Andrej Babiš (ANO) tento výrok směřuje k současnému ministru financí Zbyňku Stanjurovi (ODS). Reaguje tak například na kritiku (video, 25:10) Zbyňka Stanjury vůči bývalé ministryni financí Schillerové (ANO) kvůli růstu státního dluhu. Babiš také vzkazuje ministru financí Stanjurovi, že má „dost peněz“ a ať „neškrtí“ ekonomiku. Zjevně tedy poukazuje na to, že snaha nynější vlády snížit deficit letošního státního rozpočtu podle něj není opodstatněná. V následujících odstavcích se proto podíváme na dva makroekonomické ukazatele, které zachycují „kvalitu“ veřejných financí ve vztahu k rozpočtovému deficitu, respektive dluhu.

Níže uvedený graf, který vychází z posledních dostupných dat (.pdf) Eurostatu, ukazuje výši vládního dluhu vyjádřenou v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP) v rámci všech členských zemí Evropské unie. Z něj je patrné, že český vládní dluh byl (.pdf, str. 2) ve 3. čtvrtletí roku 2021 6. nejnižší v EU a odpovídal 40,5 % HDP.

Ministr financí Stanjura, kterého zde Andrej Babiš kritizuje, však vyjádřil obavu z růstu dluhu, nikoli z jeho výše. Musíme tedy sledovat i tempo zadlužování ČR, tedy vývoj poměru vládního dluhu k HDP. Česká republika si v této statistice vede dobře v posledním mezičtvrtletním srovnání: za 3. čtvrtletí roku 2021 poklesl vládní dluh ve srovnání s předchozím čtvrtletím o 2,2 p. b. (.pdf, str. 4), což je 6. nejlepší hodnota mezi zeměmi EU. Mezičtvrtletní srovnání je však výrazně ovlivněno krátkodobými sezónními výkyvy ve vývoji dluhu. Pro posouzení vývoje dluhu v delším časovém období je tak vhodnější meziroční srovnání, které zobrazuje následující graf.

Poslední dostupná data ukazují, že Česká republika v meziročním srovnání zvýšila svůj dluh ku HDP. Ve 3. čtvrtletí 2021 navýšila (.pdf) dluh o 2,4 p. b., a Česko se tak zařadilo v uvedeném srovnání na druhý konec žebříčku – je 6. nejrychleji se zadlužující zemí. V předchozích čtvrtletích však tempo českého zadlužování bylo v evropském srovnání spíše průměrné a v druhé polovině roku 2020 se ČR zadlužovala jedním z nejpomalejších temp v EU.

Srovnání meziročních nárůstů dluhu vůči HDP je v čase poměrně proměnlivé a pochopitelně souvisí i s vývojem opatření v době pandemie covidu-19. Evropské státy tak sledují stejný trend, zejména v posledním roce však došlo i k výrazným změnám v žebříčku tempa zadlužování unijních zemí. ČR se přitom neumisťuje na vysokých příčkách a data za poslední dostupné čtvrtletí u Česka dokonce ukazují 6. nerychlejší růst.

Vraťme se tedy k výroku Andreje Babiše. Jelikož si jej vykládáme jako odkaz na výši českého vládního dluhu, sledujeme, zda je dluh v evropském srovnání skutečně jeden z nejnižších. V tom má bývalý premiér pravdu. Zároveň ale v rámci kritiky současných kroků Fialovy vlády (a ministra financí, který je znepokojený aktuálním růstem státního dluhu) opomíjí nynější tempo zadlužování Česka ve srovnání s ostatními unijními státy. Byť je ukazatel tempa zadlužování poměrně kolísavý, dle nejnovějších dostupných dat Eurostatu patří Česko mezi nejrychleji se zadlužující státy a ani v předchozích čtvrtletích nepatřilo Česko v tomto aspektu mezi státy s „nejlepšími financemi“. Andrej Babiš tedy správně popisuje stav zadlužení Česka ve srovnání se zeměmi EU, opomíjí ale nynější trend zadlužování, ve kterém Česko mezi nejlepší nepatří. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako zavádějící.

Pro kontext uveďme, že Andrej Babiš ve svém videu (čas 0:13) nabádá ministra financí Zbyňka Stanjuru, aby přistoupil k odpuštění daně z přidané hodnoty u elektřiny a plynu na rok 2022, jak navrhovala bývalá vláda. Zároveň totiž poukazuje na současnou situaci v Polsku, kde v rámci boje proti inflaci došlo ke snížení DPH u pohonných hmot a elektřiny a k odpuštění DPH u většiny druhů potravin. Polsko tento svůj záměr zveřejnilo 25. listopadu 2021. Poslanec Babiš také poukazuje na to, že této situace využívají k nákupům v Polsku také Češi.

