Demagog.cz

Robert Pelikán

Robert Pelikán (ANO 2011)

  • 33
  • 1
  • 3
  • 6

Výroky

Robert Pelikán

Robert Pelikán

Já věřím, že jednu velkou změnu už jsme udělali krátce poté, co jsem na to ministerstvo přišel, advokáti mi to nikdo nepřipomenou, to je to snížení advokátního tarifu, už to podle zpráv, které my z praxe máme, hodně uleví těm dnešním dlužníkům. Ono to samozřejmě působí až u těch nových dluhů. 20 minut Radiožurnálu, 10. března 2015

Výrok je hodnocen jako pravdivý s výhradou, jelikož se změna advokátního tarifu může dotknout i některých "starých dluhů".

1. července 2014 nabyla účinnosti novela č. 120/2014 Sb. advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Robert Pelikán byl do funkce prvního náměstka ministryně spravedlnosti uveden dne 3. června 2014. Podle Lidových novin předložil návrh novely právě Pelikán, který se k novele sám hlásí.

Tato novela snižuje náhrady za advokátní zastoupení u formulářových žalob, tedy návrhů podávaných " na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech " (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu). Podle modelového příkladu dluhu vzniklého jízdou načerno se náhrada nákladů za zastoupení advokátem po novele snížila z 5 200 Kč na 1 100 Kč. Pro dlužníky se tak skutečně jedná o výraznou finanční úlevu.

Poněkud komplikovanější je to však s "dnešními dlužníky" a "novými dluhy". Náhrady nákladů za advokátní zastoupení se vypočítávají podle znění advokátního tarifu účinného ke dni, kdy byly poskytnuty právní služby − tedy například sepsání žaloby (§ 15 advokátního tarifu). Není tedy zásadní, kdy dluh vznikl, ale kdy věřitel vyhledal advokáta a podnikli spolu příslušné právní kroky. Novela advokátního tarifu tak přináší úlevu i kupříkladu dlužníkům, jejichž dluh vznikl před dvěma lety v době účinnosti "nesníženého" tarifu, ale teprve nyní věřitel přistoupil k jeho vymáhání.

Nový advokátní tarif se tak dotkne i některých "starých dluhů". Ostatně soud svým rozhodnutím tento právní vztah (dluh) nekonstituuje, ale pouze závazně deklaruje existenci dluhu, který vznikl např. nezaplacením pokuty.

Z kontextu diskuse vyplývá, že ministr Pelikán měl ale na mysli spíše dluhy, jejichž splacení se věřitelé domáhají až po nabytí účinnosti novely. Kvůli nepřesnosti ve vyjádření hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Robert Pelikán

Robert Pelikán

To už je dnes, že máte některé typy příjmů, jako je část platu, některé sociální dávky, výživné a tak podobně, které vám exekutor nemůže zabavit. Ale dnes je problém, že pokud si je necháte poslat na účet, tak ty zůstatky na tom účtu vám pak exekutor zabavit může. 20 minut Radiožurnálu, 10. března 2015

Robert Pelikán je ve svém výroku přesný. Dle § 277 občanského soudního řádu jsou srážky ze mzdy prováděny " z čisté mzdy, která se vypočte tak, že se od mzdy odečte záloha na daň z příjmů fyzických osob(...), pojistné na důchodové spoření, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění. "

Zvláštní nařízení dále stanoví výši nezabavitelné částky sestávající z 2/3 životního minima a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu. Nelze zabavit také 1/4 součtu těchto částek na každou osobu, ke které má dlužník vyživovací povinnost. Po odečtení všech částek lze i tak výkonem rozhodnutí postihnout jen 1/3 (ve zvláštních případech až 2/3) takto "očesané" mzdy, viz § 279 o.s.ř.

Část platu tedy skutečně postihnout nelze. Vedle srážek ze mzdy lze dále dle § 299 postihnout i některé další příjmy, výživné však mezi ně nepatří. Dále dle § 317 odst. 2 jsou z výkonu rozhodnutí vyňaty některé další sociální dávky jako pomoc v hmotné nouzi či příspěvek na bydlení.

