Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože i když vláda přistoupila k rušení některých poplatků a také k opětovnému nezavedení poplatku za hospitalizaci, tak není pravdou, že by výpadek z nich plně kompenzovala zvýšením platby za státní pojištěnce z roku 2014.

Ministr zdravotnictví mluví o tom, že koalice se shodla na zrušení poplatků a tento slib také dodržela. Současně také přislíbila, že výpadek z regulačních poplatků bude saturovat navýšení platby za státní pojištěnce (studenti, penzisté, nezaměstnaní).

To vyplývá z programového prohlášení vlády Bohuslava Sobotky, části 3.3 Ministerstvo zdravotnictví :

"Vláda nebude znovu zavádět poplatek za hospitalizaci. S účinností k 1. lednu 2015 zruší poplatek za recept i za ošetření v ambulantní sféře. Ponechá pouze regulační poplatek za využití pohotovostních služeb. Výpadek zdrojů spojených se zrušením regulačních poplatků bude systému veřejného zdravotního pojištění a následně poskytovatelům péče kompenzován ze státního rozpočtu."

Ve stejné části pak programové prohlášení uvádí, že "vláda zavede pravidelnou valorizaci platby za státní pojištěnce."

Příslušná legislativa byla schválena v roce 2014. Vládou prošla novela zákona o veřejném zdravotním pojištění 9. dubna, následně prošla hladce také celým legislativním procesem. Tento zákon znamenal zvýšení měsíční platby za státní pojištěnce o 58 korun a to od 1.7. 2014. Tento krok (.doc, str. 6) do systému veřejného zdravotního pojištění měl zajistit podle důvodové zprávy k zákonu v prvním půlroce 2,1 mld. dodatečných příjmů a za každý další rok pak nárůst 4,2 mld. oproti původnímu stavu.

Stejně tak návrh přímo počítá s legislativním vymezením kompenzací za výpadek ze příjmu poplatku za hospitalizaci a to konkrétně novelizací § 40 zákona (odst. 3 a 4) o veřejném zdravotním pojištění.

Zrušení poplatků však znamenalo pro zdravotnický systém větší výpadek. Novela, která tyto poplatky ruší, byla schválena ve druhé polovině roku 2014. Důvodová zpráva k tomuto návrhu (novela zákona o veřejném zdravotním pojištění) popisuje, že právě zvýšení platby za státní pojištěnce bude budoucí výpadek v systému saturovat (str. 6). Příjem z poplatků vyčísluje pro rok 2013 na 3,27 mld. korun, to této částky však nepočítá poplatky za hospitalizaci, které byli zrušeny už dříve.

Data Asociace českých a moravských nemocnic (.doc) uvádějí, že celkem za regulační poplatky se vybere 5,47 mld. korun. Z toho zmíněné poplatky za hospitalizaci v nemocnici činily 2,1 mld. korun.

Tedy pro rok 2014 skutečně vláda plně vykompenzovala zkušení hopistalizačního poplatku, pro rok 2015 se zvýšil výběr platby za státní pojištěnce o 4,2 mld., tedy pro plnou saturaci výpadku z důvodu politického rozhodnutí zrušit poplatky vládě chyběla ještě asi jedna miliarda. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť Němeček nemá pravdu v otázce zdroje pokrytí výpadku za regulační poplatky. Pro doplnění uvádíme, že i v roce 2015 došlo k valorizaci a to ve výši 3 % (1,8 mld. korun), tyto prostředky však byly avizovány na jiná účel, konkrétně na platy.

201420152016Výpadek výnosu z poplatků za hospitalizaci2,12,12,1Výpadek výnosu z dalších poplatků-3,33,3Kompenzace z navýšení platky za státní pojištěnce2,14,24,2Rozdíl0,0-1,2-1,2

Výrok Leoše Hegera hodnotíme s ohledem na různost zdravotnických modelů v různých zemích světa jako pravdivý.

Počty pojišťoven a obecně systém veřejného zdraovtnictví se odvíjí od několika základních modelů. Evropská tradice preferuje veřejné pojištění, jak jej např. známe z České republiky, tedy aby každý občan měl přístup ke zdravotní péči zajištěn. Např. u nás funguje aktuálně 7 zdravotních pojišťoven, v Maďarsku je to 1.

Naproti tomu existuje model USA, jehož základ vychází ze soukromého pojištění. Občan není automaticky pojištěn a je na jeho rozhodnutí, zda tak učiní. Není mu tedy automaticky garantována "bezplatná" zdravotní péče, v zemi tak fungují desítky privátních pojišťoven.

Podle zatím poslední dostupné ročenky ÚZIS (Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR) z roku 2013, která sčítá veškeré veřejné výdaje na zdravotnictví, a to jak ze státního a územních rozpočtů, tak výdaje pojišťoven, hodnotíme výrok jako pravdivý. Během působení Leoše Hegera na ministerstvu zdravotnictví se nepodařilo dosáhnout navýšení rozpočtu resortu, zároveň se z něj ale nic neubíralo, rozpočet resortu během této vlády stagnoval.