Zároveň vyzdvihuje, že ministryně financí Alena Schillerová rozhodla o mimořádném prominutí DPH za dodání elektřiny a plynu za listopad a prosinec 2021 již 20. října 2021. 

Doplňme, že tento krok v říjnu 2021 označovali experti za problematický a uváděli, že by dokonce mohl hrozit postih ze strany EU. Ministerstvo financí tak odeslalo dopis (.pdf) eurokomisaři Paolo Gentilonimu, kde vysvětluje své kroky a doufá v pochopení Evropské komise. V prosinci pak tehdejší ministryně financí Schillerová uvedla, že za dočasné zrušení DPH u těchto položek nedojde k sankcionování ČR. O dalším prodloužení prominutí DPH u energií se však nová vláda rozhodla nejednat.

Ke snížení DPH u elektřiny (z 21 na 6 %) přistoupila například Belgie. Na svém twitterovém účtu to 1. února 2022 oznámil belgický premiér Alexander De Croo. Na prudký nárůst cen energií reagovalo v polovině října 2021 schválením snížení energetických daní pro rok 2022 také Nizozemí.

Španělsko pak schválilo snížení DPH u elektřiny z 21 na 10 %. Plošné snížení se týká pouze ohrožených skupin obyvatel, ostatním budou daňové úlevy uznávány podle nasmlouvaného výkonu a měsíčních poplatků za elektřinu. Rozhodnutí vlády se v médiích objevilo již 21. června 2021.

Na závěr tedy shrňme, že k odpuštění DPH za energie skutečně jako první v Evropě přistoupila Česká republika. Španělsko svůj záměr sice schválilo již o několik měsíců dříve, v jeho případě nicméně nedošlo k odpuštění DPH, pouze k jejímu neplošnému snížení. Nizozemí a Belgie pak daně také pouze snížily, navíc s pozdější platností než ČR. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém videu mluví o vyjádřeních Jozefa Síkely v nedělních Otázkách Václava Moravce na ČT. Český ministr průmyslu a obchodu zde opravdu zmínil vypínání elektřiny, konkrétně 6. února 2022 prohlásil (video, čas 34:40): „Nelze těm lidem, kteří si nebudou moct ty energie dovolit, tu energii vypínat, to není možné v 21. století v Evropě (…).“

V případě druhé citace o speciálních tarifech je už situace trochu složitější. Jozef Síkela v nedělní debatě mluvil o speciálním tarifu jako o jedné z možností, kterou vláda zvažuje. „Samozřejmě těch cest je více, vy můžete mít speciální tarify pro ty postižené domácnosti. Je to cesta, kterou některé státy šly. Je to taky model, na který se musíme podívat,“ uvedl tehdy Síkela (video, čas 35:06). Neřekl tedy, že chce speciální tarif přímo zavést, ale pouze ho zmínil jako jedno z potenciálních řešení. Výrok Andreje Babiše z tohoto důvodu hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Pro úplnost doplňme, že například server Seznam Zprávy o Síkelových vyjádřeních v České televizi informoval v článku s titulkem „Nemůžeme chudým vypnout elektřinu, říká Síkela. Chce pro ně speciální tarif“. Právě z článku Seznam Zpráv tedy Andrej Babiš ve videu nejspíš citoval. Podobnou zkratku v titulku pak použil i web Echo24.cz. 

Na závěr dodejme, že Andrej Babiš ve svém videu (čas 0:37) odsuzuje možnost speciálních tarifů pro domácnosti ohrožené energetickou chudobou se slovy: „Trošku mimo pane ministře, vůbec tomu nerozumíte, jak byste ho chtěl udělat.“ Určitá forma speciálních tarifů pro chudší domácnosti v některých evropských zemích nicméně již delší dobu existuje. V Belgii funguje takzvaný „sociální tarif“, který dovoluje rodinám s nižšími příjmy využívat zvýhodněných cen energií. Podobný druh sociálního tarifu mají také v Řecku.

