Impulsy Václava Moravce - Leoš Heger

Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to na základě informací z webu zdravi.cz. "V rámci tzv. Malé novely zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění došlo od 1. 12. 2011 k navýšení regulačního poplatku za každý den strávený v nemocnici z 60 Kč na 100 Kč." Jedná se o tzv. regulační poplatek za pobyt v nemocnici.

Změny v poplatcích, jak správně uvedl Leoš Heger, předznamenalo již programové prohlášení (pdf., str. 9) vlády.

Slova ministra Hegera potvrzuje jeho náměstek Petr Nosek, který pro server idnes.cz uvedl:

"Chceme touto změnou ušetřit ročně až 1,5 miliardy korun" (Celý článek k nalezení zde.)

Zmíněná novela zákona o veřejném zdravotním pojištění upravující problematiku poplatků za pobyt v nemocnici a zpoplatnění amalgámových zubních plomb v tuto chvíli (ke dni 20. dubna) není k dispozici.

Z toho důvodu hodnotíme výrok ministra Hegera pro tuto chvíli jako neověřitelný.

Novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění (č. 48/1997 Sb.), pod kterou problematika zpoplatnění amalgámových zubních plomb spadá, předložil ministr zdravotnictví Heger poprvé v listopadu roku 2010.

Na jednání dne 6. dubna roku 2011 vláda svým usnesením tento návrh zákona schválila.

Návrh zpoplatnit amalgámové zubní plomby narazil na odpor tehdy koaliční strany VV, která požadovala, aby pojišťovny tento druh plomb hradily i nadále. (Referoval o tom např. server lidovky.cz.)

Na červnovém jednání koaličních špiček (ve formátu K9) zpoplatnění amalgámových plomb z konceptu zdravotnické reformy vypadlo. Karolína Peake (tehdy VV) pro server ihned.cz uvedla následující:

"Plomby z tohoto balíčku v tuto chvíli vypadávají. Jsme rádi, že jsme ubránili nejrozšířenější zubařský zákrok." Celý článek je k nalezení zde.

Nepodařilo se nám bohužel dohledat, jakou kampaň měl ministr Heger na mysli, Dánsko je nicméně dáváno za příklad země s nejnižší kazivostí zubů u malých dětí. Velký vliv na tom patrně mají povinné pravidelné preventivní prohlídky a bezplatná péče pro děti do 18 let.

Na zubní péči pro dopělé pak stát přispívá jen minimálně. Používání běžných amalgánových plomb, o kterých byla řeč, Dánsko úplně zakázalo v roce 2008, pacienti tedy nemůžou volit tuto levnější variantu.

Co se počtu zubařů týká, podle Eurostatu (.pdf) mírně klesl počet praktikujících zubařů v poměru k celkové populaci (z necelých 85 zubařů na 100 tisíc obyvatel v roce 1992 na téměř 78 v roce 2009). I přesto v Dánsku na 100 tisíc obyvatel připadá více zubařů než v České republice. V naší zemi připadlo v roce 2009 67,6 praktikujích zubařů na 100 tisíc obyvatel (strana 2). V absolutních číslech se počet zubařů v Dánsku od roku 1992 prakticky nezměnil (strana 1).

Z této statistiky ovšem nelze dovozovat vytíženosti či počet zákroků zubních lékařů.

Kvůli nedostatku dostupných relevantních informací hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Na základě informací z číselníku zdravotních výkonů hodnotíme tvrzení Leoše Hegera jako pravdivé.

Na stránkách Všeobecné zdravotní pojišťovny lze najít aktualizované číselníky se seznamy veškerých zdravotních výkonů hrazených pojišťovnami včetně stanovených úhrad za jednotlivé zákroky. Z číselníku (.pdf), který platí od 1. února 2013 vyplývá, že cenové sazby týkající se ošetření zubního kazu (konkrétně na straně 17 a 18) jsou na základě věku pacientů a použitých materiálů následující:

ošetření stálého zubu u pacienta mladšího 18 let za použití fotokompozitní výplně (tzv. „bílá plomba“) - 315 Kč,

ošetření stálého zubu při použití standardního materiálu (nedózovaný amalgám) jako výplň – 220 Kč,

ošetření dočasného zubu za pomoci definitivní náplně – 126 Kč.

Z výše uvedených údajů vyplývá, že zdravotní pojišťovny skutečně platí za „plomby“ částky menší než 400 Kč.

