Demagog.cz

Tomio Okamura v ČRo

Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu byl senátor Tomio Okamura. Představil svou vizi razantní změny českého politického a stranického systému, kdy jeho cílem je zavést, dle jeho vlastních slov, přímou demokracii v České republice. Nakolik při prezentaci svých vizí používal ve zmíněném pořadu korektní faktické argumenty, zhodnotil server Demagog.cz. Výroky senátora Okamury si můžete nyní projít i vy.

Ověřili jsme
Jiné ze dne 2. května 2013 (moderátor Martin Veselovský)

10 ověřených výroků

Tomio Okamura

Tomio Okamura

Vzpomeňte v loňském roce na kauzu nespravedlivě odsouzeného mladíka na Znojemsku v kauze přepadené pošťačky. Přesto, že soudce neměl pádné důkazy, odsoudil nevinného mladíka na 5 let do vězení, ten si těch 5 let odseděl a až po 5 letech policisté dopadli na základě testů DNA a přiznání skutečného pachatele. Soudce se vůbec tomu mladíkovi nejen, že neomluvil, měsíce se tahají, pokračují další tahanice, ten mladík se nemůže zbavit toho nespravedlivého rozsudku.

Senátor Okamura hovoří o případu série přepadení poštovních doručovatelek, které policie na Znojemsku vyšetřovala v letech 2003 a 2004.

Policie zadržela a soud následně shledal vinnými dvojici mladíku, Tomáše Čepuru a Jaroslava Schindlera. Otázka pádnosti důkazů není součástí hodnocení, neboť není možné dohledat konkrétní spis, který by potvrzoval nebo vyvracel tuto věc.

Tomáš Čepura byl odsouzen za více trestných činů k odnětí svobody v délce šesti let. Soud mu posléze udělený trest o rok zkrátil.

Jaroslav Schindler strávil půl roku ve vazbě a od soudu odešel s tříletou podmínkou.

V únoru roku 2010 podal Jaroslav Schindler žádost o obnovení procesu. Tato jeho žádost byla ovšem zamítnuta.

Senátor Okamura ve svém vyjádření situaci mírně zjednodušuje. I přes to však hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Tomio Okamura

Tomio Okamura

Já, když jsem analyzoval spolu s dalšími přáteli stav České republiky za uplynulých 20 let, která je, tento stav je provázen chronickou nestabilitou koaličních vlád, pořád je ta 101, 100, 99, (..).

Podle údajů na internetových stránkách vlády bylo od roku 1992 v ČR jedenáct vlád, z nichž se některé opravdu opíraly o podporu 101 hlasů.

skrýt celé odůvodnění

Byly však i vlády, které měly stálou podporu více poslanců (např. první vláda Václava Klause či vláda Miloše Zemana, kdy ČSSD sestavila menšinovou vládu a při hlasování o důvěře vládě odešlo, na základě opoziční smlouvy, všech 63 poslanců ODS z jednacího sálu a přítomných 73 poslanců ČSSD tak získalo většinu. ODS se tehdy písemně zavázala, že vládu Miloše Zemana neshodí). Z výše uvedených důvodů proto hodnotíme výrok jako zavádějící.



V příloze přidáváme tabulku jednotlivých vlád od roku 1992 až do současnosti a tabulku s hlasováním o vyslovení důvěry/nedůvěry vládě.

Pořadí

Název vlády

Období

Důvěra sněmovny

1.

První vláda Václava Klause

2. 7. 1992 - 4. 7. 1996

106/200

2.

Druhá vláda Václava Klause

4. 7. 1996 - 2. 1. 1998

98/200(tolerance ČSSD: 61 poslanců)

3.

Vláda Josefa Tošovského (úřednícká vláda)

2. 1. 1998 - 22. 7. 1998

123/200

4.

Vláda Miloše Zemana

22. 7. 1998 - 15. 7. 2002

73/200(tolerance ODS: 63 poslanců)

5.

