Poslanec SPD Kobza opakuje již vyvrácené mýty o vlivu člověka na klima

Jiří Kobza ve videu mj. zastává názor, že by Česko mělo od Green dealu odstoupit a dodává, že bychom životní prostředí měli chránit vlastní cestou. My se ale budeme věnovat jeho faktickým výrokům: u těch zjevně čerpá ze závěrů konference, kterou v listopadu 2024 pořádala organizace Clintel. Kobza přitom opakuje tvrzení jednoho z organizátorů akce, Pavla Kalendy. Ten vystoupil na konferenci s prezentací, ve které se odvolával na přednášku Murryho Salbyho (video č. 16, čas 4:55, 6:24). Kalenda tvrdil, že člověk je zodpovědný za 5–⁠⁠⁠⁠⁠⁠7 % emisí CO₂ a antropogenní vliv na klimatickou změnu je tak podle něj zanedbatelný (video č. 17, čas 0:48, 9:40). Dále řekl, že změna koncentrace CO₂ v atmosféře nastává kvůli předcházejícím změnám teplot (video č. 16, čas 9:30; č. 17, čas 9:05). 

Vliv lidské činnosti na emise CO₂

Průmyslové aktivity od roku 1750 zvýšily hladinu oxidu uhličitého v atmosféře přibližně o 50 % (.pdf, str. 15 z 22). Že je tento nárůst způsobený emisemi z fosilních paliv přitom ukazuje např. změna zastoupení izotopů uhlíku v atmosféře. Každý zdroj CO₂ má totiž jiné složení těchto izotopů. Jelikož v posledních desetiletích narůstá zastoupení uhlíku-12, který je proporčně více přítomen v rostlinách, víme, že dodatečný uhlík v atmosféře nepřibyl např. ze sopečných plynů. Ty mají totiž uhlíku-12 naopak o něco méně než rostliny. Zároveň dochází k poklesu zastoupení uhlíku-14, což odpovídá emisím z fosilních paliv, která na rozdíl od mladších organických látek prakticky žádný uhlík-14 neobsahují. Fosilní paliva jsou navíc jediným dostatečně velkým zdrojem CO₂ na to, aby se množství tohoto plynu v atmosféře zvyšovalo ve zmíněném tempu.

Na skutečnosti, že ke globálnímu oteplování přispívá člověk svou emisní činností panuje široká shoda v rámci vědecké komunity. K tomuto závěru dochází nejen Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) či výzkumné organizace západních států jako NASA a NOAA, ale i vládní orgány řady zemí, nejen těch západních, nýbrž i Číny či Ruska (.pdf, str. 2).

Ačkoliv emise způsobené lidmi tvoří 4–⁠⁠⁠⁠⁠⁠5 % z celkového ročního množství CO₂ uvolněného do atmosféry, narušují i tak přirozený koloběh CO₂, jelikož stávající úložiště, jako jsou oceány nebo lesy, nedokáží tyto dodatečné emise plně absorbovat. Přirozeně se vyskytující úložiště jsou schopna zachytit přibližně polovinu emisí CO₂, které jsou v systému navíc kvůli lidské činnosti (.pdf, str. 1), zbývající přebytek oxidu uhličitého ale zůstává v atmosféře. Tím se zvyšuje jeho koncentrace, což následně přispívá k zesilování skleníkového efektu a růstu teploty na Zemi.

Oteplování a emise CO₂

CO₂ je jedním z hlavních skleníkových plynů, jejichž rostoucí koncentrace v atmosféře zesiluje skleníkový efekt, a tím pádem způsobuje globální oteplování (.pdf, str. 1–2). Skleníkové plyny absorbují většinu infračerveného záření vyzařovaného povrchem Země, které by jinak odešlo do vesmíru. Tím dochází k ohřívání vzduchu, který po zahřátí také vyzařuje infračervené záření, a část energie se tak vrací zpět Zemi. V důsledku se ohřívá zemský povrch spolu s nejspodnějšími částmi atmosféry (.pdf, .pdf, str. 18).

