Martin Zrzavecký

Během tohoto volebního období byly v Plzni skutečně postaveny (přestavěny) jak fotbalový stadion (Štruncovy sady – Doosan aréna), tak i atletický stadion. U atletického stadionu vznikly jisté pochyby nad finanční náročností, a to hlavně z důvodu, že konečná cena byla značně navýšena oproti ceně plánované.

Data, která by popisovala počty dětí hlásících se do atletických oddílů, se nám nepodařilo dohledat. Oslovili jsme příslušný odbor města s žádostí o poskytnutí dat. Výrok musíme hodnotit jako neověřitelný.

V roce 2011 se jednalo o kontraktu na 10letou dodávku hnědého uhlí pro Plzeňskou teplárenskou (PT). Tehdejší zájemci o kontrakt:

• společnost Czech Coal, která však chtěla za dodávky uhlí vyšší ceny o 40–60 %, což by vyvolalo vyšší ceny za teplo pro konečné spotřebitele,
• Energetický a průmyslový holding (EPH) s dosavadními cenami, ovšem svoje dodávky podmiňoval fúzí PT s Plzeňskou energetikou, a nakonec
• Sokolovské uhelné společně s Carbounion Bohemia, jež při stejných cenách jako EPH chtěly 34% majetkovou účast v PT.

Zastupitelstvo tak stálo před volbou, zda-li ponechat stoprocentní majetkovou účast města v PT, avšak za zvýšenou cenu tepla pro spotřebitele, anebo cenu zachovat a část PT prodat.

Situace se však sama vyřešila, když Sokolská uhelná odstoupila od požadavku majetkové účasti v PT. Zastupitelé pak tuto nabídku schválili.

V kostce popsal výsledky celého kontraktu Idnes:

" 1. Cena tepla pro více než 40 tisíc domácností ve městě nijak výrazně nevzroste. Sazby za teplo by se ročně měly zvedat pouze zhruba o inflaci, tedy o několik procent.2. O ceně tepla v Plzni bude nadále rozhodovat vedení města.
3. Město Plzeň udrží Plzeňskou teplárenskou stoprocentně ve svém vlastnictví a v roli valné hromady akcionářů bude nadále vystupovat rada města Plzně.
4. Město Plzeň bude dál získávat do svého rozpočtu podíl ze zisku teplárny. Ročně se může jednat o 100 až 200 milionů korun.
5. Do dozorčí rady teplárny budou zvoleni dva zástupci Sokolovské uhelné a Carbounion. "

Výrok Martina Zrzaveckého hodnotíme jako neověřitelný. Plzeň díky půjčkám od Evropské investiční banky získala majetek v hodnotě miliard korun, ale zda se jedná o 13,5 miliard, není jasné.

Plzeň uzavřela s Evropskou investiční bankou (EIB) za posledních deset let tři smlouvy (.pdf, str. 3). První byla uzavřena v roce 2005, další v roce 2008 a poslední v roce 2009.

Financována byla vodohospodářská infrastruktura a infrastruktura města Plzně. První dva úvěry byly použity na kanalizaci. Z úvěru z roku 2009 vyčerpala Plzeň jen část peněz a ty byly použity (.pdf, str. 1) na stavbu divadla, fotbalového stadionu, atletického stadionu aj.

První půjčka byla využita na vodohospodářskou strukturu za 1,5 miliardy. Další projekty (od roku 2008), na něž Plzeň použila úvěr, jsou v hodnotě 3,5 miliardy Kč.

Z toho divadlo stálo celkem 880 milionů, fotbalový stadion 360 milionů a atletický stadion 107 milionů. To je celkem 1 347 000 000 Kč.

Půjčky tedy pomohly projektům, jejichž celkové náklady na stavbu byly 5 miliard Kč.

Kolik celkově stojí majetek, který byl získán na základě úvěrů od EIB, není možné zjistit bez podkladů. Ty však nejsou k dispozici.

Výrok Martina Zrzaveckého hodnotíme jako pravdivý. Dluh města Plzně skutečně činí 2,3 miliardy Kč a celková částka na účtech města mírně převyšuje zmíněné 2 miliardy Kč.

Dle Výroční zprávy města Plzně 2013 (.pdf, str. 30) činil celkový dluh města 2 298,2 mil. Kč, tedy téměř 2,3 miliardy Kč.

Současně se v Závěrečném účtu města Plzně za rok 2013 (.pdf, kap. 1.3) uvádí, že zůstatky finančních prostředků na účtech fondů města činily k 31. 12. 2013 téměř 1 957 tisíc Kč. Po převedení přebytků z hospodaření v příslušném roce se disponibilní zůstatky dostaly i na více než 2 miliardy Kč.

