Přehled ověřených výroků

Při hodnocení v úvahu bereme zatím posledních 7 písemných interpelací, tedy od 21. ledna 2016. Z těchto sedmi v pěti případech bylo nutné aspoň jednu z interpelací odložit kvůli nepřítomnosti ministra, Pro úplnost je ale nutné dodat, že interpelace se odkládaly i kvůli nepřítomnosti interpelujícího poslance. Ve zbylých dvou případech se písemné interpelace vůbec nekonaly.

21. ledna 2016 bylo na pořadu schůze 11 písemných interpelací. Projednáno bylo 6 interpelací, jedna byla odložena kvůli nepřítomnosti ministra. Ministr Babiš odpovídal poslanci Vojtěchu Filipovi, předseda vlády Sobotka odpovídal poslanci Fiedlerovi, a to hned na dvě interpelace, ministr Jurečka odpovídal poslanci Stanjurovi, ministr Babiš také odpovídal poslanci Stanjurovi, ministr Pelikán odpovídal poslankyni Fischerové. Poslankyně Fischerová podala také interpelaci na ministra Brabce, ten však nebyl jednání přítomen a interpelace byla přerušena. Na závěr interpelací začal ještě premiér Sobotka odpovídat na interpelaci poslance Kučery.

28. ledna 2016 se písemné interpelaci nekonaly (dopoledne probíhala mimořádná schůze).

11. února 2016 bylo na pořadu schůze 5 písemných interplelací. Projednány byly dvě, další dvě byly odloženy pro nepřítomnost ministra a jedna ukončena pro nepřítomnost poslance. Ministr Brabec odpovídal poslankyni Fischerové, premiér Sobotka odpovídal poslanci Kučerovi. Poslanec Vácha měl připravenou interpelaci na napřítomného ministra Chovance, poslankyně Chalánková na rovněž nepřítomnou ministryni Marksovou. Poslední zařazená interpelace měla být od poslance Adamce na ministra Ťoka, v tomto případě však chyběl interpelující poslanec.

3. března 2016 byly na pořadu schůze 3 písemné interpelace. Projednány byly dvě, jedna byla ukončena pro nepřítomnost poslance. Ministr Chovanec odpovídal poslanci Váchovi. Poslankyně Chalánková měla připravenou interpelaci na ministryni Marksovou, pro nepřítomnost poslankyně byla interpelace ukončena. Ministr Ťok odpovídal na interpelaci poslance Adamce.

10. března 2016 se písemné interpelaci nekonaly (nebyly zařazeny na pořad, protože nebyly podány žádné písemné interpelace).

14. dubna 2016 bylo na pořadu schůze 9 písemných interpelací. Projednána byla jedna, šest jich bylo odloženo pro nepřítomnost ministra a dvě ukončeny pro nepřítomnost poslance. Poslankyně Chalánková měla připravenou interpelaci na ministryni Marksovou, pro nepřítomnost poslankyně byla interpelace ukončena. Poslanec Ondráček požádal o odložení svojí interpelace na nepřítomného ministra Chovance. Poslankyně Černochová měla připravenou interpelaci na ministra Babiše, pro nepřítomnost poslankyně byla interpelace ukončena. Ministr Herman odpovídal poslanci Grebeníčkovi. Odložena byla i druhá interpelace poslance Ondráčka na nepřítomného ministra Chovance. Poslanec Stanjura požádal o odložení svých interpelací na ministra Jurečku i Babiše kvůli nepřítomnosti obou pánů. Poslanec Korte požádal o odložení svojí interpelace na předsedu vlády Sobotku, stejně jako poslanec Ženíšek, který chtěl rovněž interpelovat premiéra.

21. dubna 2016 bylo na pořadu schůze 6 písemných interpelací. Projednána byla jedna, tři byly odloženy, na zbylé dvě se nedostalo. Poslanec Ondráček požádal o odložení obou svých interpelací na nepřítomného ministra Chovance. Odložena byla také interpelace poslance Stanjury na nepřítomného ministra Babiše. Předseda vlády Sobotka odpovídal na interpelaci poslance Korteho, rozprava se táhla až téměř do 11. hodiny, kdy byl bod ukončen.

Rozpočet Armády i Policie ČR byl skutečně navýšen. Také zpravodajská služba BIS, která v předchozích letech přišla o několik pracovníků kvůli propouštění a snižování rozpočtu, nabírá již od minulého roku nové pracovníky a počítá s rozšířením organizace.

