Demagog.cz

Lubomír Zaorálek

Lubomír Zaorálek (ČSSD)

  • 140
  • 20
  • 15
  • 35

Výroky

Lubomír Zaorálek

Lubomír Zaorálek

Já si myslím, že je nepravdivá ta teze, že tady v této zemi nějaká relevantní část lidí se vzhlíží v Číně nebo nějakých východních impériích, to si myslím prostě, že pravda není.
Otázky Václava Moravce, 22. září 2019

Českých politiků, jejichž vztah k Číně se dá interpretovat slovem „vzhlíží“, skutečně není mnoho. Kromě strany KSČM, která má 15 poslanců, je to i prezident Zeman.

skrýt celé odůvodnění

Uvedený výrok je třeba zasadit do kontextu. Lubomír Zaorálek v rozhovoru reaguje na slova moderátora Moravce. Ten v jedné z předchozích otázek říká, že sociolog „Tomáš Lebeda také mluví o tom, že významná část politické reprezentace, včetně nejvyšších ústavních činitelů obdivují model demokracie asijské. To znamená zajištění ekonomické solidarity, ale přitom omezování lidských práv“. Debata ve studiu se točí kolem Číny a sympatií části českých politiků k ní.

Rok 2013 lze označit jako rok restartu česko-čínských vztahů (.pdf, str. 236). Došlo ke změně vládní politiky v souvislosti s nástupem nové vlády Jiřího Rusnoka a nového prezidenta Miloše Zemana. V listopadu 2013 premiér Rusnok přijal delegaci generálního tajemníka Sekretariátu spolupráce mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy pana Song Tao. Po tomto setkání uvedl: „Jsme na začátku úplně nové etapy vzájemných a živých kontaktů mezi oběma zeměmi a také v rámci evropsko-čínských vztahů. Dovolím si říct, že se jedná o restart vzájemné spolupráce.“

Velkým propagátorem posílení našich vztahů s Čínou je prezident Zeman. Čínu navštěvuje téměř každoročně (2014, 201520172018 a 2019). Pronesl také řadu veřejných výroků týkajících se Číny. Například v roce 2014 v rozhovoru pro čínskou státní televizi CCTV (video od 00:18) řekl, že „nebudeme poučovat jiné, jak mají vést tržní ekonomiku ani rozhodovat o lidských právech atd. Naopak, my se pokusíme učit. A já jsem přijel do Číny, abych se od Číny učil, jak zvýšit hospodářský růst, jak stabilizovat společnost“. Když v roce 2018 vydal Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) varování před používáním softwaru i hardwaru čínských společností Huawei a ZTE s tím, že se jedná o bezpečnostní hrozbu, komentoval tento spor Zeman slovy: „Uvnitř Evropy je takový vzteklý červený kousek, to je země, která je proti Huawei.“ Miloše Zemana podpořil v jeho stanovisku v uvedeném sporu například i šéf komunistů Vojtěch Filip. Na adresu NÚKIB uvedl, že „jde skutečně o to, že naši úředníci se chovají jako zaměstnanci jedné soukromé firmy v konkurenčním sporu“.

V roce 2016 Česko navštívil na pozvání prezidenta Zemana čínský prezident Si Ťin-pching. Došlo k podpisu dohody o strategickém partnerství. „Česká republika má zájem vybudovat s Čínou strategické partnerství, podobné jako je mezi Čínou a Německem, Francií nebo Velkou Británií,“ uvedl tehdejší předseda vlády Bohuslav Sobotka. Propagátorem tohoto partnerství je také sám Lubomír Zaorálek, u kterého můžeme nalézt také řadu výroků, v nichž vyzývá k větší spolupráci s Čínou. Například při své pracovní cestě do Číny v roce 2014 uvedl, že „obnovení dialogu na vysoké úrovni vedeného na základě důvěry a porozumění umožní naplno využít potenciál, který spolupráce mezi oběma zeměmi nabízí. Máme zájem o čínské investory, turisty, studenty i vědce. Naopak Číně chceme nabídnout pokročilé technologie a moderní průmysl“. V závěru této cesty pak se svým čínským protějškem Wang I podepsali společné prohlášení, v němž „Česká republika nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě“.

Kladný vztah k Číně má i KSČM. Například na sněmovním semináři v roce 2016 její předseda mimo jiné uvedl: „Pod vedením Komunistické strany Číny celá země vzkvétá a úspěšně buduje novou společnost.“ KSČM má také velmi dobré vztahy s Komunistickou stranou Číny, s níž pořádá pravidelná mezistranická jednání. V květnu 2018 pak předseda strany na konferenci v čínském Šen-čenu prohlásil: „Díky svému vlastnímu úsilí se KS Číny projevila nejen jako strana, která obstála ve zkoušce historie, ale také strana, která dosáhla obrovských úspěchů v praxi. Během 40 let reforem a otevírání se rovněž stala vlivnou silou mezinárodní politiky, silou přispívající svou moudrostí k novému globálnímu vládnutí.“

U ostatních stran či hnutí jsme žádná vyjádření, která by mohla být vykládána jako vzhlížení k Číně, nedohledali. Můžeme tedy uzavřít, že na české politické scéně skutečně naprostá většina politiků Čínu neadoruje. Jinými slovy, je pravdou, že pouze relativně malé množství českých vrcholných politiků k Číně vzhlíží. Konkrétně je to prezident Zeman a strana KSČM, která momentálně drží 15 z 200 poslaneckých mandátů.

