Přehled ověřených výroků

Prezident Zeman mluví o tom, že mezi lety 2002 a 2017 se počet státních úředníků zdvojnásobil z 80 na 150 tisíc. Doplňuje, že odlišuje státní zaměstnance jako takové (jako např. policisty a hasiče), což řada politiků nečiní, od samotných úředníků. Vzhledem k definiční nejasnosti vymezení „úředníka“ a také absenci srovnatelných dat za období 2002–2017 je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Z veřejně dostupných zdrojů jsou dohledatelná data státních zaměstnanců v obou vymezených letech. K roku 2002 lze čerpat ze státního závěrečného účtu (.pdf, str. 117, resp. studie, která na něj odkazuje), pro letošní rok pak jsou dostupná data ze schváleného státního rozpočtu. Ministerstvo vnitra v roce 2011 vypracovalo dokument Analýza aktuálního stavu veřejné správy, která poměrně přesně pracuje s počty státních zaměstnanců od roku 1999. Na osmé straně pak uvádí konkrétní čísla, pro rok 2002 pracuje s počtem 178 495 lidí zaměstnaných ve státní správě. Nicméně jak plyne dále z textu, počítá mezi ně také zaměstnance v rámci armády atp.

Navíc se čísla se současným stavem komplikovaně srovnávají, neboť v daných letech probíhala reforma veřejné správy a měnily (přesouvaly) se jednotlivá zařazení. Ve výchozím roce, který prezident vymezuje, tedy nejde přesně určit, kolik „úředníků“ v České republice reálně pracovalo.

Poté, co služební zákon Sobotkovy vlády vstoupil v platnost, jsou již úředníci lépe identifikovatelní. Podíváme-li se na schválený zákon o státním rozpočtu pro letošní rok, na straně 47 (sešit B) se uvádí, že v organizačních složkách státu pracuje asi 205 tisíc lidí, z čehož ale 88 tisíc jsou příslušníci a vojáci. Ani v tomto případě vlastně konkrétně nevíme, jaký počet lidí vykonává typicky úřednickou činnost. Pokud budeme vycházet ze systemizace služebních a pracovních míst pro rok 2017, tak celkem jde o cca 78 tisíc míst. Nejde však o všechny úřady, samotný dokument popisuje, že některé úřady mají výjimku.

Přijetí evropské měny má přesně daná pravidla a postup, který kromě dalších podstatných informací obsáhle rozebírá Ministerstvo financí na k tomu vytvořených internetových stránkách www.zavedenieura.cz. Je dobré připomenout, že země uvažující o přijetí eura v podstatě jen zahajují proces zrušení vyjimky, protože každá země Evropské unie se zavázala společnou měnu přijmout.

Pokud jde o samotný proces, nejprve je potřeba, aby vstupující země splnila jednak tzv. konvergenční kriteria, která ve stručnosti ukazují na schopnost žadatelského státu přijmout euro.

Druhou podmínkou je přijetí tzv. ERM II, neboli evropského mechanismu směnných kurzů. ERM II v podstatě znamená, že vstupující země musí kurzové měny udržovat v povoleném maximálním fluktuačním pásmu ± 15 % od stanoveného středního kurzu (centrální parity) k euru.

Splnení ERM II je podmínkou úspešné konvergenční zprávy, která zahajuje samostatný realný proces přechodu k euru. Tyto zprávy se o všech neúčastnících dělají jednou za dva roky, poslední zpráva, která konstatovala nepřipravenost ČR vyšla v červnu roku 2016. V případě zájmu je možné zprávu vytvořit i dříve.

