Místo pěti Rusů pět Ukrajinců – příspěvek manipuluje se složením sovětského politbyra

Facebookový příspěvek předkládá seznam členů politbyra Komunistické strany Sovětského svazu, kteří měli v srpnu 1968 rozhodnout o vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. U každého politika je doplněna funkce, kterou v sovětském systému zastával i jeho národnost. Autor příspěvku obrázek komentuje slovy: „Jen tak o těch Ivanech a Volodymyrech v roce 1968…“ a zjevně tak naznačuje, že většina členů politbyra podle něj nebyla ruského původu.

Vrcholní sovětští politici

Nejdříve je vhodné upřesnit, že tzv. Politické byro Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (ÚV KSSS), obecně nazývané jen politbyro, bylo vrcholným orgánem sovětské komunistické strany. Jednalo se tedy o užší vedení, než byl samotný ÚV KSSS. Díky své vedoucí roli ve státě bylo politbyro nejvyšším výkonným orgánem Sovětského svazu. Podle webu mapujícího obsazení vedoucích pozic v Sovětském svazu a Rusku mělo v roce 1968 politbyro 11 členů.

Všichni politici, kteří jsou v příspěvku zmíněni, skutečně v době invaze zastávali funkce v sovětském politbyru. Kromě nich ale ve vrcholném orgánu působili ještě další tři muži, které autor opomíjí. Členy politbyra byli ještě Gennadij Voronov, Alexej Kosygin a Aleksandr Šelepin. Všichni tři zmínění politici měli ruský původ.

Sporný původ

Mimo to příspěvek uvádí, že Leonid Brežněv, jenž mezi lety 1966 a 1982 zastával pozici generálního tajemníka ÚV KSSS a v době invaze tak byl nejvyšším představitelem SSSR, byl údajně rovněž Ukrajinec. Otázka Brežněvovy národnosti je ale ve skutečnosti značně komplikovaná – někdejší vůdce Sovětského svazu se sice narodil ve městě Kamjanske, které leží na Ukrajině, jeho rodiče ale byli oba Rusové a do ukrajinského města se přestěhovali za prací. Podle historika Petra Blažka z Ústavu pro studium totalitních režimů mluvil Brežněv rusky a životopisci se podle něj dodnes „neshodnou, jak on sám vnímal svou národnost“. V některých dokumentech ji míval uvedenou jako ruskou, v jiných ukrajinskou.

Příspěvek dále přisuzuje ukrajinskou národnost i Andreji Kirilenkovi, ačkoliv veřejně dohledatelná fakta indikují, že byl ruského původu. Narodil se ve městě Aleksejevka v dnešní Bělgorodské oblasti, která sice s Ukrajinou sousedí, jedná se ale o ruské území. S Ukrajinou ho pojí převážně to, že v průběhu své politické kariéry zastával významné funkce v komunistické straně Ukrajiny. To ale nic nemění na skutečnosti, že jeho národnost byla ruská, což také dokládají veřejně dohledatelné zdroje.

Z 11 členů sovětského politbyra, kteří v roce 1968 rozhodovali o vyslání vojsk Varšavské smlouvy do Československa, tak byli Ukrajinci prokazatelně jen tři – N. Podgornyj, P. Šelest a D. Poljanskij. Kromě nich ve vrcholném politickém orgánu SSSR zasedali L. Brežněv, jehož národnost nelze přesvědčivě určit, Lotyš A. Pelše, Bělorus K. Mazurov a pět Rusů – M. Suslov, N. Voronov, A. Kosygin, A. Šeljepin a A. Kirilenko. Není tedy pravda, že o invazi rozhodovali převážně politici ukrajinského původu.

Jednání politbyra

V této souvislosti je také nutné dodat, že ve veřejně dostupných zdrojích nejsou k dispozici informace o tom, jak se při jednání (str. 30–32) a hlasování politbyra v srpnu 1968 k invazi stavěli jeho jednotliví členové. Nemůžeme tedy přesně určit, jaký byl poměr členů politbyra, kteří invazi podporovali a kteří byli proti. Doplňme, že politbyro obvykle rozhodovalo jednohlasně a případné neshody se řešily dalším jednáním za účelem dosažení kompromisu.

Jak také upozornil Petr Blažek, „princip řízení komunistického systému byl centralizován, bylo to podobné jako v armádě a nešlo o to, kdo byl jaké národnosti, jednalo se o systém, který byl založen na komunistické nomenklatuře“. Rozhodnutí o invazi podle něj bylo kolektivní.

Podobně situaci v sovětském politbyru vysvětluje i historik Oldřich Tůma, který označuje jako „naprostý nesmysl“ posuzovat kroky tehdejších sovětských funkcionářů podle místa jejich narození nebo národnosti. Mimo jiné Tůma uvádí, že „komunističtí funkcionáři měli tehdy především sovětskou identitu, i když ruský jazyk a kultura fungovaly jako jistá páteř.“

Série nepravd

Příspěvky, které se snaží ze Sovětské invaze a následné okupace vinit především Ukrajinu, se po sociálních sítích šíří dlouhodobě. V minulosti jsme zaznamenali a ověřili hned několik takových případů. Podobné příspěvky např. tvrdily, že při rozhodování politbyra o invazi byl přítomen pouze jeden Rus, který měl navíc údajně hlasovat proti vpádu vojsk.

Za zmínku stojí, že toto tvrzení, které je v otázce počtu přítomných Rusů nepravdivé a v otázce způsobu hlasování neověřitelné (str. 30–32), šířil z pozice předsedy KSČM i bývalý poslanec Vojtěch Filip. Další nepravdivý příspěvek např. uváděl, že na rozhodnutí o invazi se mělo podílet hned sedm Ukrajinců.

Závěr

Facebookový příspěvek chybně uvádí, že srpnovou invazi sovětských vojsk odhlasovala politická reprezentace složená převážně z Ukrajinců. Členů politbyra ÚV KSSS, tedy vrcholného politického orgánu Sovětského svazu, bylo v roce 1968 celkem 11, z nichž ukrajinského původu byli prokazatelně jen tři. Příspěvek rovněž opomíjí skutečnost, že o vpádu vojsk rozhodovalo také minimálně pět Rusů. Z uvedených důvodů jsme proto příspěvek v rámci naší spolupráce se sociální sítí Facebook označili jako nepravdivý.