Nepodařilo se nám dohledat žádný zdroj, který by konkrétně potvrdil nebo vyvrátil tvrzení ministra Hegera. Zkoušeli jsme v této záležitosti kontaktovat také Ministerstvo zdravotnictví, ovšem odpověď jsme nezískali. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok Leoše Hegera hodnotíme jako nepravdivý, neboť výdaje na zdravotnictví klesají nejen v České republice, ale i v okolních státech a v celé EU.

Porovnáme-li údaje Světové banky (WB), zjistíme, že v letech 2009-2011 došlo v celé Evropské unii (průměr) k poklesu jak veřejných (státních) výdajů na zdravotnictví, tak veřejných výdajů celkově. Totéž platí pro srovnání se sousedními státy: Slovenskem, Německem, Polskem a Rakouskem.

Celkové výdaje na zdravotnictví (v procentech hrubého domácího produktu):

200920102011EU10,510,310,2CZ87,57,4SR9,298,7D11,711,511,1PL7,27,06,7A11,11110,6

Z toho procentuální podíl veřejného financování:

200920102011EU77,677,477CZ8483,883,5SR65,764,563,8D76,976,875,9PL71,671,771,2A76,476,275,6

Ačkoliv po výdajové stránce Margaret Thatcherová do britského zdravotnictví výrazněji nezasahovala, ke konci svého mandátu učinila některé reformní kroky, které proměnily jeho podobu.

Veřejné výdaje na zdravotnictví ve Spojeném království zůstávaly během dekády (rok 1979 není započítán) vládnutí Thatcherové (vzhledem k hospodářskému vývoji země) prakticky neměnné. Pohybovaly se v rozpětí 5,05 % HDP až 5,57 % HDP. V roce 1980 činily právě 5,05 % HDP (absolutně 11,8 miliard liber; celkově 11,3 % všech vládních výdajů), na konci politické kariéry Thatcherové pak 5,14 % domácího produktu (absolutně 29,3 miliard liber; celkově 14,6 % všech centrálních útrat).

Thatcherová se ovšem ke konci své premiérské éry do způsobu organizace a řízení britského národního zdravotnictví (NHS) několikrát pokoušela zasahovat. Její administrativa vydala dvě bílé knihy (white papers): Working for Patients (abstrakt zde) a Caring for people (abstrakt zde). Tyto pracovní materiály nastínily strukturu a organizaci zdravotnických služeb ve Velké Británii pro další desetiletí podle tzv. zásad "vnitřního trhu".

V roce 1990 byl na základě těchto dokumentů přijat tzv. National Health Service and Community Care Act, který de facto zaváděl do zdravotnického systému jisté tržní principy.

Nelze říci, co ministr Heger mínil souslovím "nedovážila sáhnout", nicméně Thatcherová, ač ke konci svého mandátu, určité reformy anglické zdravotní soustavy skutečně nastartovala. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Leoš Heger je ministrem zdravotnictví od 13. července 2010. Zmiňovaná kontrola (.pdf) NKÚ se týkala období let 2006 až 2011, nicméně s věcnými přesahy před i za toto období. Fakticky byla kontrola ukončena v říjnu 2012 (str. 1). To znamená, že kontrolované období se z větší části nekryje s funkčním obdobím ministra Hegera.

Na druhou stranu, pokud kontrola dochází k závěru, že ministerstvo zdravotnictví "nemá ujasněnou koncepci v otázkách postavení, počtu a vybavení fakultních nemocnic," a že "stávající způsob financování nákupu, obnovy či modernizace zdravotnické techniky z Programu nezaručuje hospodárné, efektivní a účelné vynakládání peněžních prostředků," (str. 9) odkazuje tímto na celé kontrolované období, které zahrnuje i rok 2011.

Na základě informací z výročních zpráv Fakultní nemocnice Hradec Králové a tisku hodnotíme výrok jako pravdivý.

Leoš Heger působil v letech 1996 až 2009 na postu ředitele Fakultní nemocnice v Hradci Králové. V roce 1999 hospodařily se ziskem tři nemocnice, a to pražská FN Královské Vinohrady, brněnská FN U sv. Anny a FN Hradec Králové. Výroční zprávy nemocnice dostupné na webu www.fnhk.cz od roku 2004 nedokládají existenci dluhu nemocnice.