Česká národní banka ve svém stanovisku směrem k vládě již v roce 2003 argumentovala tím, že je žádoucí, abychom při případném vystupu do jednotné měny zůstali v ERM II déle, než kolik jsou povinné min. 2 roky. ČNB uvedla:

" ...na účast v mechanismu ERM II je nutno pohlížet pouze jako na bránu umožňující přistoupení k eurozóně a nikoli jako na kurzové uspořádání přispívající k makroekonomické stabilitě. V důsledku toho ČNB nedoporučuje setrvávat v mechanismu ERM II déle než povinné minimálně dvouleté období. "

Ve strategii přistoupení České republiky k Eurozóně (společný dokument Vlády České republiky a České národní banky) se také explicitně uvádí podmínka 2 let strávených v systému ERM II a to v rámci konvergenčních kritérií:

" Kurzové konvergenční kritérium spočívá v minimálně dvouleté účasti v mechanismu ERM II a dodržování normálního rozpětí v mechanismu v blízkosti centrální parity alespoň po období dvou let. "

Po splnění kriterií proběhne žádost vrcholnými články Evropské Unie. Následuje jednání Rady ECOFIN, která jako může jako jediná zrušit vyjimku a následně dle návrhu Komise a Evropské centrální banky určí neodvolatelný kurz měny pro přistupující zemi do jednotné měny (přepočítací koeficient).

Dne 1. ledna následujícího roku pak nahradí původní měnu euro.

Diagram

zdroj: www.zavedenieura.cz

Jak vyplývá z informací na webu Buckinghamského paláce, Alžběta II. byla britskou královnou korunována v červnu 1953, avšak na trůn usedla již v roce 1952, po smrti svého otce krále Jiřího VI.

Britského premiéra sira Winstona Churchilla, který byl ve funkci v letech 1951–1955, Alžběta II. znala, setkávali se v rámci svých ústavních funkcí, nicméně Alžběta se s ním seznámila již v roce 1950, kdy byla ještě princeznou. Jejich vztah byl pravděpodobně vřelý, neboť Alžběta si pochvalovala, že ji při každém setkání velmi pobavil.

Hnutí ANO se skutečně účastní krajských koalic napříč politickým spektrem. To však Andrej Babiš avizoval již před volbami s tím, že pro budoucí koalice jde o konkrétní osoby v různých regionech. Např. v domovském kraji europoslankyně Konečné (Moravskoslezském) předseda hnutí explicitně dopředu vyloučil koalici s ČSSD a jejím lídrem, bývalým hejtmanem Novákem. Důvody pro tvorbu neidentických koalic tedy nejsou z pohledu ANO programové, jak Konečná naznačuje, ale jde o otázky personální. Proto je výrok hodnocen jako zavádějící.

Andrej Babiš v období před volbami i po nich upozorňoval, že hnutí ANO jde v případě regionální politiky o charakter konkrétních lidí v politických stranách, tudíž není směrodatné, o kterou politickou stranu se jedná. V rozhovoru pro server iDNES.cz ze září 2016 pak Babiš uvedl:

Reportér: „Co se týče krajských voleb, když budete mít možnost podílet se na koalicích v krajích, jaký typ koalic byste preferoval?“

Babiš : „Čím méně stran, tím lépe. Nejlepší by byly dvojkoalice, ale se slušnými lidmi.“ Reportér: „Takže to záleží na lidech, ne na stranách?“

Babiš: „Samozřejmě. Přece nemůžeme někde sedět s Haškem, který je sedmilhář, nebo (Miroslavem) Novákem. To je gambler, má peníze, majetek, který nemůže nikdy prokázat. A panu premiérovi nevadí, že takovíto lidé tam sedí.“

Hnutí ANO se po krajských volbách 2016 stalo součástí devíti krajských koalic ze třinácti, přičemž spolupracuje s pravicovými i levicovými stranami. Nelze však říci, že kooperuje se všemi, protože nikde netvoří koalici například s KSČM. Hnutí ANO sice s KSČM koalici vyjednávalo poměrně dlouho v Ústeckém kraji, avšak nakonec vznikla koalice bez ANO. Dále hnutí nikde netvoří krajskou koalici s SPD-SPO.