Vláda Vladimíra Špidly

15. 7. 2002 - 4. 8. 2004

101/200

6.

Vláda Stanislava Grosse

4. 8. 2004 - 25. 4. 2005

101/200

7.

Vláda Jiřího Paroubka

25. 4. 2005 - 16. 8. 2006; 16. 8. - 4. 9. 2006 (v demisi)

101/200

8.

Vláda Mirka Topolánka

4. 9. 2006 - 11. 10. 2006

96/200

9.

Druhá vláda Mirka Topolánka

9. 1. 2007 - 26. 3. 2009

100/200

10.

Vláda Jana Fischera (úřednická vláda)

8. 5. 2009 - 13. 7. 2010

156/200

11.

Vláda Petra Nečase

13. 7. 2010 - úřadující

118/200

* V kolonce důvěra sněmovny se jedná vždy o stav po první řádné žádosti vlády jmenované prezidentem po volbách

Zdroj tabulky

O důvěře vládě se hlasovalo ještě několikrát

Název vlády

datum hlasování

důvod hlasování

výsledek

Druhá vláda Václava Klause

10. června 1997

Vláda požádala o důvěru po provedení personálních změn

101/200

Vláda Vladimíra Špidly

11. března 2003

Vláda požádala o důvěru poté, co v prezidentské volbě zvítězil Václav Klaus i za pomoci několika hlasů z řad ČSSD

101/200

Vláda Vladimíra Špidly

26. září 2003

Vyslovení nedůvěry - Vyvolala ODS v souvislosti s vládní reformou veřejných financí, s níž nesouhlasila.

98/199 (návrh nebyl přijat)

Vláda Stanislava Grosse

1. dubna 2005

Vyslovení nedůvěry - Hlasování vyvolala ODS v souvislosti s vládní krizí kvůli nejasným majetkovým poměrům premiéra Grosse.

78/200 (návrh nebyl přijat)

Druhá Vláda Mirka Topolánka

20. června 2007

Vyslovení nedůvěry - Iniciovala ČSSD v souvislosti s korupčními podezřeními ministra pro místní rozvoj, vicepremiéra a předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka.

97/198 (návrh nebyl přijat)

Druhá Vláda Mirka Topolánka

5. prosince 2007

Vyslovení nedůvěry - Kvůli pokračující aféře s údajnou korupcí ministra Čunka vyvolala ČSSD po necelém půlroce další hlasování o nedůvěře.

97/198 (návrh nebyl přijat)

Druhá Vláda Mirka Topolánka

30. dubna 2008

Vyslovení nedůvěry - Návrh iniciovala ČSSD pro nesouhlas s vládní politikou, mimo jiné kvůli smlouvě s USA o umístění radarové základny v Brdech.

98/199 (návrh nebyl přijat)

Druhá vláda Mirka Topolánka

22. října 2008

Vyslovení nedůvěry - Po aférách Jana Moravy a Vlastimila Tlustého z ODS a po konfliktu Strany zelených s Olgou Zubovou a Věrou Jakoubkovou vyvolala ČSSD další hlasování.

96/196 (návrh nebyl přijat)

Druhá vláda Mirka Topolánka

24. bžezna 2009

Vyslovení nedůvěry - Po lednových personálních změnách ve vládě iniciovala ČSSD Jiřího Paroubka návrh během českého předsednictví v EU.

101/197 (Sněmovna vyslovila vládě nedůvěru a ta podala demisi.)

Vláda Petra Nečase

21. prosince 2010

Vyslovení nedůvěry - Návrh podali opoziční sociální demokraté v souvislosti s korupční kauzou na ministerstvu životního prostředí a SFŽP.

80/193 (návrh nebyl přijat)

Vláda Petra Nečase

26. dubna 2011

Vyslovení nedůvěry - Návrh iniciovala opoziční ČSSD kvůli aférám spojeným s některými členy vlády a vládní krizi.

