Jiří Kobza

Dohoda mezi ČR a Spojenými státy o spolupráci v oblasti obrany (DCA), kterou v květnu podepsala ministryně obrany a jejíž ratifikaci v červnu začal projednávat Parlament, v článku 7 odstavci 3 skutečně říká: „Na příslušníky ozbrojených sil USA, závislé osoby a dodavatele USA se neuplatní české právní předpisy upravující registraci a kontrolu cizinců. České orgány na základě žádosti a v souladu se vzájemně dohodnutými postupy vydají bezplatně potvrzení za účelem usnadnění pobytu těchto osob“ (.pdf, str. 12).

Z uvedené citace vyplývá, že Česká republika neuplatní na tyto lidi klasické podmínky, které stanovuje zákon o pobytu cizinců na území ČR. Dle nich např. cizinec musí po vstupu do Česka ohlásit policii místo pobytu a vyplnit zde tzv. přihlašovací tiskopis, tj. provést registraci. Dále má policie podle daného zákona mj. právo u cizinců provádět kontrolu, zda splňují „podmínky pobytu na území podle tohoto zákona“. Zákon o pobytu cizinců se nicméně nevztahuje přímo na příslušníky ozbrojených sil a na nich závislé osoby. Těch se totiž týká speciální zákon o pobytu ozbrojených sil jiných států na území ČR.

Právě ve spojitosti s tímto zákonem a průběhem možných (např. dopravních) kontrol DCA zřejmě zmiňuje, že stát sice na příslušníky ozbrojených sil USA nebude uplatňovat předpisy o registraci a kontrolách, ale bude pro usnadnění pobytu vydávat bezplatná potvrzení (.pdf, str. 12).

Pro úplnost doplňme, že podle odstavce 2 zmiňovaného článku 7 (.pdf, str. 12) a důvodové zprávy k DCA (.pdf, str. 4) budou příslušníci ozbrojených sil USA popisované vynětí z registrační povinnosti „prokazovat předložením vojenské identifikační karty a platného rozkazu k přesunu“. Ostatní osoby včetně dodavatelů USA budou předkládat „platný cestovní pas a k němu buď identifikační kartu Ministerstva obrany USA, rozkaz k přesunu nebo pověření vydané americkými orgány“ (.pdf, str. 4). Podobný postup stanovuje i přímo zákon o pobytu ozbrojených sil jiných států na území ČR.

Poslanec Jiří Kobza (SPD) v debatě hovořil o sestřelení íránského airbusu s civilisty ze strany amerického námořnictva v roce 1988. Mluví také o absenci trestu v případě amerického pilota, který o deset let později strhl lanovku v Itálii. Kobza tyto události zmiňuje ve spojitosti s Dohodou (.pdf) o obranné spolupráci mezi ČR a USA (DCA), ve které stojí, že se Česko „za účelem plnění svého závazku ke vzájemné obraně (…) vzdává přednostního práva na výkon trestní jurisdikce“ (.pdf, str. 17).

Jak nicméně vysvětluje Ministerstvo obrany, američtí vojáci na území ČR nebudou beztrestní. Působnost českých soudů se na ně bude vztahovat především v případech, kdy se dopustí trestného činu vůči českému občanovi. Vzdání se práva přednostního výkonu trestní jurisdikce pak bude možné v individuálních případech odvolat.

Sestřelení íránského airbusu

Mezi lety 1980 a 1988 zuřila válka mezi Irákem a Íránem a Američané tou dobou hlídkovali v Perském zálivu. Raketa vypálená z amerického křižníku Vincennes na začátku července 1988 omylem sestřelila íránský dopravní airbus s 290 lidmi na palubě. Nikdo z nich nepřežil.

Civilní letadlo letělo z íránského města Bandar Abbás do Dubaje a velení křižníku se domnívalo, že se chystá na americké plavidlo zaútočit. Posádka následně airbus mylně vyhodnotila jako íránský stíhací letoun F-14 Tomcat. Vyšetření incidentu následně ukázalo, že civilní letadlo letělo rychlostí necelých 700 kilometrů za hodinu ve výšce 4000 metrů, a navíc pokračovalo ve stoupání, což bylo v rozporu s americkým tvrzením.