Lubomír Zaorálek

Lubomír Zaorálek

Já jsem tam totiž dával stejný rozhovor (čínské televizi, pozn. Demagog.cz), ale myslím si, že obezřetněji. Protože to bylo tři čtvrtě hodiny v angličtině, to není legrace jako. Otázky Václava Moravce, 22. září 2019

Lubomír Zaorálek navštívil Čínu jako ministr zahraničních věcí v dubnu 2014. Rozhovor, který ministr poskytl čínské státní televizi, není dohledatelný.

skrýt celé odůvodnění

Lubomír Zaorálek /ČSSD/ se stal v lednu 2014 ministrem zahraničních věcí. V dubnu navštívil hlavní město Čínské lidové republiky Peking, kde podepsal (video, 0:00) prohlášení, ve kterém bylo mimo jiné uvedeno, že Tibet je součástí Číny a že Česká republika nebude podporovat jeho nezávislost. Ministr Zaorálek před svou návštěvou v Číně uvedl, že je nutné, abychom pracovali na zlepšení česko-čínských vztahů, protože Čína má a bude mít ve světě významné ekonomické postavení.

V říjnu 2014 navštívil Peking i prezident Miloš Zeman. Čínského prezidenta Si Ťin-pchinga ujistil (video, 0:48), že Česká republika uznává jak Tibet, tak Tchaj-Wan jako součásti Čínské lidové republiky: „Proto nejen já, ale nová vláda České republiky zcela jasně vyjádřila, že respektuje územní integritu Číny, že neuznává tibetskou exilovou vládu, a že se odmítáme jakýmkoliv způsobem vměšovat do vašich vnitřních záležitostí.

V rozhovoru pro čínskou státní televizi CCTV prezident Zeman mimo jiné uvedl (video, 0:45), co rozumí restartem česko-čínských vztahů: „Nevyučujeme tržní ekonomiku ani lidská práva nebo něco takového, a naopak se snažíme učit se. Já se v Číně snažím naučit, jak zvýšit ekonomický růst a stabilizovat společnost.

Lubomír Zaorálek následně v rozhovoru pro DVTV uvedl (video, 14:30), že některé výroky prezidenta Zemana v Číně nevypadaly šťastně v kontextu, ve kterém byly použity.

Rozhovor, který podle svých slov Lubomír Zaorálek poskytl čínské televizi, se nám nepodařilo dohledat, a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný. Ministru Zaorálkovi jsme napsali e-mail, ve kterém jsme se ho ptali na podrobnosti ke zmíněnému rozhovoru. Odpověď jsme zatím neobdrželi.

Lubomír Zaorálek

Lubomír Zaorálek

Před těmi pěti šesti lety, když jsme tyto vztahy navazovali a byla tam široká politická shoda, dokonce i ze strany opozice s Karlem Schwarzenbergem a dalšími. Všichni se shodli na tom, že není možné dále zamražené vztahy s Čínou, protože Čína je rozhodující v celé řadě věcí, ať se týká ekologie, budoucího průmyslu. A my jako Česko jsme v tom byli prostě černý vzadu. Vždyť Evropa přece v té době rozvíjela vztahy. Otázky Václava Moravce, 22. září 2019

Česká republika s Čínou zintenzivnila jednání a vztahy na konci roku 2013. Představitelé opozičních stran schvalovali především prohloubení obchodní spolupráce, většinou však také kritizovali podobu vztahů, kdy docházelo k ústupu od podpory Tibetu a politiky lidských práv.

skrýt celé odůvodnění

„Restart“ česko-čínských vztahů proběhl (.pdf, str. 236) v roce 2013 hlavně ze dvou důvodů. Prvním je historicky bezprecedentní zájem Čínské lidové republiky (ČLR) o střední Evropu a následný vznik fóra, zahrnující postkomunistické evropské země a Čínu, tzv. skupina 1+16. Druhým důvodem byla změna vládní politiky ČR po pádu kabinetu Petra Nečase a po nástupu Miloše Zemana do funkce hlavy státu. V listopadu 2013 premiér Rusnok přijal delegaci generálního tajemníka Sekretariátu spolupráce mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy pana Song Tao. Po tomto setkání uvedl: „Jsme na začátku úplně nové etapy vzájemných a živých kontaktů mezi oběma zeměmi a také v rámci evropsko-čínských vztahů. Dovolím si říct, že se jedná o restart vzájemné spolupráce.“

V následujícím roce došlo mezi k Českem a ČLR k několika událostem. První z nich byla pracovní cesta tehdejšího ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka do ČLR ve dnech 28. – 30. dubna 2014. „Obnovení dialogu na vysoké úrovni vedeného na základě důvěry a porozumění umožní naplno využít potenciál, který spolupráce mezi oběma zeměmi nabízí. Máme zájem o čínské investory, turisty, studenty i vědce. Naopak Číně chceme nabídnout pokročilé technologie a moderní průmysl,“ uvedl tehdy Zaorálek při ohlášení cesty. V závěru této cesty pak se svým čínským protějškem Wang I podepsali společné prohlášení, v němž „Česká republika nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě".

Ve dnech 24. – 27. října 2014 pak uskutečnil svou první prezidentskou cestu do ČLR i Miloš Zeman. Během této cesty se prezident vyjádřil k územní celistvosti ČLR: „Nejen já, ale nová vláda České republiky zcela jasně vyjádřila, že respektuje územní integritu Číny, neuznává tibetskou exilovou vládu a že se odmítáme jakýmkoli způsobem vměšovat do vašich vnitřních záležitostí." Koncem roku 2014 byla aktivní agenda českých politických kontaktů završena (.pdf, str. 277) účastí premiéra Bohuslava Sobotky na summitu regionálního formátu 1+16 v Bělehradě na úrovni předsedů vlád. Během následujících let se prezident Zeman do ČLR podíval ještě čtyřikrát – v září 2015, květnu 2017, listopadu 2018 a dubnu 2019. V březnu 2016 pak Česko navštívil i čínský prezident Si Ťin-pching, přičemž došlo k podpisu dohody o strategickém partnerství.