84/198 (návrh nebyl přijat)

Vláda Petra Nečase

20. března 2012

Vyslovení nedůvěry - Opozice požadovala odchod vlády v souvislosti s jejími reformami a úspornými opatřeními.

85/198 (návrh nebyl přijat)

Vláda Petra Nečase

27. dubna 2012

Žádost o důvěru - Vláda požádala o důvěru poté, co z koalice odešly Věci veřejné. Na podpoře se dohodla s částí jejich členů kolem vicepremiérky Karolíny Peake, která posléze založila novou stranu LIDEM jako součást vládní koalice.

105/198 (získala důvěru)

Vláda Petra Nečase

18. července 2012

Vyslovení nedůvěry - Opozice požádala o vyslovení nedůvěry kvůli možnému ovlivňování vyšetřování kauzy nákupu letatel CASA ze strany členů vlády i kvůli rozpočtové politice vlády.

89/178 (návrh nebyl přijat)

Vláda Petra Nečase

7. listopadu 2012

Zákon spjatý s vyslovením důvěry - Dne 5. září sněmovna neschválila vládní „stabilizační balíček“ vrácený senátem mimo jiné kvůli odmítavým hlasům šesti poslanců ODS. Vláda ihned předložila týž návrh znovu a spojila s ním žádost o vyslovení důvěry.

101/195 (Návrh zákona byl přijat s vyslovením důvěry)

Vláda Petra Nečase

17. ledna 2013

Vyslovení nedůvěry - Opozice si vyžádala hlasování kvůli kontroverzní amnestii prezidenta Václava Klause, kterou spolupodepsal premiér Nečas.

92/189 (návrh nebyl přijat)

Zdroj tabulky

Tomio Okamura

Tomio Okamura

Ten návod je prosím vás úplně jednoduchý, můžeme se podívat i do zahraničí, můj návrh je, aby soudci pravidelně například jednou za 5 let veřejně obhajovali mandát.

Chápání výroku senátora Okamury se může různit. Pokud "mandátem" myslel soudcovský mandát obecně, toto nemůžeme potvrdit, protože se nám nepodařilo najít zemi, kde by soudci byli jmenováni jen na dobu určitou a poté museli znovu obhajovat že jsou pro soudcovskou funkci způsobilí.

Pokud je však mandátem myšleno přidělení k určitému soudu, pak toto funguje například u Nejvyššího soudu státu Wisconsin, USA, kde se soudci ucházejí o desetiletý mandát v obecných volbách.

Na dobu určitou jsou také jmenování soudci specializovaných soudů, například Evropského soudu pro lidská práva (9 let), některých specializovaných amerických soudů nebo třeba českého Ústavního soudu.

V některých zemích navíc existuje institut tzv. laických soudců, kteří jsou jmenováni na dobu určitou. Tento institut najdeme například v Německu.

Tomio Okamura

Tomio Okamura

Aby byla po vzoru mnohých západních zemí v Čechách zvláštní malá řekl bych taková pružná instituce, která by přehodnocovala právě ty soudní rozsudky, úplně mimo soudní moc, to je zcela běžné i v mnoha západních zemích.

Výrok označujeme, jako neověřitelný, a to i přesto, že ve standardních demokraciích západního typu neexistuje instituce stojící mimo soudní moc, která by měla právo "přehodnocovat" (tedy měnit) soudní rozsudky. K charakteristikám jednotlivých systémů soudní moci v zemích EU viz např.

zde.

Takováto instituce by v českém případě byla v rozporu s článkem 90 Ústavy ČR, kde je uvedeno "Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.

Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy."

Z kontextu debaty je však zřejmé, že senátor Okamura má pravděpodobně na mysli spíše instituci sloužící ke kritické reflexi soudní moci a jednotlivých nespravedlivých rozsudků známou jako tzv.

court of the last resort– soud

posledního odvolání.