Vedle toho § 303 umožňuje přikázat pohledávku z účtu u peněžního ústavu. Zde výkonu nepodléhá pouze pohledávka na speciálním účtu s peněžními prostředky zřízeném pro účely karty sociálních systémů. Systém tzv. sKarty však byl zákonem č. 306/2013 Sb. zrušen a nadále již k výplatě dávek tímto způsobem nedochází. Pokud jsou tedy dávky vypláceny na bankovní účet, je možné je spolu s ostatními penězi na účtu postihnout.

Obě části výroku jsou tedy pravdivé.

Robert Pelikán

Robert Pelikán

Panu ministru Pospíšilovi bylo třicet, když se poprvé stal ministrem spravedlnosti. 20 minut Radiožurnálu, 10. března 2015

Jiří Pospíšil se narodil 24. listopadu 1975. Poprvé byl ministrem spravedlnosti v první vládě Mirka Topolánka, která vládla v období 4.9. 2006−9.1. 2007.

Když se tedy stal poprvé ministrem, bylo mu skutečně 30 let.

Robert Pelikán

Robert Pelikán

Ve všech těch návrzích je principiální neodvolatelnost nejvyššího státního zástupce, což je obrovský posun, jelikož víte, že dnes ho vláda může odvolat kdykoliv se jí zamane. 20 minut Radiožurnálu, 10. března 2015

Hodnocení výroku bylo změněno z původní hodnoty "nepravda" na základě podkladů zaslaných Robertem Pelikánem.

Podle současné úpravy v zákoně č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, vláda na návrh ministra spravedlnosti jmenuje a odvolává nejvyššího státního zástupce (§ 9). V zákoně nejsou stanoveny podmínky za jakých může k odvolání dojít.

Novelizace zákona je připravována již několik let. Ministr Pospíšil předložil návrh, jehož cílem bylo posílení nezávislosti státních zástupců včetně vymezení důvodů pro odvolání nejvyššího státního zástupce. Zákon ze sněmovny stáhla později ministryně Marie Benešová, která zasedala v Rusnokově vládě.

Během působení Heleny Válkové pak byl návrh výrazně přepracován a konzultován na pracovních skupinách se státními zástupci a dalšími odborníky. Během těchto setkání docházelo k dalším úpravám návrhu. Návrh kritizoval například kvůli tzv. informační povinnosti nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. V prosinci oznámila Helena Válková dohodu na některých kompromisech, například co se týká jmenování předsedů nově zaváděných Speciálních státních zastupitelství. Zároveň dodala: "Jsme ochotni upravit způsob odvolávání nejvyššího státního zástupce - omezit ho jen na případy kárného řízení a zrušit možnost odvolání vládou pro porušení povinností."

I tento (neveřejný, zaslal nám jej Robert Pelikán) návrh ovšem obsahuje v § 18, odst. 3) oproti současné platné úpravě podmínky odvolání, konkrétně pak v případě, kdy nejvyšší státní zástupce:

"a) nevykonává-li funkci nejvyššího státního zástupce po dobu delší než šest měsíců, nebo

b) porušuje-li zákonem stanovené povinnosti nejvyššího státního zástupce."

Toto ustanovení lze brát skutečně jako principiální neodvolatelnost.

Zatím poslední informace o průběhu jednání jsou ze začátku února, z doby před odvoláním ministryně Válkové. Došlo k dalším úpravám, zejména ve věci tzv. protikorupčního speciálu. I po tomto jednání však návrh čelil výtkám. "Největší problém, který jsme viděli a vidíme ho i dnes, je ve způsobu jmenování nejvyššího státního zástupce a možnosti jeho odvolání. Je potřeba pozici nejvyššího státního zástupce posílit více, než je tomu dnes," řekl prezident Unie státních zástupců Zdeněk Matula.

Nyní je podle Roberta Pelikána zákon ve "finální fázi vyjednávání" a bude předložen vládě nejpozději v dubnu.

