Leoš Heger

Podle výzkumu OECD (.pdf, str. 79) z roku 2010 je Finsko zemí, kde mají zdravotní sestry rozšířené kompetence. Po dosažení určitého vzdělávání mohou sestry provádět akutní ošetření a stanovovat diagnózy. Lékař je přitom v mnohých případech vzdálen a zdravotní sestra s ním může záležitost elektronicky konzultovat. Širší kompetence pro zdravotní sestry byly zavedeny také v roce 2005 ve Švédsku. V tomto případě však chybí definice konkrétní role sester.

Stejný výzkum hodnotí i kompetence zdravotních sester v ČR (.pdf, str. 76). Podle studie bylo rozšiřování jejich role v roce 2010 zatím na úplném začátku. Přestože v roce 2011 vešla v platnost novela vyhlášky, která vymezuje kompetence zdravotních sester, dle odborného časopisu a výzkumu z roku 2015 je jejich role v ČR stále nevyjasněná. Zdravotní sestry si nejsou svými kompetencemi jisty a často je dokonce překračují.

Způsobilost k výkonu povolání zdravotní sestry upravuje novela zákona (.doc, str. 7). Úprava přitom zjednodušuje vzdělávání sester a mimo jiné například vypouští dosud platný § 5 odst. 2, který umožňoval sestře vykonávat povolání bez odborného dohledu až po 3 letech praxe. Tomuto zákonu jsme se podrobněji věnovali v předchozím výroku.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť Heger korektně popisuje Babišovy dopisy vůči prezidentovi České lékařské komory.

Andrej Babiš napsal prezidentovi ČLK Kubkovi již 2 otevřené dopisy. První z 8. dubna obsahuje skutečně formulace o neefektivnosti v českém zdravotnictví. Babiš doslova píše (.pdf, str. 3-4):

" Zdravotní péče je v České republice poskytována bezesporu na velmi vysoké úrovni, ovšem řízení a organizace celého systému vykazují řadu nedostatků, které vedou k plýtvání a způsobují to, že peníze, jejichž množství bude vždy omezené, nejsou vynakládány efektivně."

V dalším dopise (.pdf) z 25. dubna pak Babiš používá ostrá vyjádření vůči Kubkovi (tomu vytýká "pohodlné žití si v socialistickém modelu z daní druhých") i českému zdravotnictví. K němu pak obecně píše:

"Hlavním problémem našeho veřejného zdravotnictví je neefektivita, plýtvání a korupce." Vyjádřil se také ke svým investicím do reprodukčních center. Toto vyjádření odpovídá Hegerovu popisu, píše o své investici, centrálních nákupech i efektivitě společnosti, která kliniky zastřešuje.

Je také pravdou, že Babiš pomíjí poměrně vysoké náklady pro jednotlivé pacienty. Na webu společnosti FutureLife (do které Babiš investoval) je dostupný přehled klinik, které pod ni spadají. Ty také mají zveřejněn ceník jednotlivých úkonů.

Např. pražská klinika Iscare (.pdf) provádí různé úkony v ceně řádu stokorun až desítek tisíc. Brněnská klinika Reprofit (.pdf) pak nabízí služby, které stojí klienty jednotky tisíc, ale také částku přesahující 100 tisíc korun. Co se týká plastické chirurgie, tak i tímto oborem se zabývají kliniky pod hlavičkou společnosti FutureLife. Například Gyncentrum nabízí drobné úkony v řádech jednotek tisíc korun, ale také operace za desítky tisíc (např. operace prsou či liposukce).

Je tedy zjevné, že Babiš ve svém dopise Kubkovi skutečně vyčítá neefektivitu systému veřejného zdravotnictví a jako příklad dobrého fungování nabízí kliniky, do nichž investoval. Je také pravdou, že pomíjí v otázce financování značné náklady, které vznikají pro pacienty v souvislosti s jednotlivými úkony. Ministr financí tedy srovnává systém veřejného zdravotního pojištění s vybraným medicínským segmentem a pomíjí významný faktor - tj. platby pacientů. Výrok Leoše Hegera tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo dohledat zmíněnou 20 let starou mediální vlnu, která by popisovala jako problém zdravotnictví přebytek lékařů. Že se tyto případné obavy ukázaly jako liché, dokládá i samotná diskuze ministra zdravotnictví a jeho předchůdce o tom, že České republice lékaři ve skutečnosti chybí.

Před zhruba 20 lety, v červnu 1995, se v České televizi střetli tehdejší předseda vlády Václav Klaus a zástupce Lékařského odborového klubu David Rath. Jako problém ve zdravotnictví (stejně tak v rámci pořadu padla slova Bohuslava Svobody - tehdejšího prezidenta ČLK a současného poslance ODS) byla diskutována zejména otázka výše platů lékařů.

