Zelená nafta? - Miroslav Kalousek; Je kontrola NKÚ efektivni? - Vojtěch Filip

Výrok ministra financí Kalouska hodnotíme jako pravdivý.

Dle oficiálních informací (fr.) existuje ve Francii v některých odvětvích institut tzv. minimální služby ("le service minimum") již od konce 70. let 20. století. Minimální služba je zakotvena v zákonech, které podrobně upravují ústavní právo zaměstnanců na stávku a jejím cílem je zajistit provoz strategických činností v období stávky. V roce 1979 byl tento institut zaveden v audiovizuálním průmyslu a vztahoval se na veřejná média (France Télévisions a Radio France). V roce 1980 byla uzákoněna minimální služba pro jaderný průmysl, v roce 1984 pro letovou kontrolu a v roce 2008 pro některé typy pozemní dopravy a základní a mateřské školy.

Přestože část výroku týkající se samotného zrušení "zelené nafty" je pravdivá, její doplnění odkazující na časový úsek "řady let" (tuto skutečnost definujeme jako dobu delší než dva roky) je v tomto ohledu nepřesné, neboť k faktickému zrušení zelené nafty došlo k 1. lednu loňského roku. V žádném případě tedy nemůžeme hovořit o časovém horizontu "řady let", a proto hodnotíme výrok jako zavádějící.

Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů uvádí následující informace: "Podle sdělení MZe SR byla podpora tzv. "zelené nafty" ze strany státu zrušena zákonem č. 492/2010 Sb., který nabyl účinnosti ke dni 1. ledna 2011. Do této doby platila na SK pro minerální oleje spotřebované v zemědělské výrobě snížená daň ve výši 225,71 EUR /1 000 l, což představuje míru podpory 53 % (původně podpora notifikována EK s platností do 2012)."

Obdobné informace uvádí též deník SME.sk, odkaz na konkrétní podobu vládního návrhu zákona naleznete zde (pdf.) (pozn.na Slovensku je zelená nafta pro její umělé zabarvení nazývána "červená nafta").Vzhledem k tomu, že se tedy nejedná o řadu (2 a více) let, hodnotíme výrok jako závádějící.

Problematika rozpočtové kázně organizačních složek státu je upravena Zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. V souvislosti s novelizací Zákona č. 280/2009Sb., daňový řád, která nabyla své účinnosti k 1.1. 2011, byl rovněž upraven také výše zmíněný Zákon č. 218/2000 Sb. (v novele se jedná o ČÁST sedmou - Změna rozpočtových pravidel). Pro naše hodnocení je nejdůležitější změna úpravy v § 44a odst. 9, kde se slovo “Ministerstvo” nahrazuje slovy “Generální finanční ředitelství". Takto upravené znění Zákona č. 218/2000 Sb., tedy v § 44a odst. 9 konstatuje, že: "Generální finanční ředitelství může z důvodů hodných zvláštního zřetele zcela nebo zčásti prominout odvod za porušení rozpočtové kázně nebo penále za prodlení s ním."

Z uvedených informací rovněž vyplývá, že před nabytím účinnosti této novely mohlo odvod (pokutu) za nedodržení rozpočtové kázně organizační složce státu (v tomto případě se jedná o Krajský soud v Brně) odpustit ministerstvo financí.

Výrok poslance Filipa je nepravdivý, neboť jak podle samotného podniku, tak i podle NKÚ byly Lesy ČR v zisku již dříve.

K otázce hospodaření Lesů ČR vydal data samotný podnik. Z nich vyplývá, že je dlouhodobě ziskový, nejen až od roku 2010, jak tvrdí poslanec Filip. V poslední době však bylo hospodaření Lesů ČR předmětem kritiky a to např. ze strany NKÚ, který zde provedl kontrolu. Přesto, že zde obsažená data nejsou zcela identická, podle závěrečné zprávy NKÚ Lesy ČR hospodaří se ziskem, a to nejpozději od roku 2008 (zpráva NKÚ (.pdf) - s. 7; Tabulka č.2 Výsledky hospodaření Lesů ČR za roky 2008 - 2010). NKÚ k tomu dodává, že: " Výsledkem hospodaření Lesů ČR byl v kontrolovaném období (2008 - 2010) zisk, kterého bylo dosaženo zejména zvýšenými tržbami z prodeje dříví, vyššími výnosy z prodeje dlouhodobého majetku a snížením některých nákladů".

