Jaroslav Faltýnek

Některé evropské státy určují v takové situaci výši daně, případ od případu, je tedy možné, že dojde až ke 100% zdanění.

Na Slovensku platí, že takový majetek propadá státu: "Žalovaný musí uspokojivo vysvetliť pôvod a spôsob nadobudnutia majetku na súde poskytnutím dôkazov a vyvrátiť dôvodné pochybnosti o zákonnosti a čestnosti nadobudnutého majetku. Ak žalovaný túto mieru dôkazného bremena unesie, súd návrh zamietne. V opačnom prípade súd rozhodne o tom, že odporca majetok nadobudol z nelegálnych príjmov a že tento prepadá v prospech štátu." (.docx, důvodová zpráva Slovenského zákona o prokazování původu majetku)

Například v Polsku je takový majetek zdaněn až 75 % (.docx Příloha důvodové zprávy): "Neprokáže-li tyto skutečnosti, stanoví se hodnota majetku, který se má zdanit, z majetku nabytého poplatníkem za příslušné zdaňovací období a na základě výdajů uvedených poplatníkem za toto zdaňovací období. Takto určená hodnota neprokázané části majetku daňového subjektu je zdaněna sazbou ve výši 75 %."

Hnutí ANO opravdu nemělo zdanění či zpochybnění církevních restitucí ve svém volebním programu, neboť v něm o tomto tématu nemá vůbec nic.

V listopadu 2013, tedy krátce po volbách do Poslanecké sněmovny, vyjádřil Andrej Babiš překvapení nad skutečností, že dohoda obsahuje inflační doložku, tedy, že finanční suma nemusí být konečná. V červenci 2014 předseda hnutí Babiš uvedl, že co bylo ukradeno, musí být vráceno, avšak způsob jejich přijímání byl netransparentní a vůči občanům nespravedlivý. V polovině dubna 2016 uvedl, že jsou tzv. církevní restituce předraženy o 54 miliard korun a o několik dubnových dní později přes média vzkázal lidovcům, že podpoří zdanění církevních restitucí.

Radmila Kleslová není zastupitelkou hlavního města Prahy, ale je starostkou Prahy 10. Je rovněž předsedkyní krajské organizace ANO.

Situace ohledně České pošty se projednávala na 32. schůzi (1. 10. 2015) Poslanecké sněmovny na návrh poslaneckého klubu ANO. Na pořadu byly dva body. Prvním bodem byla informace vlády ČR o aktuální situaci ohledně zakázek České pošty. Tento bod byl přerušen, protože Sněmovna ztratila usnášeníschopnost (potřebných 67 přihlášených poslanců).

Druhý bod byl návrh na ustanovení vyšetřovací komise za účelem objasnění způsobu, jakým byly v minulých deseti letech zadávány veřejné zakázky v České poště. Z důvodů přerušení schůze nemohl být tento bod projednán.

Jaroslava Jermanová z hnutí ANO na úvod schůze objasnila důvod svolání schůze. " Z toho důvodu chceme, aby se zakázky pošty prošetřily systémem padni komu padni, a to nejméně za posledních deset let. Proto také poslanecký klub ANO a s námi další poslanci požádali nejen o svolání mimořádné schůze a informaci vlády o dění v České poště, ale i o zřízení komise, která by v součinnosti s orgány činnými v trestním řízení a kontrolními úřady hospodaření České pošty prověřila. "

Svolání schůze z důvodu, aby Sněmovna prošetřovala veřejné zakázky v podniku Česká pošta, je ovšem problematické. Hnutí ANO nevymezilo konkrétní okruh otázek pro případnou vyšetřovací komisi a přihlédneme-li k faktu, že podnik má veřejných zakázek nepřeberné množství, lze důvodně pochybovat o tom, že by případné ustavení vyšetřovací komise mělo mít ambici skutečně pokrýt veřejné zakázky podniku za posledních 10 let. Právě kvůli tomuto vágnímu vymezení je výrok hodnocen jako zavádějící.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože během nočního jednání o církevních restitucích 13. července 2012 Miroslava Němcová jako předsedkyně Poslanecké sněmovny odejmulo slovo poslanci Babákovi poté, co neuposlechl její výzvy, aby začal mluvit k věci, tedy k církevním restitucím, které byly bodem jednání.

Citujeme předsedkyni Němcovou: " Pane poslanče, nikdo vám neupírá právo mluvit jménem klubu. O neomezené lhůtě jsme se bavili také, tu vám též nikdo neupírá. Upírám vám právo mluvit mimo projednávaný bod, což jsem přesvědčena, že toto musím jako řídící schůze učinit, protože jsem přesvědčena, že jste se prostě odchýlil od toho, co je tématem tohoto bodu. "

(...) Babák se snažil v reakci na výzvu vysvětlit, že jeho řeč se týká církevních restitucí, přesto, že předčítal z církevní historie.

