Vláda v roce 2015 svěřila oblast kybernetické obrany Vojenskému zpravodajství, které pro účely kyberbezpečnosti začalo budovat kapacity. Ke svěření došlo na základě Akčního plánu k Národní strategii pro kybernetickou bezpečnost, přičemž je od roku 2015 zadán úkol „do roku 2020 vybudovat kybernetickou obranu a vytvořit za tímto účelem Národní centrum kybernetických operací“. Náplní úkolu bylo „vytvoření účinného systému obrany v kybernetickém prostoru tak, aby Česká republika byla schopna zastavit a případně odvrátit kybernetické útoky, a tím zabezpečit ochranu civilního obyvatelstva a infrastruktury“.

Akční plán je napojen na dokument Národní strategie kybernetické bezpečnosti ČR 2015–2020 (dále jen NSKB), který byl schválen vládou 16. února 2015 (.pdf, str. 3). V NSKB je v některých bodech uvedena podpora vzniku pracovišť proti kyberkriminalitě.

Podle dostupných informací začalo být Národní centrum kybernetických operací budováno až v roce 2016. Také v Akčním plánu je uvedeno (.pdf, str. 15), že se má od prvního čtvrtletí roku 2016 „vytvořit Národní centrum kybernetických sil (NCKS), které bude schopné provádět široké spektrum operací v kyberprostoru a aktivity nutné pro zajištění kybernetické obrany ČR“. Pro úplnost uvádíme, že název Národní centrum kybernetických sil byl používán do roku 2018.

Výrok tedy hodnotíme jak pravdivý, neboť centrum začalo být budováno hned po konci roku 2015. Navíc už samotné schválení Národní strategie a na ní navazujcího Ankčního plánu by se dalo považovat za počátek budování centra kybernetické obrany.

Návrh novely zákona č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, byl schválen (.pdf) vládou na schůzi 16. března. V legislativním procesu tak byl návrh postoupen do Poslanecké sněmovny.

„Vojenské zpravodajství za podmínek stanovených tímto zákonem provádí cílenou detekci kybernetických útoků a hrozeb majících původ v zahraničí a směřujících proti důležitým zájmům státu, jejichž zajišťování je předmětem obrany České republiky podle zákona o zajišťování obrany České republiky (dále jen „detekce“)“ (.docx, str. 2). Tak zní § 16a novely zákona o Vojenském zpravodajství. Bližší definice kybernetických útoků a hrozeb v této novele ani v současném znění zákona však není uvedena, stejně tak není v novele ani zákoně upravena otázka dezinformací.

Na oficiálních stránkách Ministerstva vnitra se uvádí: „Kybernetické útoky (…) jsou prostředkem špionáže, dezinformační kampaně atd.“ Z toho lze usuzovat, že právě dezinformace mohou být považovány za jednu z kybernetických hrozeb. Zároveň jsou však dezinformační kampaně uváděny jako hybridní hrozby, kterými se zabývá především Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám spadající pod Ministerstvo vnitra.

I v jiných zdrojích se o zmíněné novele hovoří především v souvislosti se snahou odhalit a případně zastavit kybernetické útoky jiných druhů nežli dezinformační kampaně.

V minulosti se Armáda České republiky účastnila hned několika zahraničních misí. Jejich kompletní přehled je dostupný na stránkách Ministerstva obrany České republiky.

Na Balkánském poloostrově to byly například tyto mise:

• Mírová mise UNPROFOR v zemích bývalé Jugoslávie v letech 1992–1995
• Mírová operace IFOR v Bosně a Hercegovině a Chorvatsku v letech 1995–1996
• Mírová operace SFOR (SFOR, SFOR II) v Bosně a Hercegovině a Chorvatsku v letech 1996–2004
• Humanitární mise AFOR v Albánii a Turecku po zemětřesení v roce 1999
• Mírová operace KFOR (KFOR, KFOR II) v Kosovu od roku 1999 až dodnes
• Mírová operace ESSENTIAL HARVEST (TFH) v Makedonii v roce 2001
• Nadnárodní vojenská mírová operace EU CONCORDIA v Makedonii v roce 2003

V současné době Armáda ČR působí na Balkánském poloostrově například v misi KFOR v Kosovu a v mírové operaci EUFOR-ALTHEA v Bosně a Hercegovině, jejímž cílem „je poskytovat pomoc ozbrojeným silám Bosny a Hercegoviny s budováním schopností, výcvikem jednotek a podporovat udržování bezpečného a stabilního prostředí v zemi.“

V Pobaltí působí Armáda ČR v Lotyšsku a v Litvě. V současné době je v Litvě jejím hlavním úkolem „podpora v budování schopností litevské armády a společné výcvikové aktivity v rámci tohoto uskupení.“ V Lotyšsku pak naši vojáci působí „v rámci Alianční předsunuté přítomnosti eFP společně se zástupci dalších osmi států pod vedením Kanady.“ Dříve pak proběhla například v letech 2009 a 2012–2013 operace BALTIC AIR POLICING v Litvě.

Na území Afghánistánu působila Armáda ČR například v těchto misích:

• Mírová operace ISAF v letech 2002–2014
• ISAF EOD + meteo (ISAF KAIA) v letech 2004–2007
• Operace ENDURING FREEDOM (TRVALÁ SVOBODA) v letech 2004, 2006 a 2008–2009

Poslanecká sněmovna i Senát odsouhlasily působení až 390 vojáků na misi RESOLUTE SUPPORT v Afghánistánu, ve které působí naši vojáci od roku 2015. Podle natoaktual.cz chce Ministerstvo obrany ČR jejich počet snížit pro další dva roky na maximálně 205 lidí.

