V porovnání s rakouskou úpravou český zákon o evidenci tržeb skutečně neobsahuje přímo výjimky pro nejmenší podnikatele, vláda si nicméně ponechala možnost svým nařízením z povinnosti evidence vyčlenit různé tržby. Je tedy na budoucím rozhodnutí politické reprezentace, zda povinnost evidence bude vztažena na všechny, či zda z ní budou někteří vyčleněni. Výrok je tedy hodnocen jako zavádějící.
Povinnost zaznamenávání plateb formou registračních pokladen platí v Rakousku od 1. ledna 2016. Na rozdíl od české úpravy, která bude účinná od 1. prosince 2016, se však nejedná o online pokladny, ale pouze o offline evidenci.
Dalším rozdílem je, že zatímco v Česku má evidence platit bez výjimky pro všechny, rakouská daňová reforma Steuerreformgesetz se omezuje na podnikatele s ročním obratem vyšším než 15 tisíc eur (§ 131 b). Podrobnosti zákona shrnuje studie Parlamentního institutu (.pdf), která srovnává úpravu evidence tržeb v různých zemích.
Česká úprava původně obsahovala odstavec, který zaručoval tříměsíční odklad podnikům s ročním obratem pod 2 miliony korun. Odstavec však byl tak nešikovně formulován, že při určitém výkladu nabízel možnost pro trvalou výjimku, během projednávání ve sněmovně byl tedy vypuštěn. Možnost trvalého vypuštění malých podniků z této povinnosti Andrej Babiš odmítl například ve svém projevu při projednávání zákona o EET v Senátu.
Již krátce po schválení zákona o elektronické evidenci tržeb přišel ministr zemědělství Marian Jurečka s návrhem na novelu zákona, která by od povinné elektronické evidence osvobodila prodejce na farmářských trzích. Tuto možnost již dříve ministerstvo odmítlo, je tedy otázka zda nyní minstr Babiš vyhoví svému koaličnímu kolegovi nebo dokonce zda vyslyší volání jednoho z opozičních lídrů Miroslava Kalouska na osvobození živnostníků s ročním obratem do 1 milionu korun.
Není ovšem pravdou, že by zákon o evidenci tržeb neobsahoval žádné výjimky. Některé vyloučené tržby upravuje §12 zákona, především ale zákon dává vládě možnost svým nařízením určit, kdo dál bude od povinnosti evidence osvobozen. Bod 4 paragrafu 12 konkrétně uvádí:
"Evidovanou tržbou nejsou také tržby, jejichž evidování běžným způsobem by znemožnilo nebo zásadně ztížilo plynulý a hospodárný výkon činnosti, ze které tato tržba plyne, pokud tuto překážku nelze odstranit evidováním tržeb ve zjednodušeném režimu. Tyto tržby stanoví nařízenímvláda."
Tedy některé výjimky z evidence koalice do zákona prosadila, a především uzákonila možnost, aby vláda svým nařízením určila, které tržby nebudou evidenci podléhat. Záleží to tedy na rozhodnutí aktuální politické reprezentace. Byť současný ministr financí trvá na tom, že evidovány mají být všechny tržby, není pravdou, že by v platné legislativě nebylo myšleno na možnost vyjmout některé sektory z této povinnosti.
