Leoš Heger

Bohužel nelze ověřit jak postupně systém DRG (platba za diagnózu) nabíhal. V tiskové zprávě Ministerstva zdravotnictví k úhradové vyhlášce na rok 2012 se dočteme: "V úhradové vyhlášce pro rok 2012 také poprvé dochází k výraznému užití úhradového systému DRG, v němž jdou peníze za pacientem, a to v rozsahu cca 75 % z rozsahu poskytované péče.Postupně se budeme blížit k jednotné úhradě ve všech nemocnicích."

Samotná úhradová výhláška (.pdf) pro rok 2012 tato slova potvrzuje. Nicméně v předešlých úhradových vyhláškách (2010, 2011 - obě .pdf), ani v úhradové vyhlášce na rok 2013 (.pdf) nebo jinde na stránkách Ministerstva zdravotnictví se nám nepodařilo dohledat výši úhrad v rámci DRG, nemůžeme proto zdokumentovat zvyšování váhy, o kterém Leoš Heger mluví. Za případné tipy budeme rádi.

Výrok Leoše Hegera hodnotíme jako pravdivý, neboť v Zákoně č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů je skutečně pod § 11 (1d) uvedeno, že "pojištěnec má právo na poskytnutí hrazených služeb v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem, přičemž poskytovatel nesmí za tyto hrazené služby přijmout od pojištěnce žádnou úhradu".

Výrok hodnotíme jako pravdivý s mírnou výhradou - nejsou ještě dostupná data o segmentech ve zdravotnictví z roku 2012.

Leoš Heger ve svém výroku mluví o výdajích za léky na recept, které jsou hrazeny ze zdravotního pojištění. Ze statistik (.pdf) Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) vyplývá, že výdaje za léky na recept mezi lety 2007 a 2009 fluktuovaly v řádech jednotek procent s jediným větším výkyvem v r. 2009. V porovnání s ostatními segmenty výdajů, které rostly skutečně výrazně (viz tabulka) se dá hovořit o tom, že léky „prakticky stagnovaly". Segment ambulantní péče také skutečně přesáhl zmiňovaných 30%.

Náklady zdravotních pojišťoven dle jednotlivých segmentů (.pdf, str. 4)

2007

2008

2009

2010

2011

Léky na recept v %

100

97,6

109,2

102,0

101,7

Ambulantní péče v %

100

110,9

125,2

127,8

133,5

Ústavní péče v %

100

107,4

116,9

121,0

122,4

Jak jsme avizovali na začátku, data za rok 2012 ještě nejsou dostupná. Faktem ovšem je, že se od 1.1.2012 uplatnila na léky 14% sazba DPH. Podle avíza Státního ústavu pro kontrolu léčiv byl očekávaným dopadem, mimo jiné, nárust výdajů pro zdravotní pojišťovny v řádu miliard.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to na základě informací z webu zdravi.cz. "V rámci tzv. Malé novely zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění došlo od 1. 12. 2011 k navýšení regulačního poplatku za každý den strávený v nemocnici z 60 Kč na 100 Kč." Jedná se o tzv. regulační poplatek za pobyt v nemocnici.

Změny v poplatcích, jak správně uvedl Leoš Heger, předznamenalo již programové prohlášení (pdf., str. 9) vlády.

Slova ministra Hegera potvrzuje jeho náměstek Petr Nosek, který pro server idnes.cz uvedl:

"Chceme touto změnou ušetřit ročně až 1,5 miliardy korun" (Celý článek k nalezení zde.)

Zmíněná novela zákona o veřejném zdravotním pojištění upravující problematiku poplatků za pobyt v nemocnici a zpoplatnění amalgámových zubních plomb v tuto chvíli (ke dni 20. dubna) není k dispozici.

Z toho důvodu hodnotíme výrok ministra Hegera pro tuto chvíli jako neověřitelný.

Novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění (č. 48/1997 Sb.), pod kterou problematika zpoplatnění amalgámových zubních plomb spadá, předložil ministr zdravotnictví Heger poprvé v listopadu roku 2010.

Na jednání dne 6. dubna roku 2011 vláda svým usnesením tento návrh zákona schválila.