Jak tvrdí poslanec Kobza, někteří členové posádky křižníku Vincennes skutečně byli vyznamenáni – kromě kapitána Willa Rogerse se jednalo také o poručíka Scotta E. Lustiga. Upozorněme nicméně na to, že ocenění za zásluhy nedostali za sestřelení letadla s íránskými civilisty, ale za „záslužnou službu“ v Perském zálivu. V případě kapitána pak bylo vyzdvihnuto jeho dynamické vedení a schopnost logického uvažování.

Stržení lanovky v Itálii

Jako příklad uvedl Jiří Kobza situaci, kdy americká letecká posádka v roce 1998 strhla lanovku v Itálii. Armádní pilot Richard Ashby letěl v rozporu s pravidly příliš nízko. Zavadil tak o nosné lano a způsobil pád kabiny, důsledkem čehož zemřelo 20 turistů. Nešlo tedy přímo o „sestřelení“ lanovky, jak stojí v Kobzově výroku.

Ashby odmítl před italským soudem vypovídat, a byl proto později souzen za neúmyslné zabití a zabití z nedbalosti v Severní Karolíně, která se nachází na východě Spojených států. Soud pilota poslal na šest měsíců do vězení, ovšem nikoliv za usmrcení dvou desítek lidí, ale za maření vyšetřování, jelikož nechal zničit videozáznam osudného letu, který obsahoval i tento incident.

Závěr

Kapitán křižníku Vincennes, který v roce 1988 sestřelil íránský dopravní airbus, byl za svou službu v Perském zálivu skutečně vyznamenán. Ocenění nicméně nedostal za sestřelení civilního letounu. Pilot Richard Ashby, který svou vlastní chybou strhl lanovku v Itálii a způsobil smrt 20 civilistů, za jejich zabití potrestán opravdu nebyl. Dostal však trest v délce šesti měsíců za maření vyšetřování. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

V rámci diskuze o Dohodě (.pdf) o spolupráci v oblasti obrany se Spojenými státy americkými (Defence Cooperation Agreement, DCA) poslanec Jiří Kobza (SPD) mj. zmiňuje slovenskou verzi DCA, kterou sousední země schválila již v únoru 2022.

Slovenská smlouva o obranné spolupráci

Interpretační doložkou poslanec Kobza zjevně myslí výkladové prohlášení slovenské prezidentky Zuzany Čaputové (.pdf, str. 2–3), které je součástí předkládací zprávy (.pdf). Ta slouží především k objasnění uzavírání smluv a ke kontextualizaci celé problematiky. Česká obranná smlouva na rozdíl od slovenské verze DCA interpretační doložku skutečně neobsahuje (.pdf).

Prezidentka Čaputová v této zprávě výslovně uvádí (.pdf, str. 2), že „tato dohoda neumožňuje na území Slovenské republiky přítomnost jaderných zbraní, biologických nebo chemických zbraní vzhledem k tomu, že by to bylo v rozporu s mezinárodními závazky Slovenské republiky“. Dále pak v předkládací zprávě stojí (.pdf, str. 2), že obranná smlouva mezi Slovenskem a USA „není rozhodnutím o vytvoření vojenských základen na území Slovenské republiky, ani rozhodnutím o přítomnosti ozbrojených sil Spojených států amerických a jejich příslušníků na území Slovenské republiky“. Podle zpravodajského webu SME.sk bylo cílem zmírnit obavy veřejnosti, jejíž část proti dohodě hlasitě vystupovala. Doložka však není přímo právně závazná, práva a povinnosti obou smluvních stran vyplývají přímo z DCA.

Česko a jaderné zbraně

Ministerstvo obrany ČR již dříve vyvrátilo, že by Smlouva o obranné spolupráci s USA vedla k rozmístění jaderných zbraní nebo jiných zbraní hromadného ničení na území České republiky. Ačkoliv dohoda (.pdf) zbraně tohoto typu nijak nezmiňuje, ve čtvrtém článku (.pdf, str. 9) je uvedeno, že USA při respektování vzájemné dohody smí umisťovat obranné vybavení na území ČR. Předem se však musí s českými orgány domluvit a oznámit jim typy, počty a rozvrhy dodávek.