V letech 2010-2013, kdy vládla Nečasova vláda, jejímž ministrem Heger byl, se náklady na zdravotnictví z veřejných rozpočtů dokonce snižovaly, mezi lety 2012 a 2013 se podle předběžných údajů snížily i celkové výdaje pojišťoven. Celkové veřejné výdaje na zdravotnictví tak v tomto období stagnovaly či se meziročně dokonce mírně snižovaly.

Předně je třeba říci, že nehodnotíme (ne)důvodnost stanovení výše vyměřovacího základů, nýbrž pouze to, zda výše odpovídá a dále také míru čerpání.

Od roku 2006 je pro osoby samostatně výdělečné činné vyměřovacím základem opravdu 50 % příjmů ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení.

Co se týče čerpání zdravotní péče, kompletní data nejsou bohužel k dispozici, mimo jiné i z důvodu, že některé pojišťovny své pojištěnce ve statistikách takto neodlišují. Nicméně v únoru loňského roku otevřel tuto diskuzi předseda odborové centrály ČMKOS Josef Středula, když nařkl živnostníky z přečerpávání zdravotnického systému ve vztahu k tomu, kolik sami odvádějí. Tuto informaci však vzápětí vyvrátil server Podnikatel.cz na základě údajů poskytnutých zdravotními pojišťovnami. Jak jsme naznačili výše, ne všechny z nich jsou schopné (a ochotné) podobné informace vydat. Nicméně zdroje poskytla jednak Všeobecná zdravotní pojišťovna - se 6 miliony klientů největší tuzemská pojišťovna - a dále také Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví (OZP). Obě se přitom shodují na tom, že živnostníci více do systému odvádějí než z něj čerpají.

Z vyjádření tiskového mluvčího VZP, která v r. 2013 evidovala přibližně 300 tisíc pojištěnců - osob výlučně samostatně výdělečně činných (bez pracovního poměru): „Tito pojištěnci zaplatili na pojistném 6,5 miliardy koruna za péči o ně VZP uhradila 3 miliardy korun. Tedy spotřebovali polovinu zaplaceného pojistného. Průměrná platba pojistného byla přes 22 tisíc Kč a průměrné náklady přes 10 tisíc Kč.“

Vedle toho OZP poskytla data z r. 2014, kdy evidovala 41 902 takových pojištěnců, kteří dohromady zaplatili na pojistném 666 033 449 Kč, přičemž uhrazeno za ně bylo jen 462 199 489 Kč.

Svatopluk Němeček tedy nemluví pravdu, když říká, že OSVČ jsou "černými pasažéry" podobně jako pojištěnci, za které platí pojištění stát, a že OSVČ čerpají doplna, zatímco odvádějí jen polovinu. Odvod osob samostatně výdělečně činných je dle zdravotních pojišťoven vyšší než jejich čerpání, nelze tedy hovořit o tom, že by se OSVČ "vezly na systému".

Podle otevřených dat ministerstva financí platil stát v dubnu 2016 za 6 036 127 státních pojištěnců (děti, důchodce, osoby na rodičovské dovolené, nezaměstnané, ve výkonu trestu a podobně). To je skutečně přibližně 57 % ze všech obyvatel České republiky. Zbylých 43 % pak "drží ten systém", tj. přispívá do něj odvodem ze svého příjmu.

Čísla potvrzuje i analýza Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR a serveru Podnikatel.cz z května 2015, podle které bylo v ČR 992 024 aktivních OSVČ a 4 717 489 - tato čísla není možné jen tak sčítat z důvodu možných duplicit (více pracovních poměrů, více živností, souběh živnosti a zaměstnání).

Podobný údaj najdeme i při porovnání počtu odevzdaných ELDP (Evidenční listy důchodového pojištění, vedený pro každou osobu účastnou důchodového pojištění) - v roce 2015 jich bylo odevzdáno 5 808 569.

Novela zákona č. 95/2004 Sb. je v tuto chvíli ve Sněmovně a čeká ji první čtení. To se uskuteční na 44. schůzi PSP v úterý 3. května 2016 jako první bod programu, tedy opravdu následující týden. Ministr Němeček tedy situaci popisuje zcela korektně.

Je pravdou, že novelizacezákona o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání k dnešnímu dni nedorazil do Poslanecké sněmovny a je stále evidován na vládě, nemůžeme však s určitostí říct, že se nachází přímo v Legislativní radě vlády.