Ať již tedy budeme brát za relevantní hospodaření podniku Lesy ČR ze strany samotnému podniku, či ze strany NKÚ, je zřejmé, že tento subjekt byl v zisku již dříve, než uvádí předseda Filip. Proto je jeho výrok nepravdivý.

Výrok poslance Filipa je neověřitelný, neboť nejsou k dispozici veřejná data, která by jeho tvrzení podpořila/vyvrátila.

Novela Ústavy České republiky, která řeší otázku působnost Nejvyššího kontrolního úřadu byla Poslanecké sněmovně doručena dne 9. května 2011 a prošla již 1. čtením. (Historie návrhu (.pdf) popsána zde). Byla postoupena k projednání do sněmovního kontrolního, ústavněprávního výboru a výboru pro veřejnou správu a rozvoj (Sněmovní tisk 351 a 352).

Na 36. schůzi sněmovny byly navrženy zmíněné tisky (351 a 352) k projednání, nicméně ve schváleném programu schůze již absentují (bod 6 a 7). Na právě probíhající 38. schůzi sněmovny byly tyto body navrženy k projednání. Ovšem ve schváleném programu schůze opět absentují.

Poslanecká sněmovna nemá na svých internetových stránkách zveřejněny stenoprotokoly z jednání o programu jednotlivých schůzí, tudíž nelze přesně určit důvod, proč se Sněmovní tisky 351 a 352 nedostaly na pořad jednání.

Co se týká možného protahování projednávání zákona ve výborech, např. v ústavněprávním výboru byl návrh poprvé projednáván 5. října 2011, kdy však bylo navrženo (poslanci Tejc a Polčák) odložení dalšího projednávání. Výbor doporučil schválení zákonů až na svém zasedání 1. prosince 2011. Opět je třeba dodat, že ani zmíněný výbor neposkytuje kompletní informace o svém jednání, a je tudíž fakticky nemožné přesně postihnout případné důvody protahování projednávání zmíněných návrhů.

Výrok ministra Kalouska je vzhledem k dohledaným faktům pravdivý.

V zákonu o spotřebních daních (353/2003 Sb.,) se v paragrafu 57, bod 1 uvádí, že "nárok na vrácení daně vzniká právnickým a fyzickým osobám provozujícím zemědělskou prvovýrobu, které nakoupily minerální oleje...za cenu obsahující daň nebo tyto výrobky samy vyrobily a prokazatelně je použily pro zemědělskou prvovýrobu." Jak je dále ze zákona patrné, zemědělcům se vrací část spotřební daně, a to po prokázání nákupu těchto minerálních olejů využitých v zemědělství.

Dále o problému tzv. zelené nafty píše (.doc) samotné ministerstvo financí, kdy překládá vládě argumenty, že: " zrušením zelené nafty je sledováno odstranění distorzní daňové úlevy, kdy jedné skupině podnikatelů (myšleni zemědělci) je poskytováno zvýhodnění oproti ostatním skupinám podnikatelů".

Výrok je nepravdivý, jelikož zelená nafta byla zavedena až v roce 2000.

Tzv. vratka ze zelené daně (právně vracení daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro zemědělskou prvovýrobu) upravuje § 57 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění předchozích předpisů od roku 2000. Zákon je tedy platný a účinný od roku 2000. Pokud tedy chápeme ministrova slova o "existenci" zelené nafty jako zavedení této daňové výjimky do českého legislativního prostředí, jsou jeho slova nepravdivá.

Na vývoj objemu vratky spotřební daně mezi lety 2000 až 2008 se můžete podívat zde (.pdf, str. 5).

Výrok ministra Kalouska hodnotíme podle údajů portálu Euroskop.cz za pravdivý.

Podmínky vyjednané před vstupem do Evropské unie přiznávaly zemědělcům z tzv. nových členských států nižší přímé platby oproti stávajícím členům. V prvním roce členství obdrželi 25 % přímých plateb, přičemž výše dotací byla postupně zvyšována, a to do roku 2007 o 5 % meziročně, následně o 10 %. Výše plateb tedy bude skutečně do roku 2013 srovnaná. Mezitím nové členské státy mohou tyto rozdíly dorovnávat z vlastních zdrojů prostřednictvím tzv. národních doplňkových plateb (top-up plateb) až do výše 30 % nad stanovenou hodnotu, nemohou ale převýšit 100 %.