Česká opozice se k podobě nových česko-čínských vztahů vyjadřovala (.pdf, str. 276) kriticky. Především upozorňovala na ústup od podpory Tibetu a politiky lidských práv. Předseda ODS Petr Fiala označil za chybu oddělovat snahu o dobré ekonomické vztahy a obhajobu lidských práv. „Nejsem přesvědčen o tom, že nám pomůže v očích našich čínských partnerů nějaká zbabělá politika. Měli bychom trvat na svém a neotáčet o 180 stupňů to, co jsme dosud dělali." Miroslav Kalousek (TOP 09) k uznání Tibetu jako neoddělitelné části Číny uvedl, že: „Díky Václavu Havlovi, Karlu Schwarzenbergovi i Jiřímu Dienstbieru staršímu jsme měli ve světě mimořádnou autoritu jako země, která drží zásady a neobchoduje se svobodou a lidskými právy. Servilní vyjádření tohoto typu nám nic nepřinese a ztratíme pracně vybudovanou autoritu.“ Tomio Okamura, tehdy ještě jako předseda hnutí Úsvit, uvedl: „Nikdo z nás nezpochybňuje právo Číny na územní celistvost a jsme pro co nejlepší vztahy s Čínou. Na druhou stranu zcela zásadně prosazujeme právo národu na sebeurčení v jeho historických hranicích – už jen proto, že i naše republika na tomto principu vznikla." Miroslava Němcová (ODS) na adresu územní celistvosti a v reakci na Zaorálkovo prohlášení uvedla: „S postojem ministra zahraničí nesouhlasím. Vadí mi nejenom potlačování občanských práv Tibeťanů. Stejné výhrad mám k cílené likvidaci kulturních a duchovních tradic Tibetu."

Konkrétně Karel Schwarzenberg se k cestě ministra zahraničí Zaorálka vyjádřil těmito slovy: „Jsou lidé, kteří opustí cestu ctnosti a položí se za peníze. Bohužel to je teď česká vláda." K Zemanovu výroku o územní integritě ČLR Schwarzenberg uvedl: „Je to odchýlení od naší tradiční zahraniční politiky, kterou jsme si opravdu vydobyli dobrou pověst. To je nika, kterou Česká republika měla a bohužel ji opustí. Naše zahraniční politika už nebude ničím pozoruhodná. Zapadneme do všeobecné šedi.“ K Zemanovu výroku, který pronesl při rozhovoru s čínskou televizí o restartu vztahů a stabilizaci společnosti, se vyjádřil následovně: „Číňané opravdu na náměstí Tien-an-men před čtvrt stoletím stabilizovali společnost a výsledky jsou dodnes vidět - všichni disidenti putují do vězení. Je to stabilizace, jakou my jsme měli v nejhorší době normalizace. Pro mě je otázkou, jestli se posledními výroky prezidenta má zabývat politik, nebo lékař.“ Poslanec Marek Benda (ODS) k politice jedné Číny, tj. politice, která považuje za území Číny i Tibet i Tchaj-wan, a výše zmíněným výrokům prezidenta Zemana uvedl: „Tchaj-wan je jedním z největších investorů z Asie v České republice. Úplně zbytečně to do toho zapletl. Myslím, že je to neodpustitelné,“

Opozice kritizovala i Zemanovu účast na vojenské přehlídce v Pekingu u příležitosti 70. výročí konce války v Asii, která proběhla během jeho návštěvy v roce 2015. „Pro pana prezidenta a část ČSSD je Čína posvátná kráva. V Pekingu je velké jeviště, panu prezidentovi se tam líbí, setká se tam s významnými státníky, jako je Vladimir Putin, nebo severokorejský prezident. V této společnosti si pan prezident libuje, na západ od nás je to pro něj složitější,“ pronesl Karel Schwarzenberg na adresu prezidenta Zemana. Místopředseda ODS Martin Kupka se k prezidentově cestě uvedl: „Argumentovat ekonomickými zájmy není správné. Je třeba oddělit věcná ekonomická jednání od symbolických politických kroků, (...) Navenek působíme nejednotně. Není to pro ČR dobrá zpráva".

Samotnou obchodní spolupráci a restart vztahů však opoziční politici schvalují. Karel Schwarzenberg například v rozhovoru pro Český rozhlas souhlasí s další a hlubší obchodní spoluprácí a také uvedl: „Musíme se snažit, abychom do Číny více vyváželi, protože nepoměr našich importů a exportů s touto zemí je poměrně značný.“ Ve svém komentáři z roku 2016 na serveru Aktuálně.cz dále doplnil, že: „Nejsem nikterak proti obchodu s Čínou. Bylo by mi samozřejmě daleko milejší, kdybychom od nich méně dováželi a více vyváželi, ale jako opravdu strategickým partnerům bych dal přednost demokratickým zemím, se kterými sdílíme stejné zásady."