Robert Pelikán

Robert Pelikán

Ona ta sazba existuje v trestním zákoníku (řeč je o trestání novinářů za uveřejňování uniklých informací ze spisů, pozn. Demagog) 20 minut Radiožurnálu, 10. března 2015

Robert Pelikán patrně naráží na § 8b a 8c trestního řádu v návaznosti právě na § 180 trestního zákoníku, podle nějž:

(1) Kdo, byť i z nedbalosti, neoprávněně zveřejní, sdělí, zpřístupní, jinak zpracovává nebo si přisvojí osobní údaje, které byly o jiném shromážděné v souvislosti s výkonem veřejné moci, a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.(2) Stejně bude potrestán, kdo, byť i z nedbalosti, poruší státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti tím, že neoprávněně zveřejní, sdělí nebo zpřístupní třetí osobě osobní údaje získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají.

Zejména z odstavce druhého plyne, že novináři a jiné osoby vázané profesní povinností mlčenlivosti budou potrestány odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti, pokud bez souhlasu zdroje uveřejní osobní údaje, které získali v souvislosti s výkonem jejich novinářského povolání. Podmínkou je ovšem způsobení vážné újmy na právech nebo oprávněných zájmech osoby, což může spočívat v narušení rodinných vztahů, poškození v zaměstnání, újmě na pověsti apod. (viz Jelínkův komentář k trestnímu zákoníku a trestnímu řádu s poznámkami a judikaturou).

Vedle toho připadá v úvahu potrestání správního deliktu porušení zákazu zveřejnění osobních údajů dle § 44a a 45a zákona č.101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, za nějž hrozí pokuta až 5 milionů korun.

Pelikán má tedy pravdu, když tvrdí, že v trestním zákoníku je sazba (až tříletá) za uveřejnění osobních údajů uniklých ze spisů.

Robert Pelikán

Robert Pelikán

Statut úřední osoby je tu proto, že útok na takovou osobu je zároveň útokem na výkon státní moci. To ani u učitelů, ani u záchranářů není splněno. …Ti (úřední osoby, pozn. Demagog.cz) vykonávají státní moc, tzn. že když zaútočíte na ně, tak neútočíte jenom na tu osobu, ale útočíte na tu státní moc. Snažíte se ovlivnit tu státní moc. To si zasluhuje jiný druh trestu. To je ochrana státu v tu chvíli. Otázky Václava Moravce, 28. února 2016

Trestní zákoník (předpis č. 40/2009 Sb.) v hlavě VIII§ 127 v prvním odstavci taxativně vyjmenovává, kdo všechno je před zákonem úřední osobou – učitelé ani záchranáři nejsou zmíněni. Odstavec dvě pak uvádí, že k trestní odpovědnosti a ochraně úřední osoby musí být trestní čin spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností.

Že zákoník skutečně chápe úřední osoby jako zvláštní kategorii, demonstrujeme na dvou příkladech. Prvním je odlišení vyhrožování úředním osobám anebezpečného vyhrožování. Skutková podstata je velmi podobná, přesto jsou činy odlišeny sazbou a umístěny v jiném díle zákoníku, což určuje odlišnost chráněných zájmů.

Pro úřední osoby vyhrožování upravuje hlava X, díl první nazvaný "Trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby." Název § 326 je „vyhrožování s cílem působit na úřední osobu“, základní skutkovou podstatou je vyhrožování usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením značné škody s úmyslem působit na výkon nebo pro výkon úřední osoby. Za toto jednání hrozí odnětí svobody až na tři léta.

Podobným trestným činem je „nebezpečné vyhrožování“, není vázáno na status úřední osoby. Také název dílu pátého hlavy X hovoří o jiném chráněném zájmu - zní "Trestné činy narušující soužití lidí." § 353 odst. 1 definuje nebezpečné vyhrožování jako vyhrožování usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu.Je tedy zjevné, že u úředních osob postačí i vyhrožování menší intenzity a není ani třeba, aby vzbudilo důvodnou obavu. Pachateli hrozí odnětí svobody až na jeden rok nebo zákaz činnosti. Horní sazba je tak nižší, než u činu proti úředním osobám s velmi podobnou skutkovou podstatou.

