyslanců upravují mj. zákony vysílajících zemí. Ukrajinský zákon o diplomatické službě, kterým se řídí ukrajinští velvyslanci, sice výslovně nezmiňuje povinnost hájit dobré jméno Ukrajiny, avšak jako jednu z úloh stanovuje zajistit ochranu národních zájmů Ukrajiny a také podporu obrazu Ukrajiny jako spolehlivého a předvídatelného partnera. Výrok Miloše Vystrčila proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) komentuje novoroční projev předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury (SPD), ve kterém se Okamura kriticky vyjadřoval k Ukrajině a Evropské unii. Vystrčil podotýká, že Okamura má jako předseda Sněmovny právo vyjádřit své názory, ve své funkci ale podle něj reprezentuje dolní komoru. Vystrčil dále dodává, že si poslanci zřejmě budou na sněmovní schůzi „vysvětlovat“, jestli Okamurova slova vyjadřují názor většiny dolní komory.

Postavení předsedy Sněmovny

Pravidla fungování dolní komory včetně postavení jejích funkcionářů upravuje zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Podle něj přísluší předsedovi Sněmovny její zastupování navenek. Mezi další úkoly předsedy patří například řízení schůzí, podepisování zákonů a usnesení či postupování schválených zákonů Senátu a prezidentovi.

Podle dokumentů Parlamentu Poslanecká sněmovna uskutečňuje mezinárodní aktivity „zejména prostřednictvím předsedy“ Sněmovny, místopředsedů a některých výborů (.pdf, str. 1). Předseda Sněmovny je tak mj. představitelem parlamentní diplomacie.

Závěr

Předseda Poslanecké sněmovny má podle jednacího řádu skutečně pravomoc zastupovat Poslaneckou sněmovnu navenek. Výrok Miloše Vystrčila proto hodnotíme jako pravdivý.