Přehled ověřených výroků

Pravda

Zdeněk Ondráček byl zvolen poslancem v období 2013–2017 a v období od roku 2017 do současnosti.

V předchozím volebním období byl členem Stálé komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby.

Pravda

O tom, že je eurofederalistou, se Miloš Zeman vyjádřil v minulosti vícekrát:

Já sám se označuji za eurofederalistu, ale vždy dodávám, že eurofederalista není ten, kdo podporuje unitární evropský superstát.” (rozhovor pro Euractiv.cz, 10.12. 2012)

"Já jsem totiž eurofederalista, který by si přál, aby časem, postupně, vznikly Spojené státy evropské s jednotnou zahraniční, obrannou a další politikou." (Idnes.cz., 12.1.2009)

„Jsem eurofederalista, a tedy odpůrce evropského superstátu.“(v knize Miloš Zeman - zpověď informovaného optimisty: rozhovor s Petrem Žantovským, kniha z roku 2012, ukázka zde)

Svoji podporu společné zahraniční, obranné a ekonomické politice EU vyjádřil například v roce 2013 v Berlíně nebo při podpisu tzv. eurovalu v témže roce.

Michal Horáček

Já jsem byl hazardní hráč za komunismu.
Český rozhlas, 2. ledna 2018
Pravda

Michal Horáček si před rokem 1989 přivydělával jako tzv. černý bookmaker na dostizích ve Velké Chuchli, jak potvrzuje v rozhovoru pro E15 i nynější ředitel pražského závodiště Petr Drahoš:

Černí bookmakeři jako Michal Horáček a další tak byli nějak trpěni všemi včetně policie a jiných složek, stejně tak jako ekonomická šedá zóna.

Ve Velké Chuchli se také seznámil s pozdějšími spoluzakladateli sázkové kanceláře Fortuna, na jejímž prodeji v roce 2004 zbohatl.

Pravda

Povinná volební účast za první republiky skutečně existovala, obsahoval ji volební zákon č. 123/1920 Sb. (.pdf, str. 5, 13), podle kterého se musel voleb účastnit každý volič mimo osob, které:

  • byly starší než 70 let, nebo
  • se nemohly dostavit pro nemoc nebo tělesnou vadu do volební místnosti, nebo nemohly k volbám přijít z důvodu neodkladné povinnosti svého úřadu či povolání, nebo
  • byly v den volby vzdáleny od místa volby nejméně 100 km, nebo
  • byly zdrženy přerušením dopravy nebo jinými nepřekonatelnými překážkami.

Sankce za porušení volební povinnosti jsou dále rozvedeny v následujícím výroku.

V Belgii, Lucembursku i Austrálii volební povinnost v současnosti platí. V Belgii je dle volebního zákona volební neúčast postihována pokutou 5–10 eur (.pdf, str. 53, čl. 210), při opakovaném provinění může pokuta vzrůst na 10–25 eur (při dnešním kurzu to činí cca 640 Kč).

V Lucembursku voliči hrozí za neúčast pokuta, v praxi ale není vynucována (.pdf, str. 10); v Austrálii volič za nesplnění volební povinnosti zaplatí 20 australských dolarů (.pdf, str. 262, čl. 245), což je v přepočtu přibližně 360 Kč.

Pravda

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože někteří členové poslaneckého klubu během projednávání skutečně Ondráčka ve svém vystoupení podpořili.

V průběhu rozpravy o volbě předsedy Komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů podpořil Zdeňka Ondráčka poslanec Bláha z poslaneckého klubu hnutí ANO:

„To, že máme každý v životě nějaký škraloup, tak se zamyslete nad tím, co jste dělali vy celý život. Já jsem třeba v době komunismu byl na vojně a dneska by mi mohl někdo vyčítat, že jsem sloužil lidu prostřednictvím vojenské základní služby. Byl jsem v Pionýru, mohlo by mi být vyčítáno, že jsem souhlasil s režimem? Byl jsem v SSM - to samé. Takže pojďme, pokud se chceme hodnotit, oprostit se od minulosti.“

Dalším příkladem je poslanec Hájek:

„Vážím si těch, kteří skutečně bojovali a byli vězněni za komunistů. Ale nevážím si těch, kteří určitým způsobem dnes, v době tedy, kdy už žijeme v jiném společenském zřízení, kritizují tu dobu.“

Naopak ministr zahraničních věcí za ANO Martin Stropnický nepřímo vyzval Ondráčka k tomu, aby se za svoje působení u pohotovostních pluků omluvil:

„Ale já si myslím, že stačí poměrně jedná krátká věta. Tedy aspoň mně. Všichni jsme se v životě někdy sekli, všichni jsme udělali nějakou chybu, speciálně v mladém a nezralém věku, a stačí tohle přiznat a říct: ‚Promiňte, já jsem se tehdy spletl.‘ Mně by to stačilo.“

Miloš Zeman

76 procent českých domácností už má internet.
Česko hledá prezidenta , 23. ledna 2018
Pravda

Podle studie (.pdf, str. 4) z roku 2014 s názvem Světový projekt o internetu – Česká republika bylo mezi lidmi staršími 14 let 79 % uživatelů internetu, nejméně uživatelů bylo mezi lidmi staršími 75 let. V roce 2016 bylo podle dat Českého statistického úřadu (.pdf, str. 6) připojeno k internetu 82 % domácností, ve kterých žijí osoby ve věku 16–84 let, lišících se hlavně podle vzdělání.

Nejaktuálnější čísla ČSÚ za rok 2017 pak hlásí až 77,2 % domácností s připojením k internetu. Podle ČSÚ naše země také patří v rámci Evropy mezi ty, ve kterých se vybavení internetem rozšiřovalo v posledních deseti letech nejrychleji. Přetrvávají ovšem rozdíly ve vybavenosti z hlediska příjmu a věku.

Zavádějící

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože někteří čeští muslimové se skutečně radikalizují. Tento proces se však týká jen mála jednotlivců a muslimská komunita jako celek se v naší zemi zůstává umírněná.

Radikální tendence se skutečně objevují u některých českých muslimů. MF Dnes například popsala případ trojice českých muslimů, kteří byli obviněni z terorismu (jsou stíháni na útěku, jeden z nich se ukrývá v Mauritánii).

Celkové tendence muslimské komunity u nás však popsala Bezpečnostní informační služba ve své výroční zprávě za rok 2016 (kap.2.5), kde se píše:

“Aktivity Islámského státu (IS) v Iráku a v Sýrii, stejně jako teroristické útoky jeho příznivců v evropských státech, vyvolaly negativní reakce mezi českými muslimy i českou většinovou společností...BIS zaznamenala několik jednotlivců, kteří se ve svých projevech inspirovali myšlenkami vycházejícími z islamistických ideologií. Nositelé těchto myšlenek však zůstali ve svých názorech osamoceni, nedostali v průběhu roku prostor k tomu, aby své názory a postoje mohli šířit v české muslimské komunitě, jejíž umírněný charakter tak byl zachován.”

Neověřitelné

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož dle jednacího řádu Sněmovny (paragraf 75) jsou hlasování o volbě předsedů parlamentních komisí tajná. Nelze tedy objektivně doložit, jak poslanci hlasovali.

Volba předsedy stálé komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů vzbuzuje mezi poslanci silné emoce. Poslanec Ondráček (KSČM) byl zvolen 2. března až ve druhém kole tajné volby. Ondráček získal 79 hlasů, zatímco jeho soupeřka Zuzana Majerová Zahradníková (ODS) získala 57 hlasů z celkových 155 hlasů. Minimum nutné pro zvolení bylo přitom 78 hlasů.

Sám Ondráček připustil, že byl na předsedu komise nominován na základě politických dohod. Nicméně nic konkrétnějšího k samotné volbě neřekl. Veřejně nominaci Ondráčka kritizovali zástupci řady stran (ODS, Piráti, KDU-ČSL, TOP 09, STAN), nicméně kdo reálně hlasy pro tuto volbu odevzdal, není možné vzhledem k tajnosti volby určit.

Nepravda

Ve zprávě BIS není nikde výslovně napsáno, že zahraniční služby ovlivňovaly výsledky parlamentních voleb. Zpráva z roku 2016 ale uvádí několik údajů o hybridní válce.