Pokud se podíváme na vývoj počtu lékařů od roku 1993, tak zjistíme, že tento se průběžně snižuje. Data Českého statistického úřadu (resp. ÚZIS) ukazují pro rok 1993 údaj 333 obyvatel na 1 lékaře, před 20 lety (tj. v roce 1996) to bylo 322 a nejnovější data pro rok 2013 ukazují údaj 259. Toto samo o sobě nedokládá, zda lékařů bylo dostatek či dokonce přebytek.

Zda v daném období skutečně proběhla mediální vlna, která by popisovala obrovský nadbytek lékařů, se nám nepodařilo dohledat. Tuto skutečnost nereflektují ani programy 2 nejsilnějších stran z voleb 1996.

Je pravdou, že v posledních letech se média často při informování o situaci ve zdravotnictví zaměřují na možné předražení přístrojů, které jednotlivé nemocnice nakupují. Uvádíme pouze několik příkladů, kompletní výčet by přesáhl možnosti tohoto odůvodnění.

Jeden z nejznámějších případů se týká nákupu přístroje CyberKnife pro Fakultní nemocnici v Ostravě. Značnou pozornost této kauze dává rozměr, že v době, kdy byla tato akvizice pořízena, stál v čele nemocnice současný ministr zdravotnictví.

V roce 2014 informoval server Aktuálně.cz o tom, že Česká republika kvůli předraženým přístrojům má vracet do Bruselu 163,4 milionu korun. Problémy byly zjištěny v celkem 10 nemocnicích, z toho šlo např. o Fakultní nemocnice Hradec Králové (v minulosti ji řídil Leoš Heger), již výše zmíněná FN Ostrava, dále např. Motol a Nemocnice u sv. Anny v Brně.

Velkou pozornost přitáhla také kauza Krajské zdravotní, což je zdravotnický holding Ústeckého kraje a spadá pod něj 5 krajských nemocnic. Tento případ, kdy je několik osob obviněno mimo jiné z nákupu předražených přístrojů, je od září 2015 projednáván před soudem v Ústí nad Labem. Údajná škoda na tomto předražení dosáhla 82 milionů korun.

Zda skutečně došlo k předražení přístrojů, nehodnotíme. Bylo by třeba sledovat tržní cenu daných špičkových zdravotnických přístrojů v konkrétním čase pořízení. Pro doplnění uveďme, že cena přístrojů je téma také v okolních zemích, např. na Slovensku, kde v loňském roce proběhla tzv. kauza CT, kdy nemocnice v Piešťanech měla nakoupit předražený přístroj, což vedlo, v kombinaci s dalšími problémy ve slovenském zdravotnictví a diskutovanými vazbami, k pádu odpovědné ministryně.

Podle statistik OECD z roku 2013 připadá na každý milion obyvatel České republiky 7,4 přístrojů magnetické rezonance. Mezi členskými státy OECD, které se zapojily do statistik, je tak na 22. místě z 31. Podprůměrně je na tom ČR i s přístroji CT. Na milion obyvatel připadá 15 přístrojů a je na 21. místě z 36 států. V žebříčku vlastnictví těchto přístrojů se tak ČR řadí zhruba do druhé třetiny ze všech států OECD.

Co se týče počtu výkonů, v případě magnetické rezonance je ČR na 14. místě z 26. U vyšetření CT na 17. místě z 26 zemí.

Výrok Leoše Hegera hodnotíme s ohledem na různost zdravotnických modelů v různých zemích světa jako pravdivý.

Počty pojišťoven a obecně systém veřejného zdraovtnictví se odvíjí od několika základních modelů. Evropská tradice preferuje veřejné pojištění, jak jej např. známe z České republiky, tedy aby každý občan měl přístup ke zdravotní péči zajištěn. Např. u nás funguje aktuálně 7 zdravotních pojišťoven, v Maďarsku je to 1.

Naproti tomu existuje model USA, jehož základ vychází ze soukromého pojištění. Občan není automaticky pojištěn a je na jeho rozhodnutí, zda tak učiní. Není mu tedy automaticky garantována "bezplatná" zdravotní péče, v zemi tak fungují desítky privátních pojišťoven.

Přestože je nesporné, že technologický vývoj směřuje prudce dopředu, není pravdou, že by Česká republika zažívala propady v průměrné délce života, jak dokazují údaje Světové banky z roku 2013. Totéž říkají data Eurostatu (.xls, tabulka č. 1) a Světové zdravotnické organizace aktuální ke stejnému roku. Podobně hovoří i o něco aktuálnější data Českého statistického úřadu.