Vedle zmíněných komentářů Karla Schwarzenberga napsal svůj komentář o roli a obchodování s Čínou i Petr Fiala (ODS), který uvedl: „Mluvili jsme o lidských právech i o Tibetu a přitom posilovali ekonomické vztahy s ČLR. Jen český export do Číny se za posledních sedm let zdvojnásobil, ze 14 na současných 32 miliard korun. V podpoře ekonomických vztahů je potřeba pokračovat, dokonce mnohem intenzivněji než dosud, (...), proč chceme posilovat svoje ekonomické vazby z Čínou? Jsou dva hlavní důvody. Ten první je čistě ekonomický, (...), Je to pro nás výhodné! (...) Druhý důvod je také ekonomický, ale současně je i politický. Ekonomické (a nejen ekonomické) vztahy s Čínou jsou dnes ve světě nutností."

Podle tehdejší vlády se zpočátku jednalo o prohloubení vzájemné spolupráce na principech dohodnutých ve společných prohlášeních vlád České republiky a Čínské lidové republiky z let 1999 a 2005. Dalším motivačním faktorem pro obnovu vztahů bylo navázání na strategické partnerství mezi Evropskou unií a Čínou a dostat se v těchto vztazích na úroveň jiných členských zemí EU. „Česká republika má zájem vybudovat s Čínou strategické partnerství, podobné jako je mezi Čínou a Německem, Francií nebo Velkou Británií,uvedl tehdejší předseda vlády Bohuslav Sobotka.

V posledním roce Čínská ekonomika rostla nejpomaleji za 27 let, přesto se však jednalo o značný růst HDP o 6,6 %. Portál Sinopsis.cz upozorňuje, že Čína v posledních čtyřech dekádách od zavedení Teng Siao-pchingových reforem prošla neuvěřitelnou proměnou. Stala se světovou velmocí, a to nejen hospodářsky. Čína se například stala špičkou v oblasti budování tzv. 5G sítí. V posledních letech se snaží čím dál tím víc prosazovat svůj politický vliv na globální scéně, včetně rychlého budování moderní armády. Na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2018 se o Číně mluvilo jako o zemi, která využívá prostor uvolněný ústupem USA z vedení globální scény po zvolení Donalda Trumpa.

Evropská unie v roce 2013 zahájila jednání o důležité investiční dohodě mezi EU a ČLR. EU v tomto a následujícím roce vedla obchodní jednání i s několika dalšími zeměmi, například se zeměmi ASEAN (Singapur, Thajsko, Malajsie, Indonésie a další) nebo Kanadou, se kterou vyjednávala již od roku 2009 a 21. září 2017 obchodní dohoda (tzv. CETA) vstoupila v platnost.

Lubomír Zaorálek

Lubomír Zaorálek

Když jsme dohodli, že budeme respektovat jednotnou politiku jedné Číny, tak jsme respektovali politiku evropskou a to je úplně něco jiného než ta čínská. Otázky Václava Moravce, 22. září 2019

Hlavním rámcem pro českou zahraniční politiku je politika evropská a souhlas s politikou jedné Číny je skutečně její součástí.

skrýt celé odůvodnění

Česká republika uznává takzvanou politiku jedné Číny, podle níž je to vláda Čínské lidové republiky (ČLR), která jediná vládne entitě zvané „Čína“, a podle které Čínská republika (Tchaj-wan) není oficiálně uznávána jako samostatný stát. Diplomatické styky s vládou Tchaj-wanu byly přerušeny již v roce 1949, kdy byla zároveň uznána Čínská lidová republika. Vztahy s Tchaj-wanem jsou od té doby pouze (.pdf, str. 15) na ekonomické a kulturní úrovni, diplomatické vztahy jsou vedeny s vládou Čínské lidové republiky.

Tento přístup zastává také Evropská unie, postoj ČR je tedy zcela v souladu s evropskou politikou. EU uznává politiku jedné Číny a Tchaj-wan bere jako ekonomickou entitu, s kterou má silné obchodní vztahy. Dále vyzývá k dialogu mezi oběma stranami a jakákoliv dohoda mezi Čínskou lidovou republikou a Tchaj-wanem podle ní musí být akceptována oběma stranami a přihlížet k zájmům tchajwanského obyvatelstva.

Současná koncepce zahraniční politiky ČR je z roku 2015, a vznikla tudíž v době, kdy byl Lubomír Zaorálek ministrem zahraničí. O ní tedy pravděpodobně mluví, když zmiňuje respektování politiky jedné Číny. Tato koncepce vztahy k Tchaj-wanu doslovně nezmiňuje, navazuje ale na koncepci (.pdf, str. 15) z roku 2011, ve které je doslovně uvedeno: „Ve vztahu k Tchaj‐wanu zastává ČR politiku jedné Číny, což však nebrání pragmatickému rozvoji styků. Tchaj‐wan zůstane pro ČR významným investorem a obchodním partnerem.“ Styky s Tchaj-wanem tak stále zůstávají na ekonomické a kulturní úrovni.

Především ale současná koncepce zdůrazňuje zakotvení České republiky v Evropské unii. Zmiňuje se v ní jasné hodnotové zakotvení ČR v EU a unijní politika je základním rámcem, ve kterém se česká zahraniční politika uskutečňuje. Vzhledem ke státům mimo EU se v ní doslovně píše: „Zahraniční politika ČR vůči státům mimo EU se pohybuje v rámci Společné zahraniční a bezpečností politiky a dalších politik EU, rovněž využívá jejich nástrojů a snaží se je uzpůsobit svým zájmům.“

Lze tedy říci, že český přístup k otázce politiky „jedné Číny“ vychází primárně ze zájmu být politicky v souladu s politikou evropskou. Ta se od politiky čínské liší v mnohém. Kromě přístupu k Tchaj-wanu, který Čínská lidová republika dlouhodobě považuje za území, na nějž má nárok, zatímco EU podporuje dialog dvou stran, je dalším významným rozdílem také jasný rozpor mezi Čínou a EU v otázce lidských práv. Ta ČLR v takové podobě, jak jsou vnímána v Evropě, dlouhodobě negarantuje, což jsme ověřovali například zde.