Na základě níže uvedených skutečností hodnotíme výrok jako pravdivý. Město Plzeň již třikrát využilo úvěru od Evropské investiční banky (EIB), a to v letech 2005, 2009 a 2014. Jednalo se o úvěry na financování budování městské infrastruktury, vodohospodářských staveb a z části také na dílčí projekty Plzně 2015 (například revitalizace Štruncových sadů či stavba stadionu a divadla). To, že byly finance z úvěrů od EIB směřované do zmíněných projektů, bylo specifikováno už v samotných smlouvách o úvěru s EIB (.doc, str. 1). Jednotlivá financování těchto projektů lze pak dohledat v jednotlivých usneseních plzeňských zastupitelů, kde lze najít například usnesení týkající se financování revitalizace Štruncových sadů (.pdf, str. 1).

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť je sice pravdou, že projekt byl odsouhlasen výraznou většinou zastupitelů na základě řady podkladů, a také to, že jej kritizoval exministr financí, nicméně není pravdou, že Kalouskova kritika by byla tím jediným, co přineslo projektu punc kontroverznosti. Psalo se o něm také ve výroční zprávě BIS a prošetřuje jej i protikorupční policie.

V Plzni letos skutečně začalo fungovat nové depo městské dopravy. Na financování se podílela také plzeňská Škoda. Toto depo bylo bývalým ministrem financí Miroslavem Kalouskem označeno za zlodějinu. O tom, že ministerstvo považuje projekt za rizikový mluvil v médiích opakovaně i Jan Zikl, ředitel odboru Financování územních rozpočtů a programové financování (rozhovor pro MF Dnes a pro Český rozhlas o měsíc později). Plzeňské depo se objevilo také ve výroční zprávě BIS (viz kapitola 3.2 Organizovaný zločin), která uvádí: „Provází jej řada pochybností, mj. o finanční výhodnosti pro město Plzeň“. Od dubna letošního roku zakázku prošetřuje také protikorupční policie.

Samotné hlasování proběhlo na zastupitelstvu města v dubnu 2012. Pro projekt skutečně hlasovala výrazná většina zastupitelů (30 ze 40). Při tomto hlasování měli zastupitelé na stole řadu podkladů a stanovisek, na jejichž základě rozhodovali (bod 9 jednání).

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť z veřejně dostupných zdrojů není možné dohledat a ověřit hned několik částí výroku Martina Zrzaveckého.

Nové depo Plzeňských městských dopravních podniků (dále jen PMDP) za více než 1,2 miliardy se slavnostně otevřelo 29. srpna 2014. Dopravní podniky jsou společností stoprocentně ovládanou Plzní.

Podle rozpočtu města na letošní rok jde do PMDP celkem 791 milionů. Tento rozpočet (.pdf – str. 36) také dokládá, že za poslední 3 roky transfer města do Dopravních podniků postupně roste. Ve výhledu na další 3 roky je růst nákladů přítomen také a mezi rokem 2014 a 2015 dokonce znatelně, o zhruba 8,5 procenta. Jde o celkový transfer města vůči svým Dopravním podnikům, v této částce ono snížení o 36 milionů nebude započítáno.

Na straně 27 rozpočtu je ke splácení depa uvedeno (město jej bude splácet 29 let): " Od roku 2015 zapracován v rámci kapitálových výdajů poprvé vklad do základního jmění PMDP, a.s. v souvislosti s realizací technické základny, který se bude opakovatkaždoročně po dobu realizace PPP projektu Technická základna PMDP ". Tento vklad do základního jmění je dohledatelný na straně 45 rozpočtu, kdy pro rok 2015 půjde o cca 57 milionů a pro roky 2016–17 o cca 98 milionů.

Samotnou smlouvu (a klauzuli o růstu nákladů maximálně do výše inflace) se nám nepodařilo z veřejně dostupných zdrojů dohledat, tudíž není možné tuto skutečnosti potvrdit/vyvrátit.

Pokud se podíváme přímo na údaje z výročních zpráv PMDP, vzhledem k podstatě výroku (tedy nové technické základně) můžeme porovnávat zejména výdaje podniku na opravy a udržování (struktura výdajů ve výročních zprávách nepracuje s jednotným pojmem provozní náklady – nicméně do nich bychom mohli zahrnovat také mzdy zaměstnanců, náklady na sociální a zdravotní či pojištění vozů, což vhledem k tomu, že Zrzavecký mluví pouze o depu, by bylo zavádějící).

RokNáklady na opravu a udržování 2010 (.pdf – str. 39) 109 milionů 2011 (.pdf – str. 20) 90 milionů 2012 (.pdf – str. 42) 81 milionů 2013 (.pdf – str. 41) 146 milionů