Jaroslav Faltýnek

Smlouvu s rakouskou firmou Kapsch podepsal v roce 2006 dřívější ministr dopravy Milan Šimonovský, který působil ve vládě Jiřího Paroubka společně se současným premiérem Bohuslavem Sobotkou.

Kontrakt mezi ministerstvem a Kapschem má dlouhou historii obohacenou o několik smluvních dodatků. Jak vyplynulo z lednových slov ministra Ťoka, ten, kdo dodatky smluv uzavíral, vůbec nepočítal s tím, že by firma Kapsch mohla být v budoucnu nahrazena jiným dodavatelem. Posudky, které si resort nechal vypracovat, ukázaly, že jediná firma, která je technicky schopna spravovat, je právě rakouský Kapsch. Kontroverze vzbudily i ostatní dodatky.

Jedním z nich se v roce 2007 zabýval i antimonopolní úřad. Závěry šetření úřadu zjistily, že uzavření tohoto dodatku nebylo v souladu se zákonem o veřejných zakázkách. Zadavatel, tedy Ministerstvo dopravy ČR, se tak dopustil porušení tohoto zákona.

U dalšího z dodatků uzavřeného v prosinci 2007 ministerstvo zveřejnilo jen část dohody. Reportéři ČT později zjistili, že ta část dohody, která Kapschi přináší částku 4 mld. Kč, zůstala nezveřejněná.

Dodejme, že nelze postihnout, zda hnutí ANO, které prostřednictvím dvou ministrů kontroluje od vzniku koalice ministerstvo dopravy, vědělo o této situaci. Hodnotíme to, kdo a kdy danou smlouvu podepsal.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť nemůžeme spekulovat, zda byla daná smlouva postavena špatně a záměrně špatně. Takové informace nejsou veřejně dostupné a šlo by o čisté dohady z naší strany.

V celé historii projektu elektronických mýtných bran je nicméně hned několik velmi sporných bodů a dodatků.

V lednu letošního roku ministr dopravy Dan Ťok prohlásil, že ten, kdo dodatky smluv uzavíral, vůbec nepočítal s tím, že by firma Kapsch mohla být v budoucnu nahrazena jiným dodavatelem, popř. s tím, že výměna Kapsche bude drahá a obtížná. Ťok rovněž zopakoval, že resort podá trestní oznámení v souvislosti s dodatky, které jsou pro stát nevýhodné. Konkrétního viníka ministerstvo nezná a oznámení nebude podáno vůči konkrétní osobě.

Jedním z dodatků se v roce 2007 zabýval i antimonopolní úřad. Závěry šetření úřadu zjistily, že uzavření tohoto dodatku nebylo v souladu se zákonem o veřejných zakázkách a zadavatel, tedy Ministerstvo dopravy ČR, se tak dopustil porušení tohoto zákona.

U jiného z dodatků smlouvy uzavřeného v prosinci 2007 ministerstvo zveřejnilo jen část dohody. Reportéři ČT později zjistili, že ta část dohody, která Kapschi přináší částku 4 mld. Kč, zůstala nezveřejněná.

Program TOP 09 určený pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2013 má celkem 12 tematických okruhů. Patří mezi ně například boj s korupcí a kriminalitou, vzdělání, věda, výzkum a sport atd. Seznam nesvobod je spíše reakcí na aktuální témata a zákony prosazované vládou.

Mezi celkem 16 nesvobod definovaných TOP 09 skutečně patří kontrolní hlášení DPH, elektronická evidence tržeb, prokazování původu majetku a v neposlední řadě také výše zmiňovaný zákon na ochranu úředníků. Miroslav Kalousek ale upřesňuje, že „soudci jsou ústavní činitelé“ a „Úředníci s tím, že získali definitivu, tak také mají mít určitý nadhled na tím, že ten, kterému slouží, protože oni jsou ve službě, občas ztratí nervy a zachová se, řekněme nevhodně.“ (OVM, 13:25 – 13:42)

Co se týče praxe v Poslanecké sněmovně, klub TOP 09 a Starostové předkládá prostřednictvím svých zákonodárců řadu návrhů zákonů a pozměňovacích návrhů i mimo tzv. Seznam nesvobody. Chová se v tomto ohledu jako obvyklá opoziční strana. Např. samotný Kalousek se spoulupodílel na 18 návrzích zákonů, 1. místopředseda strany Ženíšek na 27 návrzích, místopředsedkyně strany Helena Langšádlová (33), Markéta Pekarová Adamová (24) a Jitka Chalánková (21) a poslední člen vedení, poslanec Leoš Heger, spolu/předložil 24 návrhů.