Druhým příkladem je pak trestání „přisvojení pravomoci úřadu.“ Obdoba pro osoby, které zákon nechápe jako úřední, neexistuje. Je to tedy zvláštní ochrana úředních osob. § 328 uvádí, že až dvouletým odnětím svobody bude potrestán ten, kdo neoprávněně vykonává úkony, které jsou vyhrazeny orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jinému orgánu veřejné moci, nebo mohou být vykonány jen z úřední moci vyjmenovaných.

To, že útok na úřední osobu je zároveň útokem na státní moc lze dovodit také umístěním v trestním zákoníku. Zatímco trestné činy proti úředním osobám jsou řazeny v díle s názvem "Trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby."

Závěrem lze tedy vyhodnotit výrok jako pravdivý. Útok na úřední osobu je možno chápat jako útok na státní moc – vyplývá to z umístění v trestním zákoníku. Ten učitele ani záchranáře za úřední osoby nepovažuje. Je také pravdou, že zákoník počítá v případě úředních osob s řádově jinými tresty. Kromě toho některé činy jsou trestné, pouze pokud jsou spáchány proti úředním osobám, a to právě z titulu ochrany státu.

Robert Pelikán

Robert Pelikán

My jsme obeslali zainteresované instituce, aby nám sdělili své vyslance do komise (pro snížení hranice trestní odpovědnosti z 15 na 14 let, pozn.) Otázky Václava Moravce, 28. února 2016

Demagog.cz se kvůli objasnění tohoto výroku 29. února písemně obrátil na tiskovou mluvčí Ministerstva spravedlnosti.

4. března Demagog.cz obdržel odpověď na svůj dotaz od Mgr. Jakuba Římana z tiskového oddělení Ministerstva Spravedlnosti ČR. Ten uvedl, že Ministerstvo spravedlnosti prostřednictvím dopisu zaslaného přes datové schránky v souvislosti se založením komise pro snížení hranice trestní odpovědnosti z 15 na 14 let oslovilo následující instituce:

Ministerstvo vnitra, Probační a mediační služba, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Česká advokátní komora, Policejní akademie (doc. Čírtková), Psychologický ústav Akademie věd ČR, Nejvyšší soud, Nejvyšší státní zastupitelství.

Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně rozsáhlý výčet "zainteresovaných institucí," na které se Ministerstvo spravedlnosti obrátilo ohledně vyslanců do komise pro snížení hranice trestní odpovědnosti z 15 na 14 let, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Robert Pelikán

Robert Pelikán

Pokud jde o tu individuální znalost člověka, to už máme u mladistvých mezi 15 a 18 lety. Pokud bychom snížili tu hranici na 14, tak by soudce měl prostor posoudit individuálně, zda ten člověk není poněkud zaostalý tedy nezralý. To už dneska je pro to rozmezí 15 – 18. Otázky Václava Moravce, 28. února 2016

Trestání mladistvých, tedy osob ve věku 15 až 18 let, se řídí zákonem o soudnictví ve věcech mládeže. Ten v § 5 odst. 1 uvádí: „Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.“

Kromě toho zákon toto zohlednění řadí i mezi základní zásady v § 3 odst. 3 uvádí. Následující čtvrtý odstavec tohoto paragrafu stanovuje, že vyspělost domnělého pachatele je třeba mít na paměti nejen při jeho trestání, ale také v celém řízení.

Nejen tedy v samotné existenci trestní odpovědnosti, ale i ve způsobu vedení řízení, určení druhu a určení výše trestu je rozumová a mravní vyspělost zohledňována.