Lubomír Zaorálek

Lubomír Zaorálek

Tak já jsem apeloval na pana primátora Hřiba, aby se o tom bavil s ministerstvem zahraničí, aby pochopil, o co se jedná. Otázky Václava Moravce, 22. září 2019

Nepodařilo se nám dohledat, že by ministr Zaorálek apeloval na primátora Hřiba ve věci primátorova záměru vypustit z pražské dohody s Pekingem článek o uznávání politiky jedné Číny.

skrýt celé odůvodnění

Ministr Zaorálek poukazuje na situaci kolem záměru pražské koalice, vedené primátorem Hřibem, vypustit z Dohody o spolupráci a navázání vztahu sesterských měst mezi Pekingem a Prahou.

Tehdejší primátorka Adriana Krnáčová podepsala dohodu o navázání vztahu sesterských měst s primátorem Pekingu Wangem An-šunem v březnu 2016. Dohoda o spolupráci se týká obchodu, zdravotnictví, cestovního ruchu i dopravy. V tomto ohledu je smlouva obsahově podobná se smlouvami jiných měst.

Problematickou částí smlouvy byl pro část politické reprezentace článek č. 3 (.pdf, Veřejný vstup - str. 3).

„Hlavní město Praha v souladu s Vládou ČR nadále uznává politiku jedné Číny, stejně jako uznává Taiwan jako nedílnou součást čínského území.“

Tento článek je v souladu s českou zahraniční politikou vůči Číně. Česká republika uznává takzvanou politiku jedné Číny, podle níž je to vláda Čínské lidové republiky (ČLR), která jediná vládne entitě zvané „Čína“, a podle níž Čínská republika (Tchaj-wan) není oficiálně uznávána jako samostatný stát. Diplomatické styky s vládou Tchaj-wanu byly přerušeny již v roce 1949, kdy byla zároveň uznána Čínská lidová republika. Vztahy s Tchaj-wanem se udržují od té doby pouze (.pdf, str. 15) na ekonomické a kulturní úrovni. Diplomatické vztahy jsou vedeny s vládou Čínské lidové republiky. Současná koncepce zahraniční politiky ČR je z roku 2015, a vznikla tudíž v době, kdy byl Lubomír Zaorálek ministrem zahraničí.

V červenci tohoto roku, tedy po zahájení jednání o vypuštění článku č. 3 z dohody, oznámila čínská strana pražskému souboru PKF – Prague Philharmonia, že se plánované podzimní turné PKF v Čínské lidové republice odsouvá na dobu neurčitou, a to bez udání konkrétního termínu. Prohlášení mluvčího Ministerstva zahraničních věcí ČLR Keng Šuanga zároveň potvrdilo, že jde o reakci na vyjádření a postoje primátora hlavního města Prahy, Zdeňka Hřiba, týkající se čínské suverenity a otázek ohledně Tchaj-wanu a Tibetu.

Dále Čína v srpnu 2019 zrušila koncert smyčcovému souboru Pražákovo kvarteto. To přitom v Číně již vystupovalo. Letos mělo naplánované čtyři koncerty a smlouvu mělo již podepsanou. Na konci srpna byla z čínské strany zrušena série šesti koncertů Symfonického orchestru Českého rozhlasu, která se měla konat na podzim. V září následovalo zamítnutí koncertování souboru Guarneri Trio Prague.

Lubomír Zaorálek po svém jmenování ministrem kultury na konci srpna 2019 v rozhovoru pro Novinky.cz uvedl, že by se chtěl ve sporu angažovat. V pondělí 9. září se ministr Zaorálek sešel s čínským velvyslancem, se kterým mluvil o česko-čínských vztazích ve světle postupu pražského vedení a čínské reakce vůči pražským souborům. V následném rozhovoru pro iRozhlas.cz Lubomír Zaorálek nekomentoval kroky primátora Hřiba, nicméně se ohradil vůči jednání čínské strany. Konkrétně uvedl, že jej současná situace popuzuje, protože "oni (čínská strana, pozn. Demagog.cz) svými kroky úplně vyhazují do povětří to, na čem jsem jako ministr zahraničí pracoval".

Ministr Zaorálek čínskému velvyslanci podle svých slov také zdůraznil, že „u nás žádný ministr nemůže stavět do pozoru starosty a primátory měst, protože u nás je komunální politika svrchovaná a jejich rozhodnutí i výroky jsou prostě jejich a já nejsem schopen je změnit“.

Informace o tom, že by Lubomír Zaorálek apeloval veřejně na primátora Hřiba, aby se o situaci bavil s ministerstvem zahraničí, případně aby koordinoval pražskou politiku vůči Číně s pozicí české zahraniční politiky, se nám nepodařilo dohledat. Stejně tak se nám nepodařilo najít informaci o tom, že by se v poslední době ministr kultury s pražským primátorem osobně setkal.

Podle ministra zahraničí Petříčka, který s čínským velvyslancem o rušení koncertů v Číně podle svých slov několikrát mluvil, koordinuje ministerstvo zahraničí svůj postup s ministerstvem kultury. To, že by ministerstvo zahraničí koordinovalo svůj postup také s pražským magistrátem, se nám ověřit nepodařilo.