Zatímco např. v Moravskoslezském a Zlínském kraji vládne mimo jiné s KDU-ČSL a ODS, naopak v mnoha dalších krajích - např. v Jihomoravském a Jihočeském - vládne s ČSSD. Jinde se na vedení podílejí dohromady strany ANO, ČSSD, ODS a další celostátní či regionální strany.

Kraj Složení koalice Středočeský ANO, ODS, STAN, TOP 09 Jihočeský ANO, ČSSD, Jihočeši 2012 Karlovarský ANO, ODS, Piráti, SPO, HNHRM Liberecký ANO, ODS, ČSSD, STAN Vysočina ČSSD, ANO, ODS, Starostové pro Vysočinu Moravskoslezský ANO, KDU-ČSL, ODS Olomoucký ANO, ČSSD, ODS Jihomoravský ANO, ČSSD, Starostové pro jižní Moravu,

TOP 09 Žít Brno Zlínský KDU-ČSL, ANO, STAN, ODS

V řádném legislativním procesu má Senát 30 dnů na projednání návrhu zákona. Pokud se do té doby nevyjádří, platí, že návrh je přijat.

Koalice se skutečně ve své koaliční smlouvě zavázala (str. 10), že udělá jak EET, tak i účtenkovou loterii. Konkrétně je v bodě 2.5. Zlepšení výběru daní uvedeno:

„Navrhneme legislativní opatření vedoucí k maximální digitalizaci správy daní. Specificky navrhneme legislativní a technická opatření směřující k efektivní kontrole vykazovaných tržeb z maloobchodního prodeje zboží a služeb. Tato opatření zahrnou u vybraných subjektů online hlášení tržeb, povinnost vystavovat doklady s unikátním číslem a ‚účtenkovou loterii‘   “.

Andrej Babiš má na mysli vládní návrh zákona o dani z hazardních her, který měl za cíl zvýšit daňovou zátěž pro hazardní hry, a tím pádem zvýšit daňový příjem pro státní rozpočet. Avšak jeden z pozměňovacích návrhů snížil ministerstvem financí navrhované daňové sazby, a to tedy znamená znatelný pokles předpokládaných daňových příjmů z hazardu. Na rozpravě ve třetím čtení Babiš uvedl, že „je to minus 300 pro stát a minus 150 pro obce.“

Nejsme schopni posoudit, zda je tato kvantifikace zcela korektní. Babiš ji nedoložil žádným výpočtem, jde o jeho konstatování, které nelze brát jako fakt pro ověření výroku.

Konkrétně se jednalo o hlasování o pozměňovacím návrhu rozpočtového výboru pod písmenem A (.pdf, str. 3). V předmětném hlasování byly fakticky všechny politické strany vyjma ANO a Okamurovy SPD pro pozměňovací návrh.

Schválený pozměňovací návrh v zákoně o dani z hazardních her.

Původní návrh právní úpravy zákona o dani z hazardních her (.pdf, str. 2).

Doplňme tedy, že i přes toto hlasování se daně z hazardu zvýšily, a to i díky dalším stranám. Toto zvýšení zdanění bylo ovšem nižší, než si Babiš představoval.

Počet dlouhodobě nezaměstnaných, tj. osob nezaměstnaných déle než jeden rok, každý měsíc klesá. Během první poloviny roku 2017 klesl jejich počet přibližně o 25 tisíc na současných cca 116 tis. Podíváme-li se na dlouhodobě nezaměstnané v předešlých letech, je jasně patrné, že jich ubývá nejméně od roku 2014, když konkrétně v červnu 2014 jich bylo cca 243 tis. V červnu 2015 evidovaly Úřady práce ČR přibližně 215 tis. dlouhodobě nezaměstnaných a v červnu 2016 okolo 163 tis.

Dodejme, že interpretace, že dlouhodobě nezaměstnaní parazitují a nechtějí pracovat, je názorem Andreje Babiše, který v rámci výroku nijak nehodnotíme. Soustředíme se na to, zda vláda (potažmo ministerstvo práce a sociálních věcí) provedla nějaké kroky k omezení zneužívání dávek, popř. ke zvýšení motivace pracovat.