Tato jejich legislativní aktivita nesouvisí výhradně s tzv. Seznamem nesvobody, jak dokládá seznam předložených návrhů u každého člena z vedení strany v rámci odkazů výše.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý především z důvodu jeho začátku.TOP 09 svůj předvolební program má dostupný přímo na svých stránkách a dalším důvodem je fakt, že seznam 16 nesvobod nelze považovat za oficiální program strany, ale spíše jako upozornění na témata, která jsou stranou vnímána jako problematická. Navíc pokud sledujeme aktivitu poslanců klubu TOP 09 a Starostové v rámci Poslanecké sněmovny, tak zjistíme, že tito předkládají celou řadu návrhů, které jdou mimo záběr tohoto seznamu.

TOP 09 v roce 2010 ve svém programu (.pdf, str. 10) pro parlamentní volby hovořila o nutnosti nastavení systému, ve kterém jsou daně „jednodušší, srozumitelnější a bez výjimek“. O jejich zvyšování je v textu napsáno: „Vláda nechce daně zvyšovat, proto musí velmi rozhodně snižovat rozpočtové výdaje.“

O zvyšování nepřímých daní hovoří u důchodové reformy (str. 20), kde se tento nástroj dá v případě nutnosti použít při výpadku příjmů stávajícího průběžného systému financování důchodů.

V koaliční smlouvě (.pdf, str. 6) pak společně s ODS a VV nehovořila přímo o nechuti zvyšovat daně, avšak přímo mluvila pouze o vyšším „zdanění loterií, veškerého hazardu a (…) výjimek v této oblasti“. V koaliční smlouvě také stojí: „Vláda nechce zvyšovat progresi daně z příjmů u fyzických osob.“

V roce 2012 však v rámci úsporných opatření přišla TOP 09 se změnami v daních, mezi které patří omezení výdajových paušálů u daně z příjmu fyzických osob, zrušení tzv. zelené nafty, zvýšení daně z převodu nemovitosti o jeden procentní bod či dočasné (dvouleté) zvýšení daně z příjmu fyzických osob o 7 %.

Zvyšovala se také daň z přidané hodnoty, a to s účinností od 1. 1. 2012 (snížená sazba z 10 % na 14 %) a 1. 1. 2013 (základní sazba daně 21 %, snížená sazba 15 %).

V případě přímých daní tedy za svým programem TOP 09 nestála.

Ve svém volebním programu (.pdf, str. 17) pro parlamentní volby 2013 ČSSD definovala svou daňovou politiku jako „spravedlivou“. V jejím rámci se měla zvýšit daň z příjmů právnických osob o 1–2 %. Daň z příjmu fyzických osob měla být progresivní se dvěma sazbami (15 % a 27,5 %), oddělujícími v hrubé mzdě příjmy pod a nad 100 000 Kč. Zvýšen měl být podíl majetkových daní (mezi ně patří darovací, dědická, silniční, daň z nemovitých věcí).

Daň z hazardu měla být určena na 21–22 %, naopak neměla se zvyšovat daň z přidané hodnoty. Obecně tedy ČSSD skutečně chtěla řadu daní zvyšovat, není ovšem pravdou, že by chtěla zvýšit VEŠKERÉ daně. Chtěla zachovat výši sazeb DPH, které tvoří v daňovém inkasu nejvyšší položku a vytvořit 2. sníženou sazbu pro některé komodity.

K DPH pak ČSSD uvádí:

„Na rozdíl od pravicových stran nebudeme zvyšovat daň z přidané hodnoty, a zdražovat tak lidem život. Budeme hledat dohodu s Evropskou komisí buď pro vytvoření třetí sazby, nebo osvobození některých položek, především pak léků a knih, od této daně.“

Dále chtěla ČSSD měnit daně z příjmu fyzických osob tak, že by se prohloubila daňová progrese. Lidé se mzdou do 100 tisíc korun měsíčně by dále platili 15 % ze superhrubé mzdy, vysokopříjmovým by se sazba měnila na 27,5 %. Zde by tedy k navýšení došlo jen u lidí s vyššími příjmy, plošné zvýšení ČSSD nenavrhovala.

Volební program (.pdf, str. 4) KDU-ČSL hovořil o obnově společného zdanění manželů a tvorbě tří sazeb daně z příjmu fyzických osob, a to 12 %, 20 % a 28 % z hrubé mzdy. Lidovci chtěli také snížit DPH.

Ve volebním programu ANO je napsáno, že „další zvyšování daní je nepřípustné“. U daní z příjmu právnických osob je cílem ponechat sazbu 19 %. Zásadním bodem pro ANO je nezvyšovat daňovou zátěž.

V koaliční smlouvě nynější vlády se píše: „Nebudeme provádět žádné změny v daňových předpisech, které by měnily výše zdanění v roce 2014.“ Dále koalice chtěla usilovat o obnovení slevy na dani pro pracující důchodce a také o zvýšení zdanění hazardu (str. 11).

