Jan Hamáček
SOCDEM

Jan Hamáček

Bez tématu67 výroků
Koronavirus32 výroků
Zdravotnictví9 výroků
Sněmovní volby 20215 výroků
Sociální politika4 výroky
Obrana, bezpečnost, vnitro3 výroky
Evropská unie2 výroky
Zahraniční politika2 výroky
Ekonomika1 výrok
Zrušit filtry

Jan Hamáček

Když se podíváte na klipy, kterými Severoatlantická aliance vzpomíná na tu dobu, tak minimálně třetina těch záběrů se týká pomoci České republiky a materiálu, který šel od nás v rámci aliance.
Partie, 18. října 2020
Koronavirus
Nepravda
Ve zveřejněných videích Severoatlantické aliance (NATO), která se týkají reakce NATO na pandemii covidu-19, je pomoc ČR vyobrazována jen okrajově a ne více než obdobná pomoc jiných zemí.

Ministr vnitra Jan Hamáček zde reaguje na tvrzení předsedy hnutí STAN Víta Rakušana, že Česká republika odmítla na jaře pomoci jiným členům Evropské unie, a přesto dnes sama o pomoc žádá. Právě v této souvislosti pak Jan Hamáček uvedl, že Česká republika sice neposkytla personální pomoc, materiální však ano. A to až v takové míře, že je pomoc od ČR vyobrazena na nejméně třetině záběrů videí NATO, která se týkají reakce Severoatlantické aliance na pandemii covidu-19.

Jan Hamáček sice neupřesňuje, o jakých klipech mluví, na oficiálním kanálu Severoatlantické aliance na YouTube lze nicméně například dohledat video s názvem „Jak NATO a jeho spojenci reagují na covid-19?“. V tomto videu jsou pak vyobrazeny zásilky pomoci od České republiky, a to v čase 0:48 a 0:50. Nelze však hovořit o tom, že by ČR byla předmětem tohoto či jiných videí o covidu-19 „nejméně z jedné třetiny“. Česká republika je ve videích NATO zmiňována jen okrajově. Vedle vyobrazení pomoci od jiných zemí (video, čas, 0:34 či 1:33) je na videu často vidět například pomoc od USA (video, čas 1:14). Z těchto důvodů proto hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Dodejme, že celý soubor videí s názvem „NATO a covid-19“ je k dispozici také na oficiálním facebookovém účtu Severoatlantické aliance. Tématu materiální pomoci se zde pak věnuje jen jedno video, které se shoduje právě s námi zmiňovaným videem zveřejněným na YouTube.

Zdroj: Youtube NATO (0:48)
Zdroj: Youtube NATO (0:50)

Jan Hamáček

Tím teďka myslím subsaharskou Afriku, která je zdrojem těch migračních vln a dneska vlastně největší počty migrantů, kteří se snaží přejít Středozemní moře, pocházejí z toho, z tohoto regionu.
Interview ČT24, 7. srpna 2018
Nepravda
Region subsaharské Afriky skutečně patří ke zdrojům migračních vln. Podle dostupných dat Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky pro období od 1. ledna 2018 do 30. června 2018 o situaci ve Středomoří však největší počty migrantů a uprchlíků nepocházejí z tohoto regionu.

Afrika se dle klasifikace OSN dělí na dva hlavní regiony, severní a subsaharskou. Do regionu severní Afriky patří
Alžír, Egypt, Maroko, Tunis, Súdán, Libye a Západní Sahara. Ostatní africké státy spadají do regionu subsaharské Afriky.

Data Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky pro období od 1. ledna 2018 do 30. června 2018 o
situaci ve Středomoří (.pdf) ukazují, že největší počty uprchlíků a migrantů pocházejí ze zemí mimo region subsaharské Afriky. Nejvíce přišlo ze Sýrie (6 000). Dále pak z Iráku (3 600), Tunisu (3 000) a Afghánistánu (1 800). Celkem tedy z oblastí mimo subsaharskou Afriku přišlo v tomto období 17 400 uprchlíků a migrantů.

Z regionu subsaharské Afriky přišlo ve stejném období 14 200 uprchlíků a migrantů. Nejvíce z Guinei (3 600). Dále pak z Mali (3 100), Eritreje (2 600), Pobřeží Slonoviny (2 300). Nakonec je uvedena kategorie zahrnující menší počty migrantů a uprchlíků z vícero ostatních subsaharských států (2 600).

