Demagog.cz

Kateřina Konečná k volbám do Evropského parlamentu

V rámci rozhovorů s lídry kandidátek pro Českou televizi jsme se tentokrát zaměřili na zástupkyni KSČM Kateřinu Konečnou. Ta byla v Evropském parlamentu členkou Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Podstatným tématem rozhovoru tak byla například dvojí kvalita potravin.

Ověřili jsme
ČT24 ze dne 2. května 2019 (moderátor Daniel Takáč, záznam)

1 z celkově 11 ověřených výroků

Kateřina Konečná

Kateřina Konečná

Určitě budeme chtít, aby Komise připravila dvě nové změny, to znamená změnu v nařízení o značení potravin a v nařízení o geoblockingu, to znamená o tom, aby výrobci nemohli říkat: "Na tenhle trh tohle nepošleme." Protože to se dneska děje. To je část, kterou máme jako europoslanci pevně v rukou.

Změnu nařízení o značení potravin a nařízení o geoblockingu, kterou Konečná žádá po Komisi, rozhodně nemají europoslanci "pevně v rukou". Europoslanci mají jen nepřímé možnosti jak ovlivnit, zda a jaký návrh Komise předloží.

skrýt celé odůvodnění

Konečná ve svém výroku zmínila dvě nařízení Evropské unie - Nařízení (EU) č. 1169/2011 — poskytování informací o potravinách spotřebitelům a Nařízení (EU) 2018/302 - o zákazu geoblockingu. Tato nařízení mají obecnou působnost a jsou přímo použitelná ve všech členských státech.

Úkolem prvního nařízení je: "Spotřebitelům zaručuje právo na patřičné informace zavedením obecných zásad, požadavků a povinností v souvislosti s označováním potravin, které konzumují. Zajišťuje dostatečnou pružnost, aby bylo možné reagovat na budoucí vývoj v potravinářském odvětví. Slučuje předchozí právní předpisy, tedy směrnice 2000/13/ES o označování potravin a 90/496/EHS o nutričním označování potravin."

Druhé zmíněné nařízení "zakazuje zeměpisné blokování zákazníků internetových obchodů. Nová pravidla zakazují takzvanou geoblokaci a mají zabránit diskriminaci na základě státní příslušnosti, místa bydliště nebo místa aktuálního pobytu. Nová unijní pravidla ale pro e-shopy nepřináší povinnost dodávat zboží po celé Evropě."

Kateřina Konečná ve svém výroku hovoří o tom, že europoslanci disponují možností k tomu, aby Komise na jejich podnět připravila nové změny. Poslanci EP však nemají možnost Komisi nařídit, aby připravila změny.

Evropský parlament a europoslanci tedy mají jen nepřímé možnosti jak ovlivnit, zda a jaký návrh Komise předloží:

1) na základě čl. 225 Smlouvy o fungováni EU (.pdf, str. 104) může EP "většinou hlasů všech svých členů požádat Komisi, aby předložila vhodný návrh ve věcech, u nichž má za to, že je k provedení Smluv potřeba aktu Unie. Pokud Komise návrh nepředloží, sdělí Evropskému parlamentu důvody." Jak však plyne z textu Smlouvy, Komise žádost parlamentu nemusí vyslyšet.

2) na základě čl. 17 odst. 7 a 8 Smlouvy o EU (.pdf, str. 14) Evropský parlament schvaluje její složení a může ji také vyslovit nedůvěru, Evropský parlament může tedy, pod hrozbou jejího odvolání, donutit Komisi k předložení návrhu. Toto je však spíše teoretické a krajní řešení.

Evropský parlament nedisponuje zákonodárnou iniciativou (tou podle čl. 17 Smlouvy o EU disponuje pouze Evropská komise), nicméně na legislativním procesu se může podílet dvěma způsoby: řádným legislativním postupem a zvláštním legislativním postupem.