Lubomír Zaorálek

Lubomír Zaorálek

Já jsem to dokonce tehdy někdy tolikrát zdůrazňoval, že - ono to jde dohledat - že já vlastně jsem říkal, že my obnovujeme vztahy s Čínou ne kvůli úzce ekonomickým zájmům. Ale protože tvrdíme, že dneska celá řada našich partnerů, Francie, Německo, Polsko, v Evropě dneska mají určitou úroveň vztahů, kterou my nemáme. Že tam nešlo o to - a já jsem říkal, já nechci, to jsem říkal už tehdy -, mně nejde o to, abych za 5 let měl nějaké čísla. Já jsem říkal, že tady jde o něco zásadnějšího. Jde o to, že si myslím, že o budoucnosti světa bude rozhodovat to, jestli dokážeme nebo nedokážeme kooperovat s těmi, kteří jsou dneska významnými hráči. Otázky Václava Moravce, 22. září 2019

Tehdejší ministr zahraničí Zaorálek skutečně podporoval kromě ekonomické spolupráce s Čínou, jakožto důležitým hráčem, i politický dialog. Podobně se vyjadřoval například tehdejší premiér Sobotka.

skrýt celé odůvodnění

Dohnáním úrovně vztahů, které mají s Pekingem jiné evropské země, argumentoval především tehdejší premiér Sobotka, jenž tvrdil, že České republice ve vztazích s Čínou ujel vlak. Mimo jiného pronesl, že by se ČR měla stát vstupní branou Číny do EU. Bohuslav Sobotka i Lubomír Zaorálek se shodli na ekonomickém významu Číny pro ČR.

Podle Lubomíra Zaorálka byly investice zásadním důvodem pro obnovení kontaktů s Pekingem. Vedle nich uvedl i vybudování technologického parku v České republice. Vyjádřil se také, že vztahy s Čínou byly řadu let zmražené, avšak Čínu nelze ignorovat. Čínské investice byly navíc jedním z témat už během první cesty Lubomíra Zaorálka v pozici ministra zahraničí do Pekingu. Ministr Zaorálek také připravil tzv. Prohlášení čtyř a označil jej jako důležité pro strategické partnerství s Čínou. V souvislosti s ním prohlašoval, že s Čínou je potřeba jednat, neboť jde o důležitého hráče. Mimo to vyjádřil naději ve spojitosti s Čínou a lidskými právy.

Tvrzením Lubomíra Zaorálka nejblíže odpovídajícím zkoumanému výroku je vyjádření pro Český rozhlas, že Čína je již významným partnerem pro země jako USA, Francie, Německo nebo Velká Británie. Zda skutečně řekl, že nejde o konkrétní čísla, se nám bohužel nepodařilo dohledat. Na podobné prohlášení se však odvolával při projevu (7:00) v Poslanecké sněmovně ČR, kde vyjádřil i podporu politickým vztahům s Čínou. Stejně tak se na svá vyjádření odkazoval při jiném projevu v Poslanecké sněmovně. Oddělil tehdy ekonomickou rovinu od samotného dialogu s Pekingem. Vymezil se také proti tomu, že by vztahy s Čínou byly navazovány čistě z obchodních důvodů. Významově podobný výrok však pronesl i tehdejší premiér Bohuslav Sobotka (viz výše).

Lubomír Zaorálek

Lubomír Zaorálek

A zároveň si myslím, že i to formálně špatně, protože na jedné straně já nevím o tom, že by Praha měla ve své koncepci budování nějakých takových monotematických čtvrtí, takže mi připadá, že Praha by měla mít nějakou představu, jak to chce rozšiřovat. Otázky Václava Moravce, 22. září 2019

Premiér Andrej Babiš jednal s primátorem Zdeňkem Hřibem o vybudování monotematické vládní čtvrti v Letňanech. Dle vyjádření tiskového mluvčího Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy se dá říct, že vznik monofunkčních čtvrtí Praha nepodporuje.

skrýt celé odůvodnění

S návrhem na postavení vládní čtvrti, kde by se soustředili úředníci z několika ministerstev, přišel Andrej Babiš už v roce 2016. Celkově čítají pozemky v Letňanech 354 tisíc čtverečných metrů a celkem by zde pracovalo více než deset tisíc úředníků.

Primátor města Prahy Zdeněk Hřib loni na podzim uvedl, že nechtějí budovat jednoúčelově zaměřené čtvrti z důvodu neúměrného zatížení infrastruktury. Navíc by historické budovy, kde sídlí ministerstva nyní, pozbyly využití.

Nechceme budovat monotematické čtvrti, které by byly takto jednoúčelově zaměřené, tedy buď čistě administrativně, nebo rezidenčně. Znamenalo by to, že se každé ráno zvedne residenční čtvrť a obyvatelé se najednou přesouvají do té administrativní, večer jedou zpět.“

Magistrát uvažoval o poskytnutí pozemků státu pod podmínkou, že dostaví vnější část Pražského okruhu, přispěje na stavbu vnitřního okruhu a postaví nemocnici. V úterý 17. září primátor Hřib a premiér Babiš jednali o vybudování monotematické vládní čtvrti. Premiér Babiš podmínky magistrátu odmítl a nabídl, že vnější okruh zaplatí Ředitelství silnic a dálnic, vnitřní okruh se postaví formou PPP projektu a místo nemocnice postaví traumatologické centrum při fakultní nemocnici Vinohrady. Další jednání se zatím nekonala. Někteří zastupitelé Hřibovo jednání kritizovali. Primátor Hřib uvedl, že pozemky v Letňanech chce využít k řešení dostupnosti bydlení.