" V tom případě je mi líto, ale jsem přesvědčena, že jste přestoupil ustanovení jednacího řádu. Prosím, dejte námitku proti mému postupu. Já vám odnímám slovo. "

Němcová při tomto svém kroku použila § 59 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, který v (4) říká:

" Poslanec má mluvit k projednávané věci. Odchyluje-li se od ní nebo překročí stanovenou řečnickou lhůtu, může na to předsedající poslance upozornit a volat jej k věci. Vybočuje-li poslanec svým projevem z mezí slušnosti, může jej předsedající volat k pořádku. Nevedlo-li dvojí upozornění k nápravě, může mu slovo odejmout. O námitkách poslance proti rozhodnutí o odnětí slova rozhodne Sněmovna bez rozpravy. "

Věci veřejné již předem oznámily, že se pokusí o obstrukce ohledně zákona. Každý člen poslaneckého klubu Věcí veřejných během tohoto jednání měl možnost se k zákonu vyjádřit a každý mluvil dvakrát deset minut (Sněmovna si v tomto bodě ohlasovala toto omezení řečnické doby). Jednání toho dne skončilo po osmi hodinách.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť ve srovnání s jinými volebními obdobími nebyl stav legislativní nouze nadužíván.

Stav legislativní nouze byl Miroslavou Němcovou vyhlášen v roce 2010, kdy se tímto krokem snažila překonat obstrukce levicové opozice. Tento byl po podání ústavní stížnosti ze strany ČSSD Ústavním soudem zrušen, kdy v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/10 uvedl, že

„podmínkou vyhlášení stavu legislativní nouze není jen hrozba určitých negativních důsledků, ale především existence mimořádné okolnosti, která má potenciál ohrozit základní práva a svobody zásadním způsobem anebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody (§ 99 odst. 1 JŘPS). Za mimořádnou okolnost (posuzováno prizmatem ústavních principů) je možno považovat jen takovou okolnost, která se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů vnitřních i vnějších, anebo může jít o okolnost, kterou představují přírodní katastrofy.“

Podruhé legislativní nouzi vyhlásila Miroslava Němcová na sklonku roku 2012. Celkově bylo v období 2010-2013 ve stavu legislativní nouze schváleno 6 zákonů. V období 1993-1996 se jednalo o 3 zákony, v období 1996-1998 o 4 zákony, v období 1998-2002 o 8 zákonů, v období 2002-2006 o 16 zákonů, v období 2006-2010 o 4 zákony. (viz str. 111 až 234 rigorózní práce JUDr. Adama Vízdala, která byla na institut legislativní nouze zaměřena).

V kontextu tohoto srovnání nelze jako pravdivé označit tvrzení, že by byla legislativní nouze v letech 2010-2013 vyhlašována jako na běžícím pásu, resp. že by byla její četnost výrazně vyšší oproti jiným volebním obdobím.

Jako zavádějící by se dalo hodnotit i tvrzení, že Miroslava Němcová jako předsedkyně vyhlašovala stav legislativní nouze. Je pravda, že dle § 99 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny vyhlašuje tento stav předseda komory, avšak vždy tak činí na návrh vlády. Nejedná se o jeho vlastní iniciativu, kdy by tak činil z vlastní vůle.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Ústavní soud nezrušil zákon, kterým se zaváděla sKarta. Jaroslav Faltýnek v tomto výroku směšuje dvě různé kauzy. V té první Ústavní soud skutečně konstatoval, že byl zneužit stav legislativní nouze. Druhou kauzou je však sKarta, kterou se Ústavní soud vůbec nezabýval a zrušil ji Parlament České republiky ze své vlastní vůle. Není pravdou, že by byla zrušena Ústavním soudem v důsledku porušení zákona Miroslavou Němcovou.

První kauzou je situace z konce roku 2010, kdy Sněmovna schválila některé zákony ve stavu legislativní nouze, které byly následně Ústavním soudem zrušeny, kdy soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/10

„dovodil, že jediným důvodem projednání a schválení napadeného zákona Poslaneckou sněmovnou ve stavu legislativní nouze ve zkráceném jednání bylo ohrožení jeho včasného přijetí tak, aby nabyl účinnosti nejpozději ke konci roku 2010, což bylo znemožněno postupem opozice podle § 90 odst. 3 a § 91 odst. 2 JŘPS. Zjištěný důvod ovšem nelze považovat za legitimní a ústavně aprobovatelný důvod umožňující vyhlášení stavu legislativní nouze podle § 99 odst. 1 JŘPS. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě všechna rozhodnutí orgánů Poslanecké sněmovny činěná k návrhu vlády, jakož i samo rozhodnutí o trvání stavu legislativní nouze a o trvání podmínek pro projednání napadeného zákona ve zkráceném jednání (při vypuštění prvního čtení ve smyslu § 99 odst. 6 JŘPS - viz usnesení č. 112 z 8. schůze Poslanecké sněmovny - hlasování č. 7), byla učiněna v rozporu se shora vysvětlenými aspekty charakterizujícími ústavní demokratický princip. Proto bylo možné ústavní přezkum uzavřít již v této fázi konstatováním, že v procesu přijímání napadeného zákona byly porušeny čl. 1 odst. 1 a čl. 6 Ústavy České republiky a čl. 22 Listiny.“