Návrh zpoplatnit amalgámové zubní plomby narazil na odpor tehdy koaliční strany VV, která požadovala, aby pojišťovny tento druh plomb hradily i nadále. (Referoval o tom např. server lidovky.cz.)

Na červnovém jednání koaličních špiček (ve formátu K9) zpoplatnění amalgámových plomb z konceptu zdravotnické reformy vypadlo. Karolína Peake (tehdy VV) pro server ihned.cz uvedla následující:

"Plomby z tohoto balíčku v tuto chvíli vypadávají. Jsme rádi, že jsme ubránili nejrozšířenější zubařský zákrok." Celý článek je k nalezení zde.

Nepodařilo se nám bohužel dohledat, jakou kampaň měl ministr Heger na mysli, Dánsko je nicméně dáváno za příklad země s nejnižší kazivostí zubů u malých dětí. Velký vliv na tom patrně mají povinné pravidelné preventivní prohlídky a bezplatná péče pro děti do 18 let.

Na zubní péči pro dopělé pak stát přispívá jen minimálně. Používání běžných amalgánových plomb, o kterých byla řeč, Dánsko úplně zakázalo v roce 2008, pacienti tedy nemůžou volit tuto levnější variantu.

Co se počtu zubařů týká, podle Eurostatu (.pdf) mírně klesl počet praktikujících zubařů v poměru k celkové populaci (z necelých 85 zubařů na 100 tisíc obyvatel v roce 1992 na téměř 78 v roce 2009). I přesto v Dánsku na 100 tisíc obyvatel připadá více zubařů než v České republice. V naší zemi připadlo v roce 2009 67,6 praktikujích zubařů na 100 tisíc obyvatel (strana 2). V absolutních číslech se počet zubařů v Dánsku od roku 1992 prakticky nezměnil (strana 1).

Z této statistiky ovšem nelze dovozovat vytíženosti či počet zákroků zubních lékařů.

Kvůli nedostatku dostupných relevantních informací hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Na základě informací z číselníku zdravotních výkonů hodnotíme tvrzení Leoše Hegera jako pravdivé.

Na stránkách Všeobecné zdravotní pojišťovny lze najít aktualizované číselníky se seznamy veškerých zdravotních výkonů hrazených pojišťovnami včetně stanovených úhrad za jednotlivé zákroky. Z číselníku (.pdf), který platí od 1. února 2013 vyplývá, že cenové sazby týkající se ošetření zubního kazu (konkrétně na straně 17 a 18) jsou na základě věku pacientů a použitých materiálů následující:

ošetření stálého zubu u pacienta mladšího 18 let za použití fotokompozitní výplně (tzv. „bílá plomba“) - 315 Kč,

ošetření stálého zubu při použití standardního materiálu (nedózovaný amalgám) jako výplň – 220 Kč,

ošetření dočasného zubu za pomoci definitivní náplně – 126 Kč.

Z výše uvedených údajů vyplývá, že zdravotní pojišťovny skutečně platí za „plomby“ částky menší než 400 Kč.

Nepodařilo se nám dohledat žádný zdroj, který by konkrétně potvrdil nebo vyvrátil tvrzení ministra Hegera. Zkoušeli jsme v této záležitosti kontaktovat také Ministerstvo zdravotnictví, ovšem odpověď jsme nezískali. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok Leoše Hegera hodnotíme jako nepravdivý, neboť výdaje na zdravotnictví klesají nejen v České republice, ale i v okolních státech a v celé EU.

Porovnáme-li údaje Světové banky (WB), zjistíme, že v letech 2009-2011 došlo v celé Evropské unii (průměr) k poklesu jak veřejných (státních) výdajů na zdravotnictví, tak veřejných výdajů celkově. Totéž platí pro srovnání se sousedními státy: Slovenskem, Německem, Polskem a Rakouskem.

Celkové výdaje na zdravotnictví (v procentech hrubého domácího produktu):

200920102011EU10,510,310,2CZ87,57,4SR9,298,7D11,711,511,1PL7,27,06,7A11,11110,6

Z toho procentuální podíl veřejného financování:

200920102011EU77,677,477CZ8483,883,5SR65,764,563,8D76,976,875,9PL71,671,771,2A76,476,275,6