Rozpočet Bezpečnostní a informační služby v letech 2012–2016:

RokRozpočet v mld. Kč20121,08620131,16220141,17420151,20720161,499

zdroj: Vlada.cz

Co se týče posílení integrační polititky, vláda se ve své Strategii migrační politiky České republiky vydané v roce 2015 v otázce integrace zaměřuje hlavně na aktualizaci státního integračního programu pro uprchlíky, posílení aktivity při výměně informací a zkušeností se zeměmi EU, Financování integračních programů samosprávy, důsledný monitoring migrační situace v ČR, podpora Center na integraci cizinců atd.

Vláda taktéž loni schválila nový Integrační plán, který počítá s pomocí válečným uprchlíkům. Plán zahrnuje výuku češtiny, seznamování s kulturou a demokracií i pomoc s hledáním práce a bydlení. Program by měl stát přibližně 200 milionů korun, z toho 127 milionů poskytne Evropská unie.

Ještě v loňském roce vláda ČR rozhodla o poskytnutí 105 milionů Kč na humanitární aktivity Světového potravinového programu a Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Sýrii. V roce 2016 poskytne do Svěřeneckého fondu EU pro region Blízkého východu a západního Balkánu dalších 68 milionů Kč. Co se týče pomoci konkrétním uprchlíkům, Česká republika pomůže 153 křesťanským uprchlíkům z íráckého Erbílu, kteří se obrátili na vládu ČR s žádostí o pomoc. V naší zemi by měli získat mezinárodní ochranu, šanci se integrovat a začít nový život v bezpečí. Náklady na přesídlení budou sdíleny s neziskovým sektorem, většinu nákladů by měl zajistit Nadační fond Generace 21, který se v této věci na vládu obrátil. V případě, že fond nebude schopen plnit své závazky, ujme financování akce ministerstvo vnitra. Maximální náklady vláda vypočítala na 32,5 milionu korun, o které má být navýšen rozpočet vnitra.

Kurdové v Sýrii bojují proti Islámskému státu od roku 2014. Podle analytiků Asociace pro mezinárodní otázky Tomáše Kaválka se symbolem kurdského odporu stalo město Kobanî, které Kurdové za pomoci amerických náletů před islamisty ubránili.

Co se týká snah o osamostatnění Kurdistánu, lze je jen stěží označit za skryté. Již Sévreská smlouva uzavřená v roce 1920 v důsledku 1. světové války a rozpadu Osmanské říše ve svém článku 64 říká: „Pokud během jednoho roku od vstoupení této smlouvy v účinnost se kurdské obyvatelstvo z území určených v článku 62 obrátí na Radu Společnosti národů takovým způsobem, jímž ukáže, že většina obyvatel těchto území si přeje nezávislost na Turecku, a pokud Rada poté uváží, že toto obyvatelstvo je schopné takové nezávislosti a doporučí, že by mu měla být udělena, Turecko tímto souhlasí, že provede takové doporučení a zřekne se všech práv a nároků na tato území.“ To však nebylo nikdy realizováno.

Boji Kurdů za samostatnost se věnuje např. článek iDnes.cz, který informuje o kurdské straně PKK, která od roku 1984 bojuje za kurdskou nezávislost nebo o iráckých Kurdech, kteří o nezávislost usilovali celé 20. století.

Web On War/On Peace věnující se bezpečnostním otázkám pak v článku věnovaném kurdskému boji za autonomii píše: „Přestože byl Kurdistán rozdělen, tak hlavní myšlenka jeho obyvatel – vytvoření samostatného Kurdistánu – nikdy nezanikla.“

Na konci roku 2015 podpořil spolupředseda prokurdské strany HDP Selahattinem Demirtaş rezoluci kurdských stran, ve které požadují vytvoření autonomního regionu pro turecké Kurdy. V reakci na to státní zástupci zahájili jeho vyšetřování pro pobuřování a narušování ústavního pořádku, prezident Erdogan se nechal slyšet, že Demirtaş dostane lekci od lidu i justice a premiér Davutoglu vzkázal, že nebude nikdy jednat s někým, kdo ohrožuje tureckou celistvost a integritu.

Výrok je hodnocen s ohledem na stav písemných interpelacích Zbyňka Stanjury ze 44. schůze Poslanecké sněmovny jako pravdivý.

Předseda poslaneckého klubu ODS podal své interpelace na začátku března tohoto roku, konkrétně 1. a 3. března. Interpeloval ministry zemědělství a financí. Dotaz vůči Marianu Jurečkovi směřoval k personálnímu obsazení dozorčích rad státních podniků. Na ministru financí pak zajímala poslance věc daňového výběru.