Česká pirátská strana 4. února 2022 informovala, že odeslala na Ministerstvo průmyslu a obchodu návrh (.pdf) na zavedení bonusu na energie. Příspěvek by měl být podle Pirátů určen všem bez výjimky. Podle návrhu by měl každý občan nárok na bonus 200 až 400 korun měsíčně. V případě čtyřčlenné domácnosti by se tedy jednalo o 9 600 až 19 200 korun za rok. Konkrétní částka by přitom závisela na výši výnosů z dražeb emisních povolenek, ze kterých by se celý projekt primárně financoval. Celkově Piráti počítají s 25- až 50miliardovou zátěží státního rozpočtu (str. 4).

O způsobu vyplácení tohoto bonusu se podle Pirátů bude teprve jednat. Jednou z možností je, že by stávající dodavatelé energií svým odběratelům snížili faktury za energie a dostali by za to náhradu od státu (.pdf, str. 4). Druhou možností by pak bylo vyplácet bonus skrze běžné součásti dávkového a daňového systému.

Co se týče návrhů vlády Andreje Babiše, mluvil bývalý ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček ve druhé polovině září 2021 o plánu zavést tzv. energetické šeky. Ty měly pomoci kompenzovat vysoké ceny energií především nízkopříjmovým rodinám, tedy asi 800 tisícům domácností. V říjnu poté někdejší kabinet svůj plán pozměnil a jako jednodušší řešení představil záměr odpustit všem domácnostem poplatky za obnovitelné zdroje energie (OZE), které tvoří část výsledné ceny energií. „Nakonec to bude pro všechny domácnosti, aby to bylo spravedlivé. Bude to do částky 495 korun za megawatthodinu, nicméně bude to pouze do průměrné spotřeby domácnosti. Když to přepočteme na finance, půjde o necelých 1 500 korun na domácnost za rok,” řekl k návrhu Havlíček na tiskové konferenci 13. října.

18. října následně tento plán na svém jednání probírala vláda. O dva dny později pak Havlíček jako ministr průmyslu a obchodu předložil vládě novelu zákona o podporovaných zdrojích energie, která by měla odpuštění poplatků umožnit. 2. prosince 2021 byl návrh novely (.pdf) předložen ve Sněmovně, která ho měla projednávat 15. prosince. K tomu nicméně nakonec nedošlo, protože Sněmovna v novém složení odmítla schválit program schůze. Uveďme, že poslanci tehdy měli probírat i další hojně diskutovaný návrh z pera Babišova kabinetu, a to zrušení DPH za energie.

Bývalá vláda plánovala v rozpočtu vyčlenit na odpuštění poplatků za OZE maximálně 8 miliard korun. Zároveň v té době schválila návrh na převedení části peněz z výnosů z aukcí emisních povolenek do státního rozpočtu. Tyto zdroje chtěla použít „na zmírnění sociálních dopadů rostoucích cen energií pro domácnosti“. 

Doplňme také, že Česká pirátská strana se ve svém návrhu vymezuje (.pdf, str. 4–5) vůči systému odpouštění DPH u energií, který byl v platnosti v listopadu a prosinci 2021 a jehož prodloužení na rok 2022 navrhovala minulá vláda. Podle Pirátů totiž „zvýhodňovalo vysokopříjmové domácnosti, které mají v průměru vyšší spotřebu energie a díky zrušení DPH by od státu získaly více peněz než středněpříjmové a nízkopříjmové domácnosti“ (.pdf, str. 4). Tento argument zmiňujeme z důvodu, že říjnový návrh bývalé vlády funguje na podobném principu. Částka měla být vypočítávána podle spotřeby domácnosti. „Protože každá megawatthodina se rovná 495 korunám, tak tato částka bude odpuštěna. (…) Pokud někdo bude mít nižší spotřebu, například dvě megawatthodiny, tak to bude 1000 korun podpory,“ upřesnil Havlíček. Je však nutné dodat, že návrh počítal se zastropováním kompenzace na průměrné spotřebě domácnosti, která by představovala příspěvek ve výši 1 500 Kč ročně.

Na závěr tedy shrňme, že oba návrhy hovoří o rozdílných kompenzačních částkách, tudíž i rozdílných dopadech na státní rozpočet. Návrh Pirátů také, na rozdíl od návrhu bývalé vlády, která částku plánovala vypočítávat ze spotřeby, počítá se stejnou částkou pro všechny. Částka by se následně upravovala pouze podle příjmů z prodeje emisních povolenek. Princip kompenzací je nicméně velmi podobný: V obou případech se jedná o plošné bonusy, které mají domácnostem pomoci vypořádat se se zdražováním energií, a jejich financování mají – alespoň zčásti – pokrýt výnosy z prodejů emisních povolenek. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) došlo v listopadu 2021 k meziměsíčnímu poklesu cen elektřiny a zemního plynu. U elektřiny se jedná o snížení o 16,2 %, u zemního plynu pak o 11,5 %. ČSÚ také uvádí, že: „[t]ento pokles spotřebitelských cen byl důsledkem prominutí DPH u cen elektřiny a zemního plynu“.