Tímto nálezem Ústavní soud ke dni 31. prosince 2011 zrušil zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento zákon však nebyl tím zákonem týkajícím se sKarty, o kterém mluví Jaroslav Faltýnek. Skartou se měl Ústavní soud zabývat na návrh senátorů na konci roku 2013. Řízení však nakoneczastavil a věc nebyla ani projednána, neboť poslanci sKartu zrušili na návrh skupiny senátorů ČSSD.

Otázkou je, do jaké míry lze tato Ústavním soudem konstatovaná pochybení personifikovat pouze na osobu Miroslavy Němcové, neboť jak jsme konstatovali i v předchozím výroku, nejedná se o její vlastní iniciativu, kdy by z vlastní vůle vyhlašovala stav legislativní nouze. Předseda Poslanecké sněmovny tak dle § 99 odst. 1 jednacího řádu činí pouze na návrh vlády.

ODS během volební kampaně představila svůj program, který zahrnoval tvrzení o tom, že ODS rovnou daň z příjmů a jednoduché a nízké daně (.pdf, str.18) a také " zabráníme zvýšení daní " (tamtéž - str. 20).

Zdroj: Volební program ODS

Zvýšení daní (DPH, solidární přirážka) bylo prosazeno zákonem o změně daňvých, pojistných a dalších zákonů v Poslanecké sněmovně. Při jednání dne 7. listopadu 2012 se hlasování účastnilo 51 členů ODS. Souhlas s návrhem vyslovilo 50 poslanců a 1 poslanec ODS se zdržel hlasování.

Zvyšování daní ODS během svého volebního období ekonomickou krizí a zodpovědností za státní rozpočet. Někteří členové ODS byli proti zvyšování daní a odsoudili tento krok.

Jaroslav Faltýnek má pravdu, že Babiš nesliboval vybrat 100 miliard ročně navíc. Realita je taková, že v předvolební kampani mluvil o tom, že lze získat až 200 miliard ročně.

V předvolební debatě České televize z Prahy, která byla vysílána 14. října 2013 (tj. 11 dnů před volbami), Andrej Babiš doslova uvedl (video - čas 95:10):

" Pokud by někdo řídil ten stát jako řádný hospodář, tak tady vybere 200 miliard ročně navíc. "

Dále v rozhovoru pro Lidové noviny (15. dubna 2014 - dostupné na webu ANO) uvedl:

" Proč míříte do politiky vy sám?---Chci, aby stát začal někdo opravdu řídit ve prospěch občanů. Není potřeba jen tupě šetřit, jak to nyní vidíme kolem sebe, ale vybírat daně, použít je ve prospěch všech a správně je investovat. Nevybrané daněamrhání penězi nákupem zbytečností představují obrovský balík peněz, který nám uniká. Když bude stát důsledně dohlížet na dodržování pravidel, zjistí se, že tu leží na zemi až 200 miliard korun ročně. "

Tutéž částku pak uvedl na setkání s voliči v Brně v září 2013, o tomto setkání informoval server Idnes.cz.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože nejsme schopni posoudit, nakolik obě zmíněná opatření budou mít reálné dopady na výběr DPH či zda v případě EET budou vůbec přijaty.

V předchozím výroku jsme doložili, že Babiš v předvolební kampani mluvil dokonce o 200 miliardách ročně, které stát může získat, když jej bude někdo správně řídit a dobře hospodařit.

Pokud se podíváme na možnosti výběru daní skrze oba Faltýnkem pojmenované nástoje, zjistíme, že elektronická evidence tržeb (připusťme, že výběr daní bude kopírovat očekávání ministerstva financí a že bude zavedena) má přinést zvýšení výběru daní (.pdf - str. 29) o 12,5 miliardy.

Kontrolní hlášení pak (šlo o součást novely zákona o DPH) uvádí rozmezí 5-10 miliard, o které by se mohl výběr zvýšit.

Pokud by tedy oba nástroje přinesly takový efekt, že by zvýšily výběr daní o maximální možnou částku (predikovanou ministerstvem financí), šlo o 22,5 miliardy.

Tohle je ovšem jednak predikce, kterou nejsme schopni reálně potvrdit, druhak musíme vzít v potaz otázku funkčnosti EET, která je kritizována. Je také otázkou, zda se koalici podaří před odpor opozice daný zákon prosadit.