Pokud se podíváme na jednací dny, kdy byly interpelace projednávány, tak šlo o 14. a 21. dubna. 14. dubna nebyl přítomen ani jeden z ministrů, jak dokládá seznam omluvených členů vlády, který načetl předseda Poslanecké sněmovny Hamáček.

Stanjurova interpelace tedy projednána nebyla, v obou případech poslanci schválili, že se bude o odpovědích Babiše a Jurečky jednat až v době, kdy budou přítomni. O týden později se situace opakovala, ani zde nebyli ministři přítomni. To dokládá záznam z jednání. Konkrétně místopředsedkyně sněmovny Jermanová uvedla:

" Pak je zde interpelace pana poslance Zbyňka Stanjury ve věci personálního obsazení dozorčích rad státních podniků. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 766 a i ta byla přerušena do přítomnosti ministra zemědělství Mariana Jurečky. Ten zde není.
Tudíž i tuto interpelaci odkládáma přistoupíme k další interpelaci a to je interpelaci na místopředsedu vlády a ministra financí Andreje Babiše, který odpověděl na interpelaci poslance Zbyňka Stanjury ve věci daňového výběru. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 775 a i zde dle zápisu bylo přerušeno toto projednávání do přítomnosti místopředsedy vlády a ministra financíAndreje Babiše, který je z dnešního jednání taktéž omluven. Tudíž i tuto interpelaci odkládám do přítomnosti pana ministra. "

K případu šibenic na pražské demonstraci dne 1. července 2015 existuje oficiální vyjádření ministra Chovance. To je však v právním hodnocení velmi zdrženlivé, o přestupcích nebo trestném činu nepadlo slovo.

Jiné bylo ale vyjádření v listopadu 2015, kdy se ministr vyslovil, že pokud doprovázely šibenice nenávistné projevy nebo hesla, šlo by de facto o trestný čin.

Vzhledem k zákonnému vymezení kompetencí je však výrok Milana Chovance přinejmenším problematický. Vliv ministra vnitra na práci policie je totiž značně omezený. Prvotní práce policie spadá pod fázi prověřování (§ 158an trestního řádu.) Tato fáze v případě, že situace nesvědčí o spáchání trestného činu, může být skončena odevzdáním věci orgánu příslušnému k projednání přestupku nebo jiného správního deliktu (dle § 159a odst. 1 písm. a).

Ministerstvo vnitra se však z vlastní iniciativy obrátilo na Prahu 1 s podezřením ze spáchání přestupku proti občanskému soužití a pro podezření z porušení shromažďovacího zákona.Úřad městské části Praha 1 ale makety šibenic za přestupek nepovažuje. Ministr Chovanec toto rozhodnutí neakceptoval a okamžitě reagoval v tom smyslu, že po prostudování materiálu se odvolá, bude-li to na místě. Později své odhodlání odvolat se potvrdil. Toto však nelze kvalifikovat jako snahu přispět policii k posouzení případu jako přestupek či trestný čin.

Ministr vnitra totiž ani fakticky nemá nástroj, který by mu toto umožňoval. Pokud by policisté nesprávně situaci nepředali k řešení jako přestupek, nezahájili trestní stíhání za trestný čin, případně by situaci neřešili vůbec, šlo by o porušení jejich zákonných povinností, což by však řešila Generální inspekce bezpečnostních sborů. Je možné, že ministr vnitra apeloval na policii k řádnému prošetření. Jelikož vedení fáze prověřování je však ve výlučné gesci policie a státního zastupitelství, jak objasňuje § 158 trestního řádu, není přímé vedení těchto orgánů možné. Bylo by nezákonným zásahem do jejich činnosti, kdyby se řídili pokyny ministra vnitra a nikoli zákonem.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť ministr se sice v tomto směru vyjádřil, nemohlo to však mít vliv na posouzení a právním hodnocení případu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, přesto je třeba uvést problematiku referend na pravou míru. Ve Švýcarsku se v roce 2014 konala dvě referenda, která řešila otázku migrace. V prvním se voliči těsnou většinou vyslovili pro omezení masové migrace, v druhém takřka 3/4 většinou odmítly imigrační kvóty. Ve Švýcarsku se k tématu migrace v roce 2014 konala referenda dvě. První, " proti masové migraci " se uskutečnilo v únoru 2014. K urnám přišlo 56,57% registrovaných voličů a těsnou většinou 50,33 % občané rozhodli v neprospěch migrace.