Vláda ve věci sociálních dávek přijala některé změny, které s danou oblastí souvisejí. Jednalo se o opatření proti zneužívání doplatku na bydlení v rámci tzv. obchodu s chudobou nebo zjednodušení pravidel pro vyplácení a čerpání rodičovského příspěvku.

Dále pak vláda posilovala personálně úřady práce, které mohly více kontrolovat, zda nejsou dávky zneužívány. Např. v roce 2014 se zdvojnásobil počet kontrol u vyplácení doplatku na bydlení, v roce 2015 pak počet kontrol ještě stoupnul.

V souvislosti s tímto opatřením nebylo nově přiznáno od srpna 2014 do září 2016 asi 4 200 nových žádostí o některou z dávek hmotné nouze a zhruba 9 500 jich bylo odebráno. Celkem tak stát ušetřil 138 milionů, což vyplývá z šetření Úřadu práce.

Vláda dále celkem čtyřikrát zvýšila minimální mzdu, naposledy v srpnu 2017 na 12 200 Kč s platností od ledna 2018. Zaměstnavatelé jsou tímto povinni vyplácet více peněz svým zaměstnancům. Vláda rozhodla o zvýšení minimální mzdy ve snaze motivovat především nízkopříjmové skupiny k zapojení do pracovního procesu a zatraktivnit těmto skupinám práci tak, aby se jim namísto pobírání sociálních dávek vyplatilo pracovat.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť vláda během svého působení čtyřikrát navýšila minimální mzdu, což lze vnímat jako snahu o zatraktivnění práce a zvýšení motivace lidí pobírajících sociální dávky zapojit se do práce. Stejně tak vláda podnikla i některé kroky v rámci zneužívání dávek – zejména personálně posílila úřady práce, které mohou jednodušeji kontrolovat vyplácené dávky; došlo rovněž k úpravám v rámci vyplácení doplatku za bydlení.

Není pravda, že kauza vznikla na základě článku Lenky Zlámalové z Echo24. Andrej Babiš médiím postupně sděloval různé výše svých příjmů, přičemž Zlámalová upozornila na nesrovnalosti v tom, že by Babiš neměl na nákup dluhopisů Agrofertu. Ministr Babiš opravdu přislíbil „audit“, nicméně ve skutečnosti šlo spíše o zprávu auditorských společností porovnávající daňová přiznání se smlouvami o nákupu dluhopisů (institut auditu se používá v jiných situacích a má odlišnou právní váhu, jak podrobněji rozebíráme v jiných výrocích), tento „audit“ se navíc týkal pouze financí ministra Babiše, nikoliv jeho firem, jak říká Jaroslav Faltýnek. Celkově tudíž hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Článek Lenky Zlámalové pro server Echo24.cz vyšel v lednu 2016. Podrobně rozebírá, jak probíhal nákup dluhopisů firmy Agrofert a že dle veřejně dostupných informací nemohl ministr Babiš mít na nákup takového objemu korunových dluhopisů peníze. Zlámalová vycházela z Babišova vyjádření pro Deník a Hospodářské noviny:

„Šlo o moje vydělané a zdaněné peníze. Od roku 1993 jsem jako fyzická osoba oficiálně vydělal 1,8 miliardy korun, za tu dobu jsem na dani z příjmů zaplatil 310 milionů korun a 27 milionů korun na pojistném. Můj čistý příjem tedy byl 1,526 miliardy korun a za ně jsem nakoupil dluhopisy v ceně 1,482 miliardy korun,“uvedl Babiš v rozhovoru pro Deník 4. ledna 2017. Toto vyjádření Zlámalová porovnala s majetkovým přiznáním poslance Babiše z roku 2013, které je založené ve Sněmovně, a zjistila, že uváděné příjmy nemohly stačit na nákup zmíněných dluhopisů v roce 2013.