Rozhodnutí (.pdf) o mimořádném prominutí daně z přidané hodnoty za elektřinu a zemní plyn za listopad a prosinec 2021 vydala 20. října dnes již bývalá ministryně financí Alena Schillerová. Toto rozhodnutí je reakcí na zvyšující se ceny energií. 

Ministerstvo financí zároveň předložilo vládě návrh novely zákona o DPH, díky kterému by dodávky elektřiny a zemního plynu byly osvobozeny od DPH po dobu celého roku 2022. Vláda tuto novelu schválila a předložila sněmovně k projednání. Nová vláda Petra Fialy nicméně toto plošné řešení odmítá a navrhuje spíše adresnou pomoc těm, kterým zdražování může způsobit existenční problémy.

V Evropské unii existuje tzv. taxonomie. Jedná se o seznam, v rámci něhož se má jasně určit, které ekonomické činnosti jsou ekologicky udržitelné a které nikoliv. Rámcově vstoupila taxonomie EU v platnost v červenci 2020 s tím, že Evropská komise ji musí ještě konkretizovat. S prvním konkrétním seznamem přišla v dubnu letošního roku a plyn (stejně jako jádro) mezi udržitelné zdroje energie nezařadila.

Druhá část výroku Andreje Babiše zmiňuje návrh Evropské komise, který má od roku 2040 zakázat vytápění budov plynem a dalšími fosilními palivy. O tomto návrhu budou v příštím roce jednat členské státy EU s Evropským parlamentem.

Uveďme, že všechna tato opatření sledují klimatické cíle, které si Evropská unie předsevzala v souvislosti se Zelenou dohodou pro Evropu (tzv. Green Deal), která byla Evropskou radou přijata na konci roku 2019. V jejím rámci byl navýšen klimatický cíl Unie snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 minimálně na 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Právě „udržitelné zdroje energie“ pak mají mít pro splnění těchto cílů zásadní roli (bod 2.1.2).

Posledním průzkumem publikovaným na toto téma Českým statistickým úřadem bylo ENERGO 2015. Data, která v odůvodnění používáme, vychází z něj. V současné době probíhá výběrové šetření ENERGO 2021, které skončí až v roce 2022. 

Z výsledných zpráv z roku 2015 je zřejmé, že k vytápění používá (.pdf) tuhá paliva (.pdf, str. 13) – tedy černé a hnědé uhlí, koks nebo uhelné brikety – 544 231 domácností. Tento počet činí (.pdf) 12,6 % všech domácností. 40,4 % domácností pak teplo nakupuje, 36,2 % používá k vytápění zemní plyn.

Zaměřme se ještě na zmiňovaných zhruba 40 % domácností, které teplo nakupují a berou (.pdf, str. 13) jej tedy ze systému centrálního zásobování teplem, blokových kotelen, případně domovních kotelen. Podle Zprávy o vývoji energetiky v oblasti tepla za rok 2019, kterou připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, se uhlí v roce 2019 na prodaném teple podílelo z 54,7 % (.pdf, str. 11). Zde se však jedná o podíl na celkové tepelné energii, který nemusí odpovídat podílu domácností – část tepla jde také do nebytových objektů.

Tento hrubý odhad nicméně použijme k výpočtu celkového množství domácností využívajících teplo z uhlí. Celkový počet domácností, které teplo nakupují, je 1 740 841 a za použití 54,7% podílu uhlí na výrobě prodaného tepla tak můžeme získat přibližný počet domácností, které zprostředkovaně uhlím vytápějí. Teplo vyrobené z uhlí tedy v Česku nakupuje dle velmi hrubého odhadu 950 tisíc domácností.

Obdobně můžeme zjistit také počet domácností, které topí elektřinou vyrobenou z uhlí. Podíl hnědého a černého uhlí na českém energetickém mixu činil v roce 2020 42,66 %. Teoreticky tak z celkového počtu 408 603 (.pdf) domácností, 174 tisíc domácností používá k vytápění elektřinu vyrobenou z uhlí. Opět se však jedná o hrubý odhad.

Za použití těchto orientačních výpočtů pak přímo či zprostředkovaně využívalo spalování uhlí k vytápění 1,67 milionu českých domácností. 

