Ludmila Müllerová

Nový návrh zákona o kartě sociálních systémů, jenž lze nalézt na webových stránkách Hospodářské komory České republiky (v sekci Související soubory – Materiál), upravuje původní smlouvu (Smlouva o provozování karty sociálních systémů se všemi přílohami na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky) mimo jiné i v uvedených bodech Ludmily Müllerové, a její výrok je tak na základě dohledaných informací hodnocen jako pravdivý.

Jak uvádí server Aktuálně.cz, novela by umožňovala využívat i jiné virtuální účty než ty od České spořitelny, a to v případě, kdy by lidé nevyužívali platební funkci sKarty, a nechávali by si tak zasílat dávky rovnou na účet v jiné bance. S touto možností používat účty v jiných bankách úzce souvisí i možnost používání většího množství bankomatů a užívání sKarty vzdáleně přes počítač. Dle stávající smlouvy je možné, aby oprávněná osoba používala i jiné bankomaty než přímo povinné bankomaty České spořitelny, tato možnost je ale považována za nadstandardní zpoplatněnou službu (blíže v části Smlouvy 4.6 Vytvoření sítě Povinných bankomatů - respektive 4.6.7.) Co se týče možnosti zasílání složenek poštou, ve druhé části návrhu smlouvy (Změna zákona o státní sociální podpoře, článek III.) se uvádí, že poštovní poukázky jsou jednou z variant, jak se dají dávky vyplácet.

Souhrnné informace o nové podobě zákona potvrzující slova Ludmily Mullerové lze nalézt také na stránkách České asociace paraplegiků. Nový návrh má dle informací z Aktuálně.cz zohledňovat výsledek dohody politiků s vedením spořitelny, výhrady ombudsmana, ochránců soukromí a z praxe. Informace o stávající sKartě jsou poskytnuty na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (v sekci sKarta).

Výrok Ludmily Müllerové je pravdivý, neboť výběrové řízení na provozovatele sKaret proběhlo, a to za řádných podmínek, jak tomu konstatuje i zpráva ÚOHS.

Oznámení o vyhlášení obchodní veřejné soutěže na provozovatele sKaret bylo vypsáno dne 30. června 2011 a lze jej v současnosti nalézt na webu Ministerstva práce a sociálních věcí.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se zabýval problematikou veřejné zakázky na tzv. sociální karty. Své původní rozhodnutí o zrušení možnosti uzavřít smlouvu na základny veřejných zakázek ze dne 27. září 2011 (č. j. ÚOHS-S451/2011/VZ-15224/2011/520/EMa), které se ale bohužel nepodařilo v původním znění dohledat, však antimonopolní úřad zrušil rozhodnutím (.pdf) ze dne 9. prosince 2011 a uznal, že ministerstvo při svém postupu nepochybilo.

Pro ověření tohoto výroku jsme kontaktovali Klientské centrum České spořitelny. V současnosti bylo dle informací klienského centra předáno více než 260 000 sKaret (viz. kopie emailu níže). S odkazem na toto vyjádření hodnotíme výrok ministryně Mullerové jako pravdivý.

Odpověď na námi zaslaný dotaz naleznete zde.

Dle tiskové zprávy České správy sociálního zabezpečení z 28. února 2013 bylo k 31.12. 2012 vypláceno 67 614 důchodů se zařízenou exekuční srážkou.

Na základě informací České správy sociálního zabezpečení, která má mj. na starosti právě exekuční srážky, hodnotíme výrok ministryně Müllerové jako pravdivý.

Na základě veřejně dostupných dat (poslední aktualizace: 19. 2. 2013; grafické vyjádření viz zde) poskytovaných Eurostatem hodnotíme výrok jako zavádějící. Ze srovnání úrovně minimální mzdy v jednotlivých členských státech EU, Chorvatsku, Turecku a USA vyplývá, že minimální mzda v České republice je pátá nejnižší ze všech hodnocených zemí. Nižší úroveň minimální mzdy je uzákoněna pouze Rumunsku, Bulharsku, Litvě a Lotyšsku. Ludmila Müllerová však hovořila o pobaltských státech, kam se vedle zmiňované Litvy a Lotyšska řadí také Estonsko, kde v roce 2013 došlo k navýšení (ang.) minimální mzdy. Stav uváděný ministryní Müllerovou tedy platil pouze do konce roku 2012, ale současnému stavu již neodpovídá.

Podle údajů eurostatu z ledna 2013 je zaveden institut minimální mzdy ve 20 z 27 členských států Evropské Unie. Minimální mzda není zákonem stanovena ve Finsku, Švédsku, Dánsku, Německu, Rakousku, Itálii a na Kypru. Výrok ministryně Ludmily Müllerové proto hodnotíme jako pravdivý.

V knihovně připravované legislativy je opravdu Návrh zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině. Tento návrh je již zařazen do evidence. Daný zákon vznikal na pověření (.docx) dle Návrhu věcného záměru zákona ze 30. srpna 2012. Informace ohledně daní a tvorby zařízení jsou pravdivé, viz. znění zákona (.docx)

Vzhledem k výše uvedeným faktům, pocházejících z oficiálních stránek Vlády ČR, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný vzhledem k nedostupnosti dat o reálných výdajích MPSV za rok 2012.

Rozpočet Ministerstva práce a sociálních věcí pro rok 2012 (.pdf) přiznával na dávky pomoci v hmotné nouzi 5,56 mld. Kč (viz Specifické ukazatele - výdaje). Nicméně závěrečný účet, případně výroční zpráva nebo jiný dokument, který by uváděl prostředky reálně poskytnuté na dávky pomoci v hmotné nouzi v roce 2012, .

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Dle tiskové zprávy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže podalo rozklad nejen MPSV, ale i ostatní účastníci řízení (Ministerstvo vnitra, Fujitsu TS i Student agency s. r. o.). Tyto rozklady odkládají právní moc rozhodnutí ÚOHS ohledně ICT zakázky, kterou vysoutěžila firma Fujitsu Technology Solutions. Finální rozhodnutí přijde dle tiskové zprávy v řádu měsíců.

Výrok hodnotíme na základě informací z životopisu Petra Nečase jako pravdivý. Petr Nečas skutečně působil jako ministr práce a sociálních věcí od 4. září 2006 do 1. května 2009, tedy během první a druhé Topolánkovy vlády.