Jan Hamáček

Jan Hamáček mluví o údajném záměru Víta Rakušana, respektive koalice Pirátů a Starostů, na snížení počtu státních zaměstnanců o 13 %. Tato koalice ale ve svém programu ani jinde takový záměr nezmínila. Naopak koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP 09), ve svém programu pro nadcházející volby slibuje snížení počtu státních úředníků o 13 %. Zdůrazněme, že se jedná o „státní úředníky“, nikoliv státní zaměstnance.

Počet státních zaměstnanců (případně úředníků) je překvapivě velmi složitým ukazatelem. Vývoj počtu státních zaměstnanců každoročně sleduje například Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) či Ministerstvo financí. Každá z těchto institucí však zahrnuje do svých dat různé složky státních zaměstnanců a jiné vynechává.

Například NKÚ ve svém Stanovisku k návrhu státního závěrečného účtu ČR za rok 2019 (.pdf) nezapočítává do svých dat zaměstnance, kteří „nemají status zaměstnance ve státní správě (např. učitelé, vojáci)“ (.pdf, str. 39). Podle těchto dat působilo v roce 2019 ve státní správě přibližně 161 tisíc osob (.pdf, str. 40).

Ministerstvo financí v rámci publikací Státní rozpočet v kostce (.pdf) pak sleduje počty všech zaměstnanců „organizačních složek státu a příspěvkových organizací“, tedy také učitele či policejní složky. Celkový počet pracovních míst těchto zaměstnanců k 1. lednu 2021 činil zhruba 482 tisíc (.pdf, str. 33).

Podrobněji jsme o počtu státních zaměstnanců psali zde.

Nicméně ať už bychom porovnávali kterýkoliv ukazatel, na výpočet, o kterém Jan Hamáček mluví, to nebude mít vliv. Ten totiž mluví výhradně o policistech a potenciálním snížení jejich počtu o 13 %. K 1. lednu 2021 působilo v České republice celkem 40 434 státních policistů. Pokud by tedy došlo ke snížení jejich stavu o 13 %, o zaměstnání by přišlo opravdu přibližně 5 tisíc z nich.

Je však nutné podotknout, že záměr koalice SPOLU se týká „státních úředníků“, zjevně ne příslušníků Policie ČR. Jan Hamáček tedy pro ilustraci dopadu 13% snížení stavu nevybral správný příklad, protože se snížením počtu policistů koalice SPOLU nepočítá. Dalším důvodem pro hodnocení výroku jako zavádějícího, je pak skutečnost, že vicepremiér Hamáček přisuzuje záměr Vítu Rakušanovi, přestože 13% snížení počtu úředníků je záměrem konkurenční koalice SPOLU.

Svolavatel musí dle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, zajistit, aby shromáždění proběhlo pokojně (§ 6 odst. 5 písm. e). Pokud se svolavateli nepodaří obnovit pokojný průběh shromáždění, „požádá bez zbytečného odkladu o potřebnou pomoc úřad nebo Policii České republiky a vlastními prostředky vyzve účastníky k obnovení pokojného průběhu“ (§ 6 odst. 6). Dodejme, že i například manuál pro obce k rozpuštění shromáždění (.doc) určuje, že při neuposlechnutí bude požádána o pomoc Policie ČR.

Ze zákona o právu shromažďovacím také vyplývá, že fyzické osobě, která spáchá přestupek, hrozí pokuta ve výší 15 000 Kč (§ 14 odst. 4). Výše pokuty je stejná jak pro účastníka shromáždění, tak pro svolavatele, pokud je svolavatelem fyzická osoba.

V případě, že shromáždění uspořádala právnická osoba, může při dopuštění se přestupku obdržet pokutu až ve výši 30 000 Kč (§ 14a odst. 2).

Dále pak zákon určuje, že přestupkem je například neuposlechnutí výzvy k ukončení shromáždění (§ 14 odst. 2 písm. c). Z uvedených informací vyplývá, že s pachatelem přestupku se následně zahájí přestupkové řízení na základě zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Přestupkové řízení upravuje třetí část tohoto zákona.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť v obecné rovině svolavateli hrozí vyšší postih pouze v případě, že je právnickou osobou. Na základě zákona o právu shromažďovacím může být pořadateli vyměřena stejná pokuta jako účastníkovi, pokud shromáždění organizuje fyzická osoba.

Na některých zahraničních misích je Česká republika opravdu hojně zastoupena oproti mnohým srovnatelně velkým státům nebo v poměru obyvatel s ostatními. Avšak z dostupných dat si lze utvořit názor, že se jedná spíše o přispívání nadprůměrné. Nazývat jej masivním lze jen v porovnání s některými vybranými státy, případně vybranými misemi, ne však jako takové. Navíc některé země (s ohledem na jejich počet obyvatel) vysílají do misí fakticky srovnatelné počty vojáků jako Česká republika a navíc mají výrazně vyšší obranný rozpočet. Jmenujme např. Bulharsko nebo Chorvatsko.

Pokud se podíváme na data NATO, tak je patrné, že Česká republika ani zdaleka neplní svůj závazek vydávat na obranu 2 % HDP. Naše výdaje se pohybují těsně nad 1 procentem.

Podle dostupných dat ze stránek Ministerstva obrany by mělo v současnosti být na zahraničních misích něco přes 800 vojáků.

V porovnání se Slovenskem je ČR výrazně více zapojena. Slovensko má podle údajů ze začátku tohoto roku v zahraničí celkem 257 vojáků. To je v porovnání s počtem českých vojáků méně než jedna třetina.

Ale třeba Bulharsko, které má okolo 7,4 milionu obyvatel vyslalo podle dat z roku 2016 celkem 760 vojáků. Na vlastní obranu pak vydávají Bulhaři o půl procenta HDP více než Česká republika. Chorvatsko, které má zhruba 4,2 milionu obyvatel, pak na zahraniční mise vyslalo v průběhu tohoto roku něco přes 500 vojáků. Jejich výdaje jsou přitom opět vyšší, než kolik dosahují u nás.

Belgičtí vojáci pak v zahraničí působí v počtu 457. Od září má pak Belgie vyslat dalších 230 vojáků na zahraniční misi do Pobaltí. Nizozemí má pak s necelými 17 miliony obyvatel celkem 903 vojáku účastnících se různých zahraničních misí.

Francie měla podle dat z roku 2015 přes 10 tisíc vojáku na zahraničních misích při zhruba 67 milionů obyvatel. A Německo, jako další z větších států, který čítá okolo 80,7 milionů obyvatel, vyslalo na zahraniční mise okolo 4 700 vojáků. Itálie pak podle údajů z roku 2017 vyslala něco přes 5 000 vojáku do zahraničí při počtu obyvatel okolo 60,7 milionů. Polsko se svými asi 38 miliony obyvateli pak na zahraniční mise vyslalo okolo 3 500 vojáků.

Souhrnné údaje o počtu vojáku na zahraniční misi jsou pak dostupné pro Operation Resolution Support v Afghánistánu. Kde má ČR celkem 281 vojáku. To je v porovnání s některými státy výrazně více, avšak jedná se pouze o jednu misi z mnoha. Počty se mohou u různých misí výrazně lišit, tak jak se to odvíjí od strategických zájmů jednotlivých států.