František Bublan

Sněmovna skutečně do živých kauz nemůže vstupovat.

Kontrolu Bezpečnostní informační služby provádí sněmovna především skrze Stálou komisipro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby.

Ředitel BIS této komisi předkládá (podle §19 zákona o BIS) mj. zadání úkolů od vlády či prezidenta a podklady ke kontrole plnění rozpočtu. Komise si může od ředitele další informace vyžádat: zejména jde o "zprávu o použití zpravodajských prostředků ", která se ale vztahuje pouze na " věci a případy, ve kterých Bezpečnostní informační služba svou činnost již ukončila ". V tomto smyslu tedy komise nemůže vstupovat do živých věcí.

O věcech, ve kterých je BIS činná, může komise (podle §19 zákona) žádat pouze souhrnné informace o počtu případů použití zpravodajské techniky, s uvedením jejího druhu. BIS rovněž uvede, o jakou oblast její působnosti jde (pět oblastí dle §5 zákona o zpr. službách).

Poslanci tak zjevně nemají možnost vstupovat přímo do konkrétních kauz, je-li v nich BIS činná. Zda je to moc nebo málo pravomocí, nehodnotíme. Z hlediska faktické správnosti Bublanův výrok posuzujeme jako pravdivý.

(Obsahem zde mají V.Filip a F.Bublan identické výroky, proto se téměř shodují naše odůvodnění).

Výrok poslance Bublana hodnotíme jako pravdivý, v České republice skutečně absentuje parlamentní kontrola nad civilní rozvědkou.

V České republice jsou v současnosti zřízeny 3 tajné služby dle zákona č. 153/1994 Sb. o zpravodajských službách České republiky. Jsou jimi Bezpečnostní informační služba (BIS), Vojenské zpravodajství (VZ) a Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI). Poslanec Bublan ve svém výroku hovoří právě o ÚZSI, tedy o civilní rozvědce a její kontrole ze strany Parlamentu České republiky. V rámci poslanecké sněmovny jsou vytvořeny stálé komise pro kontrolu činnosti BIS a Vojenského zpravodajství, stejný orgán se vztahem k ÚZSI absentuje. Samotný Úřad pro zahraniční styky a informace na svých stránkách píše, že " stávající zákonná úprava nestanoví konkrétní způsob, jak se má uskutečňovat parlamentní kontrola ÚZSI." Dále sice uvádí možnost kontroly prostřednictvím interpelace poslanců na předsedu vlády a ministry (konkrétně na ministra vnitra, v jehož gesci daný úřad funguje), nicméně tato kontrola není a nemůže být příliš efektivní.

Na stránkách PS PČR lze pouze nalézt oznámení o svolání mimořádné schůze výboru pro bezpečnost z důvodu, že "o její svolání požádal zákonem předepsaný počet členů" (§ 36 Zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádů Poslanecké sněmovny ve znění pozdějších předpisů, stanovuje, že "předseda je povinen svolat schůzi výboru (...) požádá-li o to (...) alespoň dvě pětiny členů všech výboru ". Podle vyjádření předsedy výboru Johna o svolání schůze požádalo osm z patnácti členů. Kteří členové to byli se nám nepodařilo dohledat.

Ve výboru pro bezpečnost v současnosti zasedají 4 členové za ČSSD.

Plánované jednání sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost se stalo skutečně důvodem pro negativní vystoupení ze strany státních zástupců, konkrétně pak vedení Unie státních zástupců. Ti ve své reakci (.doc) k chystané prověrce uvádí, že "hodlá-li Výbor pro bezpečnost PSP ČR na svém jednání 21. 2. 2012 vykonat "prověrku mimořádného dohledu Vrchního státního zastupitelství na Městském zastupitelství v Praze dne 6. února 2012" je tento postup nutno hodnotit jako pokus o nedovolený zásah do činnosti státního zastupitelství a popření základních principů fungování veřejné žaloby". Tato reakce je podepsána jako Výkonný výbor Unie státních zástupců, což je orgán o 12 státních zástupcích, a tudíž se lze domnívat, že výrok poslance Bublana je korektní.