Podle dat amerického NOAA dosáhla v roce 2024 koncentrace CO₂ v atmosféře 423 ppm (počet částic na milion, anglicky parts per million, který vyjadřuje miliontinu celku). O padesát let dříve, v roce 1974, dosahovala koncentrace CO₂ v atmosféře přibližně 330 ppm. Podobná data uvádí i další instituce, mezi nimi i Čínský meteorologický ústav (.pdf, str. 2). Ke zvyšování teploty stačí i relativně malý nárůst koncentrace CO₂ v atmosféře (.pdf, str. 2).

Zvyšování teploty zesiluje regionální a sezónní teplotní extrémy, přívalové deště a dlouhodobá sucha. Mezi další důsledky patří i zmenšování sněhové pokrývky, zrychlování tání ledovců a vzestup hladiny oceánů. „Hladina světových moří stoupá v důsledku globálního oteplování způsobeného člověkem, přičemž v poslední době roste tempem, které nemá za posledních 2 500 let obdoby,“ uvádí NASA.

Co se týče vztahu oteplování a emisí CO₂, Pavel Kalenda se na konferenci odkazoval na Salbyho závěry z grafu (video č. 17, čas 2:38), který spojuje výkyvy hodnot koncentrace oxidu uhličitého s výkyvy teplot (video, čas 42:08). Podle nich změny emisí nastávají kvůli oteplování, nikoli naopak. K podobným závěrům ale jiné studie nedocházejí.

Ačkoliv růst povrchové teploty skutečně má omezený vliv na emise CO₂ díky tání permafrostu nebo oteplování vody v oceánech, naprostá většina publikujících vědců se shoduje na tom, že jsou to zejména emise CO₂ vytvořené lidskou činností, které způsobují oteplování planety. Podle metastudie z roku 2013, která zkoumala 12 tisíc abstraktů vědeckých prací, se 97 % vědců shoduje na tom, že je globální oteplování způsobené člověkem, nikoli přirozenými procesy. K podobným závěrům došly i novější metastudie z roku 2016, 2019 a 2021.

Klimatický vědec Peter Hildebrand, který dříve pracoval pro NASA, ke vztahu emisí a oteplování řekl, že před průmyslovou revolucí předcházely změny teploty změnám CO₂ – zvýšení teploty tehdy vedlo k uvolňování oxidu uhličitého do atmosféry, ochlazení naopak k jeho poklesu. Po průmyslové revoluci se však tento vztah obrátil a rostoucí emise CO₂ nyní způsobují oteplování. Tvrzení, že člověk má na klimatickou změnu pouze zanedbatelný vliv, bylo navíc už několikrát vyvráceno.

Cyklické změny klimatu

Existuje mnoho dlouhodobých cyklů, které ovlivňují klima na Zemi. Jedny z nich jsou známé pod názvem Milankovičovy cykly, které připisují dlouhodobé teplotní cykly malým změnám dráhy a orientace Země, jež ovlivňují množství sluneční energie dopadající na planetu. Tento fenomén ale současnou klimatickou změnu nevysvětluje –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ výrazné oteplování nastává v posledních desetiletích a stoletích, zatímco cykly se odehrávají v dlouhých časových intervalech v řádu desítek až stovek tisíc let. Podle NASA se za posledních 150 let množství sluneční energie pohlcené Zemí díky Milankovičovým cyklům navíc příliš nezměnilo.

Je zároveň pravda, že Země v řádech statisíců let procházela opakovanými cykly oteplování (doby meziledové) a ochlazování (doby ledové). Současná klimatická změna spojená s lidskou činností v industriálním období ale z těchto cyklů vybočuje. Např. podle NOAA je nynější oteplování výrazně rychlejší, jelikož poslední přechod z doby ledové do současné doby meziledové trval asi 5 tisíc let a stejný nárůst teploty jako mezi těmito dvěma obdobími může nastat už v rozmezí pouhých 110 let. K obdobnému závěru dochází také NASA.