Ministerstvo obrany dále uvedlo, že rozmístění jaderných zbraní v Česku není ze strany USA navrhováno a že „rozmístění jaderných zbraní USA v Evropě v souladu s jadernou politikou NATO je dlouhodobě etablované (již z doby studené války) a nelze předpokládat, že se na něm v dohledné době bude cokoli měnit“.

Uveďme, že o případném rozmisťování jaderných zbraní na území ČR pojednává např. Smlouva o nešíření jaderných zbraní (Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons, NPT). Hlavním cílem (čl. 2) této smlouvy je závazek, že státy, které jaderné zbraně nevlastní, se vzdávají práva je vyrábět nebo jinak přímo či nepřímo získat.

Interpretace tohoto ustanovení nicméně dodnes není vyjasněná (.pdf, str. 10–11). Podle amerického výkladu nevede umístění jaderných zbraní na území nejaderného státu k porušení NPT, jelikož nedochází k předání kontroly nad jadernou zbraní druhému státu. Jiní signatáři NPT se však s touto interpretací neztotožňují. NPT v článku 2 přímo zakazuje transfer jaderných zbraní do státu, který smlouvu ratifikoval. Dodejme, že v současnosti v České republice nejsou (.pdf) umístěny žádné jaderné zbraně.

Za zmínku dále stojí také program NATO o sdílení jaderných zbraní. V rámci programu jsou jaderné zbraně pod kontrolou USA, nicméně je členským zemím aliance, které nevlastní jaderné zbraně, dovoleno také se podílet na plánování použití těchto zbraní ze strany NATO (.pdf). V současnosti je do programu zapojeno několik členů aliance, kteří sami nevlastní jaderné zbraně, např. Německo, Itálie či Turecko. Již minulý rok projevilo zájem o zapojení do programu také Polsko. Dodejme, že v dubnu 2023 ministryně obrany Jana Černochová popřela, že by měla ČR ambici se do tohoto projektu zapojit.

Česko a americké základny

Obranná dohoda mezi Českem a USA nezřizuje cizí vojenské základny na území České republiky a podle ředitele sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany Jana Jireše smlouva Američanům neumožňuje přijet a postavit na českém území zcela novou základnu. Článek 5 (.pdf, str. 10) pak stanovuje, že všechny budovy, které budou ozbrojené složky USA využívat nebo které dokonce samy vybudují, zůstávají ve vlastnictví České republiky.

Závěrečné hodnocení

Česká Dohoda o spolupráci v oblasti obrany s USA na rozdíl od slovenské verze skutečně neobsahuje interpretační doložku, která stanovuje, že DCA na území ČR neumožňuje rozmístění jaderných zbraní a že nedojde k budování amerických základen. Výrok poslance Kobzy proto hodnotíme jako pravdivý. Je však třeba zmínit, že oba zmíněné body vychází ze samotné dohody či NPT a obdoba slovenské právně nezávazné interpretační doložky by na práva a povinnosti americké strany neměla vliv. Samotná dohoda uvádí, že USA smí na české území transportovat obranné vybavení, a to pouze po předchozí domluvě s Českem, a také, že všechny vojenské základny zůstávají v českém vlastnictví. Ministerstvo obrany navíc již dříve uvedlo, že DCA nepovede k rozmístění jakýchkoli zbraní hromadného ničení na našem území, a ani se neplánuje zapojit do programu sdílení jaderných zbraní.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj 26. dubna 2023 po telefonu mluvil s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Jednalo se o první kontakt těchto dvou prezidentů od počátku ruské invaze na Ukrajinu v únoru loňského roku. Zelenskyj čínského prezidenta přitom již dříve žádal o jednání a zval ho na návštěvu Ukrajiny.

Ukrajinský prezident Zelenskyj, který dle čínských médií a čínského ministerstva zahraničí tento telefonát inicioval, jej označil za dlouhý a smysluplný. Čínský prezident během hovoru vyzval Ukrajinu k vyjednávání s Ruskem, což označil za jediné východisko z celého konfliktu.

Poslanec Jiří Kobza (SPD) uvádí dohodu v rámci Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) jako jeden z důvodů snížení těžby ruské ropy. Reagoval tak na slova ministra zahraničích věcí Jana Lipavského (Piráti), který mezi důvody, proč v Rusku dochází ke snížení produkce ropy, řadil sankce a nedostatek západních technologií.