Daně byly jedním z vážných témat koaliční smlouvy. Dle ČT24 si nakonec hnutí ANO „prosadilo, že se nebudou zvyšovat daně“. Také server Novinky.cz hovořil o hnutí ANO jako tom, kdo trval na nezvyšování daní, naopak ČSSD nárůst požadovala.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť sociální demokraté sice růst některých daní měli ve svém programu a prosazovali jej také po volbách, nešlo ovšem o veškeré daně, jak Faltýnek uvádí.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože o dani nelze říct, že by se vracela. Vláda sice schválila zmíněná opatření, neznamená to ale, že by lidem vracela daně.

Daně se vybírají stále a vláda pak tyto vybrané příjmy přerozděluje podle svých priorit, mezi které patří právě uvedené skupiny příjemců transferů. Vláda sice zavedla opatření (kontrolní hlášení, EET,...), která mají dle jejích slov sloužit k lepšímu výběru daní, jedná se však o nová opatření a není ještě možné hodnotit jejich efektivitu.

V koaliční smlouvě současné vlády na roky 2013–2017 se strany zavázaly k tomu, že nebudou měnit nastavenou výši zdanění v roce 2014 (.pdf, str. 11). Přesto je jejím cílem zvýšit příjmy státního rozpočtu.Ve smlouvě se mimo jiné hovoří například o zvýšení loterijní daně a daně z hazardu. V minulosti se dokonce Andrej Babiš zmínil o svém záměru daně snižovat.

Současné vládě se v každém roce podařilo vybrat více peněz na daních než v roce předchozím, přestože ke zvýšení daní nedošlo. Loni bylo státem vybráno přes 670 miliard korun, jak ukazují data finanční správy (.xls, list Přehled celkového vývoje).

Zdroj: Finanční správa

Současná vláda skutečně jednotlivé popsané kroky prosadila. Ke zrušení poplatků ve zdravotnictví došlo už v roce 2014. Dodejme však, že již v roce 2014 se Andrej Babiš vyjádřil, že tohoto kroku lituje: „Zpětně to hodnotím jako špatně. Zrušení tohoto poplatku je teď hlavní důvod žádat peníze ze státního rozpočtu a vlastně neřešit moc úspory, které by bylo možné ve zdravotnictví najít.“

Zvýšení slevy na druhé a další vyživované dítě bylo možné uplatnit již za příjmy od ledna 2015 a s dalším navyšováním daňové slevy se počítá od roku 2017. K valorizaci penzí dochází průběžně, důchody se mají dále zvyšovat i v roce 2017. Rozpočet na rok 2017 počítá i s náklady na vyšší platy všech státních zaměstnanců.

Většinový systém existuje v USA pro volby do nejvyšších ústavních orgánů po více než dvě staletí. Nehodnotíme, zda tento systém funguje úspěšně, ovšem je pravdou, že poslanci hnutí ANO zavedení jeho podoby v ČR doposud nenavrhli.

Většinový volební systém funguje ve volbách do nejvyšších ústavních orgánů USA (kromě Nejvyššího soudu) až na výjimky od přijetí ústavy. Většinově se volí členové Kongresu (tj. Sněmovny reprezentantů a Senátu) a prezident. Senátoři se volí přímo až od roku 1913, kdy byl schválen 17. dodatek ústavy. Do té doby volili senátory nepřímo členové nejvyšších státních orgánů.

Co se týče druhé části výroku, Andrej Babiš v rozhovoru pro Právo vyjádřil podporu většinovému systému, který je dle jeho názoru pro ČR nejlepší. Při případné výhře hnutí ANO ve volbách by se jej možná pokusil prosadit. Návrh o změně volebního systému z pera poslanců ANO však zatím v Poslanecké sněmovně projednáván nebyl.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný - svoboda projevu je skutečně zaručena článkem 17 Listiny základních práv a svobod, když konkrétně v odstavci 1 stanovuje, že „svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny“, nicméně zatím není možno ověřit, zda je návrh protiústavní.

K rozporu navrhované novely trestního zákona, která by měla hanobení prezidenta republiky zavést jako trestný čin, se vyjadřují někteří politici s názorem, že by se o porušování Ústavy ČR jednalo. Konkrétně to byli kromě Jaroslava Faltýnka i Miroslav Kalousek (taktéž v Otázkách Václava Moravce) či Andrej Babiš.

K ústavnosti trestného činu hanobení parlamentu, vlády a Ústavního soudu se totiž již vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu Pl. ÚS 43/93, v němž shledal dotčenou úpravu protiústavní. Vytýkal jí zejména vágnost pojmu ustanovení a rozpor s čl. 4 odst. 4, čl. 17 odst. 4 LZPS a čl. 10 odst. 2 EŮLP, neboť bylo nepřiměřeně a zbytečně zasaženo do svobody projevu.