Území v Letňanech, kde by měla zmíněná vládní čtvrť vzniknout, je nyní zaneseno v územním plánu ve funkci zvláštní občanská vybavenost. Funkce parcel tedy umožňuje postavit administrativní budovy i nemocnice, nelze ale postavit bytové jednotky. Nejprve by muselo dojít ke změně územního plánu dle § 55 zákona č. 183/2006 Sb. stavební zákon.

Tiskový mluvčí a vedoucí Kanceláře komunikace Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy Mgr. Marek Vácha na náš dotaz uvedl:

Dá se říci, že vznik monofunkčních čtvrtí je něco, co Praha nepodporuje. Dnes platný územní plán přímo neříká, zda mají vznikat polyfunkční nebo monofunkční čtvrti. Je pouze jedním z mnoha podkladů, které pomáhají stavebním úřadům k rozhodnutí a řeší zejména menší plošky' než celé čtvrti. Pro každou plochu pak vymezuje různou funkci (obchod, bydlení apod.). Ani v Letňanech platný plán neříká, aby vznikla monotematická čtvrť. Předpokládáme ale, že pokud by se dané území mělo zastavět, bude mu předcházet zpracování podrobnější studie a Praha bude dělat vše pro to, aby budoucí urbanistický celek neměl jen jedu funkci, ale jejich mix.

Lubomír Zaorálek

Lubomír Zaorálek

(...) nemáme Národní knihovnu, protože do Klementina se knihy nevejdou. Otázky Václava Moravce, 22. září 2019

Klementinum má omezenou kapacitu, po ukončení jeho revitalizace obsáhne jen asi 2 miliony svazků Národní knihovny. Většina tisků je pak uložena v depozitáři v Hostivaři s kapacitou až 9 milionu svazků.

skrýt celé odůvodnění

Národní knihovna České republiky (NK ČR) má sídlo v pražském Klementinu. Celkový počet děl, o které se NK ČR stará, převyšuje 6 milionů (s ročním nárůstem 70 tisíc titulů). Většina z nich, přibližně 4 miliony dokumentů, je uložena v Centrálním depozitáři v Hostivaři. Prostor Klementina se v březnu 2010 začal revitalizovat. Aktuálně se nachází ve třetí etapě revitalizace. Ta by měla končit v květnu 2023. Je pravda, že existují obavy z omezených prostor Národní knihovny i budovy Klementina, které by mohly stačit pouze do roku 2034, a to i přes přesun části děl do Národní technické knihovny.

Klementinum pak po dokončení revitalizace obsáhne asi jen 17 % z celkového počtu svazků, v budoucnosti pak jen 11 %. Jeho kapacita přitom činí přibližně 2 miliony svazků, kapacita depozitáře v Hostivaři je pak až 9 milionů svazků.

Problém kapacity Národní knihovny je přetrvávající. Už v roce 2007 proběhla soutěž návrhů nové budovy NK, kterou vyhrál architekt Jan Kaplický. Projekt měl řešit problém nedostatku prostoru. Budova, často přezdívaná blob, nakonec však nebyla realizována, a to především z důvodu odporu ODS.

V červnu tohoto roku převedla vdova po architektovi, Eliška Kaplicky Fuchsová, autorská práva chobotnice na český stát.

Lubomír Zaorálek

Lubomír Zaorálek

Jako opravdu pojďte se podívat na to otevírání Státní opery, když se tam chcete dostat, tak musíte jít přes strašný podchod a park s feťákama. Otázky Václava Moravce, 22. září 2019

V současné době se ukončuje rekonstrukce budovy Státní opery. Přístupové cesty, které nejsou součástí projektu rekonstrukce, existují dvě, a to směrem od Hlavního nádraží s podchodem či z druhé strany od Nové budovy Národního muzea.

skrýt celé odůvodnění

V současné době probíhají závěrečné práce na rekonstrukci budovy Státní opery, které začaly v roce 2017 a měly by skončit na přelomu let 2019/2020. Slavnostní otevření by mělo proběhnout 5. ledna 2020 na den 132. výročí jejího prvního otevření.

Spojovat ale projekt rekonstrukce budovy s okolím, které ani není ve správě Národního divadla, je však zavádějící. Podchod a nejbližší okolí je ve vlastnictví Hlavního města Prahy a spravován je Technickou správou komunikací (TSK), a ne Národním divadlem. Z přiložené mapy je také patrné, že přístupové cesty jsou minimálně dvě, jedna ze směru od Hlavního nádraží, druhá podél Nové budovy Národního muzea, a tedy není nutné jít podchodem.

Nutno ale podotknout, že jak Vrchlického sady, tak podchod spojující Hlavní nádraží se Státní operou a Novou budovou Národního divadla patří mezi problémové lokality s výskytem drog (.pdf., s. 7-8).

zdroj: Google maps

Lubomír Zaorálek

Lubomír Zaorálek

Protože já dneska vidím v tom rozpočtu, že Praha je město, které dává nejmíň na kulturu, protože všechny ty instituce platí stát. Národní divadlo platí stát. Tyhle velké instituce, kultura v Praze se platí státem, vydáváte nejmíň. (...) kraje dávají na kulturu všechny víc než vy, protože vaše klíčové instituce jsou prostě hrazené státem. Otázky Václava Moravce, 22. září 2019

Není pravda, že Praha financuje kulturu nejméně. Např. Ústecký kraj dává na kulturu 1,4 % rozpočtu, město Most 2 %, zatímco Praha 2,2 %. Národní divadlo získává příspěvky ze státního rozpočtu, protože jde o příspěvkovou organizaci spadající pod Ministerstvo kultury.

skrýt celé odůvodnění

Přestože se nám nepodařilo určit výši příspěvku na kulturu každého kraje, hodnotíme výrok jako nepravdivý. U některých z nich neznáme přesnou částku z toho důvodu, že v mnoha případech je odbor kultury v krajských rozpočtech spojen s odbory jiného zaměření (například s cestovním ruchem nebo se sportem).