Původně to byla organizace založená na konci 40. let duchovním otcem

Perryho Masona, známým americkým právníkem a spisovatelem Erle Stanley

Gardnerem. Zabývala se případy nespravedlivých procesů v USA. V

roce 1968 k tomu i u nás vyšel překlad jeho stejnojmenné knihy. Po

jeho vzoru takové tribunály vznikají čas od času i v jiných státech

(nedávno např. v Indii). Jejich členy jsou kromě právníků (zejména

bývalých soudců

) i významné osobnosti, které se chtějí v této oblasti

angažovat, a cestou obvykle nezávislých novinářů upozorňovat na soudní

přehmaty apod.

V případě České republiky se této formě činnosti

blíží např. spolek Šalomoun.

Tomio Okamura

Tomio Okamura

Hlavně, aby to bylo nezávislé, aby soudci nerozhodovali vzájemně o soudcích, jako je tomu teď, to je přeci ten problém, že když soudce třeba má průtahy ve 100 třeba soudních případech, zničí životy 100 lidem, tak nejvyšším postihem, který on dostává od Soudcovské unie, je například snížení svého 70tisícového platu o 5 % na půl roku

Na základě zákona č. 6/2002 Sb., zákona č. 7/2002 Sb., zákona č. 236/1995 Sb., sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí a zprávy serveru iDnes.cz Ministr hrozí až čtrnácti soudcům kárným řízením kvůli průtahům" hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Platová základna soudce činí od 1. června 2012 dle sdělení MPSV 57 222,50 Kč. Platy soudců dále ošetřuje zákon č. 236/1995 Sb., ve své třetí části nazvané „náležitosti soudců", která ošetřuje platové koeficienty, náhrady výdajů atp. Teoreticky je tedy možné, aby některý konkrétní soudce měl plat pohybující se kolem sedmdesáti tisíc.

Dle zákona o řízení ve věcech soudců a státních zástupců (zákon č. 7/2002 Sb.,) je kárným soudem Nejvyšší správní soud a Soudcovská unie jako profesní organizace v tomto směru tedy nemá pravomoci.

Zákon o soudech a soudcích (zákon č. 6/2002 Sb.,) hovoří takto:

§ 87 Kárné provinění

(1) Kárným proviněním soudce je zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.

(2) Kárným proviněním předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu je též zaviněné porušení povinností spojených s funkcí předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu.

Ze zprávy serveru iDnes.cz „Ministr hrozí až čtrnácti soudcům kárným řízením kvůli průtahům" vyplývá, že do oblasti kárných provinění můžou spadat i průtahy způsobené soudci.

Paragrafy 88 a 88a pak poskytují celou škálu možných trestů:

§ 88 Kárná opatření

(1) Za kárné provinění podle § 87 odst. 1 lze uložit soudci podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření:

a) důtku,

b) snížení platu až o 30 % na dobu nejvíce 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se soudce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 2 let,

c) odvolání z funkce předsedy senátu,

d) odvolání z funkce soudce.

„(2) Za kárné provinění podle § 87 odst. 2 lze uložit předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření:

a) důtku,

b) odnětí zvýšení platového koeficientu za výkon funkce předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu na dobu nejvíce 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 2 let,

c) snížení platu až o 30 % na dobu nejvíce 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 2 let,

d) odvolání z funkce předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu.

(3) Od uložení kárného opatření lze upustit, jestliže projednání kárného provinění je postačující.

(4) Za více kárných provinění téhož soudce, předsedy soudu, místopředsedy soudu nebo předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, projednaných ve společném řízení, se uloží kárné opatření podle ustanovení vztahujícího se na kárné provinění nejpřísněji postižitelné.

(5) Kárné opatření podle odstavce 1 písm. b) a odstavce 2 písm. b) a c) se vůči kárně postiženému soudci nebo předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu uplatní od prvního dne měsíce následujícího po dni právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření.