V listopadovém referendu se hlasovalo o tom, jestli by země měla ročně přijímat počet imigrantů ve výši maximálně 0,2 procenta, což představuje zhruba 17 tisíc lidí. Kromě otázky migrace voliči rozhodovali i o otázkách zlatých rezerv a zrušení rovné daně. Obálku s odpovědí na otázku týkající se imigrace vhodilo do urny přesně 50% registrovaných voličů, 74,1% z nich bylo proti zavedení limitu počtu přijímaných migrantů.

V říjnu 2015 se uskutečnily volby do dolní komory švýcarského národního shromáždění. Ve volbách zvítězila s podporou 29,4% národně-konzervativní Švýcarská lidová strana (SVP). V 200 členné Národní radě má strana 65 křesel.

Od roku 1959 funguje vládní koaliční struktura sedmi ministerstev, která se nazývá „magická formule“, tzn. pevný poměr mezi koaličními stranami, který nezohledňuje volební výsledky a poměr mezi stranami se mění minimálně. V současnosti má dvě křesla Švýcarská lidová strana, Liberálové a Sociální demokraté jedno křeslo mají Křesťanští demokraté.

Pokud porovnáme základní priority migrační a zahraniční politiky švýcarských lidovců a strany Tomia Okamury Svoboda a přímá demokracie (SPD), najdeme mnoho podobností. Obě strany prosazují plnou suverenitu a v případě Švýcarska neutralitu (pdf. str. 8). Lidovci odmítají hlubší zapojení Švýcarska v nadnárodních institucích - Evropské unii, Evropském hospodářském prostoru a Severoatlantické alianci (pdf. str. 4). SPD požaduje referendum o vystoupení ČR z Evropské unie. Lidovci požadují omezenou migraci (pdf. str. 30), Okamurovci přísné podmínky imigrační politiky. Tomio Okamura se na Švýcarsko často odkazuje,imponuje mu tamější polopřímá demokracie, kterou jeho strana prosazuje zavést v České republice.

Zbyněk Stanjura hovoří o vládním návrhu zákona o změně zákona v souvislosti s prokazováním původu majetku (sněmovní tisk 504). Tento návrh však Stanjura nesprávně interpretuje a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Podle § 38zb tohoto zákona bude spolu s doměřenou daní nutné zaplatit také penáleve výši 50 nebo 100 % z částky daně s tím. Penále ve výši 100 % je vyměřeno pokud neposkytnutí součinnosti poplatníka závažně ztížilo nebo bránilo stanovení daně. Daňový řád v § 259a sice upravuje podmínky, za kterých lze ve výjimečných případech penále, resp. jeho část prominout, nikdy však nelze odpustit část doměřené daně, jak tvrdí Stanjura.

Rovněž také rozhodně nedochází k jakékoli legalizaci majetku. Otázka porušení daňového práva stojí v tomto případě vedle otázek jiných právních odvětví, které řeší právě například legální původ majetku a nakládání s ním. Existuje-li podezření, že majetek byl nabyt nelegálně, nastupují další nástroje trestního, správního či civilního práva, jak se ostatně píše v důvodové zprávě (.pdf, strana 14) tohoto zákona:

Návrh zákona směřuje na zdanění nepřiznaných příjmů, nikoli na odčerpání nelegálního majetku

Na základě diskuzí vedených na politické nebo odborné úrovni a vypracované Analýzy prokazování původu majetku a možnosti jeho odčerpávání (k analýze viz dále) bylo vyhodnoceno, že pozornost by neměla být soustředěna na odčerpání nelegálního majetku (k tomu je nutné lépe využívat již existujících nástrojů zejména z oboru trestního práva), ale na efektivnější zdanění nepřiznaných (nezdaněných) příjmů. Návrh zákona tedy necílí na odčerpání nelegálně nabytého majetku či sankcionování pachatelů potenciálně trestné činnosti prostřednictvím daní, ale na zdanění nepřiznaných a utajených příjmů. K odčerpání nelegálně nabytého majetku slouží jiné standardní prostředky:

• trestního práva (objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, vyšetřování, další fáze trestního řízení a tresty, zajištění, ochranná opatření),
• správního práva (správní řízení, kontrolní činnost a sankce, zajištění, ochranná opatření),
• civilního práva (iniciativa poškozeného, vydání bezdůvodného obohacení, reivindikační žaloba).

Současná vláda navrhuje (zejména ústy svého ministra financí Andreje Babiše) řadu opatření, které mají vést ke zlepšení výběru daní. Část z nich je již účinná, část teprve bude zavedena. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý a zde shrnujeme některá z těch nejvýznamnějších opatření.