Program konsolidace zdravotnických zařízení se rozběhl v roce 1998. Jeho cílem bylo řešení zadlužení státních zdravotnických zařízení, které nebyly schopny své dluhy splácet. Web zdravi.e15.cz s odvoláním na rozbor Ministertsva zdravotnictví uvádí:

"Nemocnice peníze od státu sice použily na likvidaci starých dluhů, nicméně většinou jen zpomalily nebo snížily růst závazků po lhůtě splatnosti. Z rozboru Ministerstva zdravotnictví vyplývá, že z velkých nemocnic, které peníze získaly, dopadly dobře jen fakultní nemocnice v Plzni a Brně."

Systém fakultních nemocnic byl dvakrát oddlužen během, a to během jejich převodu na krajské úřady v letech 2003 a 2004. Ze státního rozpočtu bylo na tyto transakce vládou vyčleněno celkem 3,4 miliardy korun. V roce 2006 bylo do oddlužení fakultních nemocnic investováno dalších 1,6 miliardy korun, polovinu této částky zaplatilo ministerstvo zdravotnictví a druhou polovinu ministerstvo financí. Posledním případem oddlužení fakultních nemocnic, bylo oddlužení dvou pražských nemocnic(nemocnice v Motole a Všeobecné fakultní nemocnice) v roce 2008, které vyšlo na 1,2 miliardy korun.

V odůvodnění předchozího výroku je také dohledatelné, že část závazků nemocnic stát vypořádal již v roce 1998.

Oddlužení systému fakultních nemocnic (nebo dílčích částí) proběhlo čtyřikrát a celkem do něj bylo investováno 6,2 miliardy korun.

Na téma kouření proběhlo v poslední době několik průzkumů. V listopadu roku 2011 provedla agentura Median průzkum pro MF DNES, další provedla agentura Ipsos v květnu loňského roku a poslední agentura SANEP letos v únoru.

MF DNES ve svém deníku ze dne 4. listopadu 2011 informuje (idnes) o tom, že 67 % Čechů by kouření v restauracích, barech či kavárnách zcela zakázalo.

V tiskové zprávě agentury Ipsos (.pdf) z května loňského roku stojí, že 78 % Čechů si přeje zákaz kouření v restauracích a více než polovině Čechů (52 %) kouření v restauracích vadí.

Podle výzkumu agentury SANEP z letošního února 71,7 % domácí populace vadí kouření. Striktní zákaz kouření tabákových výrobků v restauračních zařízeních preferuje 36,7 % domácí populace.

V období zhruba minulého roku jsme tedy našli hned tři podobné průzkumy výrok je tím pádem hodnocen jako pravdivý.

Kouření v restauracích je - alespoň částečně - stále povoleno v řadě zemí Evropy.

Podle informací, které přinesl server Ihned (který vychází z dat WHO a z anglické Wikipedie) řada evropských států kouření z restaurací ještě zcela nevytlačila - např. Ruská federace, Bělorusko, Rumunsko či Bulharsko, ale také řada států západní Evropy (Francie, Itálie nebo Portugalsko).

Pro doplnění udáváme, že metodika WHO, potažmo Hospodářských novin, je v tomto ohledu velmi striktní (pokud tedy určitý stát povoluje výjimky, např. kouření u restaurací do určité rozlohy nebo hermeticky oddělené kuřácké prostory, je přesto označen jako kuřáctví tolerující).

Na základě dohledaných informací o projednávání zákona, který by uzákonil povinnost nosit helmy při lyžování, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Skupina poslanců (napříč politickým spektrem) předložila 27. března 2012 do Poslanecké sněmovny návrh zákona (.pdf - celý návrh) o bezpečném pohybu při lyžování, snowboardingu a jízdě na jízdním kole. 26. března 2013 proběhlo ve sněmovně 1. čtení, kdy byla poslanci diskutována i otázka regulací obecně. Tento přístup hájil poslanec ODS Boris Šťastný, když doslova uvedl: "Je svobodným rozhodnutím člověka, pokud je způsobilý k právním úkonům, zletilý, zda se rozhodne, jestli bude lyžovat, nebo nebude lyžovat. K tomu doufám tady žádný zákon nebudeme přijímat. Stejně tak jako je jeho svobodným rozhodnutím, jestli se rozhodne hrát třeba squash nebo tenis nebo běhat. Každý sport s sebou nese rizika. A je zodpovědností každého člověka, který se rozhodne takový sport provozovat, aby si rizika uvědomil a podle toho se zařídil.Jestli chce tato sněmovna u každého sportu nařizovat ochranné pomůcky, dámy a pánové, tak to už zavání naprostou šíleností levicového typu. Jinak řečeno, můžeme se zítra rozhodnout, že budeme regulovat život občanů této země levicovým způsobem tím, že v rámci hry zvané squash nařídíme povinné ochranné brýle. Já třeba hraju squash a vím, že když si nevezmu brýle, můžu dostati míčkem obrovskou rychlostí do oka. A znám spoustu případů, kdy ti lidé o oko přišli. Stejně tak hrozí obrovské riziko na tenisu, že vás někdo nastřelí na síti, způsobí vám nějaký úraz. Čili tato věc přeci je zcela logická. Naopak ten levicový přístup je regulovat člověka, co vlastně při tom sportu ještě musí používat, a nařídit mu to. A já si uvědomuju, že v tomhle případě to nařizujeme dětem.