Tento výpočet tedy vychází z výzkumu za rok 2015, podíl uhlí na prodaném teple z údajů z roku 2019 a podíl elektřiny z uhlí je za rok 2020. Jedná se tedy pouze o orientační hodnotu, lze ale předpokládat, že skutečný počet domácností pro rok 2021 bude ještě nižší. Podíl uhlí na prodaném teple (.pdf, str. 11) i na vyrobené elektřině se totiž dlouhodobě snižuje.

Dalším omezením je to, že v rámci šetření ENERGO jsou domácnosti využívající na vytápění více paliv zahrnuty (.pdf) vícekrát, takže celkový součet přesahuje 100 %. V případě domácností využívajících uhlí jen přibližně polovina (.pdf, str. 3) z nich používá uhlí jako hlavní palivo.

Náš odhad celkového počtu domácností vytápějících uhlím je tedy nižší než Andrejem Babišem uvedené 2 miliony, nicméně metoda výpočtu i vstupní data mají mnohá omezení, která výrazně snižují vypovídací hodnotu výsledku. Nepodařilo se nám tedy s jistotou ověřit, že celkový počet je výrazně nižší než 2 miliony, a tak výrok Andreje Babiše hodnotíme jako neověřitelný.

V rozhovoru pro Radio Z bývalý premiér Andrej Babiš hovoří o způsobu přijímání závěrů v Evropské radě. V následujících odstavcích si proto tento orgán stručně představíme a zaměříme se na systém jeho fungování. 

Evropská rada (ER) je jedním z vrcholných orgánů Evropské unie. Její hlavní úlohou je určovat obecné politické směřování a priority EU. Můžeme tedy říct, že de facto stanovuje politickou agendu EU. ER sdružuje vedoucí představitele EU (premiéry nebo prezidenty), tento orgán tak představuje nejvyšší úroveň politické spolupráce mezi členskými zeměmi. ER není legislativním orgánem.

Závěry ER jsou přijímány na konci každého jejího zasedání. Účelem těchto závěrů je určit konkrétní otázky, které jsou pro Evropskou unii důležité, a nastínit tak zvláštní opatření nebo cíle, kterých je třeba dosáhnout. Závěry ER také mohou stanovit lhůtu pro dosažení dohody o určité záležitosti nebo pro předložení legislativního návrhu.

Nyní se již zaměříme na samotný schvalovací proces. Předseda Evropské rady před každým zasedáním vypracuje návrh hlavních směrů pro závěry. Návrhem se nejdříve zabývá Rada pro obecné záležitosti, až poté jej na svém zasedání přijme ER. Závěry se většinou přijímají na základě konsensu. V některých specifických případech je však vyžadována jednomyslnost nebo kvalifikovaná většina, podle toho, co stanoví Smlouva o Evropské unii (SEU).

Byť se v námi uvedeném zdroji ohledně kvalifikované většiny mluví v souvislosti s Radou EU, nikoliv Evropskou radou, podle SEU (čl. 235 odst. 1) jsou pravidla pro užití těchto způsobů hlasování stejná i pro Evropskou radu.

Podle SEU (čl. 236) ER přijímá kvalifikovanou většinou taková rozhodnutí, která stanovují „seznam jiných složení Rady než složení pro obecné záležitosti a složení pro zahraniční věci“, a také o svém předsednictví. Kvalifikovanou většinou tedy ER rozhoduje o formátu svého složení. V procedurálních otázkách ER rozhoduje (čl. 235 odst. 3) prostou většinou.

Rozhodování prostou a kvalifikovanou většinou se tedy týká procesních a formálních otázek. Zaměřme se ale na rozhodování věcné, o kterém dle kontextu výroku mluví Andrej Babiš.

Evropská rada ke svým závěrům dochází formou konsensu, který se od jednomyslného rozhodnutí liší tím, že se o návrhu nehlasuje. Konsensus předpokládá pouze dohodu jednotlivých členů Evropské rady, aniž by došlo k hlasování.

Jednomyslně (tedy hlasováním) se Evropská rada musí shodnout na otázkách výslovně uvedených v SEU. ER například může rozhodnout (čl. 7 odst. 2), že došlo k závažnému a trvajícímu porušení hodnot EU ze strany členského státu, o změně počtu členů Evropské komise (čl. 17 odst. 5) či o změně lhůty, po kterou je z Unie vystupující stát vázán Smlouvami (čl. 50 odst. 3).