Robert Pelikán

Robert Pelikán

Teprve teď začínají přicházet výsledky těch kontrol, z nich teprve budou kárné žaloby, takže má to nějaké prodlení, ale...Zatím se nám podstatně zvýšil počet těch takzvaných výtek. To jsou, tak řešíme ta menší pochybení. Otázky Václava Moravce, 28. února 2016

Demagog.cz se kvůli objasnění tohoto výroku 29. února písemně obrátil na tiskovou mluvčí Ministerstva spravedlnosti. 4. března Demagog.cz obdržel odpověď na svůj dotaz od Mgr. Jakuba Římana z tiskového oddělení Ministerstva Spravedlnosti ČR. Ten se vyjádřil, že co se týče kontrol, všechny ještě skončeny nejsou, u některých problematických stále ještě probíhá došetřování a jejich výsledky budou známy po jejich skončení. Nakolik toto koresponduje s vyjádřením, že teprve teď začínají přicházet výsledky kontrol, je otázkou.

Zároveň dodal následující statistiku dohledové činnosti nad soudními exekutory

rok 2013: celkem uděleno 48 opatření

Z 23 provedených kontrol exekutorských úřadů:

- 7 výtek, 4 kárné žaloby

Ze stížností:

- 30 výtek, 7 kárných žalob

rok 2014: celkem uděleno 116 opatření

Z 24 provedených kontrol exekutorských úřadů:

- 10 výtek, 4 kárné žalobyZe stížností (1077 stížností):

- 92 výtek, 10 kárných žalob

+ 14 upozornění, neznámo z jakého podnětu

rok 2015: celkem uděleno 135 opatření

Z 25 provedených kontrol exekutorských úřadů:

- 7 výtek, 6 kárných žalob, 8 upozornění

Ze stížností (téměř 1000 stížností):

-66 výtek, 5 kárných žalob, 37 upozornění

Přestože se tedy podstatně zvýšil počet opatření obecně, výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť počet výtek se reálně nezvýšil. Jsme si přitom vědomi, že jde pouze o předběžné výsledky. Nicméně právě o těch ministr také mluví a ani podle nich není možné hovořit o podstatném zvýšení počtu výtek. Oproti minulému roku, kdy jich bylo 102, letos statistiky uvádějí pouze 73.

Robert Pelikán

Robert Pelikán

Mají to v Německu a zdá se, že jejich ekonomiku to nijak neoslabilo. Pokud někdo nějakou dlouhou dobu bude skutečně odevzdávat všechno, co vydělá, a bude vydělávat, co nejvíc může, tak soud ho zprostí zbytku dluhu. Otázky Václava Moravce, 28. února 2016

Současná německá podoba institutu oddlužení podle některých studií působí edukativně na dlužníka i na další potenciální dlužníka. Informace o dopadech na celkovou ekonomickou situaci Německa se však nepodařilo dohledat.

V německé právní úpravě probíhá podle zákona Insolvenzordnung (anglický překlad) oddlužení tak, dlužník po dobu několika let odvádí veškeré své příjmy opatrovníkovi, který je poté rozděluje mezi věřitele a část vrací dlužníkovi. Dlužník má povinnost po tuto dobu provozovat přiměřenou výdělečnou činnost. Pokud plní všechny své povinnosti, je poté osvobozen od dluhů. (§ 286 - § 295 InsO)

Informace o vlivu institutu oddlužení na celkovou ekonomickou situaci v Německu se nepodařilo dohledat. Ve studii (.pdf) profesor práva Jason J. Kilbourn porovnává německý a americký způsob oddlužení (přičemž americký nepracuje s několikaletým procesem, ale s jednorázovým zbavením dluhů). Píše, že tyto dva systémy produkují podobné ekonomické výsledky, nicméně německý způsob obsahuje lepší sociální cíle (s. 259). Předchozí německá úprava, která se více zaměřovala na věřitele a méně cílila na práci s dlužníky, nesla v porovnání s tou současnou větší riziko, že se dlužník místo poctivého splácení zapojí do černé ekonomiky (s. 264 - 265).

Ve studii (.pdf) z pohledu behaviorální ekonomie tentýž autor popisuje, že německý (a obecně evropský) způsob je edukativní pro budoucnost dlužníka a má větší potenciál působit odstrašujícím způsobem na další potenciální dlužníky (s. 29).