Státy Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) a další země, které s ní spolupracují, se v říjnu minulého roku dohodly na snížení denní produkce ropy o dva miliony barelů. Rusko sice není přímo členem OPEC, je ale součástí skupiny spolupracujících zemí, která spolu s OPEC tvoří tzv. skupinu OPEC+. Doplňme, že reálné snížení produkce ropy OPEC+ jako celku bylo nakonec nižší, protože země jako Libye a Nigérie souhlasily se snížením na úroveň, které by stejně nemohly dosáhnout.

V únoru tohoto roku pak Rusko oznámilo další dobrovolné snížení těžby ropy o 500 000 barelů denně, tj. o 5 % své dosavadní produkce. Rozhodnutí Ruska snížit těžbu ropy bylo oznámeno devět dní poté, co OPEC+ schválilo současnou politiku skupiny producentů ropy a ponechalo v platnosti snížení těžby dohodnuté v loňském roce. Rusko by mělo podle posledních zpráv ze začátku dubna pokračovat ve snižování těžby ropy o 500 000 barelů denně až do konce tohoto roku.

Dohoda členských zemí organizace OPEC, s níž souhlasily i další země OPEC+, kam patří i Rusko, tedy byla skutečně jedním z faktorů, který ovlivnil snížení těžby ruské ropy. Výrok poslance Kobzy hodnotíme jako pravdivý. Doplňme, že dalším z faktorů ovlivňujících těžbu ropy jsou sankce uvalené na Rusko.

Velvyslanec České republiky v Izraeli Martin Stropnický 13. května 2021 v rozhovoru pro DVTV uvedl (video, čas 17:11–17:45): „Vemte si, že jenom Evropská unie pro rozvoj Palestiny vynakládá nemalé prostředky; tím pádem i Česká republika. (…) V tom toku let to jsou miliardy eur. Kde jsou vidět? Já je tam moc nevidím. Já nevidím ty dálnice, nevidím školy, nemocnice, nebo nějakou infrastrukturu, něco pro obyvatele. (…) Já sám tady v rámci velvyslaneckých kontaktů třeba říkám, že by možná nebylo od věci udělat audit těchhletěch finančních prostředků.“

Uveďme, že Evropská unie poskytuje finanční prostředky Palestině celou řadou programů. Zmiňme například program Evropské politiky sousedství (ENP). Ten byl v letech 2014–2020 financován Evropským nástrojem sousedství (ENI). Evropská unie tímto podporovala 16 partnerských zemí, mimo jiných i Palestinu, s celkovým rozpočtem 15,4 miliardy eur.

Pro období 2021–2027 je ENP financován Nástrojem pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI). Celkový rozpočet dosahuje částky 79,5 miliardy eur.

Humanitární pomoc pak EU zajišťuje skrze Generální ředitelství pro humanitární pomoc a civilní ochranu. Za rok 2020 EU na tuto pomoc Palestině vynaložila 23,2 milionu eur.

Mezi další programy patří Společná evropská strategie na podporu Palestiny pro roky 2017–2020, která koordinovala (.pdf, str. 7) kroky s palestinským programem National Policy Agenda (.pdf) a soustředila se na podporu pěti pilířů důležitých pro rozvoj Palestiny. Jednalo se například o reformu vlády, bezpečnost občanů, soběstačný přístup k vodě či energetickým službám.

Evropská unie dále prostřednictvím své policejní mise (EUPOL COPPS) poskytuje Palestině asistenci při budování státních institucí. Program je zaměřen zejména na reformu bezpečnostní a justiční sféry.

Evropská investiční banka (EIB) podporuje investice do projektů, které mají za cíl zlepšit kvalitu života v Palestině. Doplňme, že Palestina získává pomoc také prostřednictvím Economic Resilience Initiative (ERI). Tato iniciativa je zaměřena na oblast západního Balkánu a tzv. jižního sousedství. Jejím úkolem je přispět k vytváření pracovních míst a podpořit ekonomický růst za pomoci investic do klíčové infrastruktury.

36 tisíci hlasy je myšlen výsledek hnutí Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 v Praze. Tento údaj není zcela přesný, protože kandidátku SPD tehdy podpořilo 35 547 občanů.

Daný počet hlasů stačil na zisk jednoho poslaneckého mandátu, který získal právě Jiří Kobza. Ten byl zároveň lídrem kandidátky.

