Přehled ověřených výroků

Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost vydal 17. prosince 2018 zprávu (.pdf, str.1), která zní:

„Použití technických nebo programových prostředků následujících společností, včetně jejich dceřiných společností, představuje hrozbu v oblasti kybernetické bezpečnosti: Huawei Technologies Co., Ltd., Šen-Čen, Čínská lidová republika.“

Z tohoto varování vyplývá, že se jedná jak o hardware, tak i software společnosti Huawei.

Podle bodu 7 (.pdf, str.2) je odůvodněním např.:
„Technické a programové prostředky uvedených společností jsou dodávány do informačních a komunikačních systémů, které mají či mohou mít z hlediska bezpečnosti státu strategický význam. Narušení bezpečnosti informací, tedy narušení dostupnosti, integrity nebo důvěrnosti informací v takových informačních a komunikačních systémech může mít zásadní dopad na bezpečnost České republiky a její zájmy.“

Jedná se skutečně o tři největší výrobce mobilních telefonů. Co se týče podílu na trhu s mobilními telefony, byl podle dat společnosti International Data Corporation ve třetím kvartálu roku 2018 největším výrobcem Samsung (20,3% podíl), na druhém místě Huawei (14,6% podíl) a třetí pozice patřila Applu (13,2% podíl).

Přeinstalace předinstalovaného softwaru ve smartphonu technicky možná je, nejedná se však o standardní postup. Technika získání volného přístupu práv ke všem vnitřním datům smartphonu a operačního systému se u výrobků Apple s operačním systémem iOS nazývá jailbreak. Proces umožňuje uživatelům instalovat aplikace z jiných zdrojů než je oficiální App Store, nebo kompletní odinstalování iOS a namísto toho instalaci operačního systému Android.

U telefonů Samsung, Huawei, ale i jiných značek, které využívají operační systém Android, se stejný proces nazývá rooting a opět umožňuje například instalovat neoficiální aplikace, které nepochází z Google Play. Instalace iOS na jiný smartphone než originální iPhone se dle dostupných informací zatím nepodařila. U smartphonů s původním operačním systémem Android je možné nainstalovat pouze tzv. iOS Launcher, což pouze upraví uživatelské prostředí Androidu.

O nestandardnosti těchto postupů svědčí i různá varování a nebezpečí plynoucí z jejich provádění. Například server 365tipů uvádí, že jailbreak nebo rooting může vést ke snížení zabezpečení zařízení a jeho zavirování, instalaci malware či úniku přihlašovacích údajů uživatele. Dle serveru není možné provést rooting a jailbreak na všech zařízeních s iOS a Androidem. Server také dodává, že by tyto procesy neměl provádět nezkušený uživatel.

Na závěr je v kontextu výroku předsedy Filipa důležité připomenout, že se nejedná o standardní postup, který by byl doporučován běžným uživatelům, ačkoli z Filipova tvrzení žádná nestandardnost akce nevyplývá, čímž se dopouští zavádění.

Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) vydal 17. prosince 2018 Varování před používáním hardwaru a softwaru společnosti Huawei a ZTE. O této skutečnosti informovala Česká televize poprvé ve zprávách v 15:30 téhož dne. S tímto tématem byl následně v Událostech konfrontován ministr vnitra Hamáček a taktéž o něm v pozdější relaci hovořil mluvčí NÚKIB Radek Holý. Další den byla celé kauze věnována i Devadesátka ČT24, ve které promluvil i ředitel Úřadu Dušan Navrátil.

Pro úplnost doplňme, že vláda dle zpravodajství ČT projednala zprávu NÚKIB v den vydání zprávy, a to v utajeném režimu (čas 9:24). Bezpečnostní rada státu se kauzou zabývala 21. prosince 2018.

Co se týká zákonnosti daného postupu Úřadu, §12 zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti, NÚKIB „vydá varování, dozví-li se zejména z vlastní činnosti nebo z podnětu provozovatele národního CERT anebo od orgánů, které vykonávají působnost v oblasti kybernetické bezpečnosti v zahraničí, o hrozbě v oblasti kybernetické bezpečnosti.“ Varování pak uveřejní na svých internetových stránkách a oznámí zákonem určeným subjektům, především provozovatelům a správcům sítí a systémů.