§ 88a

Drobné nedostatky v práci nebo drobné poklesky v chování může orgán státní správy soudů, který je oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení, vyřídit tím, že je soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu vytkne, je-li to postačující.

V paragrafu 91 se pak píše:

Soudce je nezpůsobilý vykonávat soudcovskou funkci, jestliže

c) byl v posledních 5 letech před podáním návrhu na zahájení řízení o způsobilosti soudce vykonávat svou funkci nejméně třikrát pravomocně uznán vinným kárným proviněním, jestliže tato skutečnost zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání v soudcovské funkci.

Tomio Okamura

Tomio Okamura

Třeba vidím paní Parkanovou, bývalou ministryni obrany, která, ať svým přímým zaviněním či nepřímým jako ministryně obrany nechala předražit zakázku na letouny CASA o tři čtvrtě miliardy korun z našich veřejných peněz, tak to by se v přímé demokracii nikdy nemohlo stát, aby tato poslankyně ještě seděla v Poslanecké sněmovně a dál brala plat z veřejných peněz.

Výrok Tomia Okamury hodnotíme na základě informací z Poslanecké sněmovny a zpravodajských článků jako zavádějící. Vlasta Parkanová je opravdu v současné době poslankyní (od 29. května 2010) zvolenou za kandidátku TOP 09, kauza ohledně letounů CASA však stále není uzavřena a její role je stále předmětem vyšetřování. Nákup nových armádních dopravních letounů CASA byl podepsán dne 7. května 2009 za bývalé vlády Mirka Topolánka. Česká republika za tyto letouny zaplatila celkem 3,6 miliardy Kč. Na základě vypracovaného znaleckého posudku od firmy American Appraisal měla být zakázka předražena celkem o 658 milionů Kč. Do uvedeného údaje tři čtvrtě miliardy, který uvádí Tomio Okamura, tedy chybí ještě 92 milionů. Podle kritiků této analýzy není možné objektivně cenu této zakázky odhadnout, a to z důvodu neúplných informací (kvůli utajení) a neobvyklosti zakázky. Společnost Omnipol také vyzvala k zveřejnění úplného znění této analýzy. Vlasta Parkanová je, jako bývalá ministryně obrany, v souvislosti s nákupem letadel CASA obviněna z trestných činů " zneužití pravomoci veřejného činitele a porušení povinnosti při správě cizího majetku ". Obviněn byl také bývalý šéf resortní sekce vyzbrojování Jiří Staněk. Ačkoliv Poslanecká sněmovna Vlastu Parkanovou dne 11. července 2012 vydala k trestnímu stíhání, nelze na základě tohoto kroku definitivně určit míru přímého či nepřímého zavinění poslankyně Parkanové. Vlasta Parkanová čelí sice obvinění, ale doposud nebyl vydán pravomocný rozsudek a vyšetřování této kauzy není stále u konce. Část výroku s vyjádřením o přímé demokracii pod faktické výroky nespadá, jde o spekulaci senátora Okamury, a není proto součástí našeho hodnocení.

Tomio Okamura

Tomio Okamura

Podívejme se, vždyť většina lidí ani nepovažuje Českou republiku za takové to svoje dítě, které milují.

Ačkoliv není jasné, z jakého faktického podkladu Tomio Okamura vychází, na základě nejnovějších výsledků průzkumu agentury STEM zabývající se dlouhodobým vztahem hrdosti českých občanů k jejich občanství hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Dle informací ze zpravodajského serveru Lidových novin česká národní hrdost roste. Tato zpráva vychází z výsledku průzkumu agentury STEM z 23. listopadu 2012, na základě které je téměř tři čtvrtina Čechů hrdá na své občanství. Graf, uvedený na stránkách iDnes.cz, který znázorňuje vývoj výsledků od března roku 1998 až do dubna roku 2011, sice končí sestupujícími hodnotami, nejnovější data by ale tento trend zvrátila. Jak je patrné z grafu, mezi lety 1998 a 2011 se podíl lidí pyšných na své občanství pohyboval mezi 66 až 85 %, začátkem roku 2012 podíl dokonce klesl na historické minimum 61 %. Na základě nejnovějších výsledků však nejnovější hodnota činí téměř 71 %. Pro doplnění ještě uvádíme informaci ze serveru Lidových novin, že kladný vztah k českému občanství vyjadřují většinou vysokoškolsky vzdělaní lidé do věku 29 let, kteří jsou zároveň příznivci pravicových stran.