Z kontextu rozhovoru plyne, že Jiří Kobza opírá legitimitu postojů, které SPD hájí, o podporu voličů tohoto hnutí. V tomto konkrétním případě o podporu téměř 36 000 voličů, kteří svým hlasem podpořili v Praze kandidátku, v jejímž čele stál. V této souvislosti uveďme, že volby do Poslanecké sněmovny probíhají podle zásad poměrného zastoupení a řídí se zákonem č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR. Není tak snadné rozlišit, kolik občanů dalo mandát přímo poslanci Kobzovi a kolik subjektu, za který kandidoval. 

Poslanec Jiří Kobza pravděpodobně ve svém výroku vychází z dat společnosti Global Blue, která zprostředkovává turistům ze zemí mimo EU žádosti o vrácení DPH. Podle těchto dat průměrný čínský turista v roce 2017 utratil v českých obchodech 17 907 Kč.

V témže roce pak bylo podle dat (.xlsx) Českého statistického úřadu (ČSÚ) v ČR ubytováno 491 648 čínských turistů, z čehož nám vychází částka ‭8 803 940 736‬ Kč. Pokud bychom danou útratu vynásobili počtem čínských turistů z roku 2019, kterých bylo podle dat ČSÚ (.pdf) 612 048, dostaneme se na částku ‭10,96 mld. Kč. Pro zajímavost lze uvést, že někteří čínští turisté utrácí v Česku mnohem více než jiní. Například opět podle dat společnosti Global Blue utratili bohatí Číňané v Pařížské ulici v Praze za tamější luxusní zboží průměrně 47 000 Kč.

Zde je však nutné říci, že uvedené hodnoty o útratách v ČR jsou pouze odhadem. Podle jiných dat, tentokrát z průzkumu (.pdf, str. 11) agentury CzechTourism, utratil průměrný čínský turista při návštěvě České republiky 5 202 Kč/os./den. To při zohlednění počtu nocí (.xlsx) strávených v ČR znamená, že útraty čínských turistů se mohou pohybovat kolem 8 mld. Kč. Na tomto místě je však třeba upozornit, že ne celá tato částka byla utracena (.pdf, str. 11) na území ČR a z uvedených dat nelze zjistit, jaká část této sumy nedoputovala do ČR a zůstala např. čínským prostředníkům. Zároveň pak není zcela jasný ani počet nocí, které tu čínští turisté stráví. Zatímco data ČSÚ, na které odkazuje i CzechTourism, hovoří o cca 1,5 noci na 1 čínského turistu, jiná data CzechTourismu (.pdf, str. 11) mluví až o 3–4 nocích na 1 turistu. V případě, že by zde tedy Číňané strávili v průměru 3 noci, tedy 4 dny, byla celková výše jejich útraty cca 12,7 miliardy.

Závěrem tedy lze shrnout, že skutečná výše finančních prostředků utracených čínskými turisty v ČR není zřejmá. K dispozici jsou pouze odhady. Ty se pohybují v řádu několika jednotek miliard korun a legitimní odhad výše útraty čínských turistů v ČR se pohybuje, jak uvádí poslanec Kobza, kolem 10 mld. Kč. 

Chápeme-li výrok v kontextu debaty o ekonomické zahraniční politice, pak můžeme prohlášení o důležitosti exportu pro zahraniční politiku opřít o koncepci zahraniční politiky schválenou v roce 2015. Tento dokument k ekonomické diplomacii říká: „Významným nástrojem pro zvyšování prosperity České republiky v globálním kontextu prostřednictvím prosazování ekonomických zájmů ČR v zahraničí je ekonomická diplomacie (…) Nástroje proexportní podpory představují zejména Klientské centrum pro podnikatele, jednotná síť ČR pro podporu exportu, zahrnující ekonomické činnosti zastupitelských úřadů a zahraničních kanceláří CzechTrade s klíčovou koordinační rolí vedoucích zastupitelských úřadů, stejně jako společný Katalog služeb, usnadňující českým vývozcům orientaci v nabídce služeb státu pro podporu exportu.“

Seznam proexportních nástrojů poskytovaných českým státem a jeho partnery pro exportéry je například uveden v posledním vydání příručky Export v kostce 2019–2020 (.pdf). Mezi ně patří například kanceláře agentury CzechTrade, která byla založena Ministerstvem průmyslu a obchodu. Pobočky CzechTrade se v Číně nachází hned ve čtyřech městech (str. 40), a to Čcheng-tu, Pekingu, Kantonu a v Šanghaji, ve které se nachází (str. 45) i zastoupení státní příspěvkové organizace podřízené Ministerstvu průmyslu a obchodu CzechInvest.