S tímto názorem souhlasí ústavní právník Jan Kysela ve svém vyjádření pro Český rozhlas, když říká:

„Pomineme-li, že ho považuji za zbytečný, překvapivý, což už jsem říkal, tak podíváme-li se do toho, jak vypadá, a podíváme-li se na to, o jakém textu měl možnost ústavní soud počátkem 90. let rozhodovat, přičemž ten tehdejší text hanobení prezidenta republiky, Parlamentu nebo Ústavního soudu shledal jako protiústavní, tak nemám pocit, že by tenhle text měl obstát. Takže za prvé je tam tedy asi možné říct, že Ústavní soud se k tomu už jednou vyslovil, takže máme v ruce nějaké autoritativní vodítko. A i kdyby se k tomu konkrétně Ústavní soud v minulosti nevyslovil a brali jsme v potaz jenom celkové tendence jeho judikatury ve vztahu ke svobodě projevu, tak i z tohoto prostého důvodu by byl ten návrh silně pochybný, ústavně pochybný, protože evidentně svobodu projevu podvazuje a má potenciál podvazovat i politickou soutěž po pravdě řečeno.“ K navrhované novele se vyjádřili také bývalí soudci Ústavního soudu Eliška Wagnerová a Stanislav Balík. Ti však nemluví o protiústavnosti, ale o absenci funkce návrhu, respektive o zbytečnosti ustanovení.

Na základě textu Listiny základních práv a svobod a výše uvedeného odůvodnění ke zmíněné protiústavnosti, je výrok hodnocen jako neověřitelný.

V dubnu 2016 schválila Poslanecká sněmovna novelu (.pdf), která by rozšířila pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Ten by tak mohl kontrolovat hospodaření s veřejnými prostředky v obcích, krajích a ve firmách, kde mají obce, kraje či stát podíl.

Následně hlasoval o této novele Senát, který ji vetoval. Horní komora zároveň vládě doporučila, aby novelu předložila znovu, avšak v souladu se svým programovým prohlášením souběžně s návrhem na odstranění duplicit kontrolních systémů.

Poslanecká sněmovna, jíž byl návrh vrácen Senátem, jeho veto podpořila a zákon nepřijala potřebnou většinou.

Celý proces projednávání novely zákona o NKÚ v obou komorách Parlamentu lze nalézt na webu Poslanecké sněmovny zde.

Data, která Faltýnek uvádí, odpovídají skutečnosti. Nicméně jeho interpretace je zavádějící, protože naznačuje, že před rokem 2014 byly investice výrazně nižší, což není pravda. Rozdíl vychází z toho, že v absolutních číslech byly výdaje dříve nižší, neboť celkový objem rozpočtu byl nižší, nepracovalo se rovněž vždy s evropskými penězi.

Pokud bychom se podívali na jednotlivá léta z pohledu procentuálního podílu investičních výdajů, tak je pravdou, že rok 2015 byl prozatím nejlepší. Ovšem rok 2014, který Faltýnek zprůměrováním ostatních let fakticky vyzdvihuje, nebyl nijak zvlášť úspěšný. Pokud se podíváme na podíl výdajů, tak hned 9 let od roku 1997 bylo vydáváno z rozpočtu na investice více.

RokKapitálové výdaje (mld Kč)Výdaje celkem (mld Kč)Podíl 1997 *65,76549,1011,98 % 1998 *46,30536,648,63 % 1999 XXX 2000 60,90632,279,63 % 2001 51,42693,927,41 % 2002 53,46750,767,12 % 2003 63,30808,707,83 % 2004 66,14862,877,67 % 2005 81,99922,858,88 % 2006 108,541020,6310,63 % 2007 118,421092,2710,84 % 2008 108,081083,949,97 % 2009 134,231167,0111,50 % 2010 134,911156,7911,66 % 2011 123,691155,5310,70 % 2012 117,571152,3910,20 % 2013 103,241173,138,80 % 2014 112,381211,609,28 % 2015 176,251297,3213,59 %

* Za roky 1997 a 1998 nejsou k dispozici data o pokladním plnění, uvádíme pouze rozpočtované částky.

Za rok 1999 se nepodařilo dohledat žádná data. Spočteme-li průměr let 1997–2013 bez roku 1999, dostaneme se na číslo 89,87 miliardy, což se výrazně neliší od toho, které uvádí Jaroslav Faltýnek.

V letech 2014–2015 bylo ještě možné dočerpávat prostředky z programového období 2007 – 2013, zároveň už běželo nové programové období, prostředky plynoucí z EU proto byly v těchto letech vyšší než v těch předchozích.