V souhrnu tak můžeme říci, že ze zákona o kybernetické bezpečnosti neplyne povinnost NÚKIB předem své varování oznámit Bezpečnostní radě státu, přičemž není z veřejných zdrojů dohledatelné, zda se tak stalo či nikoliv. Filip však formuluje výrok tak, že NÚKIB udělal chybu: „Vy si myslíte, že tohle by jakýkoliv stát toleroval? Že místo toho, aby informovali ústavní činitele, informují nejdřív média? Jako to považujete za normální?“ To se však dle zákona nestalo a tvrzení předsedy komunistů hodnotíme jako zavádějící.

V Izraeli působí tři zpravodajské služby. A'man má na starosti přeshraniční operace, připravuje také zprávy o činnosti tajných služeb pro premiéra a vládu. Shin Bet se zaměřuje na vnitrostátní kontrašpionáž a protiteroristickou činnost. Činnost nejznámější z této trojce, Mossadu, se pak orientuje na zahraničí, především na okolní arabské státy.

Právě vnitrostátně zaměřený Shin Bet, který dle čl. 7 písm. a) izraelského zákona o bezpečnostní službě (.pdf, str. 3) má chránit stát a demokratické instituce před špionáží, terorismem, sabotáží či prozrazením státních tajemství, může dle čl. 8 písm. a) odst. 1 zákona (.pdf, str. 4) získat pomoc kterékoliv osoby, která není zaměstnancem této tajné služby, a to s cílem splnění takových úkolů, které směřují k naplnění cílů tajné služby.

Občané Izraele skutečně s tajnými službami i policií široce spolupracují, a to i ze své vlastní vůle, jak vyplývá z vyjádření Meira Elrana, bezpečnostního analytika a generála ve výslužbě: „V Izraeli máme v ulicích bezpochyby více lidí od policie a bezpečnosti než třeba v evropských zemích. Ještě důležitější je ale schopnost samotných obyvatel vyhodnotit situaci kolem sebe. Lidé v Izraeli jsou ostražití, vědí, že se terčem útoku může stát kdokoliv a kdykoliv, takže se dívají a informují. Někdy až zahlcují policejní horké linky. Jejich role ochránců je ale velmi důležitá.“

Společnost Huawei byla založena roku 1987 ve městě Šen-čen, provincii Guangdong. Zakladatelem je Žen Čeng Fej, absolvent stavebního inženýrství a architektury na Chongqingské univerzitě. V roce 1974 narukoval do armády Čínské lidové republiky, kde působil jako technik a inženýr. Nakonec se vypracoval na zástupce ředitele (nejednalo se o armádní hodnost). Za své výkony byl pozván v roce 1978 na Národní vědeckou konferenci a v roce 1982 na Národní sněm Komunistické strany Číny. V roce 1983 z armády odešel a posléze založil Huawei.

Společnost Huawei je v soukromém vlastnictví. Podle vyjádření české mluvčí společnosti Huawei, Magdy Teresy Partyky, jsou veškeré akcie společnosti rozděleny mezi její zaměstnance a vstup na burzu společnost neplánuje.

Adresa hlavního sídla společnosti zní: Huawei Base, Bantian, Longgang District, Shenzhen, China. Ani s pomocí ChinaCheckup se nám podařilo nalézt čínský Národní vyhledávací systém registrovaných firem. Stránka je však pouze v čínské lokalizaci a vyhledávání je možné pouze s originálními čínskými názvy firem. Za použití funkce automatického překládání v prohlížeči Chrome se nám podařilo nalézt údaje o zapsání společnosti Huawei k 15. září 1987 ve městě Šen-čen (Shenzhen). Spolehlivost těchto výsledků je však vzhledem k výhradně čínské jazykové lokalizaci diskutabilní. Hypertextový odkaz na vyhledané údaje je nefunkční. Pro případné ověření navštivte National Enterprise Credit Information Publicity System a do vyhledávacího pole zkopírujte 华为. Následně vyřešte captcha kód a pomocí překladu stránky v Google Chrome můžete přečíst nalezené výsledky v češtině. Pro zjednodušení uvádíme screenshot z výsledků našeho vyhledávání:

Jelikož se jedná o soukromou společnost registrovanou v ČLR, má vůči tomuto státu určité závazky. Upozornil na to v prosinci 2018 Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost (NÚKIB). Ve zprávě NÚKIB (.pdf, str. 1-2) se mj. v bodě 4. uvádí: „Právní a politické prostředí Čínské lidové republiky, ve kterém uvedené společnosti primárně působí, a jejímiž zákony jsou povinny se řídit, vyžaduje po soukromých společnostech součinnost při naplňování zájmů ČLR včetně podílu na zpravodajských aktivitách aj. tyto společnosti se zároveň takové spolupráci se státem povětšinou nebrání; úsilí chránit zájmy zákazníků na úkor zájmům ČLR je v tomto prostředí značně sníženo. Podle dostupných informací existuje organizační a personální propojení mezi těmito společnostmi a státem. Uvedené tedy vytváří obavy, že zájmy ČLR mohou být stavěny nad zájmy uživatelů technologií uvedených společností (Huawei a ZTE, pozn. Demagog.cz).“

Podle vyjádření IT expertů pro server HlídacíPes.org je tak například možné obávat se odposlechů, monitoringu provozních a lokalizačních údajů nebo dokonce kompletního vyřazení komunikační infrastruktury.

Podobně se pro BBC vyjádřil australský expert na kybernetickou bezpečnost Tom Uren, který prohlásil, že "spojitost mezi firmami a čínskou vládou podněcuje obavy, že by stát mohl skrze tyto firmy provádět špionáž", neboť "dle loni schválených čínských zákonů mohou čínské zpravodajské služby vyžadovat pro své snahy na čínských firmách spolupráci".

Proti těmto zprávám se do médií vyjádřil i zakladatel Žen Čeng Fej. Uvedl, že by Huawei odmítla případné žádosti Číny o důvěrné informace zahraničních zákazníků Huawei, dále uvedl: „Miluji svou zemi a podporuji komunistickou stranu. Neudělal bych ale nic, co by poškodilo jinou zemi světa. (...) Mezi mými politickými názory a podnikatelskou činností firmy Huawei neexistuje žádná spojitost.“

Znění Mezinárodního paktu o politických a občanských právech přijalo usnesením č. 2200 na svém 21. zasedání Valné shromáždění OSN v roce 1966. V účinnosti je tento pakt od 23. března 1976, přičemž do dnešního dne k němu přistoupilo 172 států, šest dalších (např. Čína či Kuba) pakt sice podepsalo, avšak nepřistoupilo k němu a není pro ně tedy závazný. Není tedy pravda, že by tento pakt platil všude, samotné OSN má totiž 193 členů, kromě již zmíněné Číny a Kuby pakt nebyl přijat např. Saúdskou Arábií, Spojenými arabskými emiráty či Singapurem.

Mezinárodním paktem o politických a občanských právech je chráněno např. právo na život (čl. 6) či je zakázáno otroctví a mučení (čl. 7 a čl. 8). Listovní tajemství je pak chráněno v rámci čl.17, podle kterého „nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo
korespondence ani útokům na svou čest a pověst.“

Výslovně pak pojem listovní tajemství používá až česká Listina základních práv a svobod v čl. 13:
„Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů...“

Informace o odposlouchávání Angely Merkelové Spojenými státy pocházejí ze dvou zdrojů. Jedním z nich jsou dokumenty zveřejněné bývalým zaměstnancem americké Národní bezpečnostní agentury (NSA) Edwardem Snowdenem, druhým je server WikiLeaks.

Skandál týkající se možného sledování kancléřky Merkelové propukl v roce 2013. Na jednom ze Snowdenem zveřejněných dokumentů je například uvedeno jméno Angely Merkelové mezi dalšími sledovanými světovými politiky (Document, str. 7). Spojené státy nepotvrdily, že by Merkelovou skutečně odposlouchávaly. Kancléřka své možné sledování označila za nepřijatelné. Německo se pokusilo vyšetřit, zda jsou Snowdenovy dokumenty pravdivé. Podle zveřejněných informací však toto vyšetřování skončilo, protože Německo nemá přístup k oficiálním dokumentům americké strany a zveřejněné kopie k potvrzení podezření nestačí.

K Filipovu vyjádření doplňme, že byla informace o údajném odposlechu zveřejněna před více než pěti lety, což nelze rozumně pokládat v kontextu rozhovoru za „nedávno“. Časové určení však není hlavní pointou výroku, proto zůstává hodnocen jako pravdivý.