GRAF - Podíl přímých plateb a doplňkových plateb v ČR 2004-2013 (zdroj: Evropská komise podle Euroskop.cz)

Výrok ministra Kalouska je pravdivý. Jeho tvrzení dokládají zjištění Eurostatu, Českomoravského svazu soukromých zemědělců a Asociace soukromého zemědělství ČR.

Podle Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů mají Rakousko i Německo v současnosti tzv. zelenou naftu také. Je v každé zemi nastavena různě, nicméně zásada podpory zemědělské prvovýroby díky vrácením daní z minerálních olejů je totožná.

Podle statistik Eurostatu (.pdf) je srovnání České republiky, Rakouska a Německa v oblasti mzdových nákladů následující. Hodinová cena práce v eurech v roce 2011 činila v ČR 10, 5 eur, v Rakousku 29, 2 eur a v Německu 30, 1 eur.

Eurostat nabízí srovnání s Německem. Zde byla cena půdy v roce 2006 (poslední Eurostatem vydaná data) ve výši 8 909 eur za hektar. Ve stejnou dobu se pak v České republice pohybovala cena půdy na úrovni 1 625 eur za hektar. Asociace soukromého zemědělství ČR pak vydala srovnání cen půdy v některých zemích, ze kterého vyplývá, že ceny půdy v Rakousku jsou oproti českým reáliím násobně vyšší.

Tento výrok je pravdivý.

Problematika rozpočtové kázně organizačních složek státu je upravena Zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. V souvislosti s novelizací Zákona č. 280/2009Sb., daňový řád, která nabyla své účinnosti k 1.1. 2011, byl rovněž upraven také výše zmíněný Zákon č. 218/2000 Sb. (v novele se jedná o ČÁST sedmou - Změna rozpočtových pravidel). Pro naše hodnocení je nejdůležitější změna úpravy v § 44a odst. 9, kde se slovo “Ministerstvo” nahrazuje slovy “Generální finanční ředitelství". Takto upravené znění Zákona č. 218/2000 Sb., tedy v § 44a odst. 9 konstatuje, že: "Generální finanční ředitelství může z důvodů hodných zvláštního zřetele zcela nebo zčásti prominout odvod za porušení rozpočtové kázně nebo penále za prodlení s ním."

Z uvedených informací tedy jednoznačně vyplývá, že možnost upravit či zmírnit sankci udělenou organizační složce státu (v tomto případě se jedná o krajský soud) má od 1.1. 2011 pouze Generální finanční ředitelství.

Výrok ministra Kalouska je pravdivý, neboť jej dokladuje jak Ministerstvo spravedlnosti ČR, tak sám zmíněný Pavel Němec.

Česká televize dne 14. července 2009 informovala o této kauze. V této informaci je obsaženo, že exministr spravedlnosti Pavel Němec sám říká, že: " ...já jsem ministr, který prosadil tuto krásnou stavbu ".

Základy tohoto projektu byly položeny za vlády Vladimíra Špidly v roce 2003. Konkrétně šlo o usnesení přijaté 31. března 2003. Celou podobu a realizaci projektu mapuje také NKÚ (.pdf).

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Ze zprávy (.pdf) Nejvyššího správního úřadu zabývající se problematikou výstavby Brněnského justičního areálu (paláce) vyplývá, že jeho výstavba byla uskutečněna v rámci programu nazvaného „Rozvoj a obnova materiálně technické základny regionálních složek justice“. Vláda tento program schválila dne 31. března 2003 svým usnesením č. 315, což bylo za vlády Vladimíra Špidly, které Miroslav Kalousek opravdu členem nebyl.

Výrok ministra Kalouska hodnotíme na základě platné legislativy jako pravdivý.

Ústava České republiky v Hlavě čtvrté, článku 82, bodu 1 uvádí: " Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat". Argument na nestrannost soudců byl použit např. při pokusu o snížení platů ve veřejné správě (i soudcům), což s poukazem na protiústavnost zrušil Ústavní soud.

Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (.pdf) v hlavě 3, díl 1, část státní správy soudů říká, že "...Úkolem státní správy soudů je vytvářet soudům podmínky k řádnému výkonu soudnictví, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné a dohlížet způsobem a v mezích tímto zákonem stanovených na řádné plnění úkolům soudům svěřených". Výrok ministra Kalouska je tak pravdivý, neboť podle zákona o soudech a soudcích je nutné ze strany státní správy soudů (a centrálním orgánem je v tomto případě ministerstvo) vytvářet i příznivé finanční a hospodářské podmínky pro výkon nezávislého soudního rozhodování.

Není úplně jasné, k čemu degresivitu či progresivitu Vojtěch Filip vztahuje. V ekonomické teorii se hovoří o progresivním, resp. degresivním státním rozpočtu, pokud struktura státního rozpočtu (tedy nastavení příjmů a výdajů) příspívá k redistribuci prostředků od nižších příjmových kategorií k těm vyšším, resp. od vyšších k nižším. V případě progresivního státního rozpočtu se tedy míra nerovností ve společnosti snižuje, v případě degresivního je tomu naopak (viz. první dva odstavce úvodu dostupné odborné publikace Klazara a Slintákové (.pdf)).

Informaci, zda je současný státní rozpočet progresivní a degresivní nelze ve veřejném prostoru dohledat. Pro zajímavost lze pouze odkázat na část výborně hodnocené kvalifikační práce Jany Látalové z VŠE z roku 2012, která obdržela druhé místo ve finále soutěže děkana Národohospodářské fakulty VŠE o nejlepší magisterskou práci roku 2011 a analyzovala dopady zdanění a veřejných výdajů (obou stran státního rozpočtu, každé zvlášť) na rozdělení příjmů jedinců (domácností). V závěru Látalová konstatovala, že současné nastavení daňových úlev je degresivní, tzn., že vysokopříjmové skupiny mají větší možnost více snížit základ daně nežli středněpříjmové skupiny a nastavení sociálního systému je spíše progresivní, jelikož sociální transfery jsou zaměřeny zejména na 20 % nejchudších domácností.

Otázkou je však dopad celkové struktury státního rozpočtu na rozdělení příjmů ve společnosti. Nelze dohledat aktuální analýzu na toto téma, proto hodnotíme výrok Vojtěcha Filipa jako neověřitelný.

Bohužel informace a aktuální analýzy, které by potvrzovaly či vyvracely informaci o degresivním státním rozpočtu Dánska v počátcích krize nelze ve veřejně dostupných zdrojích dohledat. Proto hodnotíme výrok Vojtěcha Filipa jako neověřitelný.

Na základě statistiky Eurostatu označujeme tento výrok za pravdivý.

Z dokumentu (.pdf), který vydal Eurostat 24. dubna 2012 vyplývá, že průměrná hodinová mzda českého pracovníka je 10,5 € (cca. 258 Kč), čímž se řadíme na devátou příčku od konce před Bulharsko, Rumunsko, pobaltské státy, Polsko, Maďarsko a Slovensko. Průměr EU se pohybuje okolo 23,1 € (cca. 567 Kč).

Oba zmíněné návrhy mají skutečně obsaženu účinnost k 1. lednu 2012. Výrok poslance Filipa je tak pravdivý. Novela ústavního zákona (směrem k NKÚ) - účinnost 1. ledna 2012 - článek II. Zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu - účinnost 1. ledna 2012 - článek II.

Výrok Vojtěcha Filipa je nepravdivý, neboť podle dostupných záznamů z Poslanecké sněmovny v roce 1998 nenavrhoval (či spolunavrhoval) takovou legislativní změnu, která by vedla k posílení pravomocí NKÚ, jak o tom mluví.

Vojtěch Filip mluví o článku 97 Ústavy, jehož změna je nyní projednávána sněmovnou. Zmiňuje-li poslanec Filip rok 1998, v tomto případě připadají v úvahu 2 volební období, v nichž působil jako poslanec v Poslanecké sněmovně (1996 - 1998 a 1998 - 2002; v roce 1998 proběhy parlamentní volby). Ovšem v roce 1998 (v obou částech podle volebního období) Vojtěch Filip nebyl spolu/předkladatelem takové změny, o níž mluví ve svém výroku (období do voleb - období po volbách).

Parlamentní institut také vydal přehled (.pdf) všech návrhů na změnu Ústavy od roku 1992 do doby schválení tzv. Lisabonské smlouvy. Z tohoto přehledu (po analýze poslancem Filipem zmíněného období) vyplývá, že jím skutečně nebyla navrhována taková změna Ústavy, o níž mluví.