Níže uvádíme několik příkladů financování kultury krajem, u nichž se nám podařilo zjistit částku, která připadne čistě odboru kultury. Jedná se o částky, které byly na kulturu vyčleněny z celkových rozpočtů krajů pro rok 2019. Mj. z nich vyplývá, že Praha v porovnání s ostatními kraji nedává na kulturu nejméně peněz. Například V Ústeckém kraji poputuje na kulturu ještě menší podíl z celkového rozpočtu.

Jihomoravský kraj (.pdf, str. 29) vyhradil pro odbor kultury a památkové péče 321,8 milionu korun (.pdf, str. 33). Z toho připadne 161 milionů korun na činnost galerií a muzeí, 33,4 milionu korun na hudební činnost a 6,5 milionu korun na činnosti památkových ústavů, hradů a zámků. Na knihovnickou činnost je vyhrazeno 16 milionů korun. Celkový rozpočet (.pdf, str. 10) Jihomoravského kraje je přitom 7,8 miliardy korun. Na odbor kultury tedy směřuje 4,1 % celkového rozpočtu.

V případě Olomouckého kraje vycházíme z upraveného rozpočtu, podle něhož mělo být na kulturu vyčleněno 467,4 milionu korun. Největší část z této sumy (303,7 milionů korun) byla přidělena činnosti muzeí a galerií. Na hudební činnost bylo vyčleněno 14,5 milionu korun a na knihovnickou činnost 75,1 milionu korun (obě pod nabídkou Kultura). Celkový rozpočet Olomouckého kraje činí 17,1 miliardy korun. Na kulturu je tedy v roce 2019 počítáno s 2,7 % rozpočtu.

Co se týče Ústeckého kraje, celkové výdaje (.pdf, str. 5) letošního rozpočtu činí 18,6 miliardy korun. Na kulturu připadlo 261,9 milionu, tedy 1,4 % rozpočtu, což je méně než v případě Prahy.

Hlavní město Praha vyčlenilo na kulturu pro rok 2019 ze svého rozpočtu 1,7 miliardy korun (.xls). Z rozpočtu vyhrazeného na kulturu je 1 179,121 milionu korun určeno pro příspěvkové organizace. Mezi ty patří Městská divadla Pražská, Vyšehrad, Botanická zahrada, Divadlo Na zábradlí, Divadlo Spejbla a Hurvínka, Divadlo na Vinohradech, atd. Dále město vyhradilo 70,4 milionu korun pro odbor památkové péče. Celkový pražský rozpočet pro rok 2019 činí na straně výdajů 77,6 miliardy korun. Na kulturu tedy v roce 2019 směřovalo 2,2 % rozpočtu.

Statutární město Brno má pro rok 2019 celkový upravený rozpočet 16,34 miliardy korun. Z této částky poputuje na kulturu 1,6 miliardy korun. Z celkového rozpočtu tak Magistrát města Brna vyčlenil pro kulturu přibližně 10 %.

Statutární město Ostrava má po sečtení kapitálových a běžných výdajů celkový rozpočet pro rok 2019 ve výši 10,4 miliardy korun (.doc, str. 58). Odbor kultury je v rozpočtu Ostravy spojen s volnočasovými aktivitami, na něž by mělo připadnout zhruba 5 milionů korun (str. 32), tuto částku jsme tedy odečetli. Na samotný odbor kultury připadne částka 653,8 milionu korun (.doc, str. 31), tj. 6 % z celkových výdajů.

Města Brno i Ostrava tedy připisují kultuře větší procento ze svých rozpočtů než hlavní město Praha.

Naopak např. statutární město Most má celkový rozpočet (.pdf, str. 1) na rok 2019 1,5 miliardy korun. Na kulturu je pak určeno 30 milionů (str. 34), tj. přibližně 2 %. Je tedy zřejmé, že ani ve srovnání s městy nedává Praha na kulturu nejméně.

Národní divadlo (.pdf, str. 58), jakožto příspěvková organizace zřizovaná ministerstvem kultury, získalo v roce 2018 ze státního rozpočtu příspěvek 835,4 milionu korun. Tento příspěvek se od roku 2015 zvyšuje. Dalšími kulturními organizacemi v Praze, které se počítají mezi příspěvkové (.pdf, str. 19), tzn. že jim na provoz přispívá Ministerstvo kultury, patří Národní památkový ústav, Národní galerie, Národní knihovna, Národní muzeum atd.

Pro doplnění uvádíme kromě čísel absolutních také údaje o vývoji financování kultury kraji. Podle webu statistikakultury.cz se výrazně zvyšují výdaje na kulturu zejména v Jihomoravském, Plzeňském, Královéhradeckém a Moravskoslezském kraji. Naopak je tomu v hl. m. Praze, v kraji Vysočina a v Karlovarském kraji, kde se výdaje na kulturu zvyšují jen pozvolna (str. 4). V roce 2017 vydávala Praha na kulturu pouze 68 % svých výdajů z roku 1999 (při zohlednění vývoje počtu obyvatel). Všechny ostatní kraje dosahují alespoň 95 % výdajů z roku 1999 (str. 6).