Patří k nim především vlajková loď současné vlády, systém elektronické evidence tržeb, která má podle ministra financí přinést až 18 miliard ročně do veřejných rozpočtů. Zákon byl 16. března 2016 schválen Senátem a nyní čeká na podpis prezidenta, účinnosti má nabýt prvním dnem osmého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, tedy nejspíš od začátku roku 2017.

Vláda také postupně rozšiřuje tzv. režim přenesené daňové povinnosti (reverse charge) na další komodity. Již dříve byla zavedena pro stavební práce nebo pro dodání šrotu. Tato vláda ji rozšířila na dodání mobilních telefonů, obilovin a technických plodin nebo elektřiny a plynu obchodníkovi.

Z dalších opatření, která jsou již platná, lze jmenovat kontrolní hlášení DPH, které bylo zavedeno novelou č. 360/2014 Sb. a účinné je od ledna 2016. To má podle důvodové zprávy přinést dodatečný výběr DPH v prvních letech 5-10 miliard korun ročně.

Probíhají také opatření na Generálním finančním ředitelství, které mají vést ke zlepšení efektivity kontrol například tím, že se firmy s formálním sídlem v Praze, která byla označována jako český daňový ráj, přesunou tam, kde mají “centrum ekonomických zájmů”.

Od jara 2014 působí na ministerstvu vnitra také speciální útvar nazvaný “daňová kobra”. Tým se zaměřuje na odhalování daňových úniků a daňové kriminality.

Vzestup Mariana Kotleby se odehrál v roce 2013, kdy bylzvolen županem Banskobystrického samosprávného kraje. Podleserveru iDnes se na jeho vítězství podílel fakt, že v kraji s nejpočetnější romskou populací na Slovensku zaměřil svůj program právě na tuto problematiku. Již v roce 2009, kdy Kotleba neúspěšně kandidoval poprvé, probíhalo trestní stíhání jeho osoby kvůli výroku o „odstraňování výhod nejen cikánských parazitů“. Trestní stíhání bylo nakoneczastaveno. Stejně tak v roce 2009, při výročí vzniku Slovenského štátu, se účastnil Kotleba demonstrace, při níž se účastnici zdravili nacistickými pozdravy, načež byl sám Kotleba zadržen pro podezření z propagace nacismu.

Na webu Kotlebovy strany pak jsou dohledatelné texty v kategorii “cigánský extermizmus”, první byl publikován v roce 2010.

Největší úspěch však Kotleba zažil v nedávných volbách do Národní rady SR, kde jeho Ľudová strana Naše Slovenskozískala 8 % hlasů. Uprchlická krize měla na tento výsledek nemalý vliv –volební noviny (.pdf) LS NS krom připomínky „cikánských agresorů“ varují před „dovozem neevropských imigrantů, kteří budou mít na Slovensku vše zadarmo“ (str. 1) a upozorňují, že „nedovolí imigrantům obsadit Slovensko“ (str. 5).

Toto vyjádření představitelé Nadačního fondu Generace 21 opravdu zveřejnili.

Na webu NF Generace 21 najdeme následující text ze dne 6. 4. 2016: „25 osob z projektu NF G21 opustilo program NF, vzdalo se azylu ČR a vstoupilo nelegálně na území Německa. Nebylo to rozhodnutí všech 25, ale podle našich informací 2 muži ze skupiny zřejmě přesvědčili ostatní. Jeden z uprchlíků nám například uvedl, že by raději zůstal v ČR, že se mu zde líbí, ale rodina ho donutila.“

Dan Drápal, jeden ze zástupů projektu, na svém webu napsal, že může jít o iniciativu starších členů rodiny: „Motiv brněnské rodiny je jasný: Staří rodiče trpí steskem po domově a chtějí se vrátit. Vztah mezi starými a mladými je v Iráku hodně jiný než v České republice. Stáří je mnohem více ctěno a vůle rodičů je vesměs respektována. Dokážu si představit, že rozhodování střední generace nebylo vůbec jednoduché. Na jedné straně snaha vyhovět rodičům, na druhé straně úvahy o budoucnosti vlastních dětí.(...) Osobně bych v jejich situaci dal přednost úvahám o budoucnosti vlastních dětí a dal bych jí přednost před snahou vyhovět rodičům. Nicméně jsou to svobodní lidé, kteří sami nesou zodpovědnost za své rozhodnutí. Je mi to líto, ale na druhé straně je chápu a nikdy nebyl důvod podezírat je z nějakých postranních úmyslů nebo nevděčnosti jako Generaci 21, tak České republice obecně.“