Evropská rada tedy ve všech případech, kdy rozhoduje věcně, vyžaduje pro přijetí závěru či rozhodnutí souhlas všech svých členů – ať už vyjádřený hlasováním či nikoliv. Vzhledem k tomu, že bývalý premiér Andrej Babiš svým výrokem poukazuje na to, že v zásadních otázkách je nutné přesvědčit všechny ostatní členy ER, a rozhodování konsensem či jednomyslností je v tomto ohledu zaměnitelné, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Cena emisních povolenek skutečně ještě na začátku ledna činila v průměru okolo 33 € za tunu CO₂. V průběhu roku pak postupně rostla a ve středu 8. prosince 2021 v denním maximu překročila hranici 90 €. Od té doby se její hodnota pohybovala v rozmezí 80–90 €. Ke dni 16. prosince 2021 (v době rozhovoru s Andrejem Babišem) byla cena emisní povolenky zhruba 85 €.

Pro úplnost doplňme, že v rámci unijního Systému pro obchodování s emisemi (EU ETS) musí společnosti na pokrytí svých emisí získat povolenky na každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry. Tyto emisní povolenky pak vydává Evropská unie každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje. V oběhu je tak rok od roku méně povolenek, jejichž cena postupně roste. Poměrně výrazný nárůst ceny za poslední rok je dle expertů kromě dalších faktorů, jako jsou vysoké ceny zemního plynu, zapříčiněn také novými klimatickými cíli spojenými se Zelenou dohodou pro Evropu. Svou roli hraje ale i vysoká poptávka investorů.

Evropské emisní povolenky (EU ETS) jsou nástrojem ke snižování emisí skleníkových plynů prostřednictvím jejich zpoplatnění. Elektrárny, průmyslové továrny a firmy musí mít tedy na vypouštěné emise povolenky v příslušném rozsahu, který se během let snižuje.

Ceny emisních povolenek rostou dlouhodobě. Např. v srpnu 2021 se jejich cena vyšplhala na 61 eur za tunu vypouštěného oxidu uhličitého, což představovalo růst o 77 % od začátku roku. Dne 8. prosince pak cena povolenky v denním maximu překročila hranici 90 €. Od té doby se její hodnota pohybovala v rozmezí 80–90 €. Ke dni 16. prosince 2021 (tedy v době rozhovoru s Andrejem Babišem) byla cena emisní povolenky zhruba 85 eur.

Bývalý premiér Babiš se 27. září 2021 vyjádřil pro zastropování cen emisních povolenek, neboť dle něj mají přímý vliv na cenu elektřiny. V ten samý den Andrej Babiš na zámku v Lánech jednal s prezidentem Milošem Zemanem. Právě cena emisních povolenek byla hlavním tématem schůzky.

Předseda hnutí ANO 27. září rovněž požadoval, aby lídři členských států Evropské unie řešili cenu emisních povolenek na summitu konaném 5. a 6. října. Podle serveru iRozhlas se tehdejší premiér Babiš chystal poslat dopis předsedovi Evropské rady Charlesi Michelovi a předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové. Na zasedání pak Andrej Babiš jednal o koordinaci postupu ohledně povolenek se španělským premiérem Sánchezem.

Dodejme, že Česká republika a další 4 členské země EU již 5. října zveřejnily výzvu ohledně růstu cen emisních povolenek, reformy trhu s elektřinou a závislosti na dovozu energií.

Cenu emisních povolenek chtěl Andrej Babiš řešit také na summitu Evropské rady, který se uskutečnil 16. prosince 2021. Podle ČTK poslal bývalý premiér dopis týkající se emisních povolenek předsedkyni Evropské komise von der Leyenové a šéfovi Evropské rady Michelovi. Informaci o zaslaném dopisu přinesly také Hospodářské noviny. Ty uvedly, že předseda hnutí ANO Babiš v dopise „zmiňuje ‚kritickou situaci‘ s cenami energií v Evropě a tvrdí, že politici ‚nemohou nečinně přihlížet‘ zdražujícím povolenkám“. Doplňme, že lídři členských států se na jednání na řešení vysokých cen povolenek neshodili.

Andrej Babiš tedy ceny emisních povolenek skutečně řeší již od konce září. S prezidentem Zemanem o této záležitosti jednal již 27. září. Před summitem evropských lídrů, který se konal na začátku října, napsal dopis předsedovi Evropské rady a předsedkyni Evropské komise. Stejným adresátům poté zaslal dopis také před summitem uskutečněným v polovině prosince. Výrok Andreje Babiše tedy hodnotíme jako pravdivý.