Nutno dodat, že údaje o počtu uprchlíků a migrantů se neustále mění. K 7. srpnu 2018 přišlo za rok 2018 do Evropy přes Středozemní moře 63 003 uprchlíků a migrantů. Poslední sada aktualizovaných dat Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky platí pro období od 1. ledna 2018 do 31. července 2018. Tato sada však není kompletní a chybí zde aktualizovaná datake kategorii „ostatní subsaharské státy“, a proto jsme ji k ověření výroku ministra Hamáčka nepoužili.

Přesto pro ilustraci uvedeme, že podle této sady dat přišlo z oblastí mimo region subsaharské Afriky 21 774 uprchlíků a migrantů. Oproti tomu z oblasti subsaharské Afriky přišlo pouze 14 696 uprchlíků a migrantů. Výrok ministra Hamáčka by tedy ani v tomto případě nebyl pravdivý.

Jan Hamáček

Sociální demokracie zásadně odmítá jakoukoliv spolupráci s SPD. My jsme dokonce nikdy nehlasovali pro žádného kandidáta SPD.
Právo, 21. dubna 2018
Nepravda

V rámci výroku se zaměřujeme výhradně na to, zda ČSSD v personálních otázkách podpořila některé nominanty SPD v Poslanecké sněmovně, neboť „jakákoliv spolupráce“ reálně probíhá mezi všemi stranami na úrovni hlasování o jednotlivých zákonech. Dva poslanci (Foldyna a Zaorálek) ČSSD prokazatelně podpořili v hlasování do čela hospodářského výboru prvního místopředsedu hnutí SPD Radima Fialu. Všechny ostatní volby jsou tajné, a nelze tak doložit, zda a pro koho sociální demokraté hlasovali.

Vedení Sněmovny

Hnutí SPD v současné době v Poslanecké sněmovně zastává několik postů. Jde např. o pozici místopředsedy Sněmovny, kterou vykonává předseda SPD Tomio Okamura.

Ten získal při volbě místopředsedy 102 hlasů, přičemž kvórum pro jeho zvolení činilo 98 hlasů. Volba byla ovšem tajná a nelze tak zjistit, kdo konkrétně pro Okamuru hlasoval a zda mezi těmito hlasy byli i někteří zástupci z klubu ČSSD.

Vedení výborů

Dále má SPD své dva předsedy výborů v Poslanecké sněmovně. Konkrétně jde o prvního místopředsedu Radima Fialu, který vede hospodářský výbor, a pak také Radka Kotena, jenž byl zvolen do čela výboru bezpečnostního.

Pokud se podíváme na volbu Radima Fialy, ten byl v rámci hospodářského výboru zvolen předsedou jednomyslně - získal 22 hlasů z 24 možných (proti nebyl nikdo). Volba byla tajná. ČSSD má ve výboru dva své poslance, jeden z nich byl podle zápisu z jednání omluven. Je tedy možné, že ani druhý pro Fialu nehlasoval.

Tuto volbu muselo následně potvrdit plénum Poslanecké sněmovny. V hlasování o Fialovi byli pro 2 poslanci ČSSD (Foldyna a Zaorálek), 6 se zdrželo a zbytek nebyl přítomen.

Poslanec Koten získal v bezpečnostním výboru v hlasování o předsedovi 10 hlasů ze 17 možných. Zbývajících 7 získal kandidát KDU-ČSL. Volba byla tajná, upozorňujeme, že 10 hlasy v příslušném výboru disponují hnutí ANO, SPD a KSČM. Na plénu pak při potvrzení této volby nepodpořil Kotena ani jeden z poslanců ČSSD.

Vedení komisí

V neposlední řadě pak SPD obsadila svými nominanty také čelo dvou kontrolních komisí Sněmovny. Předsedou komise pro dohled nad NBÚ je poslanec Miloslav Rozner a v čele Stálé komise pro kontrolu činnosti Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost stanul další poslanec SPD, a to konkrétně Pavel Jelínek.

Co se týče volby těchto osob, jde o volbu tajnou. Oba pánové byli zvoleni 15. prosince 2017. V rámci voleb bylo odevzdáno 186 hlasovacích lístků. Miloslav Rozner za SPD získal 134 hlasů a Pavel Jelínek dokonce 167 hlasů. Zejména v jeho případě je nepravděpodobné, že by neobdržel žádný hlas od poslance ČSSD, nicméně toto nelze s přihlédnutím k tajnosti voleb potvrdit.