Pokud se však podíváme na platné znění s vyznačením navrhovaných změn (.docx), seznáme, že opravdu kalkuluje s modelem čtyřletého středoškolského vzdělání s roční nástavbou. Klíčovým ustanovením je § 5 odst. 1 písm. c, který zakotvuje právě nástavbu jako podmínku pro získání způsobilosti všeobecné sestry, a to pro absolventy středních škol z oboru porodní asistentky (§ 6 odst. 1 písm. c), zdravotnického záchranáře (§ 18 odst. 1 písm. c) nebo praktické sestry (§ 21b odst. 1 písm. a, b). Rovněž je vyškrtnut § 5 odst. 2, který doposud stanovoval všeobecné sestře povinnost odsloužit 3 roky pod odborným dohledem.

Co se týče srovnání s Německem, tento návrh je skutečně krokem k přiblížení se německé úpravě. Tam je v současné době systém vzdělávání sester oproti Česku jednodušší, jak ostatně potvrzuje i mluvčí německé asociace zdravotních sester Johanna Knüppelová. S tím se ztotožňuje i zpráva (eng.) Evropské komise (ač z roku 2000), která detailně popisuje podmínky výkonu povolání zdravotních sester v Německu. Na stranách 5-7 popisuje nutnost absolvování středoškolského vzdělání v této oblasti a následný "trénink" nebo také školení, které se ovšem zdaleka nerovná náročnosti vysoké školy. V podobném smyslu se vyjádřil i místopředseda výboru pro zdravotnictví PSP David Kasal.

Z těchto důvodů je vyjádření Svatopluka Němečka pravdivé ve všech svých částech.

Přestože je nesporné, že technologický vývoj směřuje prudce dopředu, není pravdou, že by Česká republika zažívala propady v průměrné délce života, jak dokazují údaje Světové banky z roku 2013. Totéž říkají data Eurostatu (.xls, tabulka č. 1) a Světové zdravotnické organizace aktuální ke stejnému roku. Podobně hovoří i o něco aktuálnější data Českého statistického úřadu.

V porovnání se Slovenskem a Polskem je navíc průměrná délka života o něco vyšší, naopak srovnáme-li Česko s Německem a Rakouskem, tyto sousední státy jsou na tom lépe. Ani pokud bychom zohlednili výkyvy v rámci stoupajícího trendu, nelze hovořit o propadech, což činí výrok nepravdivým.

Příslib ČSSD, potažmo tedy i premiéra Sobotky, byl vydán ve formě prvomájového manifestu strany. Text jako prioritu označuje udržení kvalitních pracovníků ve zdravotnictví a školství. Navrhuje tedy navýšit tarifní platy zdravotních sester, lékařů a zaměstnanců ve školství o 10 %. Manifest zahrnuje také další pracovníky veřejného sektoru, například hasiče, policisty a lidi pracující ve sociálních službách, těm strana navrhuje navýšit tarifní platy 5 %.

Podle tiskové zprávy Ministerstva zdravotnictví ČR bylo schváleno navýšení tarifních platů o 5 % od 1. ledna 2016. Dle webu Vlády ČR je to možné díky zvýšení plateb za státní pojištěnce o 1,8 miliardy korun. Zmiňované navýšení od ledna 2016 odrážejí platové tabulky, které tvoří přílohu nařízení č. 278/2015 Sb, které novelizuje nařízení vlády, respektive nahrazuje jeho dřívější novelizace.

Závěrem je třeba dodat, že daný slib nelze považovat za nic víc než předběžné plány, premiéra ani vládu nijak formálně nezavazují. Vzhledem k tomu, že neexistují relevantní statistiky o počtu pracovníků v českém zdravotnictví ani o platech jim vyplacených, není možné přesně říci, kolik peněz přineslo zdravotníkům letošní pětiprocentní navýšení a zda příští rok stejným navýšením přibude na platech 3,5 miliardy korun. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výrok je hodnocen na základě dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS) jako nepravdivý. Nárůst o 21 % odpovídá zvýšení jen u lékařů, Hegerův výrok ovšem padl v souvislosti s možným zvýšením platů v celém sektoru zdravotnictví a sám místopředseda TOP 09 svou odpověď pouze na lékaře nezúžil.

Nečasova vláda byla ustavena po volbách 2010 a vládla do července roku 2013. Jako výchozí údaj tedy bereme průměrný plat zdravotnického personálu v roce 2010 a jako koncový bod rok 2013.

2010 (.pdf) 2013 (.pdf)Nárůst v %Prům. plat zaměstnanců ve zdravotnictví27 733 Kč30 174 Kč 8,8 % Lékař/zubař50 235 Kč60 635 Kč 20,7 % Všeobecné sestry/Por. asistentky27 515 Kč28 706 Kč 4,3 %

V daném období (data ČSÚ) prožívala Česká republika 2 roky ekonomického poklesu a to konkrétně v letech 2012 a 2013. Část Hegerova výroku o krizi je tedy částečně pravdivá, byť ekonomická krize proběhla především v roce 2009, tedy ještě před jeho nástupem do funkce ministra zdravotnictví.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, protože průměrná mzda ve sledovaném období ve zdravotnictví vzrostla o necelých 9 procent.