Narozdíl od jiných států se Německo zatím nepřipojilo k opatření, které by zabránilo německým společnostem v nákupu síťových technologií od společnosti Huawei. Německé ministerstvo průmyslu a energetiky pouze vydalo prohlášení, podle kterého je otázka bezpečnosti sítí nové generace pro spolkovou vládu velmi relevantní. Tímto opatřením se bude řídit při výstavbě nových sítí. Německá vláda tak prozatím nedosáhla jednotného postoje, nicméně je možné, že se firma nebude podílet na budování mobilní sítě páté generace (5G).

Německá telekomunikační společnost Deutsche Telekom již dříve sama uvedla, že bere vážně celosvětovou diskusi o bezpečnosti síťového zařízení od čínských prodejců a že Deutsche Telekom přehodnocuje svoji obchodní strategii.

Nelze tedy s určitostí tvrdit, že německá vláda nechystá žádná opatření. Vláda zatím nezaujala jednotný postoj a o dalších krocích bude teprve jednat.

Většinový podíl 51,1 % akcií společnosti Český Telecom byl prodán společnosti TELEFÓNICA v roce 2005 za částku 82,6 mld korun. Rozhodnutí o prodeji učinila vláda Stanislava Grosse (Usnesení č. 407, .doc) a stát tímto rozhodnutím ztratil nad Českým Telecomem kontrolu.

Prodej tohoto balíku akcií byl však připravován delší dobu. Privatizaci nastartovala již předchozí vláda Vladimíra Špidly a neúspěšně se pokusila většinový balík akcií prodat i vláda Miloše Zemana (.pdf, str. 10). Historii prodeje státního podílu ve společnosti Český Telecom (včetně odprodeje menšinových podílů) mapuje článek na serveru idnes.cz, avšak pouze do roku 2002.

Mluví-li Filip o prodeji bezpečnostních sítí od státu do soukromých rukou, je otázkou, o jakých všech prodejích mluví. V souvislosti s tématem rozhovoru se však nabízí například prodej většinového podílu ve společnosti České radiokomunikace. O tomto prodeji rozhodla vláda Miloše Zemana v roce 2001.

O žádném z těchto prodejů Filip nerozhodoval a na privatizaci uvedených společností se tak nepodílel.

Andrej Babiš zde vychází ze Strategie financování a řízení státního dluhu na rok 2019. Tento materiál (.pdf) vytvořený Ministerstvem financí, který počítá s údaji ČSÚ, skutečně uvádí státní dluh pro rok 2017 ve výši 32,2 % HDP. Dle této strategie by měl být dluh za rok 2018 ve výši 30,7 % HDP (s. 11). Samo ministerstvo zde však uvádí, že se jedná o pouhý odhad (vzhledem k tomu, že ještě není znám státní závěrečný účet ani konečná velikost HDP pro letošní rok).

Z dlouhodobého hlediska můžeme pozorovat, že český státní dluh ve vyjádření podílovém ku HDP v posledních letech klesá. Níže uvedený graf čerpá data z Eurostatu a jeho hodnoty se mírně liší od materiálu ministerstva, jelikož popisují dluh sektoru vládních institucí, nejen státní dluh. Klesající tendence je však zjevná. Pokud se ale podíváme na dluhovou statistiku v absolutních číslech, je v posledních letech patrný nárůst státního dluhu, např. v roce 2016 byl dluh 1613,4 mld. Kč a v roce 2017 pak 1624,7 mld. Kč. Používáme-li jako ukazatel relativní vyjádření výše dluhu ku HDP, musíme mít na paměti, že při rostoucím HDP může dluh podílově klesat, přestože v absolutních číslech roste. Andrej Babiš se však přímo odvolává na podílové vyjádření.

Co se týče přebytku veřejných rozpočtů, sektor vládních institucí byl za 2. čtvrtletí roku 2018 v přebytku 41,7 mld. Kč, nicméně i zde se zatím nejedná o konečnou hodnotu za celý rok. V 1. čtvrtletí míra zadlužení veřejných institucí meziročně klesla. Stejně tak klesla ve 2. čtvrtletí 2018 na 35,3 % HDP.