„Ruskými prioritami pro rok 2016 byly vlivové a zpravodajské operace vedené v rámci či na podporu hybridní kampaně v kontextu ukrajinské a syrské krize. Oproti roku 2015 však v průběhu roku 2016 vzrostla role a intenzita aktivit ruských zpravodajských služeb na území ČR. V kontextu čínských aktivit se rok 2016 nesl ve znamení růstu intenzity a agresivity vlivových operací a nárůstu činnosti čínské špionáže na území ČR a proti českým zájmům a bezpečnosti… Exponenti čínských zpravodajských služeb v ČR intenzivně hledali podporu čínského stanoviska v uvedeném sporu nejen v čínské komunitě v ČR, ale především na české politické a akademické scéně. V českých médiích se objevily výrazně pro-čínské články a interview, za jejichž vydáním stála čínská ambasáda v Praze. Cílem těchto aktivit bylo ovlivnění mínění české veřejnosti, potažmo i čínské, vzhledem k faktu, že články byly překládány a publikovány na čínských zpravodajských serverech, a vytvoření dojmu, že obyvatelé i političtí představitelé ČR stojí na čínské straně.”

Ruské a čínské tajné služby na území České republiky působí a snaží se ovlivňovat veřejné mínění. Ve zprávě však není uvedeno, že by zasahovaly do českých voleb. Dále zpráva hovoří o ruské kyberneticko-špionážní kampani APT28/Sofacy.

„Ačkoliv jde o jednu z nejstarších, nejlépe popsaných a i v otevřených zdrojích identifikovaných kyberšpionážních kampaní, je její efektivita stále značná a lze předpokládat, že bude pokračovat i v budoucnu. Kampaň APT28/Sofacy necílí pouze na data jako taková, ale v poslední době se zaměřuje na krádeže osobních údajů a přihlašovacích údajů do informačních a komunikačních systémů. Zcizená data a informace mohou být využívány k nejrůznějším účelům - ať již k politickým nebo vědecko-průmyslovým, nebo například k dehonestaci určitých osob či přímo států, k dezinformacím, případně k vydírání.”

BIS ve své zprávě uvádí určité útoky cizích tajných služeb, které by mohly poškodit české zájmy, vést k dehonestaci určitých osob nebo k dezinformacím. Dehonestace vrcholných politiků či dezinformace by v takovém případě mohly způsobit ovlivnění výsledků voleb.

Na ovlivňování voleb zahraničními rozvědkami ale BIS, konkrétně její ředitel Michal Koudelka, reagovala přímo veřejným prohlášením:

„Bezpečnostní informační služba se pochopitelně zabývá každým byť jen potenciálním ohrožením demokracie. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.Pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova.BIS ujišťuje občany České republiky, že intenzivně plníme úkoly, které ze zákona máme, neustále vyhodnocujeme veškeré informace a jsme připravení při jakémkoliv podezření na nelegální aktivity adekvátně reagovat.”

Z toho vyplývá, že BIS neměla v době vydání prohlášení žádné podstatné informace o nezákonném ovlivňování voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. BIS ale nevylučuje jiné způsoby ovlivňování, jak sama dokládá na příkladu možnosti dezinformační kampaně v rámci demokratického principu svobody slova.

Pravda

Z pohledu Ústavy je pro danou otázku zásadní článek 68. Ten uvádí:

„(1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
(3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.
(4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavce 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.“

Z toho tedy jasně plyne, že jediný termín je stanoven pro vládu, aby po jmenování do 30 dnů předstoupila před Poslaneckou sněmovnu s žádostí o důvěru. Pokud ji vláda nezíská, podává demisi a je pověřena vládnutím až do jmenování vlády nové. Ústava vylučuje možnost, že nebude zformována žádná vláda.

Prezident není ovšem z pohledu času vázán. Není striktně určeno, do kterého termínu musí jmenovat vládu novou. V novodobém českém parlamentarismu se již stalo, že vládě nebyla po volbách vyslovena důvěra, podruhé se tak zřejmě stane v tomto volebním období. V říjnu 2006 první Topolánkova vláda nezískala důvěru. Vládla bez důvěry tři měsíce, než se podařilo najít většinu pro vládnutí a v lednu 2007 byla jmenována koaliční vláda ODS, KDU-ČSL a SZ.