Tomio Okamura

Tomio Okamura

60 % lidí nejde ani k volbám.

Výrok hodnotíme na základě informací z webu volby.cz jako zavádějící, neboť volební účast/resp. neúčast v této výši neplatí pro všechny volby, které se v ČR konají.

Volební účast v prezidentských volbách 2013 byla v 1.kole 61% a ve 2.kole 59%.

Účast ve volbách do do Poslanecké Sněmovny také překračovala ve výroku uvedenou 40% účast.

Volby do PS

1996

1998

2002

2006

2010

Účast v %

76

74

58

64

62

Výjimkou, která potvrzuje výrok Okamury jsou senátní volby a krajské volby, které jsou dlouhodobě typické svou nízkou účastí.

Volby do Senátu

1996

1998

2000

20022004

2006

20082010

2012

1.kolo

35

42

33

2428

42

39

44342.kolo

30

20

213218

20

29

2418

Krajské volby

200020042008

2012

Účast v %

33

29

40

36

Volby do Evropského parlamentu měly v roce 2004 účast jen 28% a v roce 2009 také 28%. Výrok Tomia Okamury je tedy platný pro volby senátní, krajské a volby do Evropského parlamentu. V případě voleb do PS a prezidentské volby jeho výrok neplatí. Dopouští se tak značné generalizace a jeho výrok je tak hodnocen jako zavádějící.

Tomio Okamura

Tomio Okamura

Samozřejmě já jsem s písemnými návrhy svých zákonů, to znamená zákon o referendu, zákon o povinnosti hospodařit s péčí řádného hospodáře pro ministry a další veřejné činitele, zákon o zákazu hracích automatů, zákon co se týče, novela zákona o exekutorech a podobně. Já jsem písemně obešel vybrané vlivné senátory, a dokonce i poslance v Poslanecké sněmovně a nenašel jsem většinovou podporu.

Výrok označujeme za neověřitelný, a to s ohledem na absenci jiných dostupných zdrojů nežli samotných prohlášení senátora Okamury (dále taktéž např. zde či zde) referujících o jeho činnosti a snaze o získání podpory pro uvedené návrhy. Dohledat nelze rovněž ani jejich zmíněnou písemnou podobu.

Tomio Okamura

Tomio Okamura

Pro mě byl výsledek voleb do Senátu velkým zklamáním v tom, že si lidé navolili Senát opět tak, že většinu má strana dosavadního establishmentu, jejíž členové byli například Stanislav Gross a další, a tím pádem, když má většinu jedna strana v Senátu (..)

Považujeme-li za strany dosavadního (myšleno od vzniku samostatné České republiky v roce 1993) establishmentu ty, které v posledních 20 letech získaly premiérský post (ČSSD a ODS), nebo i v širším smyslu všechny parlamentní strany s účastí na vládě, pak je Okamurův výrok bezpochyby pravdivý.

I pouze v případě ČSSD, jako strany dosavadního establishmentu, hovoří výsledky senátních voleb z podzimu 2012 jasně. Soutěžilo se o třetinu (27) senátních křesel, z nichž ČSSD získala celkem 13. To znamená, že posílila svůj senátní klub na 45 členů (včetně 5 bez politické příslušnosti) z celkových 81 senátorů a má tak nyní většinu v horní komoře.

Stanislav Gross byl skutečně členem ČSSD a krátce dokonce premiérem.