Já bych se nerad dočkal toho, abychom v této sněmovně rozhodovali, že například při sexuálním aktu musíme dodržovat určitou polohu, či dokonce nějakou hodnotu krevního tepu, aby nedošlo k nějakým zdravotním újmám (upozornění na čas), které by následně mohly zvýšit výdaje na zdravotní systém. Děkuji za pochopení této věci." Poslanec Šťastný ve stejné debatě ještě tuto svou úvahu dále rozvinul, když pronesl:

" ...co uděláme zítra? Zítra tedy budeme přikazovat, aby všichni fotbalisté - to je, pane kolego (pohled na ministra Kalouska) prostřednictvím předsedajícího, také sport, kde nejsou jenom dva, abychom nezůstali tedy u toho squashe, na fotbalovém hřišti je mnoho sportovců - nosili suspenzor. (Potlesk poslanců ODS.) Tam je hrozné nebezpečí, tam je hrozné nebezpečí, že vás někdo napálí prostě ze dvou metrů míčem mezi nohy, a já si myslím, že tahle Poslanecká sněmovna v zájmu zachování varlat (smích a potlesk poslanců ODS) by měla udělat všechno pro to, aby zregulovala povinnost nosit suspenzor všem fotbalistům, a teď nevím, jestli mladším 18 nebo 21 let, to už je jedno, to musíme udělat nějakou statistiku." Z přiložených stenozáznamů je zřejmé, že poslanec Šťastný skutečně kritizoval tento návrh zákona z toho pohledu, že stát nemá vůbec tuto oblast lidského chování regulovat. Nicméně pro úplnost uvádíme, že byl v tomto svém postoji v rámci této konkrétní diskuze osamocen, což vyplývá i z přiložených stenozáznamů, a to i v rámci své politické strany. Návrh zákona byl nakonec postoupen výborům.

Nepodařilo se nám najít studie, které by jasně poukazovaly ekonomické přínosy zákazu kouření pro restauratéry.

Předkládáme tedy čtenářům malý přehled názorů na toto téma, které se v debatě na toto téma objevujů.

Při prohledávání dostupných studií se nedá nalezt dostatečná shoda na tom zda zákaz kouření restauraterům ekonomicky pomáhá, ale většina studií potvrzuje, že jim ekonomicky neškodí.

Ve shrnutí (pdf. str.1-2) evropské studie organizace Smoke free partnership se například dozvíme:

• Zkoumání bezmála stovky studií provedených před 31. srpnem 2002 v Kanadě, Spojeném království, USA, Austrálii, Novém Zélandu, Jižní Africe, Španělsku a Hong Kongu na základě objektivního a spolehlivého měření – jako je například kontrola daňových dokladů, porovnání údajů za několik let před a po zavedení nekuřácké politiky, sledování změn v ekonomických podmínkách a statistické hodnocení trendu a kolísání údajů – totiž nezjistilo žádný negativní dopad ani pozitivní vliv.

• Ještě aktuálnější informace o účinku zákazu kouření v New Yorku, Britské Kolumbii, Irsku, Norsku nebo na Novém Zélandu ukázaly, že negativní dopad na tržby v pohostinství nenastal.

K obdobným závěrům dospívá i tato americká studie z roku 2003..

http://en.wikipedia.org/wiki/Smoking_ban

To, že by zakaz kouření měl negativní dopady na tržby potvrzuje i tento článek.

Další text (pdf.str.2) k tomuto tématu ovšem upozrňuje na nutnost rozlišovaní mezi dopady na provozovatele barů oproti provozovatelům restaruací. Kouření je totiž výhradně spojené s pitím alkoholu, ale ne s jídlem - u obou zařízení tedy může mít zákaz opačný efekt.