Také dle Mezinárodní obchodní komory (ICC, angl. International Chamber of Commerce), konkrétně její zprávy z roku 2017 (.pdf, str. 10), ve které hodnotí indexem OMI otevřenost 75 analyzovaných ekonomik, je ČR 14. nejotevřenější ekonomikou (str. 6). Na tuto nadprůměrnou příčku dosahuje i díky naší obchodní politice. V dokumentu je zmíněno (str. 17), že země EU mají tuto politiku ve mnoha parametrech silně provázanou.

Ačkoliv i ostatní evropské státy letecky dovážely zdravotnický materiál z Číny, téměř žádný z nich tak nečinil v takovém objemu a ani neměl naplánovaných tolik leteckých spojů s dodávkami jako Česká republika.

Téměř žádná jiná země Evropy skutečně neměla navázaný s Čínou tak intenzivní letecký kontakt. Do České republiky dorazilo hned několik letadel se zásobami zdravotnických ochranných pomůcek a testů na nový typ nemoci COVID-19. Ve středu 18. března doletělo na letiště Kbely v Praze letadlo se 150 tisíci novými rychlotesty, v pátek 20. března přistálo v Praze letadlo s 1,1 milionem zakoupených respirátorů. V sobotu 21. března pak do Prahy a do Pardubic dorazila dvě letadla s dalšími zásobami roušek, respirátorů, ochranných obleků a brýlí. Od této doby byl letecký most naplánován na tři letadla týdně po dobu 6 týdnů. 

Ochranné pomůcky z Číny obdržely i jiné evropské země. Například Itálie, Ukrajina, Srbsko, Španělsko, Francie, Belgie, Rakousko či Polsko. V Itálii přistála dvě letadla. První 12. března s ochranným materiálem a expertním týmem z Číny, další letadlo dorazilo 18. března. Itálie, kterou koronavirová krize postihla jako první v Evropě, obdržela ochranné pomůcky kromě Číny ještě např. ze Spojených arabských emirátů či Srbska. V mnoha těchto případech se jednalo o jednorázové dodávky a někdy i formou daru.

Na Ukrajinu v pondělí 23. března doletělo první letadlo z Číny se zásobou testů na koronavirus a dále se očekávala hlubší spolupráce. Podobná situace je i v Srbsku, které si dlouhodobě buduje s Čínou poměrně úzké vztahy a kam kromě zdravotnického materiálu také dorazili čínští zdravotníci.

Výjimku se podařilo dohledat u Španělska, které vybudovalo podobný „letecký koridor“, který z Číny do Španělska dodával ochranné pomůcky od konce března až do 6. června v objemu přibližně tří letadel týdně. Nutno říci, že Španělsko bylo nemocí COVID-19 zasaženo výrazně více než Česká republika a řadí se mezi nejpostiženější země světa.

Pořad Reportéři ČT dokonce zmiňuje, že ochranné pomůcky z Číny ve stejných dnech jako do ČR putují do „většiny evropských zemí“ a uvádí, že jsme jedna z mála zemí Evropy, které neobdržely žádné ochranné pomůcky zdarma (Reportéři ČT, 6. dubna, čas 9:25).

Mapa evropských zemí, které obdržely ochranné pomůcky z Číny zdarma:

Z výše uvedeného vyplývá, že Česká republika rozhodně nebyla jedinou zemí, která by dokázala dovézt ochranné pomůcky z Číny. Výjimečná však byla forma pravidelného leteckého mostu či „leteckého koridoru“, kdy k nám po dobu 6 týdnů měla létat tři letadla týdně. Výjimečné bylo i množství dovezeného materiálu v čase. Vzhledem k tomu, že poslanec Kobza uvádí, že Česká republika byla jedním z mála států, který byl schopen ochranné pomůcky z Číny dovážet, což implikuje jistou míru systematického a opakovaného úsilí, hodnotíme výrok jako pravdivý.