O několik dní později na tiskové konferenci v reakci na toto zpochybnění doplnil ministr financí dalších 668 milionů nedaněných příjmů z prodejů firem či akcií.

V následujících dnech po vydání tohoto článku se situací začala zabývat další média (mimo jiné pořad 168 hodin). Ministr argumentoval zapomenutými nezdanitelnými příjmy, které v jeho případě činily asi jednu miliardu korun.

O auditu začal Babiš hovořit na přelomu ledna a února 2017. Dle svých slov oslovil dva „renomované auditory“ a požádal je o nezávislý audit, který následně zveřejní. Doslova řekl:„Já jsem oslovil dva renomované auditory z první čtyřky(čtveřice největších auditorských firem v České republice, poznámka Demagog.cz)a požádal jsem je, aby udělali nezávislý audit.“

Tak se stalo v březnu, kdy zprávy auditorských firem EY a PWC určily, že ministr Babiš měl do roku 2015 zdanitelné příjmy 1,8 miliard korun (po zdanění 1,5 miliard) a k tomu nedaněné příjmy z prodeje akcií ve výši 750 milionů korun. Vzhledem k tomu, že zprávy nejsou auditem, nemají vypovídající hodnotu, která je auditům přisuzována. Jinými slovy, nesledují například, zda příjem osvobozený od daně byl „fakticky realizován“. Tuto skutečnost dodává Tomáš Brabec z auditorské společnosti APOGEO AUDIT.

Nepřesným je vyjádření, že Babiš nechal prověřit své firmy. Zprávy auditorských firem sledují příjmy fyzické osoby Andreje Babiše, ne jeho firem.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože o Andreji Babišovi skutečně v období před volbami již bylo známo, co vlastní, nicméně detaily, které se řeší nyní (problematika nákupu korunových dluhopisů či prodej některých společností), známy konkrétně nebyly.

V březnu 2013, tedy v době před sněmovními volbami, časopis Forbes uvedl, že Andrej Babiš je druhým nejbohatším Čechem. V té době disponoval majetkem za dvě miliardy dolarů (což v přepočtu na koruny v té době bylo asi 39,5 miliard korun). Ve stejném roce se umístil v celosvětovém žebříčku bohatých na 736. místě.

Po volbách Andrej Babiš, stejně jako další poslanci zvolení za ANO, zveřejnil své majetkové přiznání. Z tohoto přiznání se například dozvídáme, že kromě stoprocentního vlastnictví skupiny Agrofert a firem SynBiol a Kostelecké uzeniny vlastní rodinný dům v Průhonicích a byt v pražské Bubenči. Do jeho majetku patří také pozemky v několika obcích, další dva rodinné domy, zahrady a orná půda na Slovensku. Konkrétní finanční částky nebo výše úvěrů však zveřejněny nebyly. „Tyto informace jsou uvedeny v příloze, která byla předána do advokátní kanceláře pro případ, že by v budoucnu bylo potřeba se do dokumentu podívat. Pro některé poslance jsou například údaje o stavu na účtu citlivou záležitostí, proto se dohodli na tom, že konkrétní částky nebudou uvádět,“řekla ČTK mluvčí ANO Radka Burketová.

V březnu 2017 pak Andrej Babiš zveřejnil své příjmy z let 1996 až 2015, které si nechal prověřit dvěma auditorskými firmami.

Z důvodu, že nelze zjistit konkrétní částky z majetkového přiznání z roku 2013, hodnotíme výrok jako zavádějící. Ministryně navíc hovoří o tom, že majetek Andreje Babiše byl znám již během voleb 2013, jeho majetkové přiznání však bylo zveřejněno až po volbách. Zavádějící je také spojovat majetkové přiznání Andreje Babiše z roku 2013 s aktuálními kauzami, jež se týkají jeho majetku.