Poslanec Bublan odkazuje na kauzu Vladimíra Kotrouše, ředitele Městské policie hl. m. Prahy. Toho policie v listopadu 2011 natočila při převzetí úplatku (IHNED.cz), následně byl obviněn z trestného činu přijetí úplatku.

Po Kotroušově zatčení přinesla řada médií, např. iDNES.cz nebo Parlamentní Listy, zprávy o vyšetřování dalších osob, zvláště na pražském magistrátu, kam měl Kotrouš dokonce odnést část inkasovaných peněz. Česká televize pak přinesla informace z policejního protokolu, podle kterých Kotrouš označil primátorova osobního tajemníka Hanče a poradce Grmolu jako lidi, kteří o úplatku věděli.

Státní zástupkyně prozatím koná pouze v případu Kotrouše samotného, kde rovněž podala stížnost proti jeho propuštění z vazby obvodním soudem (Parlamentní Listy). Nelze ovšem přímo ověřit Bublanovo tvrzení, že policie chtěla další vyšetřované osoby rovněž obvinit.

Vlastimil Rampula je skutečně v mediálním prostoru velmi často zmiňován jako člověk, který skrz svou funkci měl velký vliv na politické kauzy. V pořadu Události, komentáře ze dne 14. října 2011, konkrétně v reportáži a diskuzi na téma Rampula končí, je mj. např. opozičním poslancem Zaorálkem nazván tzv. "zametačem kauz" nebo je také ministrem spravedlnosti Pospíšilem označen za člověka, který zasáhl do kauzy tzv. tunelování IPB. Nestandardní chování Vlastimila Rampuly v pozici vrchního státního zástupce v Praze také dokládá týdeník Respekt, který ve svém textu (.pdf) Zničte dokument č. 1439 konkrétně uvádí, že "např. kauzy jako České pivo, korupce při nákupu stíhaček Gripen nebo při prodeji Mostecké uhelné buď skončila u ledu (kvůli výměnám žalobců na poslední chvíli), nebo uvízla na místě (třeba kvůli pozdnímu vyžádání si důležitých informací ze zahraničí)." Je třeba nicméně podotknout, že ani tyto informace (obsažené v dokumentu nejvyššího státního zástupce Zemana) konkrétně neurčují, proč tomu tak u jmenovaných kauz bylo. Internetový deník aktuálně.cz k této otázce prostřednictvím článku Sabiny Slonkové V souboji o Rampulu se hraje o vliv na jednotlivé kauzy ze dne 19. října 2010 naznačuje, že Rampula může mít značný vliv (neformální a mimo svou zákonnou funkci) na tzv. kauzu ProMoPro (týká se předraženého ozvučení z dob předsednictví ČR v EU a je spojena s ministrem obrany Vondrou z ODS). Ovšem i zde je třeba dodat, že jakékoli pochybení vrchní státní zastupitelství odmítlo.

Z několika málo zmíněných mediálních výstupů je tak patrné, že Vlastimil Rampula je (alespoň v mediálním prostoru) spojován s citlivými politickými kauzami a s komplikacemi v dosažení jejich jasného justičního výstupu. Jeho přímé propojení však není k datu odvysílání Otázek Václava Moravce z 19. února 2012 v kontextu výroku poslance Bublana dohledatelné a ověřitelné, byť vzhledem právě k mediální prezentaci osoby Vlastimila Rampuly nemusí být zcela vyloučeno.

Hypotéza poslance Bublana o zájmu strany Věci veřejné na odchodu ministra Pospíšila z pozice ministra spravedlnosti a snaha tento post zmíněno stranou získat se v tomto okamžiku jeví jako čistá politická spekulace. Může mít reálný základ i logické pozadí, ovšem není možné ji reálně uchopit, ověřit a veřejně prezentovat.