Americký NOAA na svém webu uvádí přesné hodnoty teplot pouze od roku 1850, přímé záznamy jsou podle Fakt o klimatu k dispozici jen za posledních 150 let. Starší údaje vědci zjišťují pomoci měření relativních koncentrací izotopů kyslíku v hloubkových vrtech do ledovců a mořských sedimentů, ve kterých se zachytily bublinky vzduchu. Poměr izotopů v takových bublinkách přitom závisí na teplotě, která v době usazení v okolí panovala. Některé odhady sahají do období přibližně před 800 tisíci lety, díky usazeném sedimentu se ale vědci dokáží podívat ještě hlouběji do minulosti.

Server Fakta o klimatu k dlouhodobým teplotním změnám uvádí, že „v průběhu přirozeného přechodu mezi dobou ledovou a meziledovou trvalo planetě Zemi oteplení o 1 °C více než tisíc let, nyní se vlivem člověkem vypouštěných skleníkových plynů ohřála o 1 °C za méně než sto let“.

Poslanec Kobza tedy správně uvádí, že změny teploty nejsou fenoménem pouze poslední doby. Výkyvy teplot v předindustriálním období však trvaly výrazně delší dobu než aktuální proces oteplování. Cyklické změny teplot probíhající v horizontu tisíců let tak nijak nevysvětlují změny, které nyní pozorujeme za pouhých několik desetiletí. Za těmi tak z velké míry stojí lidská činnost, na čemž se ostatně vědci zcela shodují.

Konference Clintel

Konferenci pořádanou českou pobočkou organizace Clintel, která se konala v listopadu na půdě Poslanecké sněmovny, sám Jiří Kobza zaštiťoval (video č. 3, čas 9:40). Nadace Clintel, byla založena v roce 2019 geofyzikem Guusem Berkhoutem a novinářem Marcelem Crokem. Jejím hlavním programem je petice „There is no climate emergency“, která zpochybňuje široce přijímané vědecké závěry ohledně klimatické změny.

Aktuálně je pod peticí podepsaných několik signatářů (.pdf), z nichž celá řada nemá s vědeckým výzkumem klimatu nic společného. Za Českou republiku je podepsaný například i bývalý prezident Václav Klaus (.pdf, str. 19). Petice obsahuje řadu zavádějících a nepravdivých tvrzení a někteří signatáři mají podle AFP vazby na společnosti obchodující s fosilními palivy. Ostatně i server Voxpot napsal, že listopadovou konferenci sponzorovala firma Severočeské doly, kterou vlastní ČEZ. Ten v reakci pro iRozhlas uvedl, že se konferencí cítí poškozen, jelikož dceřiná firma měla příslib, že akce nebude politická.

Jeden z organizátorů konference Kalenda o sobě uvádí, že všechna jeho „odborná zjištění byla tak překvapivá, že nebyla hlavním vědeckým proudem dosud přijata a teprve čekají na své zhodnocení.“ Matěj Machek z geofyzikálního ústavu Akademie věd pro Voxpot však uvedl, že u Pavla Kalendy za poslední roky nenachází relevantní vědeckou publikaci.

Závěr

Poslanec SPD Jiří Kobza ve svém videu o klimatické změně vychází ze závěrů konference, která se v listopadu odehrála v Poslanecké sněmovně. Faktická tvrzení, která Kobza opakuje, jsou ale nepravdivá, případně prezentovaná v zavádějícím kontextu. V rámci vědecké komunity panuje shoda na tom, že člověk má na nynější klimatickou změnu podstatný vliv a bez lidské činnosti by se planeta oteplovala pomaleji, nebo vůbec.

Nepravdivé je i tvrzení, že kauzální vztah emisí CO₂ a současného oteplování je opačný a je to nárůst teplot, který stojí za vzrůstem koncentrace CO₂. Existuje rozsáhlý vědecký konsensus na tom, že emise CO₂ přispívají k oteplování. Kobza nakonec uvádí, že se změny klimatu cyklicky opakují. Co ale pomíjí je, že cyklické změny klimatu zpravidla probíhají v řádu tisíců let. Současné rychlé změny globálních teplot tak nelze vysvětlit pouze přirozenými procesy a vědecké studie ukazují, že za oteplováním stojí právě lidská aktivita.