V porovnání se Slovenskem a Polskem je navíc průměrná délka života o něco vyšší, naopak srovnáme-li Česko s Německem a Rakouskem, tyto sousední státy jsou na tom lépe. Ani pokud bychom zohlednili výkyvy v rámci stoupajícího trendu, nelze hovořit o propadech, což činí výrok nepravdivým.

Tento výrok bohužel nedokážeme z dostupných zdrojů ověřit. Ministerstvo zdravotnictví se sice rozhodlo zveřejňovat pravidelně zůstatky na fondech zdravotních pojišťoven, ty ale nevypovídají o hospodaření za dané období.

Ke konci kalendářního čtvrtletí měly jednotlivé pojišťovny tyto zůstatky (.pdf, sloupec 3/2013), ty ale musí být ještě očišťeny o vliv předsunuté platby (.pdf), která byla pojišťovám poskytnuta v lednu. Tato částka má být pojišťovnami vrácena ve dvou splátkách v listopadu a prosinci tohoto roku, jedná se tedy o jakousi předplatbu.

Zůstatek na účtech pojišťoven (v tisících Kč) po očištění o tuto předplatbu tedy vypadá následovně:

PojišťovnaZůstatek 3/2013Předsunutá platbaOčištěný zůstatek Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR (111) 495,1252,529,880-2,034,755 Vojenská zdravotní pojišťovna ČR (201) 1,026,907231,998794,909 Česká průmyslová zdravotní pojišťovna (205) 4,060,659397,6853,662,974 Oborová zdravotní poj. zam. bank, poj. a stav. (207) 1,802,970237,7731,565,197 Zaměstnanecká pojišťovna Škoda (209) 576,30151,501524,800 Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR (211) 5,155,504416,1074,739,397 Revírní bratrská pokladna, zdrav. pojišťovna (213) 1,963,612135,0561,828,556

Z tabulky je patrné, že přestože většina pojišťoven je v plusu, největší pojišťovna VZP je v mínusu. Znovu však opakujeme, že jde o zůstatek ve fondu, nikoli hospodářský výsledek.

K dispozici je také tabulka s výsledky hospodaření (.pdf) za rok 2012, kde srováním přijmů a výdajů zjistíme, že VZP byla ve ztrátě zhruba 1,5 miliardy, Česká průmysová ZP zhruba půl miliardy a ostatní dokázaly udržet vyrovnané výsledky hospodaření.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, kvůli nepřesnosti Hegerova výroku.

Leoš Heger má zřejmě na mysli předpis č. 117/2006 Sb., který iniciovala v r. 2005 ministryně zdravotnictví Milada Emmerová a který nabyl platnosti od 1. 4. 2006. Dle vyjádření tehdejšího náměstka ministra zdravotnictví Marka Šnajdra mělo toto opatření přinést zvýšení příspěvku státu na státní pojištěnce o 12 miliard.

David Rath nastoupil do funkce ministra zdravotnictví od listopadu 2005 a nebyl tedy iniciátorem tohoto návrhu zákona. V Senátu návrh zákona prošel Výborem pro zdravotnictví a sociální politiku, jeho tehdejší člen Tomáš Julínek byl jmenován zpravodajem a návrh zákona byl následně s pozměňovacími návrhy vrácen ke schválení Poslanecké sněmovně.

Dle každoroční zprávy (.pdf; a.j.) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) Health at a Glance, vydané v roce 2012, dávalo Německo celkově do zdravotnictví v roce 2010 11,6% svého HDP, Česká republika pak 7,5% (viz. str. 123 citovaného materiálu). Na základě této publikace hodnotíme výrok bývalého ministra Hegera jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný z důvodu absence výročních zpráv před rokem 2002.

Leoš Heger byl ředitelem fakultní nemocnice v Hradci Králové v letech 1996 - 2009. Podle výročních zpráv od roku 2002, které jsou dostupné na webových stránkách, nemocnice v letech 2002 – 2009 vždy hospodařila s mírným přebytkem v řádech milionů korun (výroční zpráva (.pdf) z let 2002-2004; zpráva (.pdf) z let 2005-2007; zpráva (.pdf) z let 2008-2009)

V minulosti stát několikrát poskytoval peníze na oddlužení nemocnic. Například v roce 2008 byly oddlužované nemocnice v Motole a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze. Podobně byly v roce 2006 zbaveny dluhů nemocnice Bulovka, Thomayerova a nemocnice u svaté Anny v Brně. V roce 2003 stát rozdělil mezi státní nemocnice na 6 miliard korun. Nemocnicím v Motole a na Bulovce byly poskytovány finanční prostředky na splacení dluhů už koncem 90. let.

Pro posledních 10 let je výrok Leoše Hegera pravdivý. Celou dobu jeho působení na postu ředitele hradecké nemocnice však nemůžeme ověřit.