V Iráku se Armáda ČR zúčastnila například:

• Humanitární operace UNGCI v letech 1991–2003
• Mírové operace IZ SFOR v letech 2003–2006
• Operace NTM-I v letech 2003–2009
• Operace INHERENT RESOLVE od roku 2016 až doposud

Aktuální situace: „Velení armády 24. března 2020 dočasně stáhlo třicet příslušníků 4. úkolového uskupení AČR v Iráku. Stalo se tak kvůli výraznému omezení plnění operačních úkolů. Důvodem jsou bezpečnostní hrozby, aktuální epidemie koronaviru a také plánovaná restrukturalizace obou misí.“

V Africe působila a působí Armáda ČR například v Somálsku, konkrétně v unijní operaci ATALANTA, která „byla zahájena v prosinci 2008 a je první operací námořních sil členských států Evropské unie (EU NAVFOR) v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky EU (…) jako odpověď na narůstající případy pirátství vůči plavidlům plujícím v Adenském zálivu, Arabském moři a západní části Indického oceánu“. Armáda ČR působí také v Mali, kde je od roku 2013 součástí výcvikové mise EUTM, ke které se připojila „s cílem podpořit místní vládě oddané síly ve vedení ozbrojeného boje, zlepšit jejich taktiku i dovybavit je zbraněmi v jejich boji proti povstalcům.“ Dále pak vojenští pozorovatelé Armády ČR působili například ve Středoafrické republice a Demokratické republice Kongo.

Téma působení českých vojáků v  zahraničí je i součástí Programového prohlášení vlády České republiky z června 2018. O plnění tohoto vládního slibu se můžete dočíst v naší analýze Slibů vlády Andreje Babiše.

Lubomír Metnar sice hovoří o tom, že Ministerstvo obrany v letech 2018 a 2019 „nakoupilo“ výzbroj a výstroj za 70 miliard, toto číslo však vyjadřuje celkovou hodnotu objednaného zboží, nikoliv výši finančních prostředků skutečně vynaložených na tyto nákupy ve zmíněných letech. V některých případech totiž resort obrany projekty několik let splácí nebo na ně platí zálohované platby (.pdf, str. 206 a 207). To vyplývá také z rozpočtů Ministerstva obrany z let 2018 a 2019 (.pdf, str. 11), podle nichž mělo ministerstvo na nákup k dispozici celkem 19 miliard, nikoliv 70 miliard korun.

Ve veřejně dostupných dokumentech nicméně informace o celkové hodnotě smluv uzavřených Ministerstvem obrany v jednotlivých letech nelze nalézt. Dohledat jde pouze to, jaké částky resort obrany v daném roce utratil. S žádostí o informace o nákupu armádní výstroje a výzbroje jsme se proto obrátili na samotné Ministerstvo obrany, zatím se nám však nedostalo odpovědi. Proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Co se týče plánovaných podpisů smluv v roce 2020, o podobné částce, kterou zmiňuje ve výroku Lubomír Metnar, se lze dočíst také v tiskové zprávě Ministerstva obrany z 3. února 2020: „V roce 2020 resort obrany plánuje podpisem smluv završit několik významných projektů (…) namátkou můžeme zmínit 210 pásových bojových vozidel pěchoty za více než 50 mld. Kč, přes třicet tisíc českých nových ručních zbraní za 2,4 mld. Kč, rámcovou dohodu na pořízení až 31 tisíc balistických vest za 1,6 mld. Kč, modernizaci 33 ks tanků T-72 za 1,8 mld. Kč či protiletadlový raketový komplet SHORAD (4 baterie) za 10 mld. Kč.“

Lubomír Metnar ve výroku zmiňuje také tempo nákupů. Jelikož však ministr obrany hovoří o hodnotách uzavřených smluv v jednotlivých letech, a ne o částkách reálně vynaložených na tyto nákupy za rok, nemůžeme pravdivost této části výroku hodnotit. Pro doplnění nicméně uvádíme graf, který znázorňuje, kolik finančních prostředků Ministerstvo obrany použilo obecně na nákup za roky 2003 až 2019.

V roce 2019 vydávala ČR 1,19 % HDP na obranu (.pdf, str. 8), tímto se umisťujeme na 5. místo od konce v přepočtu na podíl k HDP z roku 2019. Po nás následují tyto země s těmito procenty podílu z HDP:

• Slovinsko – 1,04 %
• Belgie – 0,93 %
• Španělsko – 0,92 %
• Lucembursko – 0,56 %

Když porovnáme výdaje (.pdf, str. 6) na obranu z roku 2018 s rokem 2019, zjistíme, že je většina členů NATO zvýšila. Výjimku tvoří pouze Turecko, Řecko a Lotyšsko, v jejichž případě se tyto výdaje (porovnávané v cenách roku 2015) zmenšily. Generální tajemník Jens Stoltenberg prohlásil, že celkově se reálné výdaje zvýšily o 4,6 %.

V pátek 27. března 2020 vstoupila do NATO Severní Makedonie, a počet členů aliance tak stoupl z 29 na 30. Souhrnné statistiky pro všech 30 členských států však zatím nejsou k dispozici, a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Poslední rozpočet Ministerstva obrany, který byl nad hranicí 2 % HDP, byl v roce 2005, tedy před patnácti lety. Podle statistik Ministerstva obrany tvořily výdaje na obranu v roce 2005 celkem 2,0015 % HDP.

Hranice 2 % z HDP představuje závazek členských států vůči NATO. Ty se v roce 2006 zavázaly, že právě alespoň tolik bude činit jejich rozpočet na obranu.